Loď snů | Vidlákovy kydy

Autor

Štítky

Tak co říkáš, můj milý deníčku? Už jsme se trochu zabydleli, žejo. – Není to špatný: webové rozhraní sice nic moc (to hodně přeháním – ve skutečnosti neexistuje), nemůžu se vracet k jednou publikovanému textu a pulírovat překlepy, ladit detaily, jemné významy a jinotaje, což já rád. Ale na druhou stranu to zase posiluje autorskou zodpovědnost, což je krok správným směrem. Je to prostě něco za něco, jako všude a vždycky. Každá mince má dvě strany. Ale co je pro nás hlavní: máme tu opravdickou a živou diskusi, ne ten mrtvolný europuch, jako třeba ... – no, nechme to; čo bolo, bolo.

Je to tady, pravda, trochu takový Klub nespokojených, pořád brblají, pořád na něco nadávají. – Ne, nic neříkej, jako bych tě slyšel: kdy jsem já naposledy někoho pochválil, no? Řekni jméno! Nepamatuješ si, že? Nic si z toho nedělej – ani já ne.

Ale dobře: politiku prozatím necháme být a zkusíme otočit minci na líc.

Mince totiž, můj milý deníčku, to je skvělá věc. S jistou dávkou abstrakce ji můžeme považovat za část plochy, která dvě strany. V symbolické rovině to představuje možnost volby, to je ohromná vymoženost – protože existují i plochy jednostranné, na nichž, milý deníčku, můžeš rejdit donekonečna – a pořád jsi tam, kde jsi byl i předtím; můžeš volit jako vůl, a žádná změna. Starý Möbius by mohl vyprávět, ó jé!

A prosím tě, bez poznámek, že ti to něco připomíná. Ono totiž nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Mohl bys třeba jednostrannou plochu povýšit do 3D a utvořit těleso, do něhož lze kapalinu nalít, a nikdy ji už nevyleješ ven. Z takové láhve bych si nikdy nemohl nalít portské; z takové představy mne jímá hrůza.

Takže já si teď z láhve (která má vnitřek a vnějšek) do sklenice (která rovněž má vnitřek a vnějšek) naleju vyvážené, zadumané portské, a upiju doušek: tawny, ročník 2011. Vynikající.

---ﬡ---

Kráčím kamenitou stezkou do strmého svahu. Z blankytu nade mnou, za nímž lze vytušit bezednou čerň nekonečna, oslepivě sálá slunce. V hlubokých roklích i ve stínu severních svahů leží loňský sníh, který nikdy zcela neroztaje. Mezi kameny, po nichž stoupám, tečou stružky ledové vody. Uprostřed výhně dnešního odpoledne se na tatranské magistrále setkávají léto a zima. Léto a zima se takhle intimně dotýkají málokdy, a dneska si to užívají. Nahlas to neřeknu, ale myslet na to můžu: ony se vášnivě milují, protože ta příležitost nepřichází často.

Kleč a suť, kameny a lišejník. V trsech trávy zasvítí květy, které neznám.

Jolana se zastaví a ohlédne:

„Tohle je mochna, a tady tohle,“ shýbne se až k zemi, ukazujíc mezi kamení, „tohle je dřípatka. Slovensky je to, myslím, soldanelka, ale nevím to jistě.“

Bože milý, jsi-li – říkám si v duchu s Karlem Havlíčkem – chraň duši mou, mám-li jakou.

Protože já nevidím mochnu, nevidím soldanelku, nevidím všechny ty lišejníky, které Jolana umí odříkat líp než já malou násobilku – já vidím jen Jolanu, a to je všechno, co je.

Jolana, stále sehnutá, prohlíží dřípatku karpatskou, a já, sehnutý nad Jolanou, snaživě vytvářím zdání, jak mě dřípatka-soldanelka zajímá. Jaké má okvětní lístky. Jolana má za tričkem taky pěkné okvětní lístky. Ze své pozice nad soldanelkou to velmi dobře vidím.

Když se Jolana zvedá, uhýbám jen málo, maličko, takže o mne Jolana zavadí. Letmý dotek, letmý úsměv. Jolana krásně voní: větrem, sluncem a Jolanou.

Stoupání střídá sestup a výhled do kraje. Tuhle trasu dobře znám, a tak můžu Jolaně pojmenovat, co vidí: štíty, doliny... pod námi se leskne malé pleso. Jolana stojí blízko mne, blíž, než by musela – tak blízko, že na mě dosáhnou její vlasy, vlající ve větru. Teď si jistě myslíš, můj milý deníčku, že Jolana má vlasy nejmíň po ramena, ale to je omyl. Má je mnohem, mnohem kratší.

„Až půjdeme kolem plesa, mohli bysme zastavit a sníst svačinu – co ty na to? Ať ji nepřinesem zpátky,“ povídám a Jolana přikývne. Přikývne a opře se o mne, jako by celý život nedělala nic jiného.

---ﬡ---

Portské, můj milý deníčku, to je vynález. Jestlipak víš, komu za vynález portského vína vděčíme? – ani to nezkoušej, to bys neuhodl. Vděčíme za něj stejnému fenoménu, který významnou měrou přispěl k zatím částečnému rozpadu Čtvrté říše, jíž se poněkud eufemisticky přezdívá Evropská unie. Oním činitelem, který mám na mysli, je odvěká anglicko-francouzská řevnivost.

