Svět není černobílý, jak se nám někteří snaží namluvit

Milí čtenáři. 

Já vím, že už vám leze krkem celý Sartre a všechno co k němu zaznělo. Že bychom se už mohli vrátit k "normálním tématům". Prosím vydržte to ještě. Vidlácky jsem si dal zásadu, že na tomto dvorku může promluvit každý, kdo napíše článek, který bude mít úvod, stať a závěr.  

Sartre nebyl jen negativní zkušenost. Jeho vystoupení pomohlo leckterým čtenářům vystoupit z anonymity a něco napsat. Rozhodně to vítám, protože příště už budou psát o něčem jiném. Berte to prosím jako rekonvalescenci... je zapotřebí vykašlat hleny. Nechci, aby někdo z těch, kdo si dali práci s článkem byli nemocensky přechozeni. 

Dnes vyjde poslední článek k tématu Sartre. 

Dalmatine, je to vaše: 

Jsem rád, že provokatér Sartre vstoupil na Vidlákův dvorek. Přinutil mne přemýšlet, jestli má cenu vždy reagovat na jednotlivé výpady, výkřiky a rozumování. Přiznám se, obdivoval jsem trpělivost kdy mu zbylí účastnící hnojiště zkoušeli argumentovat jinými podklady a on to s přehledem přešel a mlel jak ten flašinet tu svoji porouchanou písničku. Před 30lety bych na to reagoval stejně. Mnozí z Vás tvrdí, že jsou staří, škaredí a hloupí :-), já jsem oproti nim mladý, škaredý a hloupější. Jejich rozhled a sečtělost jim mohu jen suše závidět. Proč vlastně píši. Chci svým pohledem přispět svoji troškou do mlýna.

Nejsem právník a už vůbec se nevyznám v "mezinárodním právu".
Absolvoval jsem cca 8letý právní spor, během kterého se z mladíka stal otec od dětí. Proč jej zmiňuji? Protože mi jeho průběh hodně dal! Hlavní byla srážka s realitou. Kdy mne člověk, soudce upozornil na to, abych u soudu nehledal spravedlnost, ale pouze právo! Do té doby jsem si naivně myslel, že to jest to jedno a totéž, pouze v kodifikované podobě, aby se lidé zbytečně neutloukli. Prý můžu mít tisíckrát pravdu, ale pokud je zákon napsán jinak tak mám smůlu. Vrcholem pro mne všeho bylo, že lidi co se soudí pro pravdu, spravedlnost jsou Ti nejhorší! K soudu se má totiž podle něj lézt pouze v případě, že z toho budeš mít finanční prospěch, jinak ne! Tak od té doby vlastně vím, že o takové právo nestojím. Jak velké procitnutí to bylo, mnohým Vám nemusím vyprávět, protože jste něčím podobným podle Vašeho přístupu k životu prošli též.

Takže má cenu s inteligentním provokatérem a demagogem cenu debatovat?

