Smést říši zla z povrchu planety

Nejprve bych chtěl poděkovat vám čtenářům. Dostal jsem skoro sto nabídek na brusy a kromě toho i celou řadu velmi dobrých rad a nápadů. Většina nabídnutých brusů ovšem leží na víkendových chatách a bude nějaký ten týden trvat, než se ke mně dostanou fotky.  Pokusím se odpovědět každému, abych všem poděkoval osobně, ale vyberu si jeden či maximálně dva kameny.  Víc jich potřebovat nebudu. Každopádně jste skvělí čtenáři a moc si vážím toho, že jste byli ochotní soukat se na půdy a do stodol, abyste udělali radost jednomu Vidlákovi.

Teď už ale nebudu zdržovat a předám slovo Povidlákovi: 

Totalitní režim v Rusku přežil od Října 1917 občanskou válku i hitlerovskou pohromu. Dokoce i Hitler se svojí velkolepě vyzbrojenou armádou na Sovětském svazu pohořel. Po válce, bez ohledu na hospodářskou blokádu
a další naše tvrdé sankce, byly tempa rozvoje SSSR dvakrát vyšší než ve Spojených státech, nemluvě o jiných kapitalistických státech s rozvinutou ekonomikou.Předstihli nás v těžbě nafty a plynu, byli první, kdo vybudovali atomové elektrárny a ledoborce, kdo pronikl do kosmu. První člověk, který se objevil v kosmickém prostoru, byl jejich člověk. Dohnali a předstihli nás v řadě kritických vojenských inovací, dosáhli termojaderné parity s námi, jejich ponorky s jadernými zbraněmi dnem i nocí brázdí nedaleko od našich břehů. Spolu s USA se sovětská říše zla stala velmocí, a pokud jí dovolíme splnit ještě 2 - 3 pětiletky, pak už je žádná síla nezastaví. Naopak, řeč může být o zániku Ameriky a celého svobodného světa.
Základní myšlenky boje s říší zla jsem vyložil ve svém vystoupení ve Westministerském paláci v Londýně v červnu 1982. Před třemi lety vstoupil v platnost náš projekt "Pravda". V minulém roce jsme vyhlásili kolosální program demokracie  a otevřené diplomacie. Je to platforma s mnoha cíli a s globálním rozměrem
a rozmachem. Vytýčili jsme v ní ambiciózní, fantastický, ale reálný úkol - smést komunismus z povrchu planety, odklidit ho na spáleniště dějin.
     Hlaví náš cíl je likvidovat socialismus jako systém a zavést vývoj v zemích východní Evropy a v Sovětském svazu do řečiště kapitalistické ekonomiky. Marxistická ideologie musí ustoupit místo ideologii svobodného podnikání. Je třeba rozvrátit a zničit víru sovětských lidí v komunistickou stranu a socialismus, v hrdinskou minulost jejich země a ve světlou komunistickou budoucnost. Musíme úporně a  seriózně popracovat, aby sovětští lidé přehodnotili své názory a aby na Lenina pohlíželi jako na zločince. Za poslední roky vstoupily do KSSS tisíce našich stoupenců. Mnozí z nich už se dokázali začlenit do centrálních orgánů této strany. Až naši lidé vezmou moc v Rusku do svých rukou, první, co udělají, bude zákaz činnosti KSSS, konfiskace majetku, likvidace prokomunistických mládežnických organizací až do pionýrů. S tím, aby se KSSS již nikdy nezrodila.
Když zničíme komunistickou stranu, poradíme si snadněji i s rozložením "jednotného mohutného Sovětského svazu" (jak se zpívá v jejich hymně) na množství samostatných republik.
Další aspekt našeho boje - sovětská plánovaná ekonomika. Právě ona umožnila bolševikům obstát a zvítězit
ve II. světové válce a obnovit národní hospodářství zpustošené válkou. Právě ona umožnila Sovětům udržovat
za jejich éry neuvěřitelně nízkou úroveň plateb za bydlení, elektřinu, plyn, bezplatně učit a léčit lidi a nezvyšovat ceny. Stačí zaměnit v Rusku socialismus divokým trhem, jaký byl na Západě před 200 lety, a uvidíte, věřte mi,
že Sovětský svaz se zhroutí jako domeček z karet. Aby privatizace státního vlastnictví v Rusku proběhla bezbolestně, třeba dát každému, zdůraznuji každému, jakýsi kupón nebo šek na část tohoto vlastnictví. Lidé, kteří prožili válku a pak ještě 2 roky po válce "lístkový systém", budou pokorně čekat na svou část majetku, aniž by měli tušení, že se stali obětí podvodu!!!
     Historickým cvičištěm, polygonem našeho programu zničení říše zla musí být Východní Evropa. Tady už
jsme do celé věci vložili mnoho prostředků. Je na čase, aby se nám dostalo odměny. Právě v Polsku, Maďarsku
a Československu zahajujeme historický proces převedení zemí od socialismu ke kapitalismu. "Odstřelíme"
tak Varšavskou smlouvu i Radu vzájemné hospodářské pomoci zevnitř. Při útocích na komunismus musíme vytrvale ukazovat světu, především však socialstickým zemím, nejpřitažlivější stránky svobodného světa. Sebevědomě, bez uzardění, musíme přesvědčovat lidi o tom, že Amerika je nejdůsednějším ochráncem ideálů svobody a míru, že americký způsob života je ztělesněním všech lidských tužeb. V žádném případě, jak jsme toho žel byli dříve svědky, není přípustné poukazovat na protiklady americké společnosti, bídu značné části  obyvatel, která u nás, v USA, skutečně existuje, na ustavičně rostoucí zločinnost, narkomanii a jiné nedostatky a vady, které zaplevelily Spojené státy.
     V současnosti disponujeme rozsáhlou, široce rozvětvenou sítí našich propagandistických center na celé planetě. Jen Americká informační agentura (USIA) má více než 200 oddělení ve 129 zemích. A pokud jde
