Od neurčitosti k houpacímu křeslu a cinkání nakonec.

Četl jsem článek o neurčitosti s bitvou na Sommě a Fukušimou

 Jen tak na okraj, v Bitvě na Sommě nešlo o neurčitost, ale o hloupost. To, že granáty dopadají nepravidelně nic neměnilo ani jedním směrem. To ví každej, s tím se počítá a počítalo. Problém byl, že Němci měli vojáky bezpečně zakopané hluboko pod zemí, v betonových bunkrech a Britové mohli střílet jak chtěli.
 Základní problém té bitvy a celé první světové války, byla palebná převaha kulometu (v křížové palbě) a vzdáleného dělostřelectva, kde se všechno navzájem krylo.
 Jestliže jeden kulomet střílející čelně do postupující linie zabije jen část vojáků (vis vylodění v Normandii) dva kulomety s navzájem se křížící palbou a střílející ze strany zmasakrují skoro všechny. Je to prostá geometrie. Z kulek uděláte ve vzduchu čáru a vojáci do ní sami vběhnou a padnou. Elementární.

 Němci předvídali Brity a tak byli zakopaný v hlubokejch, betonovejch krytech a kulomety měli taky schované, takže když Britové skončili s dělostřelbou, tak Němci měli signál, že mají vylézt a připravit obranu.
 Není tam žádná příčinná souvislost s neurčitostí.

 Britové podcenili Němce a zanedbali průzkum/špionáž, získávání informací. Němci ne. - Němci ukázali, že lepší příprava vyhrává bitvy. Oni ji teda nevyhráli, ale výsledek posunuli hodně ve svůj prospěch. Britům a Francouzům se nepodařil průlom a tedy následné obchvaty a to byla výhra pro Němce.

 Základní rovnice té války byla totiž o tom, že musíte nějak zničit kulomety, dostat se rychle těch pár kilometrů až k dělům a pak zničit i ta děla. Pak můžete začít s obchvaty, což jsou základ všeho.
 Děla totiž hájí linii s kulomety, jsou schopna při průlomu vytvořit zónu smrti a tak zlikvidovat vše, co prošlo průlomem a umožnit tak vytvoření druhé linie. Špatně průchozím terénem se k dělům pěšáky tak rychle nedostanete, umožníte jim přeskupení a vybudování nové obrany. - Což by sice bylo dobré, kdyby ovšem nešlo o ztráty statisíců mužů pro pár kilometrů územního zisku bez velkého významu.

 Řešením byl tank, co by zajišťoval ochranu před kulomety a děly a dovoloval rychlý pohyb po bojišti, abyste byli u děl včas, než se nepřítel vzapamatuje.
 V bitvě na Sommě už byly tanky, ale byly koncepčně nedomyšlené, technicky nedotažené, pomalé a špatně nasazené. Kromě vyděšení Němců toho moc nedokázaly, úkol splnily napůl, prošly kulometnou zónou smrti, ale k dělům se už nedostali a nejspíš to ani neměli jako objektiv.

 Ve skutečnosti tanky byly vymýšleny už před válkou, protože dát kulomet/dělo na vozidlo/traktor a celé to opancéřovat je vcelku prostý nápad.

 Ovšem přesvědčit o tom nabubřele sebejejisté, do vlastních koní zamilované generály se šlechtickými tituly, co v mládí stříleli v koloniích moderními zbraněmi domorodce, vyzbrojené oštěpama a předovkama, a z toho usoudili, že umí válčit a sežrali všechnu moudrost světa, to byl oříšek všech oříšků.
 
 Ty statisíce padlých u Sommy by byli daleko lépe využití, kdyby kopali uhlí a železnou rudu a z nich vyráběli tanky, s jasnou představou, co ty tanky vlastně mají dělat.

 Tam není žádná neurčitost. Koncept tanku je logickou reakcí na koncept kulometu. - Můj ty bože, už ve starověku měl každý voják kromě meče i štít a nějakou formu brnění. Rytíři byli zakuti do brnění celí. Jezdit proti sobě s kopíma, mečema a sekyrama nahatí, to by v Evropě rychle vyhynula všechna šlechta. (Nevyhynula, šlechtičny by se nejspíš daly na samoplození se zpovědníky či lancknechty).

 Jak uměj bejt Britové super mazaný, tak generalitu politické špičky to tehdy minulo. Válku sice vyhráli, ale stálo je to všechno. Zruinovalo je to. Rozvrátilo to společnost, že tam tak tak neměli komunismus. Důsledky je nahnaly do další války. V důsledku toho přišli nakonec i o Impérium a teď přicházejí i o svou vlastní zemi. Bravo.
 Aspoň se zbavili EU.

