Ta správná strana...

Takže ji mít nemusíme, i když si myslíme, že ano. Stejně tak se netřeba pravdy bát. Protože ta pravá stejně se vždy ukáže a ty polopravdy se stejně mění. Čeho se však opravdu musí spousta lidí bát, to je zdravý rozum.

Dříve se říkalo selský, asi proto, že právě sedlák musel racionálně uvažovat. Pokud se rozhodl špatně, tak nemusel v našich zeměpisných šířkách přežít zimu.

Tím nemyslím, že se díky globálnímu oteplování něco změnilo. Ne, opravdu nic zásadního se nestalo. Pokud byste byli odkázáni jen sami na sebe a to, co si sami vyprodukujete, pak přežití od podzimní sklizně do další sklizně opravdu není žádná legrace. 

Snad proto máme všichni v genech ten pro národy jižněji situované nepochopitelný „mus“. Musíš zorat, zasadit a sklidit. Jinak nepřežiješ. To platilo po tisíce let, kdo tenhle „zákon“ nerespektoval, ten dle pravidel evoluce prostě vyhynul.

Proto díky tomu Evropa se kdysi stala vůdčí silou světa. Protože stále hnáni oním pocitem zodpovědnosti jsme pracovali mnohem více než ostatní. Díky tomu jsme získali obrovský náskok, který teď s úspěchem doslova a do písmene prožíráme. Žijeme z úspěchu našich předků a do vínku našim dětem (máme-li nějaké) dáváme obří nic. Zato ESG vyvážené.

Stovky let jsme žili z práce a v bázni boží, řečeno vznešeně. Dnes žije spousta lidí z tlachání a v bázni ze zdravého rozumu. Opravdu někdo příčetný může nazvat zdejší kydy „pravicovou konspiračně proruskou platformou“? Proboha, pokud budu opravdu číst Vidláka, pak vím, že není ani jedno z toho.

Levicový je tak, až to někdy jednoho mrzí, proruský už z principu svého rodu nějak moc být nemůže a konspirace opravdu nevytváří. Jenže je díky svým kořenům vybaven oním selským rozumem. To je v dnešní době asi ta nejstrašlivější zbraň.

Protože pokud máte zdravý rozum, tak kecy typu ESGreen prostě berete jako kecy a ne písmo svaté. Vyjádření politiků všech směrů podrobujete kritice, která je podložená a odůvodněná.

Práci novinářů nesledujete se zatajeným dechem, co zase geniálního objeví, ale kladete nepříjemné otázky. Pokud k tomu umíte trochu fyziku, tak chápete totální zhovadilost celé Green deal agendy.

Takže pokud jste vybaven oním zdravým selským rozumem a současně i logikou a základní znalostí fyzikálních zákonů, pak jste ničivější než atomová bomba. Protože ta vybuchne jen jednou a pak zamoří prostor na x let. Vy „zamořujete“ prostor hned teď  a upozorňujete na věci, které tento EU systém přivedou k totální autodestrukci. Následek bude srovnatelný s již zmíněnou a-bombou.

Proto ta šílená hysterie a překrucování všeho možného. Dovede si uvědomit, co nastane, až některým chytřejším třeba něco dojde? Že by třeba pak mohlo dojít k opravdu zásadnímu dějinnému obratu? Protože co kdyby nastal ten moment, že lidé tu záklopku nad krkem začnou používat opravdu k myšlení, a ne k papouškování? Dovedete si ten frmol představit?

Vidlák není nebezpečný jako nositel nějaké všeobjímající pravdy. Ta pravda je jeho a rozhodně není vše objímací. Ale je to nositel pochodně zdravého a lehce skeptického rozumu.        

Pokud se stanete nositelem takového rozumu, pak si to „svoji pravdu‘“ najdete sami. Jenže tím se stáváte z konzumentů pravdy jejími hledači. Z principu nebezpeční pro všechny. Tady pramení ta nenávist a náhlý zájem.  Protože jak kupčíci v chrámu jsou vyděšení dnešní vykladači té jediné správné pravdy. Protože místo jednoho spasitele by mohlo najednou přijít více apoštolů a otevřít lidem oči. A vyhnat je z chrámu jejich prebend.

Myslím si, že právě z této představy se budí v noci zpocení hrůzou. Místo stáda pokojných oveček najednou sebevědomí a vědoucí tak trochu vlci. Hladoví po poznání a pravdě. Co když nás za naše lži sežerou?

Tohle teprve vypadá nadějně….  

