Kouzlo nechtěného

.... aneb kulturní fronta na poli úspěchu a zapomnění

Občas stačí malý okamžik, který vyvolá reakci. Při čtení rozhovoru s Manželkou Milana Kundery ve mně tato pasáž (…„Jenom nadávali na komunisty a všechno bylo podle nich špatně. A to nebylo pro mne snesitelné,“ vysvětlila proč. Jako malá nebyla v Pionýrovi ani v SSM, jejího otce komunisté věznili, neměla tedy důvod komunisty hájit. Ale přesto. „Ta hrůza skončila někdy kolem roku 1963, po kafkovské konferenci. To, co bylo potom, byl jiný komunismus, který dělali jiní lidé. A díky nim byl Forman, Chytilová, Krejča, Menzel, díky nim byly Literární noviny,“ říká Kunderová... (link: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Americani-vybrali-Havla-Manzelka-Milana-Kundery-o-minulosti-i-o-Parizi-kde-uz-se-neda-zit-604605)) vyvolala zájem zjistit, jak si vlastně na poli statistiky  vede filmová produkce v naší zemi. Je opravdu zmíněný rok 1963 zlomový v umělecké tvorbě u nás? Nebudeme si nalhávat, že na statistiku je vždy pohlíženo zejména očima autora. Už Winston Churchill se s tím uměl vypořádat po svém („Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval“).

Vzal jsem si dostupná data z csfd.cz a začal je šroubovat do excelu. Žebříčky nejlepších filmu Československa a Česka vykazují celkem 600 uměleckých počinů, které bylo potřeba trochu očistit. Minimálně 80% hodnocení a více než 1000 hodnotitelů byl základní filtr, který mi vytvořil přehled toho nejlepšího, co spatřila stříbrná plátna a obrazovky v naší kotlince očima nás občanů. Celkem 169 filmů za 91 let nám dalo cca průměrnou hodnotu 1,86 filmu. Krkolomná data si převeďme do jednoduchého hodnocení, že jsme za celou dobu byli schopni vyprodukovat v podstatě 2 kvalitní filmy za rok. 

Poslední krok byl vytvořit spojnicový graf, který mi ukazoval kolik kvalitních děl se nám narodilo v každém roce v období 1921-2019. Nastínil vývoj s vrcholy umělecké tvorby a ukázal druhou stranu mince roky nezdaru.  Nejhezčí na tom je, že časová osa nám dává další dimenzi, konfrontaci s našimi dějinami. 

A hle, co nám výsledky říkají:

• Éra předválečná, válečná a poválečná 1921-1948

  • má dva vrcholy, které za to stojí zmínit v roce 1939 (5 filmů) a 1941 (4 filmy). 

• Komunismus 1944-1989:

  • Nejdelší kontinuální nadprůměrné období je od roku 1963-1970. Smutné je, že to je v podstatě jediné kontinuální období v naší celé filmové historii. Dva „úspěšně“ po sobě jdoucí ročníky 80-81 není na místě zmiňovat. 

  • Doplňujícím pohledem je změna obsahu děl v komunistické éře, kdy po roce 1970 uspěl v podstatě jen žánr komedie (Smoljak-Svěrák) a pohádky (Vorlíček). Normalizace si žádal své.

• Posametové období 1989-2019:

  • Mohl bych s čistým svědomím říci období temna aneb totální úpadek kulturní fronty u nás. Za 30 let jsme měli 50 % podprůměrných ročníků. Z toho navíc jako přídavek bylo 8 let s žádným zajímavým uměleckým počinem (v porovnání s érou 48-89 nás oblažila kulturní bída pouze 2x). 

Prezentovaná data potvrdila slova paní Kunderová o jiné době, která prezentovala význačné období našich kulturních dějin. S ironií osudu dnešní doby by umělecká fronta si měla zamést před vlastním prahem a přinést výsledky prve ve svém oboru. Přinesla by tím rozhodně více radosti a tvořivosti.  Role hybatelů dějin se hraje na jiném podiu. Vždy bude platit staré a moudré: Ševče, drž se svého kopyta.