Vidlákův úvodníček:
Události jsou v běhu, nakažení přibývají, opatření se vrší jedno na druhé. Státi se blbcem trvá průměrně jeden den. Stačí něco plácnout a než slunce zapadne, už všichni vědí, že jste idiot. Nevím kolik u nás koronavirus zabije lidí, ale novinářských a politických kariér už pozabíjel pěknou řadu, teď už dojde jen na jejich kremaci.
Já ještě přidám jednu domácí perličku... V neděli jsem konstatoval, že máme tři stovky nakažených a zatím ani jednoho mrtvého. Moje drahá žena se ke mně přitočila, pohladila mě něžně po vlasech a medovým hlasem mi šeptla do ucha: "Ty bys taky chtěl mít všechno hned".
Godote, je to Vaše:
Vidlák mě trochu zaskočil svým pátečním (13.3.2020) tvrzením, že:
„Koroňáček je jaksi odolný proti švejkování. Fungovalo nám to na Císaře Pána, fungovalo to na Hitlera, Stalina, funguje to na současnou vládu i na všechny minulé. Ale breberce je to tak nějak jedno“.
Přivedl mě tím k nočnímu přemýšlení, co si kdo pod tím termínem „švejkování“ představuje a s čím ty které představy souvisí a k čemu vedou.
Jako do určité míry znalec Haškova nedokončeného díla „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ si troufám tvrdit, že o českém „švejkování“ většinou mluví lidé, kteří to dílko nikdy nečetli, a pokud ano, pak jen povrchně a navíc kdysi dávno, kdy jim ještě teklo mléko po prvně rašících vousech.
Především vyjádřím přesvědčení, že literární postava Josefa Švejka není autorem vytvořena jako archetyp Čecha. Je spíše zrcadlem, v němž se ostře projevuje/zveličuje/zvýrazňuje chování a vlastnosti jiných osob v tom košatém a rozsáhlém příběhu. Tedy nikoliv jeden archetyp, ale vícero různých typů. Několik příkladů.
Nadporučík Jindřich (Heinrich) Lukáš: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech“.
Hostinský Palivec: „Host jako host,“ řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si co chceš. To je moje zásada. Jestli to tomu vašemu Ferdinandovi udělal Srb nebo Turek, katolík nebo mohamedán, anarchista nebo mladočech, mně je to všechno jedno.“
Strážmistr Flanderka: Nejvíc mu dala starostí instrukce, jak získati z místního obyvatelstva placené informátory. Nakonec, poněvadž uznal za nemožné, aby to mohl být někdo z místa, kde začínají Blata a kde je ten lid taková tvrdá palice, připadl na myšlenku vzít na tu službu obecního pasáka, kterému říkají „Pepku, vyskoč!“.
A tak bychom mohli listovat knihou dále od tajného policisty Bretschneidera, přes jednoročního dobrovolníka Marka, sapéra Vodičku, hladového Balouna a další větší i menší postavy a postavičky, až po kadeta Bieglera nebo poručíka Duba. Za zmínku stojí, že Hašek demokraticky vzpomněl i na tehdy v našich zemích početné židovské etnikum postavou polního kuráta Otto Katze.
Stojí za povšimnutí, že žádná z těch postav není jen a pouze typicky česká, jsou to charaktery všelidské, napříč (především evropskými) národy a národnostmi. Teprve jejich souhrn vytváří něco jako „český charakter“ (existuje-li vůbec něco takového) a pokud se do něj nějak vřazuje i samotný Josef Švejk, pak nikoliv ve větší míře, než všichni ostatní.
Samotné dílo jako celek (byť nedokončený) je mnoho vrstevnaté. Podle mého soudu pod povrchní (velkou) legrací je notná dávka obdivuhodného cynismu, který přitom skrývá hlubokou lidskost, vyjádřenou například slovy Markovými:
„Teď se ještě vyjevené masy nevzpamatovaly. S vypoulenýma očima jdou se dát rozsekat na nudle a potom, když ho trefí kulička, zašeptá jen: „Maminko…“ Neexistují hrdinové, jen jatečný dobytek a řezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno vzbouří a to bude pěkná mela. Ať žije armáda! Dobrou noc!“
Další významovou vrstvou „Osudů“ je notná dávka fatalismu. Jedinec je unášen dějinami bez valné možnosti je ovlivnit. V tom Hašek navazuje mj. i na jednoho velkého českého panovníka (hádanka – kterého?), který se vyjádřil v tom smyslu (parafrázuji), že běh dějin je řeka plynoucí svým tempem svým korytem a jedinec má jen malou možnost směr a rychlost toku ovlivnit. Může tak leda trochu/omezeně zakormidlovat k jejímu levému či pravému břehu. A teprve za příští zátočinou se ukáže, zda zvolený břeh by tím lepším, nebo horším řešením. Za zákruty řeky nikdo nevidí…
Na nejspodnějším významovém patře celého slavného románu nalézám spíše smutek, než nějaké bujaré veselí.