Podobně s Fukušimou. Žádná neurčitost nebyla. Katastrofy chodí v určitém rytmu. Každý slyšel o stoleté velké vodě. Ta chodí v průměru jednou za sto let, proto stoletá (a tisíciletá jednou za tisíc, desetiletá jednou za dekádu).
 
 Stejně tak tsunami, to se dá spočítat. Když to vím já, tak to museli vědět i technici, stavaři a vědci v Japonsku, kde zemětřesení a tsunami jsou tak běžné, že je každej zná. My na to ani nemáme slovo a používáme to japonské.
 Věděli to, ale někde nahoře v korporátu seděl nějakej idiot formátu generála Haiga a knížete Vopěnky, co se rozhodl, že se na myšlení vysere a riskne to, určitě se nic nestane a komu se to nelíbí, tak může táhnout.

 Místo koncipování elektrárny tak, aby vydržela i tsunami, co chodí jednou za tisíc, deset tisíc nebo dokonce takové, co ani být nemůže, tak nařídil počítat jen s relativně běžnými tsunami. Důvodem byly na sto procent peníze, protože lepší ochrana by byla dražší nebo aspoň komplikovanější, čili delší na vývoj, čili dražší.
 
 Nepředvídatelnost tsunami byla nula. 

 Jo nepředvídatelnosti jsou.

 Nepředvídatelnosti se dějou třeba u pádů letadel, když se sejdou takový věci, jakože se údržbář přehmátne a připevní součástku špatnou matičkou, ale napohled stejnou, kontrolor porušil předpisy a pomádhá, místo aby dohlížel, do toho je vyjímečný meteo, piloti maj pak v kabině matoucí signály od přístrojů a správná reakce je kontraintuitivní a na analýzu je pár vteřin.
 Jenže leteckej průmysl na tohle reague racionálně, všechno rozpitvá a navrhne protiopatření hned po jednom případu.
 Kdyby si všichni britští generálové museli jednou měsíčně vyběhnout proti kulometu, hned by celá první světová vypadala jinak.

 Proto mi nepřipadá, že by si lidi něco pořádně promýšleli a ono to pak stejně vyšlo jinak kvůli nějakýmu nečekanýmu detajlu. Můžou, ale děje se to moc málo.

 Svět vypadá až moc jako místo, kde většina lidí myslet nechce a nechce, nebude a nebude a pak se s vykulenejma očima strašně diví, že se jim to pak posere, přesně podle těch pravidel, na který se nechtěli ani podívat.

 Jako příklad nemyšlení písnička Pravda a Lež od Nohavici v komentech pod tím samým článkem. Když jsem na to koukal naposledy tak tam 22 lidí hlasovalo a průměrný počet slepic 4,9. Možná si ještě někdo přikliknul před spaním.
 
 To je katastrofa, co?

Může někdo z těch, co na to klikali, vysvětlit, proč jste na to klikali? Co se vám honilo hlavou?

 Přemejšeli jste vůbec o tom textu někdy v životě?

 PRAVDA NENÍ NAIVKA DŮVĚŘIVÁ.

 Na to zapomeňte.
 
 NAIVITA je SEBEKLAM, čili KLAM, čili LEŽ.
 
 Pravda je sama antiteze naivity.

 Pravdě všechno sedí, pravda bere do úvahy VŠECHNA fakta, pravdou nezmítají emoce, pravda nemá zadání, pravda si s nikým nepoměřuje pindíka, pravda nechce zabodovat, zapadnout do skupiny, pravda nechrání komunistickýho dědečka nebo souseda komunistu, stavovskou čest, svou nekurvoidní image, své zvířecí orgáče s primitivem, penízky v kapse, celovesmírné dobro, iluzi vlastní neomylnosti, své postavení ve společnosti ani vlastní iluze ani žádný další krávoviny.

 Pravda není slušná, smířlivá ani chlácholivá, nemá alternativu a netoleruje chyby. Pravda sere na vás, na mě a na to jestli se někomu vůbec líbí.

 Pravda taky není žádnej polovzdělanej, polonáměsíčnej soudce, žijící ve světě svých spisů, procedur a toužící po povýšení, tající návštěvy swinger klubů, domin či sex s nezletilými, čvachtající vagínu z chlapáckého kriminálníka, prosazující si svý feministický fantasmagorie, plnící politické zadání či vystrašný z výhrůžek tlupy primitivů.

