Děvkaři a IQ - Díl III.

 Ve svádění inteligence (v běžném smyslu) taky nehraje moc velkou roli. Blbec, kterej ani nechápe ženský žvatlání a vidí jen "dá mi zaprcat, nedá mi zaprcat" má evoluční výhodu, protože u něj ani není co zmást. 

 Všichni ostatní, celkem nezávisle na inteligenci mají víceméně stejné šance (jak se nechat zmást ženským lhaním nebo ho prokouknout) buďto princip znáte nebo neznáte. Buď chodíte trénovat nebo ne, teprve tam mí inteligence nějakej smysl. 

 Když principy svádění znáte, tak jestli nadále k něčemu potřebujete 200 opakování 500 nebo 2000, to je už vedlejší podružnost. Jestli na princip padnete sám nebo vám to někdo řekne, uslyšíte to v televizi, najdete to na netu, všechno jedno. Buď to víte nebo ne.

 Ti přirození děvkaři, kde bychom mohli vyvozovat podle samostatnosti v dosažení výsledku určité vyšší intelektuální schopnosti, jsou ve skutečnosti inteligenčně úplně stejní jako zbytek mužské populace. Je tam to i to. Přišli na to nejčastěji tím, jak to bylo nastaveno v rodině, souhrou okolností, kamarádama, mentorem atd. - Někam dojdou samospádem, ale jak daleko je individuální a výsledky závisí na tom, co dělaj a ne co si myslej, že dělaj. To jsou dvě různý věci.

 Kde se inteligence projeví je, jak rychle chápete nové věci, jak rozklíčujete nové situace, jak komplexní situace atd.

 Taky si brzo všimnete, že inteligence není žádná všeprostupující kvalita a že nestačí přijít jednou na to, jak je dotyčná či dotyčný inteligentní a máte to v kapse jednou prvždy. Ani náhodou. Je to situace od situace a je to tak i tak. I génius přijde s pitomostí a i blbec zaboduje. Není dobré ani někoho podceňovat, ani přeceňovat.

 Viděli jste film s Lindou Fiorentino Last Seduction? Hrála tam manipulující svini. Padl na ni zkušenej soukromej detektiv. Zkusila na něj jeden trik. Zeptal se jí, jestli si myslí, že je tak blbej. Ani nemrkla a za chvíli zkusila další a ten zabral. Detektiv byl mrtvej. Přechcala ho.
 Takhle to funguje s inteligencí. Jde o to, jak si poradí dotyčnej s touhle konkrétní věcí a nic o tom, jak zvládne tu další ani jak zvládl tu předchozí. Každej má slabý místo, slabej moment, každej potká svou Nemezis.

 Navíc tam hrajou taky roli emoce, který si inteligenci klidně vypnou (ženský mohou poreferovat, jak se vypíná mužskej mozek výstřihem, sexem, slzama...).
 
 Vis Brad Pitt, co po rozchodu s Angelinou a terapii zjistil, že vlastně neměli nic společného, ale že to vždy uhrála sexem.
 Když byli Angelina s Pittem, kdysi tady v ČR v Zoo, tak ředitel Zoo poznal, že ve skutečnosti šéfuje Angelina. Sice jen lehce, ale tak to má právě bejt. Jinak by to Pitt poznal. Ředitel Zoo, ten to poznal hned, ale Pitt až po rozvodu.

 Celá ta metoda s přetížením je jaká je, protože není možné se najednou orientovat v situaci s příliš proměnejma. Nevíte, co sledovat dřív, jako dravec útočící na hejno. Když sledujete moc věcí najednou, tak nesledujete žádnou. Když v tom však pokračujete dál a dál, tak v tom začnete vidět systém a tím se dá sledovat snadno. Věci se začnou spojovat do větších celků samy tak jako tak, jen přetížením to urychlíte.

 Vysoce inteligentní Kaczinsky nepřišel ohledně ženskejch vůbec na nic. V jeho hlavě byl přes a kvůli jeho inteligenci chaos a zmatek. Vědci na něm snad za studií i dělali nějaký šílený pokusy, traumatizovali ho, po akademické kariéře žil v lese jako podivín, normálním ženskejm připadal divnej.
 Sem tam posílal bomby jinejm vědcům. To byl důsledek toho, jak mu ubližovali a jak ho poškodili. Jenže vysvětlujte vědcům, že na lidech se pokusy nedělaj a na těch křehkejch zvlášť ne. Nakonec Kaczinskyho bonznul vlastní brácha, Kaczinského zavřeli a nejspíš sedí ve vězení dodnes.