o úlohu rozhlasu a televize, řeknu otevřeně, v ideologické válce, těžko ji docenit. Čtyřicet našich rozhlasových stanic vysílá nepřetržitě na území SSSR, dnem i nocí v 23 jazycích.
     Z pochopitelných důvodů se dnes nebudu zmiňovat o činnosti CIA. Řeknu pouze, že tam máme špičkové profesionální mužstvo. Dobře vědí o svých úkolech, dovedou pracovat. Jim vděčíme za to, že víme, co si po telefonu vyříkávají sovětští vysoce postavení činitelé, o čem píší sovětské noviny, co kdo prohlásil v rozhlase nebo v televizi. Známe náladu obyvatelstva v každém regionu. Díky našemu vytrvalému propagandistickému vlivu přibývá v SSSR počet lidí nespokojených s režimem, včetně těch, kdo touží emigrovat ze SSSR. Upřímně řečeno, většina z nich jsou lidé toužící po majetku, ziskuchtivci, podvodníci, kariéristé, lidé dopouštějící se trestných činů, morálně rozložení.
     V okruhu našeho vlivu jsou také funkcionáři z předního sledu sovětské nomenklatury, ti, kdo se derou k moci. Mezi nimi je řada vedoucích činitelů komunistických stran republik a oblastí, vysokých vojenských velitelů, jsou mezi nimi významní vědci, národní umělci a dokonce i sovětští velvyslanci v zemích Západu.
     Zvláštní naději vkládáme do mistrů ruského divadla a filmu, herců, mezi kterými, snadněji než kde jinde, lze najít ty, kdo jsou ochotni přejít tam, kde je tučnější krmě. Jejich vliv na mnohamilionové auditorium je neocenitelný. V náležité chvíli budou bezvýhradně pracovat pro nás. Už nyní vynakládáme na rozvrácení komunismu více než 10 mld. dolarů ročně. Není to málo. Lépe však, hynou-li ve studené válce naše dolary,
než aby v horké válce hynuly tisíce Američanů. Pod zástěrkou boje za demokracii budeme usilovat o to, aby
naši stoupenci dosáhli na všech stupních budoucí moci pevných pozic. Hlásajíce pluralismus, budeme namísto mnoha forem vlastnictví utvrzovat vlastnictví soukromé, na místo systému mnoha stran takový systém, kde
z politické arény musí za každou cenu zmizet komunistická strana a místo mnohokvěté kultury zavedeme masovou kulturu Západu. A dokonce, jakkoli budeme lidská práva deklarovat, nemáme vůbec v úmyslu je hájit. Vyznáváme toleranci k jakýmkoli ideologiím, ale nebudeme trpět v žádném případě ideologii komunismu. Budeme požadovat svobodu tisku, ale kategoricky budeme také požadovat, aby byl tisk osvobozen od leninských idejí. Západ potřebuje kvalifikované sovětology pro svá ideologická centra. A takové kádry je nezbytné připravovat v Sovětech. Nelitovat prostředků. Všichni si musíme uvědomit, že nedosáhneme-li toho, aby k jejich mikrofonům v rozhlase a televizi přišli naši lidé, jsme odsouzeni k nezdaru.
Je zapotřebí deheroizovat revoluční a socialistické roky sovětské epochy, přepsat její historii. Musíme dosáhnou toho, aby sovětští lidé nebyli hrdí na Čapajeva, Matrosova, maršála Žukova, ale na admirála Kolčaka, považovaného dosud za krvavého kata, aby byli hrdí na generála Vlasova, zrádce SSSR. Třeba dosáhnout toho, aby uctívali nikoli hrdinu práce Stachanova, ale znovu se objevivší úspěšné podnikatele.
Bude také nezbytné, až toho dosáhneme, organizovat masová přejmenování měst, ulic, závodů pojmenovaných po hrdinných bojovnících za revoluci, za sovětskou moc, za socialismus, po vynikajících sovětských vojevůdcích
kteří významně přispěli k rozdrcení německých fašistických uchvatitelů.
     Snažíme se nasadit svého člověka do kremelské nomenklatury - a ještě lépe do politbyra, odkud by řídil hromadné sdělovací prostřeky. Pomůže nám také najít v archivech mnoho zajímavých dokumentů, takové
např., jakým je údajná tajná složka ke "smlouvě Molotov-Ribbentrop", nebo tzv. Katyňská kauza, vytáhnou na světlo stenorafické záznamy týkající se událostí v Koreji, Maďarsku, Československu, Afganistánu. Ten člověk by nám také mohl pomoci najít důkazná svědectví  o násilném připojení jednotlivých národů Ruské říše, o obětech Stalinova kultu.
     Zvláštní pozornost musíme věnovat Sovětské armádě. Bude-li jejich televize a jejich tisk vytrvale pranýřovat neschopnost a zkorumpovanost generálů, pitky a týrání vojáků důstojníky, budou-li filmy a televize neustále
a s patřičným zveličením poukazovat na neúnosné poměry v kasárnách, pak v případě, že vojákům poručí rozehnat demonstranty, lid se od takové armády odvrátí.
     Jsou před námi velké věci. Náš program počítá s 20 lety. Naše rozhodnost však může naše vítězství přiblížit. Dosáhneme nakonec toho, aby se Varšavská smlouva zhroutila, aby země východní Evropy svrhly jho totalitarismu, a aby se obě Německa co nejdříve sjednotila. Sovětské impérium se rozloží na množství nemohoucích států s neschopnými, ale samolibými vůdci. Válka o suverenitu, rozepře o  hranice, rozdělování vojenské techniky a loďstva, o kosmodrom Bajkonur, o sporná území nevyhnutelně povedou ke krvavým srážkám. Dojde k vleklým požárům mezi národy bývalého Sovětského svazu a my s NATO je budeme hasit, neboť místo současné mohutné, skvěle vyzbrojené prokomunistické ideologické Sovětské armády zůstanou
na kolosálním území Sovětského svazu jen slabé vojenské jednotky.

