O těch faktech

Když se střílí z houfnice, tak granáty prakticky nikdy nedopadnou na stejné místo. Dopadají do cílového prostoru s určitou odchylkou. Existuje na to celá věda, která se jmenuje balistika. Z jejích pouček je možné vydefinovat určitý prostor do kterého dopadne většinové procento všech střel, ale stále některé letí i mimo. Válka pak znamená především zajistit, aby bylo dost střel na to, aby onen prostor dostatečně rozstřílely na hadry. 

Stejně to moc nefunguje. Za První světové války, než zahájili ofenzívu na řece Somně, stříleli Britové sedm dní a sedm nocí do německých zákopů mnoha tisíci děly.  Statisticky na každý čtvereční metr dopadly kilogramy trhaviny. A když pak Tomíci vyběhli na zteč, byly z toho největší denní ztráty v dějinách, dodnes nepřekonané. 

Proč dělo nestřílí přesně? Inu jsou tu drobné odchylky. Mění se vítr, prachové náplně granátů nejsou úplně stejné, ani granáty nejsou obrobené úplně přesně stejně. Dělová hlavěň se zahřívá a chladí vlivem změny počasí, mění se tlak vzduchu, slunce vykukuje za mraky a zase mizí, v hlavni děla se usazují různé zbytky a učebnice balistiky by vyjmenovala ještě řadu dalších důvodů. Pokud se střílí na pohyblivý cíl, je to ještě mnohem komplikovanější. I přes všechny  střelecké počítače, laserové zaměřovače, měřiče větru i vlhkosti, dostatečná přesnost funguje na mnohem menší vzdálenost než je dostřel. Čím větší vzdálenost, tím nižší přesnost.  Střelba na cíl  je tak vždycky spíš statistika - střílet rychleji a víckrát je základ úspěchu. Říká se tomu palebná převaha. 

Proč to všechno píšu... 

Vidlácky si myslím, že stejně se to má i s jinými obory našeho života. Ano, umíme s určitou pravděpodobností předpovědět počasí. Ale vždy jen pravděpodobně, nikdy ne jistě. Proč? Protože to má hodně faktorů, které se mění a má to dokonce i faktory, kterých jsme si zatím ani nevšimli. 

Podobné je to v ekonomice - máme vysokoškolsky vzdělané ekonomy, ale i oni umějí vysledovat jen určité trendy, ale také nedokáží předpovídat všechny jevy. Jednoduše proto, že nedokáží v reálném čase vzít v potaz všechny faktory a některých faktorů si zatím ještě ani nevšimli a další faktory vznikají nově. 

Ano, jsme schopni navrhnout dům na základě matematických a stavařských pouček. Jsme schopni ho spočítat. Ale jen tehdy, když si přidáme celou řadu bezpečnostních koeficientů, kterými překonáváme různé drobné faktory, které vše také ovlivňují. Stejné je to s auty a dalšími technickými prostředky. Jakmile se dotkneme něčeho, co musí být navrženo na hraně parametrů, tak se to občas nepovede ani špičkovým vědeckým týmům přes mnohonásobné kontroly. Konstruktéři kosmických sond by mohli vyprávět. 

Přes všechnu racionalitu, přes matematiku, přes konstruktérské poučky, přes kontrolu, přes všechen um, prostě někdy to nefunguje, protože se něco opomene, nebo prostě se něco vůbec nevzalo v potaz, ačkoliv mělo.  Někdy to má dalekosáhlé důsledky... u Fukušimy také nikdo nečekal, že by se mohla objevit tak velká vlna. A jak se přihnala, byla práce tisíců vědců a inženýrů najednou k ničemu a mezi stovkami odborníků nebyl ani jeden, který by si dovedl představit co dokáže jedno zemětřesení.  

Stejně tak neexistují univerzální rady do života i když je dávají promovaní psychologové. A rozhodně nefungují jako univerzální recepty. Psycholog si musí s pacientem sednout a dlouho se s ním povídat, než mu může pomoci. A opět existuje nezanedbatelné procento, kterým ani vzdělaný a zkušený psycholog nepomůže. To co u jiných fungovalo, to v tomto případě nejde a nejde. Proč? Protože lidé jsou různí, procházejí si různými zkušenostmi, zažívají různé zvraty i radosti a některé důležité ba rozhodující faktory se o nich psycholog třeba ani nedozví. 