 Dvě dílčí, konfliktní pravdy nejsou pravda ani jedna právě proto, že spolu dohromady nesedí, neberou v potaz všechna fakta a je jen mentální lenost hlásat něco podobného.

 Taky není něco pravda, jen proto, že se na něčem někde někdo dohodne, ať je to skupina vědců, politiků, náboženskejch magorů. Nebo se pod to nakliká milión lajků, slepic či hvězd. Pravda není o konkurzu popularity.
 Pravda není pravda proto, že si to někdo kdo odkváká do novin, televize, z katedry nebo pro ty nejhloupější - na školení. Taky se něco nestává pravdou jen proto, že se to vylíhlo zrovna ve vaší hlavě, v hlavě vaší oblíbené autority - nebo třeba v mojí hlavě.

 Tak to nefunguje.

 Než nemyslet a jen reagovat je lepší bejt zticha.

 
 Ta písnička, co se jmenuje Pravda a Lež, je ve skutečnosti ve vší evidenci o dvou Lžích. Lži hloupé a naivní, a Lži vychcané.

 Když přál Zeman národu bolest, ve smyslu, že myšlení bolí, tak to abychom mysleli (a měli bolest za průvodni jev). Jedním z výsledků myšlení je, že se doberete pravdy.

 Pravdy nebejvají hezké, pravdy nebejvají populární, pravdy nebejvají příjemné. Když se doberete pravdy, tak vám podle situace taky může zůstat, kromě pravdy, už jen pachuť v puse, trpkost v duši a prázdné ruce. - Což je sakra velká motivace lhát sám sobě. Málokdo stojí o pravdu, když ho tato připraví o majetek, postavení, sebeúctu a udělá z něj vyvrhele jeho rodiny/tlupy. Kdybyste ovšem mysleli dřív a víc, tak byste se týhle situaci mohli třeba i vyhnout.

 Jindy vás pravda osvobodí v tom smyslu, že se můžete přestat starat o kecy lhářů, sobců, slabochů, ať jsou kdo jsou, jste víc sám sebou a tedy vyrovnanější, svině si držíte dál od těla, svět má řád a smysl, všechno je pro vás jednodušší, přehlednější, pochopitelnější, věci poznáváte na první pohled, předvídáte a máte klid na duši.
 Nepotřebujete ničí předžvejkaný názory a názory autorit berete jako věc k ověření, protože i génius se může mýlit a i úplnej idiot či notorickej lhář může mít někdy pravdu.
 

 Na to abyste se dobrali pravdy, musíte mít správnou metodu a fakta.

 Jak se mění fakta, která máte, tak se vám při stejné metodě mění i výsledek. Je to jako v té reklamě na jakési auto, kde je na počítači nakreslená hnědooká dívka a pořád to tam říká "Přepočítávám," "Přepočítávám," "Přepočítávám". To holt musíte dělat.
 Je to jako matematická rovnice, změníte x, vychází vám jiné y. - Blbci můžou pištět, že jste změnil názor a jakto, ale ve skutečnosti jste se mohl jen dozvědět něco nového a tak si názor poopravili, aby seděl s realitou tak, jak ji momentálně znáte.

 Kupříkladu vidíte válečný film, kde se pískne v zákopech a britští vojáci vylezou a běží proti kulometům a řeknete si, že je to jistá smrt. Pak se dozvíte o kadenci kulometu, rozptylech a najednou zjistíte, že šance zásahu je relativně malá. Pak se dozvíte, že jak vojáci s kulomentem, tak ti vedle něj s puškama, stříleli přednostně na důstojníky, takže ti měli x krát větší úmrtnost než normální vojáci.
 Jak se dozvídáte další a další věci, tak pořád měníte a poupravujete svůj názor a ten, i když se mění, tak je stále koherentní a když na vás někdo vysype další informace, aby vám vysvětlil, že to bylo všechno úplně jinak, tak vás to nijak nerozhodí. Zas to přepočítáte.

 Jen musíte mít tu metodu, která funguje na 100% a která je pořád stejná.

 
 Jestliže musíte při stejné metodě ignorovat nějaká fakta, aby vám to vyšlo, tak to pak děláte blbě.

 Jestliže musíte změnit metodu, aby vám dvě stejné věci vyšly pokaždé jinak nebo naopak, aby dvě různé věci vyšly stejně, tak to taky děláte blbě.

 Jaký metody máte?