Když se někdy v 17. století už kdoví po kolikáté mezi sebou rozhádaly Francie sladká a hrdý Albion, a hrdým Albioncům tím pádem vyschnul pramen dobrého pití, začali Angličané hledat jinde než ve Francii. Našli moji rádcové, našli; jenže to bylo krapet dál, a navíc po moři, až v Portugalsku. Naštěstí a bohužel, víno se cestou většinou zkazilo – a podle kyselých koňských obličejů soudě, vinného octa bylo v Albionu vždycky dost. To byl docela problém, až někoho napadla spásná a klíčová myšlenka: totiž konzervovat víno přídavkem pálenky a zvýšit obsah alkoholu na nějakých 19 – 21 %. Zárodek portského vína byl na světě.

Vidíš? Kdyby Evropská unie vznikla už v 17. stol. n.l., nikdy by nevzniklo portské a já bych zůstal do smrti abstinentem, protože jiné pití – kromě čaje ovšem, ale to je zcela jiný příběh – mně prostě nechutná. Není to dostatečně jasný a zcela postačující důkaz škodlivosti Evropské unie?

Já vím, deníčku. Zůstal jsem napůl cesty a proto mám latentní sklon stále si stěžovat a furt na něco brblat. Říká se, že lepší je umilovat se k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

A ty se ptáš, co já?

Jak vidíš, to první se mně nepovedlo. Ani na domov důchodců to zatím nevypadá, takže zbývají jen pracovní úspěchy a portské. – Ne, ne, já vím, ještě spoustu věcí mám, třeba tyhle tři oříšky.

Ale kruci, plácám... jednak je to portským, a pak taky tím, že Jolana byla trochu podobná Popelce. Ne úplně moc, jen trochu. Ale kdykoli vidím Popelku kráčet v přestrojení za myslivce hlubokým sněhem, vzpomenu si na Jolanu. Tak to prostě je.

---ﬡ---

Je to zvláštní: přesto, že pleso při sestupu vidět je docela dlouho, přesto, že kolem něj vede chodník jen o něco málo níž, než je kamenitá terasa obrostlá klečí, nikdy jsem u plesa nikoho nepotkal. Ani odpadky jsem tu nikdy neviděl, a ty já často sbírám. Nejednou jsem v Tatrách vyšel s prázdným batohem, abych se na chatu vrátil s plným. Tady to tak není. Nikdo sem nechodí.

Sedíme na kamenech, hladina se ani nehne.

„Voda je tak čistá,“ řekne Jolana, „že by se snad dala i pít.“

„To by se určitě dala, bez obav,“ povídám, „ale opatrně, je ledová.“

Jolana do vody namočí prst: „Ledová? Nezdá se...“

Kdybys mě v tu chvíli viděl, deníčku, jistě bys na mé tváři spatřil shovívavý úsměv: „Pět nebo deset centimetrů pod hladinou jistě ne, ale pak...!“

„Tak já to zkusím,“ praví Jolana, a já očekávám, že se nakloní nad hladinu a zanoří do vody paži až po loket. Jenže Jolana si rozvazuje boty, sundává tričko a kraťasy a na kámen u břehu vstoupí jen v kalhotkách. Ty kalhotky jsou bílé, obyčejné, bez krajek.

Jolana okamžik postála na kameni, a pak – jinak se to opravdu říct nedá – rozvážně sundala i kalhotky, seskočila z kamene zpět a položila je ke svým věcem. „Ty nepůjdeš?“ řekla, a nakročila na kámen.

Nikdy neříkej nikdy, můj milý deníčku. V dobách své největší plavecké slávy jsem byl nevývratně přesvědčen, že nejen že se nikdy nedám k otužilcům, ale že to ani nezkusím. A vidíš? Es kommt der tag a všechno se změní.

Jolana už byla v půlce a já jsem vsadil vše na jednu kartu: skok. Deníčku, nebudeš tomu věřit, ale ani Mark Spitz křížený s Shane Goldovou by mně v té chvíli nestačil. Kraulem jsem doplaval k Jolaně, pak kotoulovka – obrat, a delfínem zpátky na břeh. Hu!

Jolana taky doplavala ke břehu a vystoupila na kámen. „Nemám ručník, musíme oschnout.“

V ten okamžik mě napadla geniální myšlenka, ten den už druhá.

Ta první byla dát do batohu kromě svačiny i ručník, protože jsem věděl, že půdeme kolem plesa.

Ta druhá geniální myšlenka byla přehodit Jolaně ručník přes ramena.

„Je dusno,“ řekl jsem a uvědomil si teplo, vystupující z Joaniny pleti. „Měli bysme jít – možná přijde bouřka.“

„Ať přijde,“ řekla Jolana a položila mi ruce kolem ramen.

---ﬡ---

Pichlavé slunce se posunulo k západu, stíny se o něco prodloužily a na obzoru se začaly materializovat zlověstné hradby mraků. Prodíráme jsme se klečí ke kamennému chodníku, když v tom Jolana řekne:

„Počkej...“ a shýbá se, sáhne mezi kamení, zvedá ze země minci: „...koruna!“

Otírá ji ubrouskem. „Páni... ta je stará! Jako já...!“ a pohodí korunou v dlani.

