Tak nám koronavirus nasadil roušky a strhnul masky.
Čekal jsi to, můj milý deníčku? Přiznám se ti, že já jsem to tedy opravdu nečekal, nebo – alespoň ne tak brzy. Nenapadlo mne, že se něčeho takového dožiju. Mlčky jsem předpokládal, že Západ – západní kulturní okruh – bude tak nějak tiše vyhnívat a jednoho dne se zřítí sám do sebe, podobně tak, jak se do sebe zřítily ty tři americké věžáky, i když letadla narazila jen do dvou z nich.
Koronavirus krutě obnažil jádro západního spojenectví: je papírové, to znamená – není žádné. Že to tak nějak opravdu bude, dalo se tušit už dřív, ale zatím se to vždycky nakonec podařilo zamést pod koberec; i když, pravda, chůze po tom koberci už poslední dobou nebyla tak úplně oukej, koberec se místy pěkně vzdouval a místy to pod ním pěkně skřípalo. Humanitární bombardování. Srbsko. Kosovo. Kypr. Řecko. Turecko. NATO. Že je to tak, můj milý deníčku?
---ﬡ---
Když jsem nastoupil na střední školu – to už je dávno, tak povídej, jen povídej...! – dal jsem se nalít do experimenální třídy: poprvé v dějinách onoho lycea se v osnovách objevilo programování. Víš, co je to FORTRAN, můj milý deníčku? FORmula TRANslation, tehdy pokročilý programovací jazyk, abys nemusel psát všechno v assembleru. Taky ALGOL, ALGOrithmic Language, náznaky strukturovaného programování. Děrnou pásku jsme četli plynule a hbitě, skoro jako denní tisk. Jakou bys radši – pětistopou, osmistopou? Můžeš si vybrat, ale běda, když zapomeneš za příkazem středník.
Programování nás učil pan profesor. Kromě toho, že jsme mu tak říkali jako všem našim středoškolským vyučujícím, byl to skutečně profesor – akademik, a na střední škole vyučoval proto, že středoškolští profesoři, znalí tajů programování, tehdy prostě nebyli.
Pan profesor nám všem, pozdně pubertálním spratkům, vykal, oslovoval nás uctivě a se vší vážností „pane kolego“, „slečno kolegyně“, a na jeho hodinách jsme směli svačit. Jemu to bylo jedno, vyžadoval od nás jediné – pozornost. A té se mu dostávalo vrchovatě, poněvadž ve srovnání s ostatními vyučujícími byl doslova zjevením: laskavý, šlachovitý, bělovlasý stařík snědé pleti, s hluboko posazeným sametovým hlasem, neskutečně zářícíma očima, a nadhledem zvíci Mount Everestu. Programování nás učil (a naučil!) jen tak mimochodem a jeho hodiny byly především lekcemi o životě. Proto o něm taky mluvím tak dlouze: jedna z jeho lekcí, kterou nikdy (stejně jako mnoho dalších) nezapomenu, zněla takto:
„Chybama se člověk učí. Chytrej se učí na chybách cizích, a blbec se nepoučí ani na vlastních.“
Návod bychom tedy měli, můj milý deníčku. Zbývá jen jediné: ještě se tím návodem řídit.
---ﬡ---
Nechme stranou různé teorie o původu koronaviru. Faktem je, že zatím první skutečně doložený výskyt je někdy v listopadu v městě Wu-chanu, provincie Chu-pej, Čína. Nechme stranou i mediálně do omrzení propírané „čínské selhání“. Nemám v úmyslu to bagatelizovat, ale kdyby někdo náhodou chtěl odložit ideologické býle, jistě by si všimnul dvou okolností, které by patrně měly srovnatelný efekt nejen v Číně, ale také kdekoli jinde.
Především: agilní tupý úředník se vyskytuje všude na světě, snad jen s výjimkou Antarktidy – na to nemusíme jezdit do Wu-chanu; jsou města, která se řehtáním úředního šimla doslova otřásají a geograficky jsou mnohem blíž. Úředníků, kteří neodhadnou (nebo – nedokázali by odhadnout) vážnost situace, a v zájmu své kariéry zkreslují fakta, je mnoho, mohou být všude. Za druhé – dnes je všeobecně známo, že nový koronavirus se projevuje velmi rozmanitě: od průběhu zcela skrytého přes „chřipečku“ až po smrtící zápal plic. Tím koronáč tuze překvapil; můžeme se o to sice přít, ale já myslím, že správná reakce na nové a neznámé nebezpečí hned napoprvé – to se podaří jen málokdy a málokomu. Není divu, že prvotní reakce na novou nemoc byla chybná. Ale Číňané dělali, co mohli, a přes počáteční chyby se poučili a nakonec došli k postupu, který staví na důsledné karanténě a experimentální léčbě některými z dřívějška známými medikamenty; jak se zdá, vede když ne k ukončení, tedy k významnému omezení epidemie.