Zkusím přistoupit na jeho definici pravdy. Ano, zloděj je zlodějem a když něco ukradne je to stále ukradené.
Chtěl slyšet : " Rus " porušil " tzv. mezinárodní právo ". Tak zvolávám, ano jeho západní chápání porušil. Je to ovšem pro život důležité? Za předpokladu, že se tím právem budou všichni řídit, tak ano. Řídí se jím všichni ve všech bodech a bez požadování nebo vynucování vyjímek? Bohužel neřídí a neřídili se jím hlavně všichni Ti již se s ním nejvíc dnes ohání. To je smutná realita. Používali a používají jej jako bič na ostatní, ale sami si obrazně ten zkroucený paragraf vždy vyložili tak nějak zkrouceně, podle sebe, tak jak jej momentálně potřebovali!
Zde ovšem narážíme na hlavní rozdíl mezi chápáním pojmů "právo a spravedlnost" , kdy se jej na východě snaží od sebe neoddělovat. To jak se jim to daří, je jiná věc. U nás tento rozdíl v chápání myšlení a nakonec z něho plynoucí pokroucení morálky, kdy "PRÁVO" se oddálilo moc daleko od lidového chápání "SPRAVEDLNOSTI" již kritizoval před staletími Jan Hus. Kam to až vedlo, všichni z historie víme, jen se nemůžem shodnou na jejích příčinách a důsledcích. Co bylo ospravedlnitelné a co ne. Proč? Protože se dělíme na ty co to v důsledku poškodilo a na Ty, kterým to pomohlo. Jako vše co se okolo děje. Dále protože na to koukáme pohledem dnešních znalostí a života.
Ale jako život není černobílý, tak ani světová realita není taková. Takže jeho pravda se s srážkou v realitě stává jen relativní a s příchutí něčeho zkaženého.
Proč? Protože pokud po někom vyžaduji uznání, musím se zdržet výkřiků o vystěhování rodilých obyvatel z domova (poloostrova) či země, unáhlených soudů o zavraždění nebohých cestujících v letadle či neštěstí obyvatel východní Ukrajiny a uvalení viny na předem určení viníky "Janukoviče, Putina a všeobecně Rusa ".
Tím se totiž v mých očích a nejen v mých očích oponent absolutně znedůvěryhodnoťil jako člověk. Jako lidská bytost s obecným chápáním spravedlnosti, které prostupuje veškerým člověčenstvem na této planetě.
Chce po druhých, aby se chovali jako Kristus, ale takového člověka již na světě není a on sám jím též není ani náznakem.
Chce, aby si druzí vyndali ze svého oka třísku, ale trám ve svém oku nevidí!
To hovoří vše za sebe, co k tomu víc dodat.
Takoví jako on následně můžou již mít tisíckrát pravdu v něčem jiném, ale již k nim budu přistupovat s nedůvěrou a vysokou obezřetností, protože ve svém zapálení provokovat, lhát či prezentovat svět podle sebe jsou nebezpeční.
Stejně jako k tzv. mainstreamu či jiným co mne podvedli. Viz. ČT a další. Stačí si vzpomenout na záběry "opolčence", který prý vykrádá cennosti a pozůstatky po nebožácích v letadle. Vzpomínáte jak vzal plyšáka do ruky a v tom záběry usekli. Pak až jedni Němci se dostali k celku a ukázali zbytek. Jak poklekl, brečel a modlil se za mrtvé.
A těm, kteří mne chtěli takto podvést, abych pochodoval na východ rázným krokem mám věřit?
Těch kapek s manipulacemi, lžima, polopravdami bylo tolik až se to pověstné ucho utrhlo. Nastoupil reflex sebeobrany, vyvinutý přírodou určený k přežití. Jmenuje se OPATRNOST.
Ovšem to přece neznamená, že se ze mne okamžitě stal nemyslící tvor, který svět chápe jen s obráceným znaménkem, jak se mne a podobné lidi jako jsem já všude snaží všeobecně prezentovat.
Proto jsem všem co tu jsou na Kydech, byli na Kose, psali a šli se svými názory ven, neskutečně vděčný, zachránili mou mysl před zblázněním. Připadal jsem si se svým myšlením nějak jako kůl v plotě, osamoceně. Rád si jich názory přečtu, porovnám jejich verzi se svými zkušenostmi, někdy své názory upravím či posunu si je dál, většinou s nimi podvědomě bez nich diskutuji.
Proč podvědomě? Jsem mladý, škaredý, hloupější než oni a tak spoustu času potřebuji k zabezpečení rodiny, než Ti mladí, krásní, chytří co vydělávají lousknutím prstů a mají čas demagogicky prudit.
Takže většinou maximálně zkouším diskutovat se svoji ženou, ale ty následky, ty bývají :-). Takže nejradši jsem jen pasivní diskutér.

Nakonec uvedu příběh o mém chápání Krymu a vlastně i dění ve světě.

