Jiný pohled na vzdělání

můj despekt. Díky.

Vidlákovo brácha mi zatrhnul povalování u kompu a "nějaký" David tu napsal Několik vět (česky), z nichž nerozumím ani jedné.
Beru provaz a jdu se zastřelit do rybníka.

Co dodat k Davidově výpotku.
Učitele bych nedělal za žádné prachy světa. Nejmíň do té doby, než by byly obnoveny fyzické tresty jako možná varianta řešení kolizních situací.
Švagrová má čtyřicet a je zralá na Bohnice. Už dvakrát jednoduše zdrhla ze školy na konci školního roku na nemocenskou, protože to už nedávala. Je jen otázkou velmi krátkého času, kdy se začne ládovat neustále se zvyšujícími dávkami antidepresiv, úplně stejně, jako to dělají všechny její starší kolegyně, aby zase nějak přežila další šichtu.

jak se neustále obhajují "své" pravdy.
Čiší z to jakási domnělá nadřazenost lidského druhu nad přírodními zákony.
Pravda je taková, že z hlediska přírody, globálního systému, jsme přes všechnu naši nafoukanost pořád opice s holým zadkem, co náhodu slezly ze stromů.
Popírají se zákony, zákonitosti, díky jsme přežili na zemi po opuštění korun stromů.
Viz:
-Učitel zde není garantem pravdy (to dnes není efektivní - viz výše), ale vytváří prostor pro to, aby se děti mohly intelektuálně osamostatňovat.-
Ano, dosáhlo se toho, že učitel není garantem pravdy, rodiče nejsou garantem pravdy a děti se plácají v kaši informací, které nejsou schopny rozumově zpracovat.
A aby se tomuto stavu nasadila koruna, tak se použije velice oblíbené:
-Když se to naopak dělá kvalitně, výsledky dětí se dostaví automaticky.-
Pokud použijeme to, co máme pod lebeční kostí mezi ušima, tak dojdeme k prostému závěru:
Citovaná věta první je příkrém protikladu s větou druhou.

Pokud totiž po někom chceme, aby něco reprodukoval kvalitně, tedy věrně, musí nastoupit dril a nulový prostor pro odchylky, tedy intelektuálnímu osamostatnění.
A v tomto duchu interních rozporů se nesou všechny "novátorské" metody. Jsou to jen výsledky snahy o odůvodnění vlastní existence, která by jinak byla zbytečná.
Samozřejmě i výsledky tyto trendy věrně kopírují, jdou do kopru.

Vím, že budu za morouse, ale Od věty "Děti již na prvním stupni často..." jsem si musel povzdychnout, protože jde, podle mě, o esenci jednoho z problémů reformátorů - vydávání víry, přesvědčení a pouhých tvrzení za nezpochybnitelný fakt. Minimálně u věty "proběhlo zatím jen velmi málo srovnání" se měl autor zastavit, vrátit se zpět a začít článek znova a lépe. Třeba v duchu: "Autoři metody věří, že..."

Nechci apriorně odsuzovat, rád bych se nechal přesvědčit. Jak jsem psal dříve, vidím Hejného metodu jako zajímavý doplněk - ale jako základní metoda výuky matematiky mne zatím nepřesvědčila. Když mi reformátor začne předkládat jako klady naprosto neměřitelné kategorie a vysvětlovat, že "z pohledu pouze matematických výstupů nemusejí být (výsledky) tak patrné", je to pro mě podezřelé. Když je potenciální neúspěch metody už dopředu pro jistotu hozen na kantora, jenž "má problém sestoupit z piedestalu" a "nedokáže si přiznat, že jke dítě mnohem dál" protože to nejspíš "učil špatně" (což nakonec platí pro každou metodu) a nevidí, že "má dítě větší talent než já", mi už zavání - omlouvám se za možná drsnější nadsázku - oddrátkováváním guru Járy.