A to nejdůležitější: až Západ rozdrtí říši zla, otevře se mu konečně přístup k mimořádně bohatým surovinovým zdrojům a k laciné pracovní síle. Nezaměstnanost, bída, nouze, vysoká úmrtnost, vymírání národů přinutí Rusy
i další národy SSSR pozbýt svou  hrdost, pokořit se. Pro kus chleba budou dělat vše, co jim přikáže západní civilizace.
     S pádem Sovětského impéria vážným naším protovníkem zůstane pouze Čína. K ní, doufám, se vrátíme, jakmile se vyrovnáme s Ruskem. Bůh nám pomáhej!

Zbývá dodat, co je tento dlouhý text zač: Jedná se o projev amerického prezidenta Ronalda Regana z června roku 1984. Tento projev přednesl na tajné poradě vedoucích pracovníků zahraničně politickýc služeb.
Úplný text projevu je mnohem obsáhlejší. Proto jsem opsal pouze jeho nejpodstatnější části, což je asi 1/3
celého textu. I když se tehdy jednalo o soupeření USA se Sovětským svazem, který už téměř 20 let neexistuje.
Nepřipomíná vám to něco? Za SSSR si stačí dosaďit Rusko. Mnohé z těch vytýčených úkolů se podařilo za
těch 35 let splnit a některé i v předstihu oněch plánovaných 20 let. To nejpodstatnější, tj. zlomit a podrobit si "ruskou duši", se však díky Bohu stále nedaří. Záměry a důvody útoků na Rusko však zůstávají stejné, třeba že
Rusko už není socialistickým státem a vedoucí úlohu v něm nehraje komunistická strana. Jde především stále
o obrovské zdroje nerostného bohatství i nesmírné množství potencionálních zákazníků a levných pracovních sil. Nenažranost kapitalismu nezná mezí...      

  Uvedený text jsem objevil v knize: Pavel Pilný a MILOŠ JAKEŠ "Příběh komunisty" napsané formou rozhovoru

     s M.J., která vyšla v letošním roce. Pramen: Sovetskaja Rossija No 133(14081) 27 nojabrja 2014 goda.

                                                                                                                                             (V knize uvedeno v azbuce.)