Taky se dívám: „Někdo ji tu ztratil, neleží tu dlouho. – Tak vida, přece...“

„Co – přece...?“

„Přece jen sem někdo chodí. Ale málo, nikdy jsem tu nikoho nepotkal.“

Jolana zamyšleně: „Počkej chvilku,“ vrací se k plesu. Postojí na kameni jako předtím, tentokrát oblečená, korunu v dlani. Tu pak vyhodí, chytne, položí na hřbet druhé ruky. Dívám se na Jolanu a vidím, že něco nevyšlo, něco je špatně.

Jolana hodí korunu do tiché hladiny, která se za ní zavře. Potom se vrací ke mně: „Pojďme.“

Cestou do chaty jsme zmokli, jako kdybychom se koupali oblečení. Na zápraží chaty jsme vyždímali větrovky. Jolana patří k typu žen, které jsou krásné za všech okolností, a já jsem z ní nedokázal spustit oči: „Až se vrátíme z hor, přijedu za tebou...“!

„To tě nesmí ani napadnout,“ řekla Jolana a bylo vidět, že to myslí vážně.

---ﬡ---

Mince, můj milý deníčku, to je ztělesnění volby. Ale taky to může být fyzická manifestace náhody. Nebo osudové nápovědi. Napadlo tě to někdy? Tak třeba já bych si teď mohl hodit korunou – ani náhodou není tak krásná jako ta s dívkou, sázející lipovou ratolest – a když padne hlava, naleju si ještě jednou skleničku. Když padne orel, naleju si dvakrát půl. Za ty roky jsem to přivedl k dokonalosti, mám to vymyšlené, jak vidíš.

Jenže se mi nechce, tak si naleju rovnou – vyjde to nastejno. – No vida; a láhev je prázdná.

Přemýšlím, jak ti ten příběh dopovědět, když mi docházejí pohonné hmoty. Když dovolíš, uchýlím se k plagiátorství, pro jednou se svět nezboří:

Jsem si vědom, že každé pořádné vyprávění má skončit svatbou, můj milý deníčku, a jsem rád, že tě nemusím v tomto důležitém bodě zklamat.

Zhruba dva měsíce po mém návratu z hor jsem našel ve schránce dopis. Adresa byla nadepsána úhledným, drobným rukopisem, který jsem neznal.

Otevřel jsem obálku a vyňal tuhou kartičku, na níž bylo ozdobně vytištěno:

Jolana Nováková a Petr Skalský oznamují...

Nemělo smysl číst dál. Loď snů narazila na útes a klesla ke dnu. Mince, která tam na ni už čekala, měla na líci reliéf dívky, sázející lipovou ratolest, a na rubu rok Jolanina narození.

---ﬡ---

Hodnocení

Komentáře

Mně šlo hlavně o ty přepjaté…

Mně šlo hlavně o ty přepjaté reakce. Každopádně kolem a kolem, když člověk trochu nahlédl na širší kontext - v některých lidech jako by bylo naprogramované kurvítko. Něco se vám podaří, něčeho dosáhnete, a tak nějak vám to nedá a děláte sám všechno proto, abyste o to přišel. Neubráníte se. Je to ve vás. Až si pak na chvilinku připadáte svobodný, připravený čelit novým výzvám...

Byl o tom zajimavej porad…

Byl o tom zajimavej porad. Na jedny strane u nekoho geny (toxoplasma atd) a na druhy strane do toho zamichaly auru nebo co. Sice na to moc neverim, ale nekdo to prej vidi a vidi tam nejakej stin, nez zacne dotycnej delat blbiny, co jsou o hubu.

Taky takovy kurvitko.

Tak si to v mezičase nějak shrňme.

Nejdříve tisíce děkovných dopisů, protože - co si budem namlouvat - každého psáče potěší, když ho jiní čtou. Dneska je to vlastně vzácnost.

Včera večer jsem Vidlákovi psal, ať to stopne, že ještě něco upravím, než to půjde ven, ale vida, že jsem to nestihl, napsal jsem mu toto:
(Výjimečně zveřejňuju soukromou korespondenci, ale tady mně připadá, že to žiadnu škodu nenarobí)

@Vidlák:
Tak už jsem ten článek nestihl zastavit, ale zatím je to dobrý: kdybych nezastavil moč nebo stolici, bylo by hůř. Asi to tak mělo být. Zdravím, Alef Nula

Ostatní vezmu to tak nějak po řadě, abych neztratil přehled.
---
@Targus:
Zklamal jste mne. Ten článek jsem psal hlavně kvůli Vám. Doufal jsem, že oceníte vytříbenou intelektuální rovinu textu a zejména elegantně vypíchnuté přesahy do topologie, historie a sportu, především do vinařství. Absolutně nic jste nepochopil, ale není divu; co taky čekat od jedince, který se opájí vzpomínkami na motorku a dlouhé vlasy, že.
Jediná Vaše polehčující okolnost je ten Kara ben Nemsí - s ním jsem projel na velbloudu celou severní Afriku ještě dřív, než jsem se tam pak vydal Iljušinem a seznal, že je všechno trochu jinak. Wallahi! - Jinak dost riskujete, poněvadž si zahrávám s myšlenkou, že opráším své již notně zkorodované znalosti arabštiny, zapadané pískem někde v el Alameinu či na Sakkaře a Vás budu oslovovat "ó efendi", alternativně "ty nevěřící pse", podle toho, jaxe vyspím.