Zatímco Čína bojovala svůj boj s novým a neznámým nepřítelem, Západ si nasadil ony pověstné ideologické brýle. Karanténa Wu-chanu a dalších měst byla jasným porušením lidských práv, Čína je daleko a nám se to stát nemůže. My nejsme totalitní Čína, my jsme vyspělá demokracie – a tu máš, čerte, kropáč! Hop – a je tu tentokrát ne lidoop, nýbrž koronavirus, a se vší parádou. Stačilo jen počkat a nic nedělat. V době, kdy by bylo nanejvýš účelné připravit se na to, co přijde, Západ jen kibicoval a bohorovně ukazoval prstem. A všechny – to si podtrhněme, do mrtě všechny, včetně tutlání – čínské chyby, s výjimkou konzumace netopýrů, zopakoval.
A jsme u toho, co říkal pan profesor: chytrej se učí na chybách cizích, a blbec se nepoučí ani na vlastních. Takže kdo je tady za blbce, můj milý deníčku?
---ﬡ---
Někdy přibližně ve čtvrtém až druhém století př. n. l. se v Číně odehrávala epizoda, která vešla do dějin jako Období válčících států. Možná, že období kolem roku 2020 a dál vejde do dějin západního kulturního okruhu jako Období rozhádaných států. Náhle jdou všechny ohledy a nabubřele proklamovaná spojenectví stranou, papírově snad stále ještě spojenci rvou se o zdravotní materiál. Kradou si roušky.
Vzpomínáš, deníčku, na tu plejádu nádherných vtipů, která předznamenala pád komunismu v naší vlasti? Já si z toho nepamatuju skoro nic, ale něco málo přece.
Víš, jaký je rozdíl mezi socialismem a kapitalismem? To je jednoduché! V kapitalismu je člověk člověku vlkem, kdežto v socialismu je tomu právě naopak. – Jestli podle toho poznáš, žijeme-li v socialismu či kapitalismu, tak jsi king; ale nyní, můj milý deníčku, dávej pozor, přicházíme k pointě:
Právě teď vyvstávají skutečné evropské hodnoty – vidíš je před očima jako na dlani.
---ﬡ---
Dějepis mě nikdy nebavil. Částečně to jistě bude mým vnitřním nastavením a částečně to svedu na učitele, kteří ve mně zájem o Učitelku lidstva nedokázali vypěstovat. Ale přesto – něco málo z těch nudných hodin ve mně zůstalo a tolik si pamatuju, že co byla Evropa Evropou, její obyvatelé se mezi sebou rvali jako psi. Těch mrtvých! Těch spojenectví! Těch zrad, které lze omluvit jen vítězstvím! A tak pořád dokola, ani druhá světová válka nám nestačila.
Bližší košile nežli kabát – to je skutečná evropská hodnota, na níž Evropa vyrostla. Žádný gender, žádných stopadesát pohlaví podle vlastní volby a okamžité nálady, žádná multikultura v absurdním pojetí, jak vidíme dnes; o lidských právech ani nemluvě, na inkluzi abychom snad radši ani nevzpomněli. – Neposlouchá se to dobře, že? Ale je to tak.
Nejen jako jednotlivci, ale i jako společenství a systém jsme výslednicí celé své minulosti; z toho není úniku. Vše, čeho Evropa dosáhla, veškerý náš nadbytek, kultura a donedávna i technologická převaha nad zbytkem světa, má v základu toto dvojí: (1) dobyvačný výboj a (2) nekompromisní kruhová obrana vlastního kmene. Kdyby to tak Evropané po staletí nedělali, nedožili bychom dneška. Takže chování dosavadních jakoby spojenců, kteří si ve chvíli pandemického ohrožení navzájem kradou roušky, dává vystoupit skutečným evropským hodnotám. Vždycky to tak bylo, je tomu tak dnes, a bude tomu tak i nadále – a to velmi, velmi dlouho. Něco mi našeptává, můj milý deníčku, že názor pornoherce Jandy je v tomto bodě zcela irelevantní.