 Přitom každá běžná ženská by si z něj vyrobila celkem normálního manžela, zamiloval by se do ní a vedla by ho kam chtěla, jak sedlák bejka za kroužek v nose. Jeho inteligenci by nasměrovala na práci v nějakým výzkumu a víc by se o ni nemusela starat.
 Jen bylo potřeba na začátku prokouknout, že se z něj dá udělá docela normální chlap, převlíknout ho a usměrnit. To se nestalo.

 Kdyby mu někdo řekl, jak fungujou ženský a vysvětlil mu, že ženská není žádnej meloun, je do ní vidět, jak do skleněný koule, ukázal mu pravidla, tak by si se zbytkem už taky poradil. Možná by skončil jako děvkař, možná by se usadil s první vhodnou. 

-
 Když jsem psal o tom, že důležitej je počet interakcí. Tak druhá strana je, že spoustu triků se naučíte přímo od ženskejch. Ony maj v mládí daleko víc interakcí, protože za nima pořád někdo leze už někde od puberty (někteří sbormistři a angličtí princové i před pubertou) a tak maj holky tréning.
 
 Hezká osmnáctiletá holka, s tou se chce pořád někdo bavit a seznamovat. Když je jen průměrná, ale třeba barmanka, kde pořád procházej nějací chlápkové, tak má tréning, jakoby byla hezčí. Kdyby dělala v modelingový agentuře, tak je vedle modelek skoro neviditelná. Kdyby byla v mužským prostředí, jako je armáda nebo IT, tak je tam naopak za obletovanou princeznu.
 Podle toho má tréning a podle toho je víc či míň vyškolená.

 Jedna holka mi naštvaně říkala, že když se nenalíčí a oblíkne se totálně nesexy, tak ji stejně dál balili, ale takový zoufalci už napohled. Ji to uráželo, jak je vůbec napadlo, že by se s nima zahodila.
 Důvod byl, že když líčením neimitovala ovulaci, tak si ji dominantnější jedinci nevšímali. Tím kolem ní byla menší konkurence a tak se ti zoufalci nemuseli bát větších frajerů, co by je zahnali.
 Podotýkám, že to zas takový zoufalci nebyli, aspoň šli a zkusili to. Ovšem balení nebylo zas tak extra. Když se vás ptá cizí kluk, kolik je hodin a má na ruce hodinky, tak je to celkem snadno prokouknutelný.

 Já naproti tomu, když jdu po ulici jako chlap, tak jsem v podstatě neviditelnej a nikdo mě neoslovuje. Holky musej řešit zájemce každou chvíli.

 Tím, že holky mají víc interakcí, tak jsou napřed. Kupecké počty říkají, že suma interakcí je stejná u chlapů jako u ženskejch. (Stejně jako u souloží). Jestli nemaj na holkaře, tak maj navrch nad většinou chlapů. Odtud ženské přesvědčení, že jsou to chytřejší pohlaví.
 Nejsou, jsou trénované, ale ve výsledku to funguje stejně. Po třicítce (prvním dítěti) však začnou zjišťovat, za co všechno vděčily vzhledu a co byly vlastní kvality. Taky, že ztracené příležitosti

 Na závěr...  ženská logika funguje jako test inteligence, kde projdou ti hloupí, chytří nebo zasvěcení. Ten zbytek se v tom plácá.

Úplně nejšílenější sbírka zmatenců, co jsem kdy viděl byla v sommerové "O čem sní muži." Bohužel pod těma mluvícíma hlavama nebyla jména.
 Buzík, co maluje mužský akty, to ani není chlap, tam nic nečekáte, ale jakýsi vlasatý heterosexuál, co chodí po pódiu v ženskejch šatech a s nahatou ženskou po boku, to už překvapí. Další hlásal, jak ženy mají vládnout světu. Nějakej stařeček tam před studentama hlásal feminismus. Další vyhlašoval pocit vinny, že syna přivedl na svět. Další popisoval, jak za manželku-kariéristku dělal veškerý praní a péči o dítě, k tomu svoji práci a chlastání s kamarádama a tvrdil že byl denně 23 hodin vzhůru.
 
 Ženský jsou svině a tohle udělaj z každýho, kdo se nechá.