Děda z Bufalla

Viděli jste to video z Buffala?

Ulicí postupovala zásahová policejní jednotka ve volnější rojnici, vytáhlej bílej stařík (75 let) o hlavu větší než většina policajtů, v záběru není žádnej jinej protestující vidět.

Policajti pomalu, volně ale pevně postupujou dopředu. Stařík jim tam jde naproti něco s nima probírat, říkaj mu (řvou) ať jde pryč, stařík to ignoruje a pak jednomu policajtovi sáhne na předloktí. Na doteky jsou američtí policajti hákliví, protože pak jen těžko zastavujou útok, to si prostě nemůžete k policajtovi dovolit (a mně by to nenapadlo ani tady) a tak do něj strčej. Ani nijak silně.

Jenže stařík je zmatená, klátivá, muší váha. Nestál stabilně, udělá několik krůčků dozadu a spadne dozadu. Křusne to, slyšíme uuuuu lidí mimo záběr a pod hlavou staříka se objeví loužička krve.

Jeden policajt se k němu nahýbá, aby pomohl a druhej ho odtrčí a někam volá - předpokládám, že pro zdravotníky a nenechal ho sáhnout na dědu, protože tenhle zákrok už je pro odborníky a maj to zakázaný, ale možná to je jinak.

Pak tam vidíme jednu z policajtek, jak jde ke kameramanovi a kamera při sklánění ještě zabere mikrofon reportérky s logem.

Celá Amerika je vzhůru nohama. Nervy napnutý k prasknutí a děda nemá lepší nápad, než jít diskutovat s policajtama, co právě vyklízejí ulici. - Můžeme tu vést zase debatu na šest stránek, kde je vina, ale je to staříkova hlava, co je rozbitá a kdo ví, jestli a jak to přežije.

Jestli umře, z fleku bych ho navrhl na Darwinovu cenu (ale už měl nejspíš po rozmnožobacím období). 

Podobně babička mého spolužáka vyrazila uprostřed letních veder do vedlejší vesnice. Už ji bylo hodně přes sedmdesát. Léta chodila tak akorát po dvorku a trochu po vesnici, pak ji prdlo a vyrazila na výlet. Nakonec ji našli někde na půli cesty vysílenou, desorientovanou a deshydratovanou.

Když tu byla legrace o americký koloně, tak to Martin Koller upravoval na pravou míru a popisoval, jak to  za války v Kuvajtu: "Vedle komunikace vyhořelé vraky aut s mrtvolami řidičů, kteří se chtěli cpát do konvoje, ve spojenecké zemi, desítky kilometrů od hranic Iráku, kde se bojovalo."

Kdo četl Tarzana, tak si jistě pamatuje, jak tam skupinka ztroskotanců viděla poblíž lva a starý profesor se podivoval, cože tak vyvádějí pro obyčejného člena čeledi kočkovitých.

Když po revoluci Češi vyrazili na Západ za příbuznejma, tak byli často jak malý děti. Řeklo se jim tam nelezte je to tam nebezpečný, tak nevěděli nic lepšího, než se zasmát a na just si tam vyrazit a pak se zalykat smíchy, jak se místní bojej stínů, protože se jim nic nestalo. Za pár dní přišli uražení, že se v parku někdo před nima někdo masturboval. Mohli taky dostat ránu, klidně i nožem nebo z pistole. Ona nebezpečná ulice ani park není nebezpečná pořád, stačí když tam zabijou dva tři lidi do roka.

V USA kvůli takovejmhle magorům, stojej někdy i hlídky se samopalama.

Pro srovnání, protřelí Američani přijedou do Paříže a ptaj se v hotelu, kam se nemá chodit stejně, jako se ptaj na dobrou restauraci po okolí.

Spoustě lidí z nějakýho záhadnýho důvodu nemůže dojít, že to, co viděj ve filmech a detektivkách, ve zprávách, reportážích a v černý kronice, je doopravdy taky skutečnost.

Jen se s ní oni nesetkali ještě dost zblízka, tak si mohou dovolit ji vytěsňovat a popírat, než by se s ní vyrovnávali.

Uvědomte si, že právě teď ve světě někdo někoho zabíjí, právě teď někde někoho znásilňují, právě teď si někde někdo píchá nějakej hnus, někdo utíká o život. Zrovna někoho mučej pro zábavu nebo informace, nějaká děvka dostává nakládačku od pasáka, právě teď se někde nějaký dítě třese hrůzou, co s ním udělají.

Tenhle svět není zas až tak hezkej a jen tak nebude.

S každým nevyjdete (právě proto máme vězení a blázince) a spousta lidí na světě si doopravdy myslí, že ani nemáte bejt naživu.

Jsou vrazi, co vypadaj jak dobráčtí strejdové (Roubal) či sympatická výřečná sousedka (Stodolová) a další nosí talár a zabíjejí cizíma rukama. Malé děti občas zkoušejí zabít nového bratříčka či sestřičku (i když to vypadá jako hra) a jestli je první největší skupina vrahů/zabití jsou mladí muži tak do 25 let, tak druhá jsou matky, co zabily své malé dítě/mimino.

Taky je každé desáté až dvacáté dítě kukačka a protože 17% francouzských venkovanů má v životě aspoň jednu sexuální zkušenost se zvířetem, tak můžete přemýšlet, jak je to v právě vaší malebné vesničce u vašich milých sousedů.

Nepříjemný věci nezmizej jenom tím, že je popřete, spousta věcí nemá jednoduchá řešení a některé ho nemají vůbec.

Protože lidský skupiny fungují jak hodinové strojky, kde to všechno krásně zapadá, a protože lupne vždy ten nejslabší článek, tak spousta věcí, který vy si zjednodušíte, pak dopadne na vaše děti, vnoučata, podřízený a prd záleží na vašich dobrejm (ale hloupejch) úmyslech.

Co byste chtěli slyšet?

O tom, co to je za katasrofu, když má maminka blbej nápad, že bude kamarádkou svý dcery? O tom, jak slušní katolíci dostanou syny do blázince? Jak si krásná maminka našla super tatínka, jen si za 15 let nestihla všimnout, že jí píchal předpubertální dceru? Jak je z holky alkoholička, protože tatínka napadlo se zhlédnout v Baarově Cimburovi, ale ona chudák musela žít v realným světě? Co to je, když se matka rozhodne bejt alternativní ekolo proti všem a děti jsou pak terčem posměchu? Kam dojtede se slušnou výchovou?

Nemyslete si, že to není vidět.

Nic se neděje bez příčiny a není kouře bez ohýnku.

Nic není zadarmo a všechno se platí.

Jestli je vám nějaká myšlenka nepříjemná, tak to může být i proto, že je pravdivá a vy se jen nikdy nechtěli namáhat.

Jestli jste dospělí, tak byste mohli zkoušet dospět a to není o strkání hlavy pod polštář.