To je zajímavé: víš, co řekl soudruh Gustáv Husák, když nás po osmašedesátém začal normalizovat? Řekl samozřejmě mnohem víc, ale já mám na mysli zrovna toto:
„Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech ... zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť.“
Připomínám to ze dvou důvodů.
Jednak proto, že jsem zlomyslný: možná si někdo z pravdolásky si všimne, jak cituju Husáka, a třeba mu prdne žilka.
Druhý důvod je o něco hlubší. Zastávám totiž názor, že myšlenky bychom měli posuzovat podle obsahu, a ne podle osobnosti toho, kdo je vyslovil.
Gender a šedesát sedm pohlaví – to je velmi kolísavé: zítra přijde úchyl, o kterém jsme ještě neslyšeli, a vynalezne pohlaví, které tu ještě nebylo. Právo všech na všechno, to je velmi oportunistické: zítra přijde chytrák, o kterém jsme ještě neslyšeli, a ve svůj prospěch vynalezne právo, které tu ještě nebylo a které ostatním uloží novou obtížnou povinnost. Toto když odpadne, žádná škoda. Bezohledný tah na branku za všech okolností – to je skutečná a základní evropská hodnota. To je princip, který přivedl Evropu tam, kde je. Tedy, alespoň donedávna to platilo; teď už si tím nejsem tak docela jist. Poslední dobou se mi zdá, že tah na branku Evropu opustil a zabydlel se na Východě. Nepřipadá ti to taky tak?
Takže až přijdou – a oni přijdou, na to vezmi jed – soudruzi soukmenovci s evropskými hodnotami a začnou šojdrovat, dej jim do ruky učebnici dějepisu a ocituj Gustáva Husáka, velikého normalizátora před pánembohem.
A zeptej se jich, jestli vědí, na co to vlastně přísahají.
- Log in to post comments
Komentáře
Mě na té EU po Lisabonské…
Mě na té EU po Lisabonské smlouvě nejvíc děsí způsob, jakým se vlastně do nejdůležitějších aparátů nadnárodního celku dostávají často lidé, kteří byli tragicky neúspěšní doma. Jako bychom lidi, co nezvládli autoškolu, nechali raději pilotovat plné Airbusy, protože nechceme, aby nás ohrožovali v rámci autobusové dopravy.
Tak to skutečně je.
Platí totiž pravidlo, které říká, že služebním postupem se nakonec každý dostane na místo, které není schopen zastávat.
Evropskou hodnotou je házení chlebem
po útočníkovi a nastavování druhé tváře pro dalßí ránu. Jenom si myslím, že to je hodnota určená pouze pro ČR, ostatní země Evropy mají jiné hodnoty, o kterých se nám ani nesnilo. Právo držet kolonie, právo přisvojovat si práci porobených národů, právo beztrestně umlátit otroka řetězem, právo veřejně lhát... zkrátka práva vítěze.
Hovno ty.
Kopni mě a dám ti chleba
modré oko se mi vstřebá
tumáš líc pro druhou ránu
otevřu ti slavobránu.
Ber smolinec, lithium
vyrabuj mi celý dům.
Ukaž mi, že jsi tu pánem
já jsem doma hloupým Janem
chybí mi tu osvěta
beru ruce do světa.
To jsou moje hodnoty.
A co máš ty? Hovno, ty!
Mezi náma
Mezi náma, řekněme si upřímně, co mají ti chudáci, kteří bytostně tíhnou k regulacím, silnému státu, úřednímu šimlovi, omezování svobody, vymýšlení pravidel, kritice samostatnosti, ohýbání proutků dokud jsou mladé, dělat? Když jim onehdá zrušili henten socialistický tábor?
No tak si založili EU a jedou si zase tu svoji agendu. Dotace místo socialistického národního hospodářství. Regulace všeho a všech. Pětiletky. Nástěnky na šutrech při vstupu do přírody. Závazky všeho druhu. Už snad chybí jen ty brigády kapitalistické práce.
Souznění i přes rozdíly
Dnešní Alefův Nulův text se mi zamlouvá.
Rozdíl mezi námi je v tom, že mě nezaujalo programování (i když jsem ho studoval), zato mě zaujala historie (i když jsem ji nestudoval).
Takže je zajímavé, že se na okolí i přesto díváme z podobného úhlu.
Rozdílů by se asi našlo víc, a není divu -
- vždyť jsme rozdělená společnost :-D
Podobný pohled na okolí by mohl být způsoben tím, že - jak v hutné zkratce říkají technici a někdy i filosofové - že podobné problémy vedou k podobným řešením.