Poslední dobou se objevuje více záznamů z jednání v Evropském parlamentu, kterých se nerada zúčastnila i Leyenová. A na nich se střídají jak progresivní představitelé Green Dealové generace podílející se na ekonomickém, morálním i technologickém úpadku Evropy lezoucí této porodní bábě do pozadí, ale také konzervativní odpůrci všeho, co Leyenová činí. Ta už dokáže udržet kamennou tvář i při tom nejdůraznějším odporu vůči své osobě a je vidět, že jí to sice úplně nevoní, zároveň ale scénář a její úloha jsou dané a ona přesně ví, proč tam sedí.

Leyenová je ukázkou mocí a penězi zkorumpovaného bastarda majícího kolem sebe v Evropské komisi dostatek užitečných klaunů a níže v Evropském parlamentu i stejně pragmaticky umístěných a uplacených sluhů. Posloucháte li vystoupení příznivců Green Dealu, říkáte si, jde li o výlet bohnického oddělení.

...Éra Leyenové bude strašit mnoho příštích generací stejně, jako životopisy Sorose, Schwaba, Gatese, ale i podstatně méně významných zločinců, jakými jsou lokální lokajové typu Fialy. Kdo se jim dokáže postavit, bojuje sice náročný, ale naprosto oprávněný souboj s tím největším vnímatelným zlem.

Bohužel tu zůstává ještě mnoho takového, co prostý občan nevnímá. Zlo jsou i banky, nadnárodní obchodní řetězce, média. Lidé až na výjimky rezignovali. Doba Leyenové je tou nejsmutnější, kterou generace narodivší se před tzv. Sametovou revolucí u nás zažila.

...Boj proti Leyenové, EU, WEF a liberalismu je bojem spravedlivým. Jde o mnohé a nesmíme to vzdát. Nejdříve vyžeňme národní zločince, poté zatlačme výše, nejlépe na rozpad EU. Jen tak si zachováme svobodu, hrdost a práva. Buďte obezřetní, Fiala je schopen slíbit otočení Země vzhůru nohama, jen aby se udržel a mohl škodit dále. A od ANO či STAN nečekejte zázraky, jsou stejní.

celý článek:   https://www.inadhled.live/…al/

Ian Proud - mezi lety 2014 - 2019 člen britského velvyslanectví v Moskvě,  23. března 2025

https://strategic-culture.su/news/2025/03/23/president-trump-first-leader-who-looking-rebuild-trust-with-president-putin/

Doufejme, že malé kroky k důvěře, které Putin a Trump právě teď podnikají, přerostou v něco trvalého.

Západní politici a novináři nám neustále říkají, že prezidentu Putinovi nelze věřit a že by s ním v žádném případě nikdo neměl uzavírat dohody. Já se však na tuto řečnickou otázku vždycky ptám: „Myslíte si, že on důvěřuje nám?“.

Důvěra je oboustranná a musí být založena na malých gestech a vzájemném respektu. A je mnohem složitější budovat důvěru s lidmi různých kultur, jazyků, světonázorů atd.

Hned v roce 2014 mi jeden kolega a přítel z ruské prezidentské administrativy řekl, že bude trvat nejméně deset let, než se obnoví důvěra ztracená kvůli Majdanu a Janukovyčovu svržení. Nyní, po třech letech ničivé války, to bude trvat mnohem déle.

Zelenskij, evropští politici a mainstreamová média na nás neustále vyřvávají, že Putinovi nelze věřit. Tvrdí, aniž by to mělo oporu v důkazech, že Putin od roku 2014 porušil na Ukrajině 25 (vyberte si libovolné číslo) příměří. Přesto by mě zajímalo, kdy jsme Putinovi skutečně věřili, že dodrží dohodu, a kdy jsme věřili sami sobě, že dodržíme svou část dohody?

Jedno je jisté; každý v ruském státním aparátu by řekl, že západní představitelé porušili všechny sliby, které v minulosti dali, včetně rozšíření NATO, a jednali v šokující špatné víře i v jiných ohledech, včetně zinscenování převratu v Kyjevě a narafičení neúspěchu dohody Minsk 2. To, že se západní představitelé chovali v dobré víře, není pravda.