Je samozřejmě škoda, že Hašek své vrcholné dílo nedokončil, a tak můžeme jen spekulovat, jak by češství/švejkování v jeho podání vypadalo v dnes tolik adorovaných československých legiích na Rusi, nebo v Rudé armádě, kam Hašek z legií přeběhl. Něco napovídají jeho příběhy z Bugulmy, kde ovšem nějaké češství obtížno hledat, ale „švejkování“ v tom smyslu, jak se obecně chápe, je tam spousta – je to ovšem „švejkování“ ruské, čuvašské, tatarské atd. S Čechy opravdu nemá nic společného a to potvrzuje moji tezi, že postava Švejka (v Bugulmě samotného Haška) je jen jakýmsi katalyzátorem, který dává charakterům šanci se projevit.
Haškovy dopisy z ruských revolučních časů (publikované například v knize „Tajemství mého pobytu v Rusku“, Naše vojsko 1985 – k tomu malá poznámka v závěru pod čarou) naznačují, že v té době byl Hašek nějakého „švejkování“ prost. Zda ho do komunistických řad tehdy zavedly válečné zážitky, samohonka nebo něco jiného – to jsem nikdy nepochopil. Ruské vlivy jsou v jeho románu jasně patrné, zda se ale z rudoarmějce převtělil zpět do středoevropského anarchisty není jisté, moc času na to neměl. Do Československa se vrátil v prosinci 1920 (mimochodem – krátce pobyl v Pardubicích v karanténě) a zemřel vlastně jen dva roky na to – 3.ledna 1923.
Poněkud vlažný vztah některých vrstev české společnosti k nařízením a předpisům je notoricky znám, ale podle mého soudu to se Švejkem (postavou i románem) má pramálo společného, nejspíš proto mi ten termín „švejkování“ vadí.
Myslím, že Vidlák i Master žijí jako každý z nás ve své bublině. Vztah jednotlivců k aktuálně nastalé situaci je samozřejmě rozdílný, z mnoha důvodů. Jedním je třeba už to, že Vidlák má čtyři malé děti, o něž musí/chce pečovat - já mám už i vnuky dospělé, ti moji péči už nepotřebují. Rozdílů mezi jedinci ve vztahu k současné infekci bude nepochybně víc.
Zajímavé je i množství vtipů, které se s koronavirem vyrojily.
A tak budu např. respektovat rozhodnutí, že hospody se večer zavřou (Vidlák asi také), ale už jsme se s kamarády domluvili, že se holt budeme v případě nálady scházet doma. Poprvé už v úterý, neb setkání je dlouhodobě plánované, původně na Parkánu, teď nejspíš u mě (mám největší byt).
Něco takového Vidlák asi riskovat nebude.
Možná je to právě to „švejkování“, které nemá ovšem se Švejkem vůbec nic společného.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slíbená poznámka pod čarou:
Zmíněné povídky z Bugulmy (naposledy vydané asi v roce 2008 Nakladatelstvím Lidové noviny v knize „Moje zpověď a jiné povídky“) jsou velmi satirickým pohledem na realitu Velké říjnové socialistické revoluce na ruském venkově. Pokud by takový tón o VŘSR Hašek zachoval i ve svém Švejkovi (pokud by ho dějově dotáhl až do té doby), obávám se, že by za minulého režimu nesměl vůbec vyjít. Tuto moji domněnku potvrzuje i skutečnost, že vydání povídek z Bugulmy v roce 1985 (když už režim povoloval šrouby) musel zaštít sám šéfredaktor Rudého práva Zdeněk Hoření, autor výše zmíněné knihy „Tajemství mého pobytu v Rusku“. A to byl nějaký funkcionář:
Od roku 1954 pracoval jako redaktor deníku Rudé právo, v letech 1962–1968 jako jeho moskevský zpravodaj. V roce 1969 se stal zástupcem šéfredaktora stranického listu Tribuna. V letech 1969–1983 působil na pozici zástupce šéfredaktora Rudého práva, kde od roku 1983 až do konce komunistického režimu zastával post šéfredaktora. V letech 1972–1983 byl rovněž předsedou Ústředního výboru Československého svazu novinářů. V roce 1970 mu byla udělena Československá novinářská cena, roku 1980 Řád republiky.
XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ. Ve funkci kandidáta ÚV KSČ ho potvrdil XVI. sjezd KSČ. Za člena Ústředního výboru KSČ byl kooptován 16. března 1982 a na této pozici ho potvrdil i XVII. sjezd KSČ. V období říjen 1984 – listopad 1989 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ.
Ve volbách roku 1976 usedl do České národní rady. Mandát v ní získal i ve volbách roku 1981.
Ve volbách roku 1986 přešel do Sněmovny lidu (volební obvod č. 64 – Most-Chomutov, Severočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Ho%C5%99en%C3%AD
- Log in to post comments
Komentáře
Přináším nemilé zvěsti
Podle dnešní celosvětové statistiky na:
https://www.worldometers.info/coronavirus/
je celosvětová smrtnost (podíl zemřelých na počtu uzavřených případů 8,97 %. Je to o 0,8% více, než bylo před týdnem. Zřejmě jde o vliv Itálie, kde se nákaza rozšířila v zařízeních pro seniory.
V podílu nakažených na počet obyvatel vedou městské státy (San Marino přepočtených 4126 případů na 1 mil. obyvatel), z velkých Itálie 591, Švýcarsko 360, Španělsko 316, Norsko 293, Írán 207, Estonsko 194, Rakousko 183, Dánsko 182, Jižní Korea 167, Německo 147, Francie 140, Slovinsko 138, Švédsko 129, …Čína 56, … Česká republika 49, …USA 29, …Rusko 1
Dneska není zítra
Pokud by se u nás podařilo zbrzdit infekci řekněme za tři týdny na úrovni, jakou má v současnosti Itálie, (tj. na desetinu promořenosti, kterou měla ve špičce Čína), považoval bych to bez ironie za neuvěřitelný úspěch !!
Úmrtnost je závislá na možnostech (a ochotě) ve větší míře nasadit dýchací přístoje a kyslík.
V dosahu lékařů pravicových pirkovských názorů bych logicky předpokládal vyší úmrtnost pacientů 70+, v závislosti na výši sociálního statusu.
statistika
Jak už tu bylo několikrát zmíněno, důležitý je počet testovaných. Pětimilionové Norsko mělo 18/3 testovaných 28.500, my s dvojnásobkem obyvatel jen 9.400.
Norsko: 1.423 nakažených, 90 v nemocnici, 6 mrtvých (průměrný věk 89 let).
ČR: 572 nakažených, snad tři ve vážném stavu, zatím naštěstí žádní mrtví.
k čemu je testování?
K čemu lidé potřebují vědět, jestli mají v den D a v hodinu H v sobě koroňáka? To že ho v tu chvíli nemají ještě neznamená, že ho nechytnou než dojedou z odběru domů, nebo následující den v práci.
Ani pro lidi, kterým je špatně nemá valný praktický důvod vědět, zda je trápí koroňák nebo chřipka nebo jiná viróza. Léčí se to stejně - klidem na lůžku, vitaminy a případně srážením teploty - jiné léky na to neexistují. Až budou v ohroženi života, tak je hospitalizují, ať s chřipkou nebo s koroňíkem. (Pokud budou kapacity stačit)
Můj první
Včera jsem odklidil léky a části moto z rozviklaného stolku, posadil na něj stroj a stejně, jako někomu před očima proběhne celý život (což považuju za blbost a když tohle někdo řekne, pokaždé se z něj snažím dostat detaily z toho celoživotního biografu, ale pokaždé marně ... asi je to jen taková fráze), mně proběhly před očima všechny šicí stroje, se kterými jsem se v životě potkal.