Ve svém tvrzení o výsledcích se nejspíše opíráte i o výzkum společnosti Kalibro (ředitel David Souček).
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hejneho-metoda-matematika-pruzkum-ka…

Zadání testů: http://www.kalibro.cz/assets/files/ProMedia/2018/Kalibro_Hejny_2018b.pdf
Na rovinu, úlohy v šetření jednoznačně zvýhodňují žáky vyučované Hejného metodou, protože se právě s těmito typy úloh setkávají.
Např. úloha D o Bitvě na Moravském poli jsou jen převlečené myšičky a pejsci. Neřešme, jaká chujovina sama ta úloha je a nemá s realitou společného nic. Totéž lze říct o hodinách, úloha G o "smyslu součtu" těch kterých čísel (možná zde dojde i na spor ohledně významu onoho "mít smysl" v matematice) postrádá ověření, zda žák například ví, co je to rodné číslo - zato v úloze I pro jistotu žákům vysvětluje, co že má považovat za samohlásku (asi aby nedošlo k opakování aféry vztahu mezi písmenem a hláskou).
(Btw. Pobavil mě pak ten předpoklad "zdlouhavého" řešení úlohy A...)

V učitelské veřejnosti panují jisté pochyby o její nezávislosti (vazby na Frause a tedy i jeho řadu učebnic dle Hejného) (Fraus je případ sám pro sebe). Samotný výzkum pak byl zpochybňován co do měřitelnosti, metod a interpretace.
http://www.kalibro.cz/novinky/kalibro-a-hejneho-matematika

Z pohledu člověka, který se s dětmi setkává na druhém stupni, zatím dokáži prohlásit jen tolik, že úlohy vědomě koncipované zásadně odlišně od úloh, s nimiž se setkávali na prvním stupni, jsou pro ně prakticky stejně obtížné a hledí na ně podobně vyoraně, jako děti z "běžné metody" na úlohy Hejného (Když vezmu, co my žáci "měli zvládat" u Hejného metody po ukončení páté třídy, vlastně moc nechápu, proč chodí na matematiku ještě v šesté, sedmé, osmé a deváté třídě a už vůbec nechápu, proč s ní mají takové problémy).

A pak jsou tady ti nadaní, kteří si, když je na to upozorníte, po výkladu soustavy rovnic i uvědomí, že myšičky a pejskové jsou vlastně totéž. Bohužel jsem přesvědčený, že ti by to pochopili i bez Hejného. Mě spíše trápí, proč se tím zatěžovali na prvním stupni.
Mimochodem, hovoří se zde i o otázce "pochopení matematiky". Osobně bych si kladl otázku, nakolik je dítě vůbec schopné do páté třídy skutečně pochopit matematické zákonitosti na úrovni, jakou nám Hejný předkládá.

Takže za mě pro tuto chvíli asi dost.

No, nemohu si pomoci, ale popis představ směřování školství článkem je ještě horší než realita.
Ač mám malé děti, jsem jinak starý kus a zažil jsem několik reforem školské výuky, jednu dokonce jako experimentální třída. Jedno měly společné, nakonec vše skončilo při starém dobrém drilu praktikovaném téměř několik staletí.
Ono je to převelice jednoduché. Nejdříve musím získat informace (naučit se) a následně mohu takto získané informace použít na podobné okolnosti. Zatím to nikdo líp neudělal. Každý odklon od takto pojaté cesty je odsouzen k nezdaru. Z tohoto pohledu je text článku naprosto mimo mísu. Díky bohu neznám Hejného metodu, ale znám jak dopadly množiny, a jaká to byla tehdy sláva a naděje.
Můžeme přemýšlet do nekonečna jak vylepšovat kolo, ale ať dojdeme k jakémukoli i sebelepšímu výsledku, nakonec to bude jen to obyčejné kolo. Se školstvím je to obdobné. Člověk se za sto let svou intelektuální skladbou téměř nezměnil, ale jak tento intelekt "lépe" nacvičovat chceme tak nějak manažersky po "novu".
Nakonec to dopadne tak, jak skoro popisuje Vidlák, učit budeme děti doma, do školy si půjdou pro nové lepší výukové zítřky.

Je mi až trochu blbé vyjadřovat se k problematice základního školství, protože s ním už nemám žádný osobní kontakt (dva vnuci na střední a jeden na vysoké) a i ten předcházející kontakt s ním byl už trochu volnější (prarodič). Ale nedá mi to.