Jako úvod do egyptské hovorové arabštiny přednesu báseň, kterou jsme si jako kluci říkali, abychom si zapamatovali číslovky 1 - 6:

Wahid, itneen, talata - kdo mně prdel zalátá?
'Arbaa, chamsa, setta - zalátá ji teta!

To je pokrok, že? Z Tater až do Egypta během pěti minut! To vše jen díky Vám, šukrán, šukrán, ya effendi!
---
@ Povidlák:
Zkusil jsem, a vyšlo to! Sice ne napoprvé, ale zato si mě nechala až dodnes :-)
---
@ Asfaltový holub:
Pochopitelně. Řeším otázky, které vnúčence riešiť nebudú; ale není to tak odedávna? Každá generace přece kromě vlastních průserů řeší to, co jí nedořešeného nechali rodiče. Mmch, vnoučata ještě nemám, u nás je to nějak posunuté.
Znáte od Miloslava Nevrlého knížku "Karpatské hry"? (vsadím své pracovní boty na to, že Targus nejen že ji zná zpaměti, ale má ji na nočním stolku místo Koránu a citátů soudružky Lejnové) Ne-li, radím urychleně nastudovat.

Ještě mám potřebu Vám něco k tomu říct, a jako jsem si v textu samém vypomohl Saturninem, tady mně pomůže Žalman:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/zalman/uz-na-cestu-zvykam-kone-…
---
@ veverka, vyhazov za poetické přirovnání:
Svět zešílel. A o tom to je, tady si zase vypomůžu Žalmanem:

Vracím se domů do hory zelený
Jak tajný kurýr pospíchám
Do kalhot skáče mý srdce splašený
Pár starých přátel že vůbec nepoznám

Vlastně to je o vnitřní emigraci! Kde by mě to napadlo, když jsem tu píseň slyšel poprvé.

do egyptské hovorové…

do egyptské hovorové arabštiny přednesu báseň, kterou jsme si jako kluci říkali

co jste zac, ze jste se ucil arabsky cislovky?

Co jsem zač?

Až na to přijdu, dám vědět. - Možná dobrý námět; taky by se dalo něco napsat. Jestli seberu odvahu.

Agrární komora se probudila

Jednotný trh EU nefunguje,je potřeba pracovat na soběstačnosti. Potřeby jednotlivých států jsou důležitější než evropská solidarita...
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Agrarni-komora-Je…

A netrvalo to sotva 30 let.

Povidlák 01:47

Mně se někdy o Vysokých Tatrách zdává. V takovém tom polospánku, kdy člověk nemůže pořádně zabrat.

Váš smutek chápu, jsem na tom podobně. Do Tater (i jinam na Zeměkouli) se sice dá znovu zajet/zaletět (no, úplně teď zrovna ne, ale to přejde), ale už by to prostě nebylo ono.

Dá se dojet do Tater stejně jako dřív nočním autovlakem z Prahy (báječná věc, eliminující D1 a člověk tak vlastně získává den navíc), ale co potom? Courat se někde mezi davy na magistrále? Když už fyzička na větší túry prostě nestačí?

A tak se mi zdá třeba cesta do Bystrého (vlastně asi Bistrého) sedla, resp. lávku. Od Štrbského plesa za svítání k vodopádu Skok, po jeho levé straně řetězy. Nad vodopádem kamzíci, tři celkem nevýrazné morény pak ten ponurý kotel s Capím plesem - ještě nikdy jsem tam nezažil slunce. V červnu je naděje, že strmý svah k sedlu (vlevo nahoru) bude pod sněhem a to si pak člověk připadá chlapácky, když šplhá přímo vzhůru (lehký turistický cepínek potřebný), krok za krokem a opatrně, protože na sněhu krusta po nočním mrazíku. A za sedlem najednou slunce (vždycky!) a Wahlenbergova plesa a dolů a dolů a dolů. A pak už chata Pod Soliskom a panák vodky s horcom a dolů už lanovkou, protože lesem z kopce by to byla trochu nuda.

Túra za túrou, Polský hrebeň a Prielom, samozřejmě Koprovský štít.... nejhezčí túra na Jahňací štít, podle mě. Spánek většinou (naštěstí) ty vzpomínky přeruší. Ne na dlouho.

Podobně je to už skoro se všemi místy v zahraničí. Do Francie/Paříže, zasrané imigranty? Do Itálie (jak by smet)? Do Jemenu - tam je zase válka? Do Číny - to už není ta "Čína" jako začátkem 90.let - co tam dneska mezi mrakodrapy?

Zbývá mi nedaleká Šumava, ale ta bude brzy bez lesů, jak to tak vypadá.

Na depresi jsem si domů doručil karton svého Chateau Chasse - Spleen (Moulis, 2010). V překladu to znamená "zažeň chmury" - což pilně činím.

Pro zlepšení nálady:
Když někdy doma řeknu, že už nejsem co jsem býval, odvětí moje Labuť: "Nikdy jsi nebyl, co jsi býval".
Rodinný rituál.

Po odeznění koronaviru …

Po odeznění koronaviru (jestli vůbec někdy zcela odezní) už nikdy nikde nebude nic tak, jak bylo. Na tom už se shodují pomalu všichni.