Můj vztah k historii a historikům je, pravda, problematický, a nepostrádá jisté komické prvky.
Každopádně - jsem rád, že se text líbil, děkuji za pochvalu.
Vzestup Číny
Vzestup Číny byl dán obrovským nenasyceným trhem s nízkou cenou práce. Čína dovolila zahraničním investorům vstup na trh založením společných podniků, ale pouze pod podmínkou, že čínský partner bude mít 51% nebo více podniku a zahraniční max. 49%. Bylo možné vstoupit na trh i samostatně se 100% zahraniční účastí, ale restrikce byly takové, že společný podnik dával větší smysl. Tak došlo k předání technologií Číně, protože je obrovský trh a všem se vyplatilo tam vyrábět a prodávat.
Společný podnik převažoval v 90. letech, kdy v 1994 bylo jen 27% podniků se 100% zahraniční účastí. Postupně se restrikce uvolnily, a tak ve 2010 už bylo takových podniků 80%. Obecně ve světě společných podniků se zahraniční účastí platí, že 30 až 40% se ukáže neživotaschopných a podnik buď zanikne nebo jeden z partnerů prodá svůj podíl tomu druhému. V Číně bylo takových ukončených podniků 55 až 60%.
A také docházelo a dochází ve společných podnicích ke kulturním střetům. http://glosy.info/texty/joint-venture-s-cinskym-partnerem-jako-prekonan… Západní firma obvykle vyšle do Číny mladší manažery a specialisty, protože těm starším se za nabídnutých podmínek do Číny nechce. V Číně platí princip seniority a obrovská úcta ke starším, takže čínská strana do společného podniku pošle člověka s bílými vousy. Mladý západní manažer se pak v čínském podniku extrémně diví, proč jej všichni přehlíží a místo toho poslouchají staršího čínského partnera.
Zajímavý případ silné polarizace a kulturního střetu gradujícího do otevřeného osočování obou stran nabízí studium čínských a francouzských materiálů k případu Joint Venture mezi Danonem a společností Wahaha. V krátkosti jen řekněme, že Joint Venture bylo vytvořeno mezi Danone (49%), Wahahou (49%) a hongkongským podílníkem (2%) v roce 1996. V rámci původního rozdělení úloh mělo být Danone hlavním investorem a Wahaha měla poskytnout nové společnosti svou značku, která měla přejít do exkluzivního držení Joint Venture. V důsledku potíží značku řádně zaregistovat u čínských úřadů, odkoupení podílu hongskongského společníka ze strany Danone (který tím pádem získal většinový podíl což, nabouralo původní představu Wahahy, že „čínská“ strana drží 51%) či aktivitami firmy Wahaha (generální ředitel Zong Qinghou paralalně s řízením Joint Venture provozoval ve vnitrozemí od roku 1999 vlastní firmy užívající značku Wahaha) se postupně nakupilo mnoho problémů, které vygradovaly do otevřeného konflitku v roce 2006. Danone obvinil Zonga (generálního ředitele Joint Venture), že na západě země „tajně“ provozuje činnost v rozporu s dohodou, zaměstnává rodinné příslušníky a firmu řídí autoritářským stylem. Čínská strana naopak neúnavně zdůrazňovala, že odkoupení hongkongského podílu a tím pádem získání kontroly nad společností ze strany Danone byl „podvod“, jdoucí proti původním dohodám. Co do provozování „tajné“ činnosti na západě země se Zong odvolával na to, že opakovaně Danone vyzýval k spoluúčasti, francouzské straně se ale v 90. letech zdálo čínské vnitrozemí až příliš málo rozvinuté a požadavek na sloučení obou firem vznesla až v roce 2006, když Zongovy firmy dosáhly zajímavých obratů a zisku.http://glosy.info/texty/joint-venture-s-cinskym-partnerem-jako-prekonan…
Naši předražení bruselští kecálisté (tj. Bruselem placení, ať žijí v Bruselu přímo nebo působí v neziskovkách v Praze placených z Bruselu jako Evropské hodnoty nebo ČT) nevyznávají vůbec žádné hodnoty, natož evropské, vyjma hodnoty vlastního prospěchu. Proto veškerá slova takových kecálistů berme s rezervou. Změní-li se situace nebo plátce, budou obratem hlásat něco jiného. Dnes hlásají o nebezpečí Číny a potřebě svobody Tibetu. Zní to hezky, a obě země jsou dost daleko, aby někdy hrozilo, že by kecálisté museli přejít od slov k činům. Jakmile by ale dostávali peníze z Číny, okamžitě by začali kritizovat otrokářský systém v Tibetu před invazí Číny. Oboje je pravda, Čína pošlapala svobodu Tibetu jeho agresivním zabráním, a současně otrokářský systém v Tibetu patřil k jedné z nejodpornějších forem společenského uspořádání. Vždy si z uceleného nepřikrášleného obrazu vyberou jen jednu část, kterou adorují ad absurdum.
