Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Bílý dům ve středu správně vzkazoval Zelenskému, aby do USA za Trumpem nejezdil. Ale on si nedal říct. Zavolal Macronovi, Macron zavolal Trumpovi a přemluvil ho, aby Zelenského přijal. Trump nakonec svolil, že tedy v pátek ukrajinského prezidenta (o kterém přece nikdy neřekl, že je diktátor) přijme a podepíší spolu hentu dohodu o nerostech.
Krátký děkovací úvodník:
Přátelé, děkuji všem kteří podpořili Institut českého venkova. Vaše reakce ukazuje, že velká mééédia (a Brodníčková především) svou moc ztrácejí stále víc a stále rychleji. Vážím si vaší štědrosti a děkuji, že se o vás mohu opřít. Jste solí této země a její nadějí.
A teď už dnešní text:
Přátelé, dneska si uděláme takový malý rozbor, proč považuju velká mééédia za viníky dnešního tristního stavu naší společnosti. Ukážeme si to na konkrétním případě konkrétního článku na Novinkách, který napsala (jak jinak) Karolína Brodníčková. Tato dáma se v poslední době zaměřuje na STAČILO! tak moc a píše takové ptákoviny, že se člověk neubrání dojmu, že tak nedělá z vrozeného altruismu a touhy po pravdě, ale spíš to má befélem.
Tak nám Macron odjel do Washingtonu, aby (podle svých vlastních slov) přesvědčil Trumpa o nutnosti dál podporovat Ukrajinu, byl v Bílém domě několikrát ponížen, ale asi se mu to líbilo, protože se vrátil s jasným postojem, že příměří na bojištích je otázkou několika málo týdnů, ruská aktiva se nebudou zabavovat a americká dohoda o nerostech je super. Fotografie ze vzájemného setkání státníka a subinky už oblétly sociální sítě a byly jako Rafaelo. Řekly víc než tisíc slov.
VNěmecku mají po volbách, které dopadly tak, že nový kancléř Merz bude řešit migraci a krachující průmysl s těmi, kteří migraci a krachující průmysl zařídili, aby se neumazal od těch, které označují za fašisty proto, že dlouhá léta upozorňují na na migraci a krachující průmysl… To je prosím v kostce vše, co potřebujeme vědět o národě Goetheho a Schillera… Merz už stihl spláchnout do kanálu své protimigrační sliby… je přece po volbách a propouštění německých pracujících může začít.
Němci nepřekvapili. Předvolební odhady se víceméně potvrdily, stále ještě platí, že jsou tamní voliči ochotni říkat v průzkumech pravdu a výzkumné agentury zřejmě nedostávaly peníze od USAID a průzkumy se nepoužívaly k volebnímu boji. Zvítězila CDU-CSU s osmadvaceti procenty a kousek. Na druhém místě je AfD s bezmála jedenadvaceti procenty, na třetím je SPD se šestnácti procenty a něco, na čtvrtém jsou Zelení s necelými dvanácti procenty, na pátém jsou Die Linke s bezmála devíti procenty, FDP a BSW nepřekročily pětiprocentní práh.
Dnešní den nepochybně ovládnou komentáře o německých volbách a nejinak tomu bude i tady na Kydech, ale než budou jasné výsledky a než se vykecají všechny morální majáky a slovutní intervjuci, než nám Česká televize opět vysvětlí, co si máme myslet a než kolem nás prodefiluje přehlídka chytrých hlav, vrátím se ještě jednou v krátké glose ke Spojeným státům a jejich zahraniční politice. Poslední týden byl tak výživný, že si to ještě jednou zaslouží. Článek o německých volbách vyjde během noci, až se potvrdí čísla.
Z amerických hodnot zbyla za poslední týden už jen jedna jediná – dravý kapitalismus. Z obrany před odvěkým nepřítelem a z nevyprovokované agrese se stala vyprovokovaná invaze kvůli lákání Ukrajiny do NATO. Z podpory Ukrajiny tak dlouho, jak bude třeba, se stala dohoda o minerálech, kterou Ukrajina buď podepíše, nebo jim Amerika vypne Starlink. Pokud bude Evropa remcat, stáhne Trump své vojáky domů. Američané podpořili Ukrajinu třemi sty miliardami dolarů, teď přichází čas platit. Pokud Ukrajina nepodepíše, s chutí to za ni podepíše Putin… hned jak Ukrajina kapituluje…
Je čas konat, vyhlašují různé blikotavé hvězdičky evropské politiky, bouchají do stolů a vyhlašují, že se Evropa musí probrat. Musí zbrojit, i kdyby to Danuši mělo bolet, musí po Fialovsku položit na stůl peníze i zbraně, musí poslat vojáky na Ukrajinu, musí být silná vojensky i ekonomicky, doteď jsme spali, ale ode dneška jsme se probudili… tedy, hned po tom, co jsme se rozbrečeli z tvrdých slov amerického Vidláka.
Ještě před týdnem byly USA naším největším vzorem, ke kterému všichni vzhlíželi. Byly strážcem těch nejvyšší evropských a transatlantických hodnot. Petru Fialovi nebylo líto dát z našich důchodů sto padesát miliard korun za stíhačky a víc než dvě stě miliard na pomoc Ukrajině a Ukrajincům, jen aby se mohl na chvíli sejít se senilním americkým prezidentem.