David S. mj. napsal:
"Z vašich komentářů se dá vyčíst jistá skepse k současnému školství, potažmo k jeho kvalitě".
Myslím, že je to pravda jen částečně. Myslím, že z komentářů zde lze vyčíst spíše skepsi k VÝVOJI současného školství (a asi i k výchově dětí celkově).
Ačkoliv chápu (když to vezmu ob jednu generaci), že něco jiného a nějak jinak se učily moje babičky, něco jiného a jinak já a něco jiného a jinak moji vnuci, a považuji nějaký vývoj za nezbytný a přirozený, jde na mě hrůza např. z článku "Skanzen jménem škola" v sobotní (2.2.2019) příloze Mladé fronty DNES "Víkend" na str. 4 - 8. Cituji hned z úvodu:

"Kdy proběhla bitva u Moháče?
Ný, natý, ičitý - jak to jde po sobě? (pokud si vzpomínám, něco tam autorovi vypadlo - pozn. Godot)Jaký je převládající průmysl v Angole?
Možná si pamatujete, jak jste se tyhle a podobné věci museli ve škole biflovat. Možná dokonce pořád ještě znáte správné odpovědi.
Problém však je, že nic z toho vás neuchrání od toho, abyste jednoho dne neskončili v exekuci. Abyste neuvěřili hloupostem o hordách uprchlických hrdlořezů terorizujících Čáslav nebo Kardašovu Řečici. Abyste se neklepali ze sebejednoduššího právního úkonu. Abyste nebyli snadnou kořistí pro podvodníky a populistické politiky.
…..
"Učivo, které se pokládá za všeobecné znalosti, bych osekala na třetinu," míní angličtinářka, která na Twiteru pod pseudonymem Anna Freimannová píše o nutnosti reformovat české školství, přičemž ji sleduje fascinující množství 12 tisíc followerů. …….Ptám se, proč se v matematice zabývat logaritmy, když by se v ní měly řešit spíš reálné problémy - finance, půjčky, hypotéky. Místo permutací bude pro dítě určitě jednou důležitější, aby si uměla spočítat, zda se mu vyplatí takový a takový úrok."
(konec citace)

Nu budu to brát po řadě:
- Bitva u Moháče. Jak si má dítě poradit s informacemi o imigrační vlně (a nikdo jim samozřejmě netvrdí blbosti o Čáslavi či Kardašově Řečici - viz výše), když nebude znát historické souvislosti s podobnými procesy v dějinách? Když nebude vědět, že bitva u Moháče (včetně toho letopočtu 1526 a toho, kde vůbec ten Moháč leží) znamenala zásadní zlom ve vývoji českých zemí a celé střední Evropy? O tlaku (muslimské) osmanské říše na tento prostor, o postupně dvakrát obležené Vídni, o spustošených Uhrách (včetně těch Horních a nám dost blízkých)?
- Ný, natý, ičitý…. Autorovi tam vypadlo "itý", což o něčem svědčí. Jak může mít dítě nějakou představu o hmotném světě kolem sebe, bez základní představu o jeho chemické podstatě? A jistě stojí za zmínku, že těch osm koncovek je geniálním vynálezem českého jazyka (národní hrdost), které tu znalost zjednodušuje a zprostředkovává. A dítě už si samozřejmě nemusí pamatovat, že autorem je Vojtěch Šafařík (ale ani tato znalost by mu asi neuškodila).
- Průmysl v Angole. To je ze strany autora článku drobný podraz (má jich tam víc), ale ono opravdu dětem neuškodí vědět, že existují i jiné země, než USA a EU, a že tam žijí lidé a co tam asi tak dělají. Před pár lety (to ještě byli na základce), jsem vzal vnuky na pár dní tu do Krakova, tu do Budapešti a tak, a oni s překvapením konstatovali, že život existuje i na východ od nás, a ne tak úplně špatný. Že není jen Paříž a Londýn a New York.
- Angličtinářka. Inu, vyjadřuje se k matematice, o níž ví asi celkem prd. Na jednu stranu totiž podle jí podobných žijeme v dobách rychlých, které budou ještě rychlejší, ale chce ve škole učit děti to, co potřebují TEĎ, nikoliv takové základní znalosti, které jim umožní vyrovnat se s tím, co je možná čeká v budoucnosti (tedy třebas zrovna přes ty logaritmy a permutace - matematické operace, které umožňují pochopit podstatu řady početních úkonů).