Typickým příkladem je zboštění Václava Havla. Přednášel zajímavé myšlenky pro inspiraci. Jakmile ale mělo dojít od slov k činům, nedošlo k souladu mezi slovy a činy. Nejznámější jsou dvě situace. První se týká humanitárního bombardování Srbska. Druhá se týká vztahu Václava Havla s Dagmar Veškrnovou v době, kdy Olga Havlová ležela v nemocnici.
Podobně Brusel. EK vedou obskurní figurky typu ožraly Junckera nebo evidentně neschopné Ursuly von der Leyen, která svou neschopnost prokázala už v Bundeswehru. Takoví lidé nikdy nemohou vyvést EU ze současné krize. To i Miloš Jakeš byl oproti nim titánem ducha a schopným politikem. EU směřuje ke svému pádu. Její nařízení a doporučení budou postupně natolik absurdní, že je nikdo nebude respektovat. Proč taky. ČR z EU nevystoupí, ale EU se stane natolik slabou, že ji všechny státy postupně přestanou respektovat. Formální zánik EU pak bude následovat ten faktický až se zpožděním.
Pravda je jiná.
Prezident miluje srbský lid. Ale právě Zemanova vláda schválila jeho bombardování, Havel v tom prsty neměl.Bombardování Jugoslávie provází i dvacet let "po akci" celá řada mýtů a nesmyslů. Tím největším asi je, že ho schválil tehdejší prezident Václav Havel. Není to pravda, byla to vláda dnešního prezidenta Miloše Zemana. Ten to později označil za chybu. Navíc vše konzultoval pouze s bývalým ministrem zahraničí Janem Kavanem. „Vzhledem k tomu, že celá záležitost byla operativní a že vyžadovala rozhodnutí v intervalu dvaceti až třiceti minut, po konzultaci s ministrem zahraničí jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu (20. března) odpoledne s tím, že jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a že se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě,“ řekl tenkrát Miloš Zeman.
ano, president Havel to nemohl schválit, nebyl
členem exekutivy ČR, ten to jenom svojí "slavnou dlouhou větou" ospravedlňoval. Tu větu pak novináři svévolně zkrátili na "humanitární bombardováni".
Zkrátili, možná ne novináři,…
Zkrátili, možná ne novináři, ale oproti jiným případům zkracování s efektem spinování v tomto případě smysl zůstal zachován.
Co si budeme
Co si budeme namlouvat, v tehdejší porevoluční a nadšené kapitalistiko-budovatelské době hodně lidí - a to nejen v ČR - odezíralo VH z úst každé slovo a bralo ho tehdy jako autoritu. V tom je podle mého jeho naprosté a totální selhání - zneužil své tehdejší auority k tomu, aby podržel mocnostem s euro-atlantickými hodnotami zastrašování a vraždění nepohodlných. A ani se za to nestyděl, alespoň veřejně ne. Těžká karma, nicméně vždycky zdarma.
U mne Havel skončil omluvou…
U mne Havel skončil omluvou sudeťákům.
zapomínáte, jakou moc a dosah
ochmelka v té době měl. pochybuji, že by se kdokoliv z tehdejší exekutivy postavil proti němu, nebo si dovolil jeho návrhy ignorovat...
Tak!
Souhlas.
Ano, to je pravda, to je…
Ano, to je pravda, to je jedna z věcí, kterou lze MZ vyčítat. Ovšem zpětně. Při hodnocení tohoto kroku je nutno vzít v úvahu i aktuální situaci - pokud si vzpomínám, jednalo se o souhlas s přelety NACO nad naším územím a požadavek z NACO přišel druhý den ráno po bujaré oslavě vstupu do NACO (obrazně řečeno, samozřejmě) a v takové situaci bylo asi politicky dost těžké, možná nereálné, odmítnout. A do pasti NACO nás dotlačil zase někdo jiný, VH. Je dost pravděpodné, že uspíšení tehdejšího várky přijímání (plus POL, HUN) bylo motivováno právě připravovanou agresí.
