Demokracie?

  Zrovna jsem si přečetl článek pana Tomáše Vodvářky „Miloš Zeman a soudní moc“. Článek začíná takto: „Demokracie stojí na třech pilířích: zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Pokud této trojnožce jednu nohu uřízneme, každý ví, jaká bude její stabilita.“  Hlavní myšlenkou článku je kritika toho, že president ohrožuje nezávislost moci zákonodárné tím, že hovoří s představiteli justice o živých soudních případech.

    Pokud jde o tento konkrétní problém, já v tom žádný nevidím. Nevím, proč by nemohl kdokoliv říci komukoliv, tedy i president představiteli nezávislé justice, svůj názor na cokoliv. Ten představitel justice je přece nezávislý, takže nemůže mít problém s tím, něco si poslechnout, ale nakonec stejně jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A pokud má pocit, že tím, že mu někdo sdělí svůj názor, bude jeho nezávislost ohrožena, může přece kohokoliv, tedy i presidenta, poslat do řiti a nebavit se s ním. Pokud toho není schopen, nemá v nezávislém pilíři demokracie co dělat. Tolik k článku samotnému. Ten mě ovšem přivedl k zamyšlení nad tou naší demokracií z hlediska těch dalších pilířů.

    Jde mi konkrétně o jejich nezávislost. Předpokládám, že pilíř demokracie musí být nezávislý, tedy nesmí být na ničem závislý. To já, křupan, chápu tak, že jednotlivé pilíře nesmějí být samozřejmě závislé ani na sobě navzájem. A zde mám velký problém, konkrétně pokud jde o moc zákonodárnou a výkonnou (pan Vodvářka ji nazývá exekutivní, asi že to zní světově). Může mi někdo vysvětlit, jak může být třeba Andrej Babiš poslanec nezávislý na Andreji Babišovi předsedovi vlády? A takových výtečníků je skoro plná vláda. Máme tedy demokracii, když ta páně Vodvářkova trojnožka má dvě nohy srostlé? A to ještě nevím, zda náhodou nesedí v parlamentu někdo z justice. To už by nebyla trojnožka ani dvojnožka, ale bidlo. Tímto problémem si již dlouho, vždycky po chvilkách, lámu hlavu a tak bych ho chtěl konečně objasnit.

    A když už jsem u toho objasňování, mám ještě jeden problém. Vycházejme z předpokladu, že bychom měli skutečně nezávislé moci (ty pilíře demokracie), tedy že v parlamentu by seděli poslanci, kteří by byli pouze poslanci, ve vládě by byli ministři, kteří by byli pouze ministry, totéž příslušníci justice. Nechme moc soudní stranou a soustřeďme se na vztah moci zákonodárné a moci výkonné. Já, vidlák s malým „v“, ze samotného pojmenování vyvozuji, že parlament vydává zákony a vláda podle nich koná. Pro mě to znamená, že členové vlády nejsou politici, ale výkonní orgánové. A jako takoví musejí být odborníky v oboru své působnosti, aby mohli správně řídit výkonnou mašinerii pod sebou a ne jacísi neodpovědní tajtrlíci, oblbující nás tvrzením, že jejich odpovědnost je pouze politická (čti žádná). Nerad dávám nekorektní příklady, ale nejkřiklavěji působí ženy civilistky ve funkci ministra obrany. Z mého pohledu je tedy ministr v podstatě výkonným orgánem parlamentu, jemu též podřízeným a má zajišťovat uvedení jeho pokynů do praxe. A pokud se mu to nelíbí, má odstoupit, vstoupit do politiky a skrze zvolení do parlamentu prosazovat svoje představy. Nevidím v tom žádný rozdíl oproti vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v běžné hospodářské činnosti. Pokud zaměstnanec nesouhlasí se strategií nadřízeného a diskuse není možná, musí se holt sbalit a jít jinam. To říkám ze své vlastní zkušenosti. Pravda, dokladování při žádosti o důchod je trochu pracnější, ale je to jediná možnost, jak neztratit tvář sám před sebou.

    Ale zpátky k té demokracii. Máme ji tedy nebo nemáme, když nemáme ani to základní, to jest tři její nezávislé pilíře? A je to tak jenom u nás, nebo je to běžné i jinde?