Planeta je jedna velko vesnice s menšími obcemi. Jedna taková obec je území bývalého SSSR. Za mnohé generace žití si provedli mnoho dobrého, ale i zlého, tak jak to v životě chodívá. Něco z paměti zmizelo, zapomněli, něco si připomínají dokola. Zažila i mnohé požáry při ohrožení, ten poslední, který ji skoro celou zničil byl cca 77let nazpět. Všichni se nakonec semkli a přežili a díky jejich umíněnosti, vytrvalosti, obětavosti nakonec přežili i jiné osady jako ta naše. Život šel dál se všemi klady i zápory. Ohrožení opadlo, obyvatelé se generačně obměnili až se nakonec rozešli. Jedněm se vede lépe, jiným hůře, ale nějaké velké schválnosti si nedělali, krom nějakým malých rošťáren.
Až v jednom statku, po výměně hospodářů, tak tam jim přeskočilo a konkrétně ve stodole s vejminkem místo uskladnění obilí, slámy a bydlení si začal rozdělávat velký oheň.
Co jako soused mám dělat? Koukat jak to vše chytne a možná to přeskočí až ke mne a shoří vše nejen u nich, ale nakonec i u mne? Pomoc s hašením nechtějí ! Přece podle nich, pouze v tomto případě je to jen jejich a nic my do toho není. Co teď?
Má rodina a osazenstvo statku je silnější, nakonec my pomáhají i lidé z jejich vejminku, tak je společně vyženeme z ohrožené části statku, oheň uhasíme a zpět jej již nepustím. Protože zas nesou další dříví na podpal. Nechám jim ovšem jejich dům a zbytek statku, aby mohli i nadále bez problému hospodařit a žít.
Nu nakládají s tou možností všelijak, prostě podle jejich myšlení. Nejdřív je jejich další sousedi litovali a snažili se jim všemocně pomoct, až nakonec i oni přišli na to, že noví hospodáři si nejraději místo práce hrají se sirkami. Ten statek se mnou sice sousedí, ale když shoří, je riziko přeskočení požáru ke mne mizivé než u té stodoly s vejminkem.
Ta byla klíčová, ta byla vsunuta až do mého statku, protože předci v celé vsi byla jedna rodina a tak to prostě postavili. Nenapadlo je asi ani ve snu, že se ves rozparceluje, bez ohledu na všechny její obyvatele a budou si jednotlivý statkáři žít bezohledně jeden bez druhého.
Tak a co teď: Jednal jsem nezákonně? Asi ano! Jsem tedy jen prach obyčejný zloděj ? Co někomu ukradl jeho majetek!
Nebo jsem jednal oprávněně či možná i spravedlivě ? Když jsem zabránil evidentnímu úmyslnému požáru!
Mám po těch historických zkušenostech mého statku, nakonec i celé vsi na své jednání právo?
Podle obyvatel vejminku, kteří jsou celkově se mnou více spokojeni než nespokojeni, nekamenují mne, naopak my pomáhají s celkovou obnovou celého mého statku nejen jejich vejminku, tak ano!
Co je důležité?
Dodržet "zákon" se všemi jeho důsledky! Nebo jednat tak jak jsem jednal a opět se všemi důsledky?
Kdo určí a pozná co je správné? zákonné? morální? spravedlivé?
Já nebo soused či sousedi, kteří jsme zainteresovaní?
Nebo statkář z vedlejší vsi co by nejraději vlastnil oba naše statky ?, protože jsou u nás pracovití lidé, bohatá krajina okolo.
Toť a teď bůh suď ! Pravil ateista.

Mám z toho nějaké ponaučení?
Ano, svět, státy, národy, skupiny lidí a lidé se většinou neřídí podle "práva a spravedlnosti" protože ty termíny jsou tak relativní jako vše ve vesmíru.
Viz. příběh jak zapálený křesťan shodou okolností z USA, šel šířit své vidění světa tam kde o to nestáli. Na jeden zapadlý ostrov s obyvateli jež nazýváme Sentinelci. Všichni jej varovali a přesto to udělal. Jak to dopadlo, dle očekávání, původní obyvatelé o jeho myšlení nestáli a zúčtovali s ním tak jak uměli.
Stát se to v jiné zemi a pod ostrovem být například velké naleziště ropy? Tak jsme hned zavaleni informacemi jak je důležité přinést tomuto zaostalému koutku planety demokracii a pokrok i když o něj tam asi nikdo nestojí, tak jako pod Hindukúšem. Přece nás svým činem a jednáním ohrožují, co kdyby to přišli dělat k nám domů, přece proto musíme preventivně jednat! Pak se všeobecně tito pachatelé dobra z nás diví důsledkům tohoto počínají a "spravedlivě" se rozohňují, že to tak nesmí zůstat. A spirála se roztáčí..
Ve svém jednání a počínaní mají Sentinelci jednu velkou výhodu. Ostrov asi bez jejich vědomí patří Indii, ta je ovšem nechává žít podle jejich naturelu a ještě je chrání. Rybáři co tam mladíka vezli mají být potrestáni.
Indie je chrání sama před sebou (Indií) a ještě navíc před světem. Má totiž na to! Jejich hinduismus to umožňuje, je jich víc než miliarda, má též odstrašující zbraně a tak se vše přejde jako neuvážený čin jednoho poblouzněného mladíka.
Tak asi to je vše co jsem chtěl říct o "našich západních hodnotách a jejich vyznavačích", kteří zabloudí mezi nás, kteří jejich zápal nesdílíme.