Stroj první - skříňový šlapací
byl to takový ten, co vypadal jako skříňka, ale když se otevřely dvířka, sundal květináč a krajkovaná dečka, vyklopilo se nahoru tělo stroje a natáhl řemen - byl připraven k použití
byly mi asi čtyři a bavilo mě zalízt do příšeří stroje a roztočit rukama pomocí pedálu to velké kolo. hučelo to a já měl pocit, že jsem v podpalubí lodě a poháním lodní šroub. A když na nás zaútočila přesila pirátů, podával jsem v zájmu svém i v zájmu celé posádky maximální výkon. Protože jsem ale neměl žádné zkušenosti s touto lodí a mastil jsem to, aniž bych sundal řemen a nebo aspoň uvolnil horní poháněcí kolečko, tak se najednou ozvala rána, celá loď se zachvěla a pohon se i přes mojí snahu zastavil. A tak jsme byli dostiženi piráty i mámou. Totálně zašmodrchané nitě v člunku, zlomená jehla a rozladěná synchronizace pohybu jehly a člunku. Opravář strojů a zákaz plavby. Avšak, protože jsem už i tehdy byl škaredý, hloupý a starý, věděl jsem, že stačí jen provést správná opatření:
- nejjednodušší bylo sundat řemen (za nedlouho zjištěno, že je nutno řemen nejen sundat, ale opět i nasadit a zabránit tak odhalení), negativem byl menší (pro loď nereálný) mechanický odpor a nedostatečné zvukové efekty
- lepší bylo pouze uvolnit horní řemenici, parametry plavby byly lepší a riziko odhalení při neuvedení do původního stavu zanedbatelné
- nejlepší ale bylo, vyvléknout z jehly horní nit, to se pak do pohonu lodě zapojilo celé soustrojí mašiny a svět byl zase v pořádku a riziko odhalení také minimální
práce v podpalubí s sebou nesla však i určitá rizika. když vynechám mámu, tak při zvyšující se rychlosti bylo stále obtížnější držet tempo s rozběsněným šlapacím pedálem, podpořeným navíc setrvačnosti pohonného systému. jakmile došlo k výpadku synchronizace, bylo nutno okamžitě vzdálit ruce, protože jinak byly bolestivě zasaženy. další nebezpečí hrozilo, pokud prsty sklouzly za zadní hranu pedálu, kde, jak jsem zjistil byla mezera mezi podlahou a hranou menší, než byl průměr mých starých, škaredých a hloupých prstíků. naštěstí tam aspoň nějaká mezera byla, takže nic rozdrceného ani zlomeného, jen jsem nějakou dobu tiše bulel v podpalubí.
Nějak jsem se rozepsal a protože chci šít další roušku (ta včerejší je zvenku z kalhot a zevnitř ze závěsu a moc mi sluší, dneska obětuju minimálně jednu košili), přestanu psát a jdu pracovat. Ten první stroj byl stejně nejzajímavější.
Šicí stroje
Pane Havran57.
Ještě máme doma po mámě,šicí šlapací stroj Singer z první republiky
Pak jsme měli šlapací šicí stroj Lada.
Teď máme elektrický Veritas,sice šiju jenom já,ale do roušek jsem se nepustil.
Re: zemedelec Já si pamatuju ještě jednu
značku
Krásným ozdobným písmem, obtaženým zlatou barvou, stálo nad šlapacím pedálem "MINERVA".
Jo, na stejném stroji z…
Jo, na stejném stroji z. Minerva jsem si v době, kdy jsem byl ještě mladý, krásný a chytrý, zkracoval, zužoval a záplatoval rifle. To proto, že mi je tehdy máma chtěla hodit do kamen, abych už to nenosil - a přitom vždycky ty nejrozdrbanější a nejzáplatovanější byly mé nejoblíbenější. :-)
Minerva
... a k nemu čierna plechová krabica so zlatými písmenami a ornamentmi a v nej cievky, nástavce a iné doplnky na endlovanie, lemovanie a tak...
Já měla Lučnik, ale už není…
Já měla Lučnik, ale už není funkční. A AEG jsem zatím nechala v krabici. A protože jsem zjistila, že roušky se ani nemusí šít, ani ho z krabice vyndávat nebudu. Protože roušky na kšeft šít nemíním, to bych je raději udělala bez onoho šití a zdarma, kdyby bylo nutné a někdo by mne o to požádal..
Šicí stroj
Roztomilé, mám z dětství podobné zážitky, jen ten náš už byl nefunkční a pouze dekorativní :)
Poznámečka - celý život…
Poznámečka - celý život skutečně člověku proběhne před očima během chviličky, ještě než dopadne z 5 metrů na zem. Stane se to i nevěřícímu člověku, který následně jen nevěřícně zírá, než mu opět plně naskočí normální funkce těla..