V té ekonomické oblasti mi to ale připadá stále víc jako velká vynucená šance pro náš stát, připadá mi to víc a víc podobné situaci v Rusku, kdy na něj byly uvaleny postupně sankce za všech stran. V Rusku byli ze dne na den nuceni aktivovat a zapojit veškeré možné vlastní zdroje a síly a postupně začít obnovovat národní soběstačnost.

U nás už to začíná naznačovat Agrární komora a tak, jak se národ postavil k šití roušek, tak se také postaví i k dalším akcím "národ sobě" a tentokrát to bude navzdory protestům a vyhrožování EU. Ta v této koronavirové době ztratila další velkou část autority a legitimity rozhodovat o osudech evropských států.

A terazky si zober

papier a napis - ako sa rozhodnutia o tom co sa ide robit - presadzuju v Rusku a ako v CR.
Kalous napr. stale nepochopil, aka pliaga sa zenie na CR a stale si neodpusti okopavat clenky AB. To iste i v OVM.

Som zvedavy, k akym zaujimavym rozdielom dospejes.

Něco jako aktivace imunitního systému,

Privatizátor MUDr.Macek psal, že každé jaro proběhne nahý trnovým keřem, a tím nabudí imunitu na další rok. V Rusku to tak asi v ekonomice vlivem sankcí funguje.

Mozna kdyby kazdy jaro…

Mozna kdyby kazdy jaro mlatil hlavou do zdi, tak si nabudi imunitu proti blbym napadum.

Maneco,

jak jsem stará, tak jsem ... no řekněme ještě pořád trochu idealista. Kéž byste měla pravdu!

k poslednímu odstavci:

* * *

Ten den přijde
Den, kdy nám doma zůstanou
jen staré dopisy
v bednách pečetěných prachem

Pár zašlých fotek
vzpomínky - nic víc

Možná pak se psem
vyjdeme na Měsíc
nasáknout řebříčkovou vůní
zalitou rosou z kontryhelu.
Lehnem si - budeme
mlčky koukat na nebe

Co naplat, Marie

Co naplat, Stando

To je moc pěkné. Vůbec nejlepší

by bylo nepsat k tomu vůbec nic a nepromeškat příležitost mlčet, ale zase bych Vám nemohl říct, že se mně to líbí...

Děkuji. Mně se zase na vašem…

Děkuji. Mně se zase na vašem příspěvku líbilo to, co tady dosud nezaznělo - totiž ten kontrast mezi plánujícím stratégem vypravěčem a užívající si Jolanou beroucí chvíli tak, jak přijde, náhodu tak, jak jí přijde pod ruku (nález mince byl možná významnější, než její hod)...

Mimochodem, tuhle jsem někde snad četl příběh dívky, která stála předlohou pro tu sázející dívku na korunové minci. Měla to být nějaká holčina, jíž a jejíž rodině komunisté docela šlapali na paty a sochařka, jež dělala návrh (a dost riskovala), to vnímala jako určitou formu protestu i zadostiučinění, dostat pronásledovanou holku na nejrozšířenější portrét v socialistické republice. Ale berte to tak, že si to třeba celé pamatuji blbě ;)

Pamatujete si to dobře :-)

Podle mého (jak by řekl el-Targús el-Kibír) starého, škaredého, blbého a hlavně zcela zvráceně perverzního vkusu, krásnější mince na světě není.
(Samozřejmě kromě té zlaté stokilové, kterou mají schovanou v bance v trezoru, protože o peníze jde až v první řadě)
Až udělám puč a budu vládnout říši, která se rozprostírá od půlnoci k půlnoci, od slunka do slunka, zase ji zavedu. Bude mít stříbrný okraj (zařídí Měsíčník) a zlatý střed (zařídí Slunečník) a poddaní budou mít ve šrajtoflích průvan; to by normálně zařizoval Větrník, ale já na to budu mít minisvini financí.

A když molekulární bioložka…

A když molekulární bioložka takto srozumitelným způsobem vysvětlí obyčejným lidem, jak to funguje, spustí se někde jinde obrovský řev, povyk a intenzivní “damage control” s jediným cílem, tedy s cílem popřít tyto informace a vydávat je za přirozenou, i když neobvyklou, přírodní mutaci bez jakéhokoliv zásahu člověka a jeho laboratoří. A přesně k tomuto došlo, americká vláda vydala příkaz a nařídila americkým vědcům popřít tyto informace, a to jak informace Dr. Pekové, tak i podobně laděné výroky čínských vědců.

Americká vláda nahnala vědce k sepsání kontra-analýzy vyvracející čínská obvinění, ale i výroky české molekulární bioložky
Před 2 dny uveřejnil americký server Nature v sekci Medicine analýzu [1], která se spíš podobá krizovému managementu, jehož cílem je vyvrátit všechny informace o tom, že Coronavirus vznikl v laboratoři. Paradoxní na tom je, že sama Dr. Peková v rozhovoru pro TA3 odkazuje na laboratoř ve Wuhanu, to je ta známá Národní referenční laboratoř ve Wuhanu, nikde nemluví o amerických laboratořích, ale paradoxně to není Čína, která by měla potřebu něco vyvracet o této teorii, jsou to právě američtí vědci, kdo je zde v roli tzv. potrefené husy.
https://www.pokec24.cz/nezarazene/ceska-molekularni-biolozka-podrobne-v…

Já myslím, že podléháte dezinformacím.

