Venezuela

Nu, zůstal jsem něco dlužen stran Venezuely ve svém příspěvku v někdejší diskusi k ní, že to s tou Madurovou demokracií a ústavností a tedy ani s tím Zemanovo výrokem nebude tak jednoduché. Odkaz, kterým jsem to dokládal byl názor studentky novinářky, Venezuelanky jsoucí na stáži v Dánsku. A ten se jevil mnohým jako lživý.

A protože chobot vyschl, jen zatím zůstává rozedřený, nedalo mi to a po článku vlka (https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/02/10/venezuela/)  jsem si z archivu vytáhl i Hodinu vlka věnovanou Venezuele a ještě trochu více zatížil strejdu Googla.

Výsledek či spíše svůj dojem a náhled tedy dám do placu k prokydání.

Základní fakta. Maduro v prvních svých prezidentských volbách zvítězil při účasti 80% voličů ziskem 50,66%. To bylo v dubnu roku 2013 po smrti Huga Cháveze. V prosinci 2015 při volbách do zákonodárného parlamentu získala opozice 99 ze 167 křesel a tím i 2/3 ústavní většinu. A v květnu roku 2018 zvítězil Maduro při deklarované 46% účasti voličů se ziskem 68% hlasů.

A většina komentářů vychází z toho, že Maduro byl legitimně zvolen, s kritikou, že USA už se zase snaží o nějaký Majdan a svržení další vlády zejména po Trumpově uznání pana Guaido jako legitimního prezidenta Venezuely a zejména s výstřelem, že je ochoten tam vtrhnout i vojensky. A to tím spíše, že jsem narazil i na dobrozdání účastníka či účastníků ze zahraničí, kteří potvrzovali korektní průběh posledních prezidentských voleb.

Vlk ve své relaci použil i argument, že Maduro onu porážku v roce 2015 uznal, zatímco opozice v roce 2018 nikoli, jako vcelku častou nespokojenost toho, kdo volby prohrál.

No, z Googlu na mne začaly vyskakovat pněkud jiná tvrzení. Maduro sice prohru voleb do zákonodárného shromáždění v roce 2015 uznal, ale zároveň začal i konat. Nejvyšší soud zneplatnil 3 mandáty opozice, čímž byla zlikvidována ústavní většina opozice v parlamentu. V pramenech jsem nenašel důvod. A protože se parlament začal činit, Nejvyšší soud takřka nestačil rušit nové zákony legitimně zvoleného parlamentu, uzmul onen Nejvyšší soud parlamentu veškeré pravomoce a převzal je na jaře 2017 na sebe. 

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/venezuela-soud-parlament-maduro.A170330_081352_zahranicni_fka

https://zpravy.tiscali.cz/parlament-jako-bezmocna-instituce-venezuelske-politicke-drama-295527

To už bylo moc na ministryni spravedlnosti Madurovy vlády Luisu Ortegovou, která se proti tomu postavila a podařilo se jí, že Nejvyšší soud vzal ono rozhodnutí zpět. Následky se můžete dočíst v těchto odkazech

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/maduro-vyhrozuje-opozici-a-zatyka-disidenty-na-rade-je-rebel/r~c758b5f4775711e7b1e2002590604f2e/

https://zpravy.tiscali.cz/utek-k-nepriteli-venezuelske-drama-vstoupilo-do-dalsiho-dejstvi-301908

V květnu Maduro připravuje a posléze uskuteční vznik ústavodárného shromáždění, které přebírá pravomoci legitimně zvoleného zákonodárného shromáždění v roce 2015.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/venezuela-nicolas-maduro-ustavodarne-shromazdeni.A170502_063424_zahranicni_san

V odkazech máte, jakým způsobem proběhla volba a jak si Maduro nečinil žádné problémy s ústavou, stejně jako pořiznání ředitele firmy, která poskytla technologii k počítání hlasů, že hlasování bylo částečně pozměněné.

Pro stručnost nebudu uvádět další dění či perličky. Snad jen některé pikantnosti. Leopold Lopez nejvíce zavíraný předák opozice je přímým potomkem Simona Bolívara. A o jeho zatčení se ještě za Chávese prý postarala právě výše zmíněná Luisa Ortegová jako jedna z nejbližších spolupracovnic Huga Cháveze, která nakonec sama musela uprchnout před režimem a nota bene do Kolumbie, což je také půvabné, jak se dočtete v odkazech. Leopold Lopez sám sebe označuje za střed a spíše sociálně demokratickou orientaci. Je označován za mentora nynějšího „dočasného prezidenta“. Vypadá to jakoby se na venezuelském poli prala jen levice mezi sebou, ale nejen tam ale i v celé latinské Americe – viz tento odkaz https://zpravy.tiscali.cz/prezident-ktery-rozdelil-latinskoamerickou-levici-301688

Čili, když vlk odbyl onu ústavnost tím, že ten nejvyšší soud vždy rozhodl ve prospěch „legitimního“ prezidenta, musel jsem se jen usmívat. A to tím spíše, pokud si uvědomíte jakým argumentačním slovníkem jede stran ústavnosti po Zemanovi.