Jó takový šicí stroj... …
Jó takový šicí stroj... (Scéna z mého oblíbeného muzikálu i filmu - plzeňské představení bylo parádní!) https://www.youtube.com/watch?v=ADHxzpRq83M
Babička měla taky jeden takovej prvorepublikovej. Jako profesionálka v oboru na něj nenechala do smrti dopustit. A šila na něm dokud mohla. Prošila jím všechno. Všechny pokusy o modernizaci končily většinou selháním toho stroje. Ke konci prý začal být problém s jehlami.
Re: Havran57 Vidím, že jste
postižen stejnou, anebo alespoň hodně podobnou nemocí.
Já řádil na Ladě.
Babi byla chytrá, mladá a krásná, navíc to byla úča, která vyštudovala ještě normální školu (měla tzv. učitelák), tudíž onu operaci směřující k nezkurvení té nádherné mašinky prováděla sama, kdykoli jsem se objevil na scéně. Zejména to dělala, když potřebovala vařit oběd, to byl můj čas, kdy jsem startoval mašinu a vyrážel na trať...
Roztomilé
To je roztomilé vyprávění :-)
Milion kur! :o))
Popsal jste to tak barvitě, že se mi vybavily identické zážitky z dětství.
Já ještě zkoušel zabrzdit rotující kolo vařečkou. Poté, co mě zlomená a kolem katapultovaná kuchyňská pomůcka málem probodla, jsem aktivity zanechal.
Jo, a kdyby Vás náhodou někdy napadlo si osvěžit popsané činnosti (nebo až je budete přenášet na vnoučata), pak vězte, že stačí povolit to stříbrné vroubkované kolečko vpravo na těle stroje (má cca 4 cm v průměru). Tím vyřadíte šicí mechanismus, aniž by došlo k nežádoucímu snížení odporu a k omezení zvukových efektů. Je to bezpečné a takřka neodhalitelné :o)))
To jsem ovšem zjistil, resp. mi to bylo prozrazeno, až když jsem se učil šít na stroji kvůli svému koníčku.
Havran57
Ten Váš první mohl být šicí stroj zn. Zetina.
Tohle je k šíření krornaviru…
Tohle je k šíření krornaviru podstatné
https://blisty.cz/art/99218-epidemii-koronaviru-zastavime-jedine-testov…
To, že testujeme jen lidi s příznaky, je nám na hovno, tím šíření ani při částečném zákazu vycházení nezamezíme. Je třeba testovat všechny a nositele viru dát do karantény.
Ty čísla nárůstu lidí s prokázaným koronavirem jsou odrazem počtu testovaných. Jinak nám jich tu běhá mnohem a mnohem víc a šíří a šíří.
Tak to je ale v celé Evropě
Všude je v reálu tak 10 x víc nakažených, než evidovaných. O mnohém ale svědčí počet zemřelých, i když i tam se to dá kamuflovat.
Proč to ošklivé slovo kamuflovat?
V nejen v Německu se umírá na selhání srdce.
Stejně jako před desetiletími, když tam ještě nevládla kancléřka, ale kancléř.
Ani tehdy se nelhalo !
Nebo snad znáte nějakého mrtvého, kterému neselhalo srdce?
Úmrtí
Nám v Německu zemřel tchánův otec na zástavu srdce. Bylo v roce 1941 v Dachau, bylo mu 62 let a byl přidělen do kamenolomu. Ku podivu o všem mám doklady, i o tom kamenolomu, tedy Steinbruchu. Němci byli a jsou poctiví a "pintlich". Vše evidovali.
Koronavirus je svátek…
Koronavirus je svátek prokrastinátorů a ještě státem posvěcený. Nikdy se mi nedařilo odsouvat tolik termínů, jako dnes padají přičiněním koronaviru a vlády. A můžu dělat spoustu věcí, které nejsou aktuálně potřebné.
Větva !
Nezapomínejte na Větvičku!
Povzbudí, nasere, pomůže!
https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747569
Na fotografii (mezi ňamkami, druhý obrázek pod jahodami) na šití jednoduchý "harmonikový" typ roušek, včetně integrovaných kšand na zavázání z téže látky.
Myslím, že vhodné především pro ty, kdo šijí víc roušek.