Stejné je to v politice. Někdo dělá skandály každý den a s jeho preferencemi to nehne, jiný se jednou trošku odkope a voliči mu to neodpustí. Proč? Hodně faktorů... propaganda, marketing, charisma, správný čas na správném místě, hezký ksicht, apod. 

Snažím se tu na různých příkladech ukázat, že sice existují fakta, existují měřitelné veličiny a existuje matematika, která platí všude a vždycky. Ale málokdy dokážeme do našeho vzorce zahrnout všechno potřebné. A jsou maličkosti, které nejsme schopni ani rozpoznat, ale ony přesto (velmi podstatně) mohou ovlivňovat výsledek. 

Ano, existují fakta. Ale málokdy existují lidé, kteří je dokáží do svých životních receptů zahrnout všechny. Existují dominantní jevy, které ovlivňují výsledek téměř ze sta procent, ale mnohem častěji se pohybujeme ve světě bez dominantních faktorů a naší realitu utváří velká řada malých, ale spolu souvisejících jevů, které snadno přehlédneme. 

Proto si dávám pozor, když mi někdo předkládá fakta, ale ony jsou to ve skutečnossti spíše teze.  Ne, nepochybuji o tom, co naměřil, nepochybuji o tom, že se jedná o reálnou hodnotu. Ale pochybuji o tom, že vzal v úvahu všechno. Navíc je ještě dosti časté, že přes všechny racionální poučky, člověk stejně racionálně nejedná, protože má v sobě i jiné mechanismy než mozek a logiku.

Tento článek není filipika proti logice nebo proti racionálnímu měření a počítání. Jen upozorněním, že přes všechno měření, počítání, plánování a vymýšlení, stejně se dělají chyby a nejčastěji proto, že se na něco zapomene.

Homogenita betonu samozřejmě vykazuje mnohem menší chybovost než odhadování volebních výsledků a všechny ty komunismy, nacismy i kapitalismy ukazují, že něco tak složitého jako je lidská společnost se nedá řídit ani když na to máte večerní univerzitu Marxismu-Leninismu. Dokonce i když máte svatou knihu přímo od Boha, tak to není o nic snazší a nezlepší se to ani s pojednáními od Adama Smithe nebo Bernarda Bolzána. 

Svět je prostě složitý a je stále méně v lidských možnostech ho pochopit natolik zeširoka, aby se v něm dalo něco řídit. Lze to na určitou dobu. Dokonce je možné tu a tam udělat i velký skok dopředu. Je možné uplatnit logiku, fakta, měřitelné výsledky, fyziku, matematiku. Ale nikdy to nebude fungovat trvale. Prostě proto, že nedokážeme postihnout všechny aspekty. 

Mnohokrát jsme se v diskusi probírali, třeba jak různé EDUiny ničí naše školství. Snaží se z něj dostat všechno smysluplné a pracují na našem ohupování. Jenže to není jediný fakt. Druhý fakt je, že tu máme uvědomělé rodiče, kteří si ohýbají realitu zase podle sebe a křivý pohled učitele na jejich dítě je málem na žalobu. Pak jsou tu i učitelé, kteří by nikdy učit neměli, protože jsou to sadisti vyžívající se ve verbální šikaně. Jsou tu učitelé, kteří jsou dobří a na úrovni, jsou školy, které se s programem EDUinu nikdy nepotkaly.  

Máme ohlupující neziskovky, ale vůbec není jisté, nakolik jim jednotlivci podléhají. Kdysi jsme tu měli milion členů KSČ a ti také měli propagandu. A nakonec se ukázalo, že tomu nikdo nevěřil i když hodně hodně lidí nás ujišťovalo o opaku. 

Nepochybuji o matematice a faktech. Ale dost pochybuji o jejich interpretech. Pochybuji o tom, že je jejich rozhled dostatečný, pochybuji o tom, že vzali do úvahy všechno podstatné.

Koneckonců většina skutečně špičkových vědců se v rozhovorech o svých výzkumech  vyjadřovala krajně nejistě a opatrně.