Problém s tím, že od začátku války odmítáte mluvit s prezidentem Putinem a od roku 2014 minimalizujete veškeré diplomatické kontakty s Ruskem, spočívá v tom, že snižujete možnosti obnovení důvěry téměř na nulu. Jak můžete důvěřovat někomu, koho nemáte rádi, a pak s ním odmítáte kdykoli znovu mluvit? Posedle se soustředíte na vytváření mediálního narativu „já mám pravdu a ty se mýlíš“, vždycky se snažíte, abyste se dostali do situace, kdy se vám něco nelíbí. Všem svým nejbližším přátelům a členům rodiny vyprávíte o tom, jak je ten druhý hrozný, a oni přikyvují a říkají „ já vím, Rusům se věřit nedá“. Ani na minutu nevěřím, že Rusku se nedá nikdy věřit nebo že rozhodující činitelé na Západě jsou čistší než padlý sníh. Důvěra je o tom, že se uzavře dohoda a dodrží se.

Často vzpomínám, jak jsem počátkem roku 2015, když jsme pobývali v Moskvě, vzal svou rodinu na dovolenou do Dubaje, abychom unikli moskevské zimě. S ještě velmi malými dětmi jsme naložili do minibusu taxi zavazadla, kočárky a autosedačky atd. a ranním sněhem jsme se vydali na Šeremetěvo. Na letišti jsem zjistil, že na jízdné v hodnotě 2500 rublů mám jen 5000 rublovou bankovku a řidič po vyložení našich věcí očividně spěchal, aby se vrátil do svého vyhřátého taxíku a odjel domů. Podíval se na moji bankovku a řekl, že nemá drobné. Rozhodně jsem neměl v úmyslu hnát se do terminálu, hledat místo, kde bankovku rozměnit, a přitom navigovat velmi malé děti, vozíky se zavazadly a svou naštvanou manželku, jejíž svatá trpělivost by vydržela jen do určité míry.

Podíval jsem se tedy na taxikáře a on na mě a přemýšlel, jak se z té slepé uličky dostaneme. Mohl jsem se pokusit nezaplatit, ale to by vyvolalo hádku a každopádně to není způsob, ke kterému bych se chtěl někdy uchýlit. Mohl jsem ho požádat, aby si ověřil, jestli skutečně nemá drobné, když je to taxikář. Ale pak by se možná urazil, protože mi jasně řekl, že drobné nemá, a proč bych mu neměl věřit? Nakonec jsem se rozhodl, že vzhledem k tomu, že bylo před sedmou hodinou ranní, pravděpodobně drobné nemá, a protože venku na promrzlém obrubníku bylo minus deset stupňů, budu mu muset věřit. Tak jsem řekl: „Podívejte, vezměte si tu pětitisícirublovou bankovku. Letadlo nám letí zpátky v tenhle den v tuhle dobu, a když pro nás přijedete, budeme si kvit.“ 'Je to naše dohoda,' řekl jsem. Přikývl, bez velkého úsměvu mi podal ruku a zmizel.

Měl jsem jeho telefonní číslo, ale prakticky jsem nemohl nic dělat, kdyby se prostě vypařil a nechal nás po návratu o dva týdny později trčet na letišti. S jistým rozechvěním jsme tedy procházeli diplomatickou uličkou u pasové kontroly a já jsem přemýšlel, jestli bude v příletové hale. Jak se ukázalo, byl, přesně jak jsme se domluvili. Usmál jsem se na něj, on mi úsměv oplatil, naložili jsme mikrobus, zacvakli děti do autosedaček a vyrazili zpátky do centra Moskvy.

Důvěra je oboustranná záležitost. Čas od času musíte riskovat, že někomu budete důvěřovat, když vaše instinkty kladou otázky.

Zelenskij Putinovi zjevně nedůvěřuje, ale podle mého pozorování také nemá zájem na míru. Když zakázal mluvit s Putinem nebo jakýmkoli ruským představitelem, investoval podle mého názoru do pokračování války a doufal, že ho Západ podpoří, ať se děje, co se děje. A navzdory rychlému posunu v politice USA v posledních dvou měsících mnoho rozhodujících činitelů v Evropě stále chce Zelenského podpořit, ať se děje, co se děje, což je znepokojivé.

Ale mír na Ukrajině bude možný teprve tehdy, až spolu dospělí začnou znovu mluvit. Možná právě to je rozdíl, který do války vnáší Donald Trump; dělá malé krůčky prostřednictvím počátečních dohod směrem k překlenutí obrovské propasti v důvěře mezi Ruskem a Západem, které by nakonec mohly ukončit smrt a ničení.