Dr. Peková nemůže mít pravdu, protože se zná s Janouškem.

Ten článek čtu jinak. Je…

Ten článek čtu jinak. Je jedno gdo si co vymyslí, pravda bude jinde. Babiš oznámil, podle oblbovadel, že 200 miliard předběžně zatne do futer. Kolik chtějí zatnout ostatní nevím, ale v součtu to nebude malej ranec. Komu ale vznikly škody a komu mají vzniknout zisky. Gdo roztočí Maršalovu tiskárničku . Gdo koho bude chtít doopravdy zachraňovat. No, potřeby lidí například bezpodmínečné bydlení, nepodmíněný podíl na neprodejné půdě, podíl na rozpočtu ani podíl podílový všech našich synů a dcer na rozhodování země zachraňovat dozajista nechtějí.

Už slyším blboně jak se třesou na vybírání dalších, hodných, krásných, jak je tady zvykem mladých, blboňů kerým vrazej zase svý howno do ruky, že s tou naší zemí nechcou mít nic podílovýho, ať to předseda zařídí. Oblbovadla to podpoří. Ale uvědomme si, že v celé té zápaďácké zlokracii sou všichni veslaři psychopati. mají šílený představy o světě. Myslí si, že bankocetle se sbírají z dolarovníku, jídlo vzniká v regálech korporátu a konto u banksterů jim šustí úroky. Neznají nic jinýho a u nás už je takovejch kukaček taky mraky. Melou kokotiny a nechápou nic podstatného. O tom je řeč.

Proto také Kanada moudře mlčí :o))

Raději...

Oni už začali mluvit i italští odborníci, kteří zjistili, že korunáč byl v Lombardii již na přelomu listopadu a prosince. A HODNĚ se to nelíbí, že tuto informaci pustili do světa.

Blboni věřej facobuku,…

Blboni věřej facobuku, worldometru, vládě, oblbovadlům a nedokážou si nějak představit, že viry se dají nastříkat sprejem na vybraná místa podle objednávky. Nechápou, že se hivy, eboly, sarsy a podobně vyrábějí v laboratořích a že někeré nápady z výroby končej v lekarnách a na hrotu jehly, keríá je nasazena na stříkačku. Stačí jen udělat bubu bubububu

par soucastek a nemuze se vyrabet ?

to by mne zajimalo jestli se neda par soucastek vyrobit jinak

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/EU-muze-za-bolestivou-smr…

Podle Davida v Itálii zabíjí globalizace. „Kvůli stěhování výroby součástek do Asie není dost dýchacích přístrojů, s nimiž lidé mohli přežít,“ popisuje David. Itálie je v současné době nejpostiženější zemí Evropy pandemií koronaviru.

„V minulých dnech evidovala Itálie více než 6 tisíc obětí, které podlehly koronaviru. Číslo bohužel každou hodinou roste. Většina z nich zemřela zbytečně. Bylo možné je zachránit, pokud by v zemi byl dostatek přístrojů na mimotělní okysličování krve, nebo umělých plicních ventilátorů. Itálie přitom není žádnou rozvojovou zemí. V zemí sídlí řada výrobců špičkové techniky. Stačí si vzpomenout na Ferrari. Přímo v Lombardii, která je koronavirem nejvíce zasažená, je továrna na výrobu membránových přístrojů na mimotělní okysličení krve. Měsíčně by byla schopná vyrobit 2 tisíce kusů. Od přelomu roku bohužel nevyrábí. Chybí jí plastové díly, jejichž výroba byla přesunuta do Asie. Dlouhé týdny od externího dodavatele žádné součástky nepřišly. Jde o díly za pár euro centů za kus,“ míní David.

„Podobné je to i s přístroji na umělou plicní ventilaci. V továrně v Miláně, která jich za normálních okolností vyrobí tisíce týdně, od ledna stojí výroba. Opět kvůli chybějícím dodávkám součástek, jejichž výroba byla přesunuta do Asie. V tomto případě jde o pryžové součástky, jejichž výroba byla přesunuta do Asie kvůli tomu, aby výrobce nemusel plnit přísné ekologické normy EU,“ dodal s tím, že většina mrtvých v Itálii kvůli koronaviru jsou oběti globalizace.

Kapacity jsou, ale rozdil je…

Kapacity jsou, ale rozdil je v pristupu podnikatelu, v cine predelali tovarnu (BYD nebo jak se jmenuje) a jedou a prodavaji u nas co clanek to stezovani, ze "stat s nami nechce podepsat abychom zacali vyrabet"???
Kde je to klasicke podnikani, kdepodnikatel vidi trh a zacne na vlastni riziko vyrabet vs to co dneska cekame nez podepisi smlouvu, jinak nezadam do vyroby...

To by melo jit k soudu.

Jen se zase nenechat zblbnout

těmi, kteří nám dneska za naše peníze říkají jak máme správně žít. Ti se budou všemožně bránit neb se jim bude měnit život. Ti, co denně hákují na poli, nebo ve fabrice, či podnikají vědí jak se uživit. Vlastně jen budou pokračovat. Akorát už nebudou chtít dál podporovat darmožrouty. A co jich tady je! Dovedu si představit ten dav práce neschopných absolventů různých universit zašitých v neziskovkách. A to se sem přihrnou ještě ti nejkvalitnější z Brusele. Snad se nám to podaří a nenecháme si do toho dál kecat od těchto kreatur. Doufám že jim najdeme i nějakou jednodušší práci, aby se uživili bez dotací a podpor. Budou se muset snažit.