Petře
Zeman byl stejně horlivým stoupencem NATO jako Havel. Zeman je ostatně i stoupencem federalizované Evropy.(nebo byl, ale možná už změnil názor, to dělá dost často)
anonymnímu
Anonymní,
psal jsem něco jiného. Když měl Havel přejít od slov k činům, nedošlo k souladu jeho myšlenek a činů. První příklad je humanitární bombardování Srbska. Přelet amerických bombardérů přes vzdušný prostor ČR schválila vláda Miloše Zemana. Ale prezident Václav Havel měl minimálně držet ústa a neplácat o tom, že jde o humanitární misi. Bombardování nikdy není humanitární mise.
Cituji Václava Havla: "Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO."
Na tom Havlově prohlášení
jsou lživé minimálně dvě tvrzení.
Na bombardování nic humanitárního nebylo. Naopak.
Za druhé: o zištných důvodech útoků na Jugošku, ostatně na celý Balkán, může do sytosti vyprávět jistá Madla.
S dovolením vám doporučím si…
S dovolením vám doporučím si přečíst text tehdejšího ministra zdravotnictví Ivana Davida. Název článku zní "Jak česká vláda jednala o bombardování Srbska".
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/ivan-david-jak-ceska…
Evropské unii je někdy dost těžké se nesmát.
Já jako čínofil nemůžu nevzpomenout na tuším sedmnáctý verš Tao-Te-Ťingu, kde se mimo jiné píše:
---
O největších vladařích
neví se skoro, že tu jsou.
Menší lid miluje a velebí,
ještě menších se bojí,
ještě menším spílá.
---
My jsme došli ještě dál, než si Lao-C' dokázal představit: ještě menším se vysmíváme. Jako polehčující okolnost můžeme Starému Mistru přiznat, že 2500 let př.n.l. o Češích nemohl tušit zhola nic; a taky je možné, že tak zoufalé karikatury vládců v době, kdy Lao-C' žil, prostě by nepřežily.
Možná jste to taky viděl: soudružka soukmenovkyně Lejnová na videu učí Evropany, že si mají umývat ruce.
Našpicujme uši i oči, ejhle osvěta:
https://www.youtube.com/watch?v=sLa_QiWulPE
Ovšem čirou náhodou na Sputniku zveřejnili řádově 100 let staré plakáty se zdravotní osvětou:
https://cz.sputniknews.com/foto/2020041411800512/
Co k té kompozici osvěty dodat? Jako školák jsem slýchal, že CCCP je dál než Západ; ale že je ten rozdíl až takový, stoletý, to nám zatajili!!!
Takovouto kritiku současné české společnosti
jsem tu nečekal. Oceňuji.
... kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses
scallopem.
prave vidlaci ve sve vetsine
voli primo ukazkovy priklad ekonomickeho predatora, ktery vybudoval holding podle pravidla clovek cloveku vlkem.
Je to vule lidu.
Ono je to asi jedno, ale bylo by zajímavé zjistit,
jestli udržet moč je pro tebe stejný problém jako udržet myš Lenku.
To je co?
Hudebník, Bureš a Falmer: z práskačů elitou národa.
V souvislosti s hodnotami by mě zajímalo,
jestli bude mít Houba koule na přejmenování ulice "Korunovační" na třeba "Politkovské".
Poňváč ruská ambasáda "změnila adresu" a teď sídlí na Korunovační. A náměstíčko si může Houba tak leda nabouchat do uší.
Vtip
V článku, ze kterého čerpáte, je, že ruská ambasáda důsledně uvádí původní název Pod kaštany a na nové označení ulice od Hřiba kašle. A je tam i vtip na budoucí nedostatek potravin: ‚Člověče, slyšel jsem, že bude taková nouze, že budeme muset i lovit‘. Odpověď: ‚Ale když já nevím, kde taková pizza žije‘.
Nevím, který článek máte na mysli.
Informuje o tom celý český mainstream.
Ale je možné, že naletěl Sputniku, Aeronetu nebo něčemu podobnému. Při "kvalitě" zdejší "novinařiny" by to nebylo překvapením.