Za jeden měsíc Donald Trump hovořil s Vladimirem Putinem čtyři hodiny, což je pravděpodobně čtyřikrát více času, než kolik Biden strávil v předchozích čtyřech letech. Existují zde výrazné paralely s Reaganem a Gorbačovem v osmdesátých letech, kteří bořili bariéry, aby se zaměřili na dlouhodobější dobro. V tuto chvíli jsou Trump a Putin jedinými dospělými v rozhovoru. Doufejme, že drobné kroky k důvěře, které nyní podnikají, přerostou v něco trvalého. Svět to potřebuje. I když zůstávám skeptický k tomu, že evropští lídři jsou připraveni následovat Trumpa.

proto že na vsi s ní nikdo nechtěl mluvit.

Náhodou v diskuzi na ABJ s Dostálem někdo napsal že na ČT2 bude reportáž o opozici, tak jsem si to pustil. Sledoval jsem to od těch dvou-tří medůz které jsou vděčné za jakoukoli pozornost a asi na Václaváku až po tu trapnost v zahradní restauraci.

A můj dojem?

Ta paní reportérka ve mně budila nechuť už jen svým zjevem a později i agresivitou výslechu. Jasně dokázala že je hlavní správná koncepce „co tím chce básník říci" správný prolog, pár archivních záběrů a celkový dojem že fšici jsou lumpové a jen ONA je Bohem zaslaná pravda. Doufám že ti co ji tam vyslali nebo její záměr schválili budou časem patřičně odměněni. Tuto madam zvát na zabijačku je trestné. Nic by jí tam nechutnalo a určitě by tam chytla Moribundus s odvozem na pohotovost. A to by potom bylo tóčo v mediích.

Já po takovémto rozhovoru bych byl zralý na dezinfekci, deratizaci, odblešení a odvšivení, nový ohoz a panáka "Staré Myslivecké", pokud bych před touto paní hned neutekl. Ta měla konflikt v očích a nikdo jí nenahrál na smeč, proto skončila na benzince. 
 

Freulain asi nikdy neviděla kolo, zato spí v lednici ...

viz Jan. No jak se to vezme. Ti, kteří jsou válkou postižení, tak určitě ano. Zrovna včera jsem viděl mladého Ukrajince v drahé Audině. Tudíž nebyl na Ukrajině a nebojoval tam za svou vlast. No, já osobně se mu nedivím, ale jako chudák fakt nevypadal. Je třeba si uvědomit, že to Ukrajinci si zvolili Zelenskeho, který sliboval, že urovna problémy na Donbase atd. Stejně jako sliboval před volbama Fiala. Čili je to chyba jejich-Ukrajincu. Špatně si zvolili a nesou tvrdé následky své volby. To Ukrajinci si nechali vnutit Majdan. Já osobně nevidím v Ukrajině oběť. Ukrajina má v sobě zakořeněny banderismus a od 2.sv.v. se nebyla schopna jej úplně vzdát či zbavit. Ukrajina si stále v sobě nese své neblahé dědictví z minulosti a pokud se jej jednou provždy nezbaví, obávám se, že nenajde klidu a spolupráce s Rusy. Ukrajina by se měla vrátit a obrátit sama k sobě, ne k zapadu-ten ji jen zneužívá ke svým chamtivými cílům svých j(elit), ostatně není to v historii západu poprvé a zdá se, že ani naposled. Nejvíce obětí ve 2sv.v. měl Sovětský svaz. Nelze se Rusům divit, že si nepřejí návrat fašismu, nacismu, banderismu, atd., protože se v něm skrývají nejtemnější stránky lidského bytí. Ukrajina se nejdřív musí přerodit uvnitř, udělat si svůj restart (tak jako my Češi od 89, my to potřebujeme také), až tohle Ukrajina dokáže, tak tam možná nastane klid. Aby nastal na Ukrajině (a jinde ve světě) mír, musí lidé nejdříve najít mír ve svém srdci. Žádná bojová aliance světa Vám nezajistí mír v dusi.  Vy Jane, nezlobte se, ale Vy jste jej asi ve svém srdci ještě nenašel. Podívejte se ven: svítí slunce. Nasajte jeho životadárnou atmosféru (bez něj bychom tu jako lidstvo neexistovali) a najdete v sobě ten ztracený mir-jako by měli Ukrajinci.... život primárně není o nenávisti ke komukoliv či k čemukoliv. Na nenávisti nelze položit dobre základy. Slovo nenávist není v mém slovniku. Naši politici bohužel na rozdělování a vzájemne  nenavisti zalozili své bytí a my nesmíme dopustit, aby to dál pokračovalo....to je náš společný úkol.