Mohla by slušně těsnit na xichtech různých rozměrů, ale to záleží na materiálu.
To se nedělá!!!
já jedu na potravinově úsporný režim, protože jsem si nasyslil půlkilový balík kolínek a abych vydržel co nejdéle, dávám si jedno koleno denně, to cumlám nevařené co nejdéle a skrze otevřené oknu přičuchuju oběd z o patro níže (doufám, že se z vůněmi nevznáší i virus) a vy nalinkujete takové fotografie!!!
"tlamičkovou" roušku jsem ušil včera, dnes jdou do "harmonikové", nemám plášť, ale mám 100% cotton bílé košile a ty musí stačit
Nevařené makarony jsou proti…
Nevařené makarony jsou proti koronaviru lepší.
Lze pomocí nich dávat hygienicky umělé dýchání z úst do makarónu.
U zvláště těžkých případů zasuneme do makarónu cigaretový filtr.
Škoda, že tu nejsou smajlíci.
Ta poslední věta je výborná.
JJ, makaróny nadívané…
JJ, makaróny nadívané špagetama. To je pravá italská kuchyně!
Já teda dávám tak maximálně…
Já teda dávám tak maximálně jedno koleno denně. Víc bych nesnědl. Pečené, s kremžskou hořčicí a s křenem.
Člověk se musí umět uskromnit.
Re: Admirál Chudáčku, takhle
trpět kvůli starému, škaredému a hloupému Babišovi...
Jedno mizerné koleno denně, to by mne nebavilo žít...
Bolest
Mě koleno bolí. Chrupavka....
Taky mně už čtrnáct dní…
Taky mně už čtrnáct dní trýzní meniskus. :-) Ještě jsem nenašel odvahu s tím jít k doktorovi, jestli by se vůbec nějaký ochotný našel. Ale asi budu mít čas to koleno zregenerovat, od zítra nás zaměstnavatel nechává doma a vypadá to nejméně na měsíc, spíš více.
Kolena se musí mazat.
Nejlepší aktivace vnitřní štauferky je chůze a běh, 10000 a více kroků denně.
Myslím, že než mě to už asi…
Myslím, že než mě to už asi potřetí vzalo, tak jsem těch 10000 kroků bez problémů splňoval. Teď je ale pohyb pro mě opravdu utrpení.
Z toho pajdání už mě bolí i kyčel a záda a mám už dvě kila navrch.
Už se na mě cca před třemi lety chtěl vrhnout ortoped se skalpelem, ale neměl jsem odvahu. Teď už budu tu operaci silně zvažovat, ale až přejde ten "kudrnáček".
Formalita
Mimo téma:
1. prosím všechny, aby, pokud mě chtějí oslovit, vynechali "pane", připadá mi to divné - děkuju
2. pokud chtějí, můžou mi tykat, to však s sebou nese riziko, že já budu tykat jim, pokud mi to výslovně nezakážou - opět děkuju
Tykání
Zkusím si to u Tebe zapamatovat :) Občas se ptávám: Mám Ti vykat, nebo Vám můžu tykat? :)
Oslovování
Obecným a všeobecně akceptovaným zvykem v internetových diskuzích při používání nicků je NEPŘIDÁVAT před nick pane/paní.
Asi nejsem stádní typ, rád…
Asi nejsem stádní typ, rád oslovuji jako slušný člověk, obzvlášť, když oslovuji protistranu, která si slušné vychování zasluhuje. Tedy škeble u mě nikdy pan nebude, navíc je to ta škeble. Tož tak, pane Havrane.
vyVy
Já to řeším Vy a vy, každému co jeho jest.
OK, pane Havran, Zkusím na…
OK, pane Havran, Zkusím na to myslet ;)
Jinak já mám vykání v diskusích i celkem rád. Pro mě to není vyjádření respektu, nikoliv odtažitosti. S mnohými blízkými lidmi si vykám. Je teda skupina nicků, kde mě to k tykání furt svádí, a tak to většinou nějak zaonačuju. Myslím, že za to může tak trochu charakter nicku samotného a pak vystupování. "Vidlák" jasně svádí k tykání. Je to takové rovnostářské. Je to z dob, kdy se i králi říkalo "ty". "Targus", tam vlastně pokaždé zaváhám. Tam hraje roli zase Targusova bodrost.
A uznejte, "Vy Holube..." či "Vy asfaltový holube" zní také zvláštně...