Pod kaštany 1
Na webových stránkách (ruské) ambasády je adresa „Korunovační 34“ zatím uváděna u konzulárního úseku. Hlavní sídlo je stále napsáno na adrese „náměstí Pod kaštany 1“, která už neexistuje. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rusove-vypekli-Hriba-A-co…
https://czech.mid.ru/cs_CZ/contacts
VELVYSLANECTVÍ RUSKÉ FEDERACE V ČESKÉ REPUBLICE
Adresa: nám. Pod Kaštany 1, 16000 Praha 6, Bubeneč
Vzdálenost mezi oběma místy je asi 200 m. Hřib si asi myslel, že dobře pošťouchne Rusy, když jim přejmenuje adresu.
V dalším kroku Rusové mohou přejmenovat ulici, kde sídlí české velvyslanectví v Moskvě, ul. J. Fučíka 12/14, 123 056 Moscow, na něco jiného. Třeba Vasila Bilaka.
Češi volají po vraždách…
Češi volají po vraždách svých spoluobčanů i deportacích na Sibiř. S pomocí ruské tajné služby.
Z Neviditelného psa
Ale to víš že jo
chudinečko vystrašinkovaná.
Ano, já se hlásím.
Po vraždách nevolám, ale deportace na Sibiř některým našim spoluobčanům ze srdce dopřeju. Rabota osvoboždáet, oni by zasloužili osvobodit. A hodně. Novotný. Kolář. Hřip. Jourová. A další.
Chápu vás správně, že…
Chápu vás správně, že myslíte Koláře, Hřiba, Novotného, Lacinu atd.?
Patří pod "Češi volají po…
Patří pod "Češi volají po vraždách..."
hlídací neznamená neviditelný
"Po vraždách volají Češi" na Hlídacím psovi (resp. na forum 24), ne na Neviditelném, to je sakra rozdíl a nejen v názvu. Jak vás má brát někdo vážně, když si pletete i zdroj?
Přejmenování
náměstí z neutrálního názvu Pod kaštany na Borise Němcova Hřib nemohl udělat bez konzultace v Langley. Jsme zataženi jako pěšáci do hybridní války mezi USA a Ruskem. Navíc ještě trapně vedené. Něco tak blbého nemohl vymyslet ani Hřib jeho vlastní červivou hlavou.
Nevíme, jaký další krok ruská ambasáda provede, ale možná postaví Koněvovu sochu přímo na zahradě velvyslanectví. Pokud to udělají, pořád lepší, než když Saúdi v Turecku na zahradě velvyslanectví pohřbívali rozřezaného novináře. Nějakou odezvu z Ruska ale čekat můžeme. Nevíme, jak dlouho si takové kroky nechají líbit.
Já se domnívám, že
"Finis coronat opus" a tak dle konce poznáme, co je to za "dílo".
A dokud to nedopadne dobře, není to ještě konec....☺
(to jsem někde četla, ale líbí se mi to, analogie "naděje umírá poslední")
Válka světová to není ani tak hybridní jako proxy (v zastoupení) a je v plném proudu.
Všehoschopní šmejdi (užitečných idiotů jsou mraky) jdou proti všem, nejen proti Rusku.
Ale máte pravdu, že na Rusko si už dlouho brousí drápy.
Dokud však války Rusko ukončuje, je naděje...
Stále doufám, že na straně Ruska je vesmír, a že pravda a duch vítězí nad psychopatickou hmotou!
Nedávno mne zaujala jedna myšlenka:
"Nejhorší je ztráta důvěry", četla jsem to na stránkách BIS, ne té "naší" pobočky CIA, ale té z Basileje, a mají soudruzi (bankéři z té banky nejdůležitější) pravdu pravdoucí a bojí se i tam!!!
EU
Tak to už EU důvěru ztratila a potkalo ji tedy to nejhorší. Ale vždy, když si myslíme, že už nás potkalo to nejhorší, přijde něco ještě horšího.
Uvidíme.
Tvrdíte to Vy, já to nevím.
Nemohu polemizovat, moji důvěru EU NIKDY neměla.
Jste-li Vy Gerde ten, u kterého důvěru ztratila, pak je tu samozřejmě otázka kvantity.
Třeba taková naše vláda i prezident stále důvěru v EU (minimálně nadále) předstírají......,o všelijakých "transformátorech a reformátorech" EU nemluvě...
V tom právě spočívá rozdíl mezi pesimistou a optimistou.
Pesimist dí: horší už to být nemůže.