Ono s tou ekonomikou je to podle mého názoru také trochu jinak. Už jsem to naznačil v oné někdejší poznámce v diskusi. S americkými sankcemi problém nemám, ani s ničím, co tu nebo u vlka bylo na adresu USA v tomto směru řečeno. Jakkoli si myslím, že ne stoupající cena ropy probudila zájem USA, ale něco jiného. USA byla a je největším odběratelem ropy od Venezuely. Nový „dočasný prezident“ totiž sdělil, že budou zřejmě nuceni při stabilizaci ekonomiky uvažovat o snížení účasti státu v onom státním podniku, jenž obhospodařuje venezuelskou ropu i pod 51%. No nelze se divit, že taková privatizace probudí zájem právě USA. Dnes tam těží Rusové.

Potíže venezuelské ekonomice ovšem nepůsobí jen ty sankce, ale i sucho. Největší podíl elektřiny tam mají vodní elektrárny. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/venezuela-krize-energetika-prehrada-guri.A160405_130533_zahranicni_aba

A to nejméně od roku 2016.

Nicméně tady nechám vstoupit onen mnou zmíněný článek Chazina z oné někdejší diskuse. http://www.novarepublika.cz/2019/02/o-venezuelskych-problemech.htmlAle jinak, než ho interpretovala Majka. Psal to Rus. Není to o tom, že apriori USA či západ je ten, který nedovolí vybudovat školství či diverzifikovanou ekonomiku, jakkoli to jistě není jednoduché. To přece záleží v prvé řadě na politicích každé země. Že právě tyto země mají tendenci ke korupci a k nezájmu o skutečně kompetentní kroky v ekonomice, je bohužel spíše pravidlem než výjimkou. I proto zřejmě armáda stojí zatím za Madurem. Nejen že jim loni či předloni zvýšil platy – v době krize a inflace jako hrom, armádní špičky jsou samozřejmě účastny onoho byznysu s ropou. Stačí snad zmínit třeba taková účast v dozorčích orgánech – například. Ale fantazii se meze nekladou.

I z těch odkazů je myslím zřejmé, že to, co tvrdil vlk stran oněch grafů platí spíše pro Cháveze, ale i pro onoho nejradikálnějšího opozičního Leopolda Lopéze, když starostoval v Caracasu (místně viz jeho životopis) , ale ne pro Maduru. Ty grafy vlk komentoval tak, že si oproti předešlým vládám chávézovci nevedli tak špatně. Nicméně rodinné finance by Madurovi nesvěřil. Já bych ty grafy komentoval spíše tak, že si vedli stejně blbě – jen každý jinak. Ona ta exponenciála inflace v jednom z grafů úplně na konci je docela podstatná. A MMR předvídá další inflaci v řádech milionů.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/venezuela-potravinova-krize-hlad.A170322_094302_zahranicni_aba

https://www.denik.cz/ze_sveta/jak-promenit-bezcenny-bolivar-ve-zlato-maduro-rozjel-zoufaly-pokus-o-zachranu-20190211.html

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/venezuela-kvuli-ekonomicke-krizi-urychluje-prodej-zlata.A160526_115953_eko-zahranicni_rts

https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/venezuela-prudce-zvysila-minimalni-mzdu.A170110_075801_eko-zahranicni_fih

Splichtil jsem to rychle a se snahou po  maximální stručnosti, protože ono to dění je docela bohaté a opravdu přece jen osvětlující věci trochy jinak, než se na první pohled může jevit. I s ohledem na pochopitelný splín Vidláka. Vybral jsem jen české odkazy, jakkoli mnoho z nich je převzatých i ze španělštiny a světových médií včetně latinskoamerických za pomoci překladače. Jen samotnou venezuelskou ústavu jsem musel vynechat, jakkoli jsem našel i její výklady v zaintteresovaných zemích. Nikde ale není odkaz jen na jediný článek ústavy, ale několik ve vzájemné působnosti – odkaz pro vlka. Tam je potřeba přesnost znění, čemuž můj překladač vyhovět nemůže. Ale snad se mi podařilo doložit, že nic není tak černobílé, jak se může na ten první pohled jevit – a tedy ani ta Venezuela. Ostatně nikde jsem se nesetkal s tím, že by si venezuelská opozice stěžovala směrem k USA nebo západu. Nikoli, vždy k OSN, oraganizacím různého charakteru Střední Ameriky – a že jsou to opravdu další a další velice „zajímavé“ věci. Opravdu to není jen v tom, kam se potřebuje obrátit zrovna teď třeba brazilský prezident. Kupodivu je to spíše o věřitelích Venezuely a dokonce o lidských právech třeba, která Madur nechtěl podepsat v rámci konkrétného sdružení latnskoamerických států a z organizace byla proto Venezuela vyhozena (pronásledovaná opozice). Z USA to opravdu zas tak moc společného nemělo, ani se západem.