Pohled člověka obecného (prostého, třeba vidláka s malým v)

Přečetl jsem si dnes (18.8.) úvodní článek na Neviditelném psu. Jmenuje se to „To nemyslíte vážně, pane Zaorálku“ a pod značkou JAG to napsal jistý pan Jiří Wagner. Toho pána neznám, ale nemohu si pomoci a musím reagovat, ač mám dost své práce, ale někdo prostě musí. Autor v něm komentuje výrok L. Zaorálka : „Neplatit zaměstnancům slušnou mzdu je darebáctví. Když někdo říká, že jeho byznys by zkrachoval kvůli minimální mzdě, vlastně říká, že není schopen podnikat tak, aby zajistil zaměstnancům normální život, a měl by přestat podnikat. To má pro naši zemi nulový význam.“ Vezměme to popořádku. Pokud jde o minimální mzdu, kdy různí „ekonomové“ a „analytici“ tvrdí, že s jejím zvýšením by vzrostla nezaměstnanost (např. paní Šichtařová a podobní), předvádějí tak v praxi své odtržení od syrové skutečnosti a aroganci ve smyslu „sytý hladovému nevěří“. Předpokládají totiž pravděpodobně, že lid obecný žije v jeskyních a pase se na louce. Z minimální mzdy totiž nemůže trochu normálně žít ani samotný člověk (je prakticky totožná s hranicí chudoby, jak ji tito výtečníci sami stanovují), natož živit rodinu. To ovšem znamená, že normální, zodpovědný chlap–otec rodiny–má ještě nejméně jednu práci. A ať už legálně nebo „načerno“, každopádně tím bere práci dalším, čímž zvyšuje nezaměstnanost. Tedy dávám vplen názor, že rozumným zvýšením minimální mzdy nezaměstnanost klesne.

Teď k těm podnikatelům-zaměstnavatelům. Pokud neplatí slušnou mzdu (takovou, z níž je možné trochu normálně žít), buď nemohou nebo nechtějí. To, že někdo nemůže, by bylo možné mu věřit, pokud by rodina měla jedno auto (třeba Škodovku), bydlela v panelákovém bytě nebo v domku průměrné ceny, děti chodily do státních škol …. V takovém případě je ovšem záhadou, proč to dělá, neboť jistě všude vyhlašuje, že pracuje 18 hodin denně, spí 4 hodiny, stát mu hází klacky pod nohy (v tom má pravdu), a vůbec, kdyby dělal někde 8 hodin, byl by na tom stejně a bez stresu. To je ovšem v podstatě jemně vyjádřen fakt, že jako podnikatel je neschopný a měl by skončit. Potom je na řadě ten, kdo platit slušně nechce. Ten se vlastně nechá sponzorovat svými zaměstnanci, protože jim platí méně, než jaká je cena jejich práce třeba na evropském trhu. Proč? Protože trh práce u nás neexistuje. Proč neexistuje? Protože nefungují odbory. Dám jeden příklad- můj kamarád nemohl pochopit, jak je možné, že já jako inženýr se čtyřicetiletou praxí jsem vydělával v pozici vedoucího pily s 50 zaměstnanci mnohem méně než on, jako nástrojař ve Škodě MB. Prostě proto, že v jeho firmě fungují odbory a kolektivní vyjednávání. To je ovšem jedna ze světlých výjimek. V drtivé většině firem je to-bereš nebo ne, vezmu jiného. Moc má zaměstnavatel, zaměstnanec nemá páky k vyjednávání. Skutečná tržní cena práce by mohla vzniknout pouze tehdy, kdyby zaměstnanci mohli do stávky s tím, že jsou zákonem chráněni proti propuštění z tohoto důvodu. Potom by se vidělo, zda zaměstnavatel nechtěl nebo nemohl. V současné situaci jsou polemiky na toto téma mlácením prázdné slámy. Abych se vrátil k tématu, označit nechuť slušně platit za darebáctví je možná trochu příkré, obecně to však úplně zcestné není. Slušný podnikatel se na to povznese, potrefená husa se ozve. Nejsem ekonom, ale čistě od boku- v čem je ten rozdíl mezi firmou u nás a v Německu, že máme zhruba třetinové mzdy? V nákladech to asi nebude (pokud pominu naprosto neodborné až chaotické (ne)řízení veškerého dění ve firmě, případně rovnou tunelování z firmy domů), musí to být tedy ve výnosech. To znamená nejspíš špatný marketing nebo nekvalitní zboží.

Na závěr ještě jeden citát z uvedeného článku (zvýraznění Tom): „Že ale nerozumným tlakem na zvyšování minimální mzdy (za hlasitého potlesku odborářského bosse Středuly) mnohé donutí k likvidaci jejich firmy a propouštění zaměstnanců, je mnohem vážnější. Podobně to dopadne s velkými, často zahraničními firmami. Ty si to propočítají a pokud se jim výroba i přes daňovou optimalizaci a miliardové dotace od státu a EU nebude rentovat, jednoduše sbalí fidlátka a odstěhují se dál na východ, třeba až do Asie“. Nechávám bez komentáře. Přece jen ještě jedna otázka: Jak jinak, než rozumným zvyšováním minimální mzdy lze za současné situace zaručit, aby slušní, poctivě pracující lidé neskončili pod mostem a jejich děti v „děcáku“?