Optimist praví: ...i může!
to mne spíš zajímá, kdy rusům dojde, že je zcela
zbytečné a kontraproduktivní , dovolit našim 5ti aktivistickým centrům čímž nepochybně jsou a jednoho honorárního konzula působit na jejich území, když u nás jim stači tři a i ty jsou zbytečné. To co by se u nás mohli dozvědět, se mnohem dříve a levněji dozví přímo ze západu. Na tak prťavou zemičku - když tam nikdo podle opozice a press nejezdí by koneckonců jeden konzulát by docela stačil. V mnohem lidnatějších zemích to jeden konzulát taky zvládá.
pardon,
to jsem byla já, nějak mi to ulítlo, než jsem si to stihla skouknout
Anonyme
nějak se v textu nemohu vyznat. Co jsou naše aktivistická centra která působí v Rusku? U nás působí tři ruská aktivistická centra a jsou zbytečná? K nám podle opzice a press nikdo nejezdí a jeden konzulát by stačil- nebo je to ironie a ta prťavá zemička je Rusko? Nemůžete to nějak dovysvětlit?
Máte pravdu, podle mě…
Máte pravdu, podle mě stačilo, že vykopali člověky v tísni.
tedy lopatisticky - vše je to z WIKI, takže veřejné
a jednoduché počty. Takže - 10 milionová/my/ máme tam 4 vyslanectví, konzuláty honorárního konzula a český dům= 6/. Všechny jsem si našla - nic malého - paláce -pro mnoho lidí. Oni - 146 milionů mají platí li ještě to v KV /u nás/ 3 zastupitelství. Takže platí - li ještě to prastaré - "podle sebe soudím tebe". Co asi tam tolik lidí dělá -, když se nekamarádíme, nepomáháme si. A vezmeme-li v úvahu - to prezentované vyzvídání - no tak tam to vidím - jako že: To co by se u nás mohli dozvědět, se mnohem dříve a levněji a rychleji dozví přímo ze západu. Na tak prťavou zemičku - když tam nikdo podle opozice a press nejezdí by koneckonců jeden konzulát by docela stačil. V mnohem lidnatějších zemích to jeden konzulát taky zvládá. Už srozumitelné?
Skutečné EU hodnoty
"Žádný gender, žádných stopadesát pohlaví podle vlastní volby a okamžité nálady, žádná multikultura v absurdním pojetí, jak vidíme dnes; o lidských právech ani nemluvě, na inkluzi abychom snad radši ani nevzpomněli. – Neposlouchá se to dobře, že?".....
OMYL! Poslouchá se to velice dobře...
Poslouchá - neposlouchá
Jak komu, Jardo. Vám a mně, a jistě nejsme sami, to proti srsti nikterak nejde. Ale jsou tací, kteří za takové pravdy člověka mediálně ukřižují.
Mediální diktát
Ano média nám vládnou a jsou poplatná tomu, z koho více kape. Za názory a komentáře, které se tu uvádí by nás roznesla na kopytech. O to více lahodí duši projekty typu Vidlákovy kydy, kde mají mravokárci velmi omezený vliv.
Možná trochu zvrácený optimismus praví, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.
Já jsem optimista (snad nezvrácený). Povídá se o tom, že po současné epidemii už nic nebude jako dříve. Koronáček nás ještě možná potrápí, nikdo netuší jak dlouho, ale přijde chvíle kdy si řekne, že už toho bylo dost. A začnou se řešit škody. Ekonomické, politické, společenské. Mám takový dojem, že na úchylnosti typu gender, multikulti apod. prostě nebude čas. Navíc současná krize odhaluje v plné kráse skutečnou realitu, tu o které psát nebylo vhodné. A lidé (voliči) ji vnímají, protože ta realita najednou zasahuje přímo do našich zaběhlých zvyklostí.
Média se skutečně snaží, aby…
Média se skutečně snaží, aby nás strach z koronaviru (nejen) neopouštěl. Křiklavé titulky, co nejvíce podrobností (bagrování hromadných hrobů, obrázky plic, vhodných pro patology), nedivím se, že to někteří nezvládli a možná ještě nezvládnou.
Je to jen můj názor, ale když informovali o smrti hudebníka Dušana Vančury jako o „nepřímé oběti koronaviru“, podle mne spíše oběť strachu, nejsme v časech Budenbrooků. (Už si přesně nepamatuji, který z nich na zánět zubu doplatil).
Jsem také optimista, ale nevěřím, že až se budou řešit a napravovat škody, všechny gender, multikulti nezačnou žádat ještě větší místo na slunci – tedy spíš pod Sluncem.
Zásluhy těch obyčejných pracovitých včeliček budou smeteny ze stolu a zapomenuty a trubci se nechají oslavovat.