 Když se o něčem řekne, že to je konspirační teorie, přestanete okamžitě přemejšlet, protože nechcete bejt za blbce a vyvrhele, co věří na konspirační teorie? Nebo si řeknete, že blbec/hajzl právě promluvil, onálepkoval vás, snaží se vás zdiskreditovat a tak asi nemá lepší argumenty a bude to asi podvodníček?
 
 Když vám někdo vysvětluje nějakej princip, hledáte hned protipříklady? Zkoušíte, jak to funguje v negaci? Jak to funguje, když v tom proházíte zúčastněné? Jestli to funguje i zpětně? Snažíte se shrnout komplikované myšlenky do jedné věty vystihující podstatu?

 Ověřujete si, jak se došlo k premisám? Ověřujete si, jestli vám tam nějaká premisa nechybí nebo nepřebejvá? Projedete si text, jestli tam nejsou nějaké falešné argumenty? Kontrolujete správnost analogie?

 Uvědomujete si, že jsou rozdíly mezi doktorem a doktorem; vědcem a vědcem; důstojníkem a důstojníkem; děvkou a děvkou, nebo to máte kus za kus a všichni stejní/stejné ve všech detailech?

 Kontrolujete, jestli je vše správně pojmenováno, jestli se nemíchají kategorie, jestli se nezaměňuje podstata za povrchnost, jestli se nezamlčují a nepřekrucují fakta, jestli jedna věc nemá dva názvy nebo dvě věci jeden? Jestli slovo se dvěma významy je vždy chápáno v tom samém smyslu?

 Kontrolujete, jak vám detajly fungují s celkem? Začátek s koncem? Zvládáte vysvětlit všechny rozpory, na které se poukáže?

 Rozlišujete, co vám říká rozum a co pocity? Rozeberete si, proč vám pocity říkají, to co říkají?
 
 Jste schopni rozeznávat mlhavé od jistého? Objektivní od subjektivního? Atd, atd?

 
 Písnička Pravda a Lež patří mezi pohádky.

 Podle ufňukanosti by zapadla mezi irské. Taky byli na tom po staletí Irové pod Britama podobně jako Vysocký/Nohavica pod komunistama.

 Vysocký se konce komunismu nedočkal, Nohavica jo a štěstí, co mu to přineslo, vyjádřil veršem: "Narozen v komunismu umřu v komunismu". Bravo, fňukáním z deště pod okap.

 Irové, ti se na pohádky vykašlali a brali svět takovej jakej byl. Přečtěte si dějiny IRA a když už budete číst, tak rovnou taky dějiny Švýcarska, Balkánu, Rekonkvisty, Sikhů, Křižáckejch válek, starověkejch židovskejch válek a povstání, nezapomeňte na Masadu, celej příběh holokaustu, Palackýho dějiny, napoleonský války, třicetiletou válku, Historii válek nás s Germány a Římanů s Germány a popis bitvy v Teutoburkém lese, Zápisky o válce Galské, Alexandrův životopis, životopis Ginghichána a války Mongolů, historii o válkách Římanů s Pikty, římské vojenské řády a předpisy, Husitství, ruskou občanskou válku, Komunu, Savonarolu, Punský války, dobytí Egypta Římany, válek Řeků s Peršany, Konkvisty, historii asasínů, Bůrské války, bitvu o Maltu, Americkou válku za nezávislost a Válku Severu proti Jihu, Vladaře, Clausewitze, životopis Césara, Napoleona, holanský a francozský odboj, Španělskou občanskou válku a další věci, co mě zrovna nenapadaj.

 Napřed si to přečtěte všechno na wikipedii a pak pak čtěte knížky. Třeba vám jedna, dvě věci docvaknou. Třeba. Snad.
 
 Ženský můžou začít bitvou u Alézie, pak si přečíst v Kaput tu kapitolu, kde Malaparte navštívil bordelový vlak a pak se můžete dát do čtení historie otroctví. Jestli tu jsou nějaké relativné mladé subky, tak doporučuji nečíst na kůžích/koženkou potažených křeslech, mohly byste se z toho vzrůša přilepit. Látka uschne. Každej kdo viděl náklady 50 odstínů šedi ví, proč to píšu.

 Žádné staré dobré časy nikdy nebyly a budoucnost taky nevypadá dobře. Tak co?!

 Jestli se vám nechce ani číst, ani myslet, tak si vemte bonbón, pusťte si v televizi večerníčky a déčko a ničeho se nebojte. Na divení budete mít pořád dost času. Starosti si vás najdou samy. Smrt taky.