Jeden z prvních kroků zrušit mj. i GDPR

ztratil jsem mnoho vazeb přes web Spolužáci, či jak se jmenoval. Kdysi jsem tam našel i kamarádku Márii z Prešova, na kterou jsem léta vzpomínal. Než jsem se rozhoupal udělat další kroky, tak web smázli. Moc mne to mrzí. Je to pryč. Nic se nemá v životě odkládat.
To jsem ale nechtěl psát. GDPR je jen jeden z dalších kroků, který lidi omezil a dal práci nemakačenkům. Ono toho bude asi víc, co bude třeba přehodnotit a jako nepotřebné pro život zrušit. Možná i dojde na ten debilní zákaz kouření. Stejně je v Čechách nejtvrdší....

Ja si umim predstavit…

Ja si umim predstavit Hrusinskeho i Pohlreicha v Amazonu. I Geislerovou, ale tu ne oblecenou.

To bejvali starosti a dnes...

Na řecko-turecké hranici včera proběhly nejtěžší střety - byla napadena řecká polní nemocnice a použity chemické zbraně

http://www.novarepublika.cz/2020/03/na-recko-turecke-hranici-vcera-prob…

Tatry

Přehouplo se to přes hory k nám do podhůří(chaloupky pod horama,co se to stalo s váma)
Každopádně jde o záměr,ještě více státy zadlužit dolary,mluví se o x bilionech dolarů na nápravu po pandemii.
Proto se ptám,kde se najde tolik dolarů na pomoc a tolika státům a komu se státy upíši?

No v kapsach normalnich lidi.

Nechápu to

Momentálně je v ČR identifikováno 1497 případů s koronavirem, z toho 19 vážných případů v kritickém stavu.

Předpokládám, že podle odhadů, které byly několikrát zveřejněny, jsou z celkového počtu cca 80% případy s lehčím průběhem choroby v domácí izolaci a s léčbou doma. Tj. v nemocnicích po celé republice je momentálně hospitalizováno cca 300 pacientů.

To je jako kritický stav pro celé naše zdravotnictví? Že ne?

A tak proč u mě konkrétně
- byla na neurčito odvolaná (před dlouhou dobou obědnaná) ambulantní kontrola na ortopedii
- byla na neurčito odvolaná (před dlouhou dobou obědnaná) běžná protetická úprava u zubaře
- bylo na neurčito odvolané (před dlouhou dobou obědnané) speciální vyšetření na CT
- byla na neurčito odvolaná (před dlouhou dobou obědnaná) ambulantní kontrola na plícním

Sestry na telefonu dokonce říkaly, že veškeré ambulance jsou v nemocnici pozastaveny... tvl a proč? Vždyť to běžné zdravotnictví funguje jako uprostřed války.
Bojím se, abych se nějak nezranila hrabičkama při úpravě jarní zahrady, mohli by mě v nemocnici ošetřit až na podzim...

Řekl bych, že se snažejí…

Řekl bych, že se snažejí minimalizovat riziko, že přijdete do rizikového prostředí. Či že to budete vy, kdo tam nějaký dáreček zbytně přinese. Uprostřed války by vám řezali nohu na čekárně a desinfikovali vodkou.

Ve Španělsku už teď…

Ve Španělsku už teď poskytují v některých přetížených nemocnicích starším pacientům hned po příjezdu do nemocnice pouze euthanasii.

Zatím tehdy, když se jim špatně dýchá. Nicméně nedoporučuje se dotýkat se pacientů třeba naslouchátkem, takže za dveřmi ordinace nekašlejte!!
Doufám, že až se zraníte hrabičkama, bude vás vaše ošetřující lékařka (v té době pravděpodobně již ošetřující medička ) skrz dveře ordinace dobře slyšet a požene vás domů místo na poslední injekci.

Buď si se zraněním hrabičkama pospěšte, nebo si ušetřete pár hadrů, přichystaných na roušky, coby obvazový materiál a zopakujte si druhy obvazů.

Lékaři

Maneca.
Praktičtí lékaři to mají ošetřené,počtem klientů,bodový system klekne.jak specialisté nevím.
Je možné,že mají pohotovost pro případ navýšení nákazy a pak ošetřování v nemocnicích.
Mám podobnou zkušenost s reumatologem,diabetoložka prý má karanténu (manželka) já mám jít na pravidelnou oční kontrolu,tak nevím,protože ordinuje lékař s Ukrajiny.

Především jste riziko vy…

Především jste riziko vy sama. Jasně, že ausgerechnet vy si tak nepřipadáte, určitě nemůžete vůůůbec být nakažená, ale v tomto případě jde o ochranu zdravotnického personálu jako celku. Vy sice půjdete na ortopedii, ale ortoped a sestra a lidi na chodbě a ve výtahu kolem sebe nemají bublinu, takže jedna taková kontrola na ortopedii nakazí jednu ordinaci a za 14 dní, až toho bude nejvíc potřeba, bude nemocnice neprovozuschopná, protože bude promořená skrz naskrz a pak se budete divit, že zavřou i urgentní medicínu.... Neberte to osobně, to je princip, který jistě uplatňují vůči všem kontrolám na ortopedii.