Tak se odvíjí celý článek, který obsahuje návody, jak výuku pootočit jinam, např. cituji:
"Podle Pavla Kraemera, zakladatele Institutu pro podporu inovativního vzdělávání (to je ten slavný EDUin, tedy nezisková organizace - pozn. Godot, viz https://www.eduin.cz/tag/institut-pro-podporu-inovativniho-vzdelavani/?… ), je v tomto ohledu progresivních tak 10 - 20% ze všech českých škol. Třeba matematiku učí podle Hejného metody, vedou jednotlivce k samostatnému myšlení, poskytují mu kompetenci spolupracovat s druhými.
Co ale těch zbývajících 80%?
"Tam je to hodně špatné. I ony jsou už ale dnes doslova obléhány neziskovkami, mezi jejichž činnosti patří i vzdělávání."
…..
Za sebe by z novinek rád prosazoval především výuku sociálních a osobnostních dovedností. Děti by se podle Kraemera měly učit žít spolu, vzájemně se respektovat, spolupracovat. Poznat své silné i slabé stránky.
(konec citace)

Mně osobně to vychází tak, že "moderní výuka" na základních školách je koncipována pro:
- Zanedbané děti, které nemají žádné rodiče, nebo mají rodiče v exekuci, případně zfetované či ožralé večer co večer, takže jim nevysvětlí ani jak nakládat s penězi (tzv. finanční gramotnost), ani jak se chovat mezi lidmi (tzv. základy práva), natož aby je učili kriticky myslet (další z požadavků v citovaném článku).
- Děti které nesportují v žádném oddíle (tam mohou získat mj. i ten Kraemerem požadovaný vzájemný respekt a spolupráci, poznat svoje silné i slabé stránky).
- Děti, které nenavštěvují žádné kroužky (od baletu po modelářství, a co já vím jaké všechny možné).

Nechci plivat na současné české základní školství, na to o něm vím příliš málo. Ze signálů, které kolem sebe vnímám (viz třeba zrovna ten citovaný článek) to na mě ale působí dojmem, že se vyvíjí ve školství pro blbečky z tzv. vyloučených lokalit, nikoliv ve školství pro většinové, celkem normální děti (s normálními rodiči). Základní školy by měly být "normální" pro "normální". Pro ty ostatní pak nějaké školy "zvláštní".

Když budeme mít školy pro blbečky, vychováme blbečky, co jiného?

P.S.:
Davide S., to není nic proti vám. Být dnes učitel, to musí být očistec. Děti jsou dnes vzácné zboží, ale trocha tělesných trestů by jim většinou celkem prospěla, myslím si já. Sen o krásných časech učitele Hnízda. Ostatně kdybych si já byl býval doma stěžoval na učitele/učitelku, dostal bych od táty pár facek a dobře mi tak.

Já přidám také svojí zkušenost s klukem a Hejného metodou. Třetí třída základky... Onehdy jsem dětem vyprávěl o německé produkci tanků (kluk dostal knížku o tanku Tiger, protože se mu líbí) a došli jsme k početnímu úkonu, když se celkem vyrobilo tolik a tolik tanků a vyráběly se tolik a tolik let, kolik se jich vyrobilo za měsíc a kolik za den? Ne synku, neříkej mi výsledek, jen sestav příklad, jak to vypočítat. A bylo to tu... V příkladu figurovala velká čísla.
Dokud podle učebnice děda Lesoň počítal houby a klády a bylo to do padesáti, tak to šlo. Něco se klukovi v hlavě rojilo a k výsledku se dobral. Ale většinou tak, že si celkové číslo dokázal rozdělit v hlavě na příslušný počet menších dílků. Jakmile přestalo jít o malá čísla, byl v háji. V hlavě se mu nevytvořilo vůbec nic a že je 628 stejně dobré číslo jako 15, to už bylo nad jeho chápání, protože to už se v hlavě blbě dělilo.
Když jsem to zjistil, stačilo mu pomoci s pár podobnými úlohami a za chvíli už uměl sestavit výpočet denní, týdenní i měsíční produkce pro Tigry, T-34 i Shermanny. Číslo nehrálo roli.
Zkrátka je to jako s tou bitvou u Moháče... nejprve je dějepis jen nudná snůška historických dat a informací bez souvislostí... ostatně k čemu je znalost Osmanské říše při tlaku na Uhry že? Ale pak, když je těch nesouvisejících informací dost, tak přijedete na Svojanov a tam vám ukáží komnatu Záviše z Falkenštejna a ono to najednou sepne - to je ten Vítkovec, Přemysl Otakar II, Kunhuta Uherská, Václav II... sťat plknem pod Hlubokou.... a najednou to není jen nudný údaj, ale ono se to doplňuje a souvisí to spolu a pak už se nemusí všechno vědět, lecos se dá odvodit.
Matematika je totéž - nejprve jsou to nudné příklady bez smyslu. 5x3 =, 156-72 =, pak přijdou zlomky, rovnice, furt jen počítání a počítání, ale pak to sepne. Ony se dají vypočítat metry čtvereční zahrady, dá se vypočítat kolik bude zapotřebí cihel, pak dojde i na ty bankovní úroky a další a další možnosti, obsah kruhu... pak už se lecos nemusí vědět a dá se to odvodit. Ale na začátku je to jen snůška mizerných čísel beze smyslu.
Zkrátka nejlepší obrana před demoagogií a fake news (ale doopravdy, nejenom kecama) byl odjakživa sumář všeobecných encyklopedických znalostí. Když o všem něco víte, tak si zpravidla umíte najít podrobnosti. Když máte trochu přehled, celkem rychle rozpoznáte, kdo vás krmí kravinami a sám tomu nerozumí. Pokud víte něco o účinnosti a výkonu, dovedete si sami vypočítat, kolik kilowatt dá větrná elektrárna a údaj, že to jako bude dávat proud tisícovce domácností si přepočítáte na něco reálnějšího. Nedávno mě o škodlivosti Dukovan přesvědčovala holka, která neměla ani ánung, co tam za tím betonem těch budov vlastně je, ale jasně věděla, že reaktor je ta obrovská kulatá chladící věž.

