Otrava Novičokem

Prosím o pomoc, byl jsem otráven Novičokem!

Tak Vám již nějaký ten čas s napjatým očekáváním sleduji příběh agenta Skřípala a jeho dcery Julie. Jak se postupně skládají jedna teorie přes druhou, začíná mi z celého příběhu vystupovat jistá paralela s mým životem a cítím se dezorientovaný a zmatený.

Bydlím ve Vidlákově. S Vidlákem se známe ještě z doby, než ho vůbec napadlo, že se jednou stane majitel chléva, ať už zděného nebo toho internetového - z doby než se ze mě stal připrchlík (na čemž má Vidlák lví podíl). Spojuje nás mládí prožité na podobných místech, vzdálených od sebe jen pár kilometrů, takříkajíc "co by - malým - psem dokopl". Naše manželky jsou sestry. Alespoň co se povahy týče. Máme s Vidlákem povětšinou shodné názory, postoje i podobnou životní filosofii. Proto vlastně asi nikoho nepřekvapí, že jsme měli i velmi podobné politické preference v parlamentních i prezidentských volbách. I u nás doma proběhla politická agitace místních domorodců. Někteří mi dokonce u skleničky mého nejlepšího bourbonu vyhrožovali násilím, pokud v budoucnu nepřehodnotím své názory. A tady se začínám naše podobnost s Vidlákem rozcházet. Zatímco původ paní Vidlákové vychází z jedné místní rozvětvené rodiny, díky čemuž je Vidlákovi ledacos odpuštěno, původ Slunce mého života má blíže ke smrkům ohleduplně ožraným kůrovcem a nevratně poškozeným řetězy připoutaných ochranářů. Nemám ve Vidlákově žádné příbuzné a tudíž se zášť, ventilovaná proti mně, nevrací v podobě bumerangového efektu od sousedů, o nichž jste ani nevěděli, že jsem s nimi spřízněn. Prostě a jednoduše jsem od posledních voleb čekal, kdy se na padacích dveřích mé tvrze objeví hanlivé nápisy, auto mi někdo ozdobí rýpanci od pětikoruny nebo mi v okně přistane kámen s dopisem dovedně vyvedeným v novinovém písmu... nestalo se, místní dovedou být mnohem zákeřnější.

Zhruba před měsícem jsme si s manželkou vyrazili na nákupy do města, jež leží v zatáčce mezi Prahou a Vídní. Oběhali jsme vše potřebné, k obědu si koupili zaručeně čerstvou rybu a vyrazili k domovu. Na odpoledne nás jedna místní rodina "jen tak" sezvala na odpolední posezení. Poseděli jsme, popili a pojedli. Jako občerstvení byly doneseny jednohubky a talíř postaven přímo mně pod nos. Inu, něco málo jsem jich ochutnal, a když už jich na talíři zbývala méně než polovina, posunul jsem je k manželce, aby také okusila tu místní specialitu. Nikdo jiný už ochutnat nestihl. K večeru jsme ještě okusili Vidlákovu proslulou houbovou polévku a s plnými břichy a lehce ovíněnou hlavou jsme vyrazili k domovu, těšíce se na klidný společný večer. Od návštěvy uplynuly asi dvě nebo tři hodiny, když mé tělo začalo z ničeho nic vydávat nepříjemné zvuky a žaludek se mi v těle začal převracet. Po krátkém výsměchu mé ženy se jí také značně přitížilo. Asi Boží trest, myslel jsem si. Zavolali jsme k Vidlákům, abychom se ujistili, že nás neotrávili houbami. Nikomu jinému nic nebylo. Ze zbytku té památné noci, která mi změnila život, si pamatuji jen střípky. Teploměr s rtutí někde nad hodnotou 39°C. Neuvěřitelnou žízeň a bolest hlavy i zbytku těla. Naprosté vyčerpání. Myšlenky, co by se s naší malou Píďalkou stalo, kdybychom se už ráno z postele nezvedli. A nápad, že musím přistavět ještě jednu toaletu, protože jedna je pro dva lidi málo... Nad ránem jsem si strčil prsty do krku a to mi značně ulevilo. Několik paralenů a ibalginů dílo dokonalo a rázem mi bylo o mnoho lépe. Moje kopretina má k této očistné praktice odpor, tudíž si vše prožila ještě následující dva dny, než se začala zotavovat.

Vycházejí mi z toho 3 varianty, jak mohlo dojít k otravě:

1, Čerstvou rybou – pstruh mohl pocházet v podstatě odkudkoliv, a tam se zaručeně novičok vyrábí, takže ryba mohla být kontaminována a podstrčena mi při nákupu.

2, Jednohubkami od známých - kteří patří ke skupině lidí, kteří nejsou nadšeni mým politickým smýšlením, a z níž mi nedávno jeden člověk vyhrožoval fyzickou agresí.

3, Vidlákovou polévkou – známe se velmi dlouho, vím toho o něm (a na něj) mnoho a i když jsem o tom za dvacet let našeho přátelství nikdy ani nepípl, může mít strach, že bych třeba začal mluvit.

Pokud byste snad předpokládali, že šlo o obyčejnou otravu jídlem, mainsteamová média vás jistě přesvědčí, že tomu tak nebylo... byli jsme otráveni jedem Novičok !!! Sami posuďte tu podobnost na základě faktů:

Skřípal byl mnohým lidem trnem v oku - stejně jako já.

Neměli zapnuté GPS v mobilu – to já také nemívám!

Agent Skřípal s dcerou obědvali rybu - my také.

Absolvovali návštěvu restaurace - my jsme chudší, najedli jsme se u známých.

Otrava rychlým a smrtelným jedem Novičok, působícím v podstatě ihned, propukla cca za 2-3 hodiny – stejně jako u nás

Oba to přežili – my také.

Nedostali žádné protilátky, jen tlumicí medikamenty – stejně jako my. (jejich byly silnější, proto se z nich déle zotavovali)

Nejspíš nebudou mít žádné trvalé následky – což platí doufám i pro nás.

Nikdo další v jejich okolí nebyl zasažen – naši známí také všichni přežili.

Julie Skřípalová byla na letišti viděna s podivným Rusem – já také bývám viděn s velmi podivným člověkem (je to můj švagr a kdyby se ukázalo, že je ruský agent, mnohé v našem i jeho životě by se tím vyjasnilo)

Mazlíčci Skřípala byli nalezeni mrtví nebo se ztratili – kočky se u nás ztrácejí pořád a navíc se v posledním měsíci objevilo na našem dvorku několik mrtvých myší, což se před tím celou zimu nestalo. To nemůže být náhoda !

Žádné zařízení nebo nosič novičoku se nenašel – já prohledal celý dům a také nic !

Na základě těchto skutečností mi snad již uvěří i ti největší pochybovači.

Chtěl bych Vás tedy poprosit, pokud máte někdo příslušné kontakty, zda by k nám do Vidlákova mohla urychleně přijet naše slavná protichemická jednotka. Stejně jako u Skřípala, by se i u nás daly jistě ještě po měsíci nějaké ty stopy novičoku objevit. A já bych strašně rád věděl, kdo mi jde po krku a na koho si vlastně dávat pozor... nehledě na to, že data získaná u nás by jistě mohla poskytnout chybějící vodítka pro Skřipalův případ.