Havran... Tam je ten respekt třeba. Havran na živo si ho jasně zasluhuje.
Errata
Pro mě to JE vyjádření respektu, nikoliv odtažitosti.
Ach jo... Vidláku, klidně se zaregistruju, pokud to bude znamenat že si budu moci po sobě opravit kydnutí...
doplnění
takže jasně, vykání je někdy odtažitost, někdy respekt
vykání mi nevadí a v životě jsem zažil tzv. "přidržené vykání" (vždycky s holkama), kdy náš vztah byl dlouhý, přátelský, kamarádský a důvěrný (ne "s výhodami", ale se 100%ní důvěrou) a vykání jej ještě posilovalo, zhezčovalo a zvyšovalo jeho vyjimečnost
já se jenom bál jednoho:
jsem slušný a klidný, ale když se emočně vyexcituju, začnou ze mne skrze splečenský filtr pronikat nespisovná slova a slova, která jsem se kdysi hodně dávno naučil na pískovišti před barákem. a taky bych mohl nechcíc těkomu tyknout a nechtěl bych, aby to bylo bráno jako nedostatek respektu nebo pohrdání
PS: a k těm sprosťárnám - stejné slovo může být použito jako vulgarismus a nebo citoslovce vyjadřující vypjatost situace - někdy roztomile, jindy dramaticky
PPS: nevíte někdo, když mi přijde balíček, převezmu ho s rouškou a v rukavicích, doma v předsíni ocákam savem a nechám být, za jak dlouho by případný virus uvnitř zemřel?
Někde psali snad tři dny?…
Někde psali snad tři dny? Takže je-li balíček uzavřen, umřel virus už cestou skrze pošty ;-
Zdravotnictví
Ještě se vrátím k tomu našemu zdravotnictví
Jeho likvidace začala za ODS,prodeje,rozkrádání,privatizace nemocnic se ukazuje v plné nahotě.
A jak víme v tom se pokračuje nadále.
Kdo si vzpomene na stávku ve zdravotnictví a co nastalo po ní.
Sice to dost umožnilo Německo,Rakousko,že si své problémy řešili přeplácením naších lékařů,sester,kteří odcházeli do ciziny.
Dost to ještě zachránili lékaři z Ukrajiny,určitě se s nimi mnozí setkali,ale zase chybí na Ukrajině.
Takže,různé rozporuplné rozhodnutí vlády,odborníků s tím souvisí.
Kancléř Kurz prosil minulý týden Babiše
aby prodloužil zónu kam mohou do Rakouska naši pendleři z 50 na 100 km, jinak se jim sesype systém sociální péče.
Za odchodem našich…
Za odchodem našich zdravotníků jinam také stojí neustále změny v přípravách na atestace. To jsou zkoušky, které musíte jako zdravotník udělat, aby vám dovolili pracovat samostatně. Když Vám ale rok co rok mění podmínky, tak toho máte za chvíli dost.
Kamarád dělá údržbáře ve…
Kamarád dělá údržbáře ve státní sféře. Lepší tabulky než ve školství. Když jeho syn končící lékařskou fakultu viděl, za jakých podmínek bude do atestace fungovat, rozhodl se pro západ. I když celou dobu tvrdil, jak chce zůstat doma. Nejlépe v rodném městečku...
ISO
To AB.
Asi něco podobného,jak proběhla debata o ISO,buzerace,papírování,a tvrdě zaplatit.
ISO
Byla jsem v klinické laborce když se ISO zavádělo. K práci prostě přibyla tuna papírů o tom co člověk dělá. Všichni remcali, že se musí zapisovat teplota v lednici a v mrazáku a psát kolikrát protočíte centrifugu. Mně to zatěžko nepřišlo, byla jsem zvyklá z drsnější soukromé laborky na něco podobného. Ale je fakt, že předatestační nesmysly mně dostaly.
Já si nemyslím, že jsme národ Švejků.
My máme rádi humor a svědčí o tom řada jmen, Švandrlík, Vyčítal, Renčín, Lipský, Smoljak se Svěrákem a další. A je mi jedno, jestli nás někdo za švejkovský národ považuje, jen ať se z nás nestane národ Halíků, Hermanů, Šafrů, Kartousů, multikulturních vítačů a mnohých dalších. To by byl asi soumrak Čechů v Čechách.
Přes koroňák neprojdou
Přes koroňák neprojdou