Současné školství je katastrofa. Doučuji děti svých známých z angličtiny, matematiky a fyziky. Jsou to vesměs nadprůměrně inteligentní děti a patří k nejlepším ve třídě. Přesto jsou jejich znalosti žalostné. Úroveň školství je jen odrazem úpadku celé společnosti, pouze je více vidět, neboť to člověk může pozorovat ns vlastních dětech. Problémem školství je chybějící řád, nedostatečné společenské ocenění učitelů a s tím spojená přefeminizace. Škola má učit nejen vědomosti, ale i dovednosti. To platí obzvláště právě v matematice. Tam přeci žádný dril není potřeba. Naučit se pár vzorečků a pak už jen počítat a počítat. Počítat je nutno tak dlouho, až se dovednosti zautomatizují. Slovní úlohy jsou dobré jako zpestření a slouží k výuce aplikace dovedností, což je samo o sobě dovedností. Školy mají mít jednotné osnovy a jednotné učebnice. Jak to mají dělat děti, které se přestěhují? Nehledě na to, že většina učitelek nemá na to, aby zvládla výuku z nějakých náhodně sebraných materiálú.

Velmi dobré k Venezuele:
http://www.novarepublika.cz/2019/02/o-venezuelskych-problemech.html

Je dobre si precitat co napisal o studiu v Brazilii tento chlapik, jed tam vyucoval. Ak sa nemylim v knihe - Snad ti nedělají starosti cizí názory.

Poucne...

Robejšek k výzvě 29:
http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=33349
Spíš bych to nazval "výzva mimoňů"

Odlovil jsem dnes ráno Pinocchia, než mi prchnul do vzdělávacího ústavu, páč jsem cosi tušil. V několika větách mi potvrdil, že jsem jej správně pochopil.
Jeho čersvě objevená Kopretina chodí rovněž do devítky - ovšem do jiné školy - a já dodávám naštěstí - a těžce nedává geometrii, tudíž on se ji snaží mezi vzájemným olizováním lehce doučovat. Když jsem po něm chtěl, aby to nějak blíže rozvedl, zjistil jsem, že dotyčná slečna je zděšena pravítkem a tužkou do té míry, že se chce vyučit holičkou, protože podle vlastního sebehodnocení nemá jinou šanci, jak přežít a nekrást (v pololetí měla převážně dvojky).Pak mi vysvětlil, že tři krát devět je pět prasátek a já pochopil.
Opravdu netuším, co by tato mladá dáma dělala např. na nějakém gymplu, anebo jak by maturovala z matematiky na průmyslovce s těžce podstřelenou hodinovou dotací matematiky.
Tím samozřejmě nechci šmahem odsuzovat něco nového (i když souhlasím s tvrzením výše, že kolo je furt kolo a nikdy to nebude jinak). Jen bych rád vyslechl názor autora článku na takový případ. Tedy těžký střet s relitou při přechodu na matiku "pro obyčejné lidi" a následný život takto handicapovaných jedinců např. na středních školách s návazností povinné maturity.
Pro - doplnění výuka prasátek a myšiček na zmíněné škole skončila, Kopretinina o tři roky mladší sestra se už učí normálním způsobem. Proč se tak stalo, nebudu posuzovat.