Chraňme si nemocnice, budeme je potřebovat.

Grafy jsou podivné

Populární worldometers nabízí u některých zemí podrobnější grafy po kliknutí na "More case statistics" "More death statistics". Velmi zajímavý je graf "Outcome of Cases (Recovery or Death)". Chtěl jsem trochu odhadnout naši budoucnost a podívat se, jaký průběh má tedy poměr mezi uzdravenými a zemřelými v zemích, které jsou před námi "napřed", nebo v zemích, které epidemii již úspěšně omezili na zanedbatelné hodnoty.Čekal jsem, že tyto grafy budou podobné, jen časově posunuté. Ale není to tak. Tyto grafy jsou pro každou zemi výrazně jiné! Německo a Čína jsou v tomto směru malý zázrak. A vůbec jsou v těch grafech těžko vysvětlitelné jevy, třeba proč ve Francii všichni přestali umírat 16 března? Křivky poměru zemřelých k uzdraveným se obvykle jednou či vícekrát kříží, v Číně a Německu k tomu ale nedošlo, po 20. březnu v Německu najednou přestali všichni umírat. Brutálně to vypadá v Anglii. Zřejmě na tyto grafy má velký vliv dynamika nárůstu případů a také (ne)testování lidí s mírnými příznaky, protože v některých zemích se testují pacienti patrně až před či po smrti a o těch uzdravených s mírným průběhem se statistiky nedozví.

No jo, komunisti taky umeli…

No jo, komunisti taky umeli carovat s grafama. Porad jsme ten zapad predhaneli, az si nas za lacino skoupil.

A teď půjde o to aby si ten…

A teď půjde o to aby si ten západ zase na oplátku nekoupili komunisti z Číny.
Každý chvilku tahá pilku. Říkala teta Kateřina.

zdroje dat i vytvoření…

zdroje dat i vytvoření vlastního grafu
https://blog.root.cz/ehealth-v-cr/cekame-na-plochou-krivku/

Tak nám američani (zytku…

Tak nám američani (zytku planety) obsadili veskere kapacity ciny...

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tvrdik-o-rouskach-Do-Ciny…

Takže spolupráce v rámci nato je tak na urovni rise vs zbytek evropy, klasika kosile blizsi kabatu... Su zvedeve, kdy to bude i v CT, ze toto USA udelali, ze obsadili vsechny kapacity nebo se to budou snazit zatajit?

Moze mi niekto prosim

mne jednoduchemu a naivnemu vysvetlit,
ako je mozne, ze v EU sa nenasiel podnikatel, ani Paco Romano, ani vesrace, ani Hugo Boss, ani nik, kto by kurva v tychto casoch sil ruska ???????

To fakt i handry tohto druhu sa vyrabali v Cine? :D :D :D :D

Ako je mozne ze je Cina schopna tolko rusok emitovat a tu kde nic tu nic???

Někteří se už zapojili

https://www.novinky.cz/zahranicni/koronavirus/clanek/gucci-zacne-sit-ro…

Cize po tom, co im odisiel cely sever

Talianska, sa niekto spamatal a planuje vyrobit az 1M rusok??

přičemž plán je dostat do oběhu milion roušek a 55 000 kombinéz.
Len na SK vcera doslo z Ciny 2.5M rusok.

Ako halllooooo a kedy tie ruska budu? TVL, ako to ti cinania robia?

Šít roušky? Tady? Vy jste se zbláznil.

Jednak byste na to musel mít certifikaci (dámy a pánové, kdo z vás to má?), a pak: když ty roušky budete chtít prodat, v nějakém bakalomédiu o vás napíčou, že na tom vyděláváte a jaká jste svině.
To tak, cha!

Hugo nemá tkalcovnu…

Hugo nemá tkalcovnu. Hedvábné značkové roušky by se ale daly vyprat přes banky. Do exekuce by vydržely, ale jak víme, textilní průmysl v Itálii dostal kykynu jako náš textilní průmysl. To co se udává jako Italská móda v hyper je z Číny. Pár manufaktur eště snad přežívá na italské straně pod Alpamy.

Dvě glosy

Český anesteziolog je oběť, protože musí zůstat v Německu, kam jezdí pracovat, tři týdny a po návratu do karantény. Přemýšlím, nenašla by se pro něj práce v nějaké naší nemocnici, aby nemusel trhat rodinu? Aha, ale ona by bez něj měla problém ta německá nemocnice... Inu, je to jako se vším, co si "levně dovezeme z cicziny".
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pracuje-za-hranicemi-my-pendleri-jsm…

Porovnání počtu nemocničních lůžek na pacienta:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jak-byla-evropa-pripravena-na-virus-…
Nejvtipnější je, že na grafu vyhrává země, o níž se v článku zarputile mlčí (neb od 2014 svou žádost o členství pozastavila). Ne že bych tam teda chtěl jako řadový pacoš ležet, ona postel postavená do pokoje nemusí zas tolik znamenat. Ale zmínku by si to jistě zasloužilo. Stejně jako před koronovirové mudrování o potřebě "optimalizace" (rozuměj: snížení) počtu lůžek...