Svéráz národního rybolovu na vlastní kůži – Admirál Grog na Volze v roce 2002, díl čtvrtý

Autor
Štítky
Admirál Grog

Opouštíme po kratší přestávce Moskvu a vplétáme se do hustého městského provozu, abychom překonali cca 900 km, které nás dělí od Samary. Někdo by si mohl myslet, že cesta je většinou nudná záležitost a že dobrodružství nás očekává, až když se dostaneme k vodě. Z našich zkušeností však víme, že samotný přesun autobusem po silnici může znamenat zajímavé adrenalin dostatečně produkující dobrodružství a cestování po Balkáně a v Rusku je již vysloveně adrenalinový sport.

 To jsme měli poprvé možnost zažít při zpáteční cestě z Finska v roce 99, kdy jsme jeli se záměrem rozšířit si kulturní obzory a nasát atmosféru Ruska zpět přes Petrohrad. 

Při pohledu na hustý provoz v petrohradských ulicích, kde jsme totiž i při nejlepší snaze jen velmi těžko hledali zákony, jimiž se společně řídí všechna ta auta, tramvaje a trolejbusy, řítící se v několika pruzích přes křižovatky. V petrohradských autoškolách totiž zřejmě vyučují zcela rozdílná pravidla silničního provozu než je tomu v ostatních zemích a ještě k tomu, jak se zdá, každá ze škol jiná. Z toho, co jsme vypozorovali, by se dalo usuzovat, že v Petrohradě běžně platí pravidlo ,, Přednost má zásadně větší , nebo rychlejší vozidlo.“ Pokud policistu řídícího křižovatku neuposlechnou tři za sebou jedoucí vozidla, je tento okamžitě povinen křižovatku s mávnutím ruky opustit. Dál pak na křižovatce platí již uváděné pravidlo ,,většího a rychlejšího vozidla.“

Zvláštní postavení mají v Petrohradě chodci. Ve zdejších dopravních předpisech s největší pravděpodobností zakotveno ustanovení motivující řidiče k důslednému pronásledování chodců. 

Takový přechod pro chodce typu ,,zebra“je pro zdejšího šoféra to samé, jako pro myslivce paseka s posedem. Vkročí - li na přechod - paseku neostražitý chodec, odnese si řidič – lovec krvavou trofej ve vzorcích svých pneumatik. 

Vybavil jsem si v této souvislosti vyprávění jednoho známého o své cestě do Šanghaje a o tom, jak tam vypadá provoz v centru města: 

,,Představ si,“ vyprávěl, ,, Po dopravních tepnách se ve čtyřech pruzích v obou směrech valí husté proudy automobilů a v nich se nahodile pohybují také taxíky. Zájemce o jejich služby vstoupí do vozovky a bez újmy na zdraví si zastaví třeba i v čtvrtém pruhu vybrané vozidlo.“ Představil jsem si, jak by asi stříkala krev, pustit petrohradské šoféry – lovce do,,rezervace pro pěší“ – šanghajských ulic.

Další pravidlo odvozené z  pozorování běžného provozu města je také zajímavé a zní:,, Pokud je ve směru jízdy velkého silného vozidla malý počet jízdních pruhů, neumožňující dostatečně rychlou jízdu, může jeho řidič použít jako další jízdní pruh střední vyvýšený pás pro tramvaje a to i v případě, že v protisměru se tramvaj zrovna blíží. V případě hrozícího střetu má přednost větší a rychlejší vozidlo.“

Na karoseriích petrohradských dopravních prostředků však zřetelně vidět, že ne vždy je jednoznačné, které vozidlo je větší a rychlejší. I náš autobus to odnesl na kterési křižovatce na výjezdu z centra pomuchlaným plechem, ale myslím si, že to vzhledem k panujícím zvláštnostem  dopravních pravidel, nedopadlo až zas tak špatně.

 

Průjezd po moskevském okruhu k výpadovce na Samaru zaručeně nesl všechny znaky adrenalinového sportu a potvrdil nám, že moskevští šoféři ctí přibližně stejné zákony jako šoféři petrohradští, to znamená žádná. 

Pět pruhů rozpáleného asfaltu tam, pět zpátky, přeplněné auty, která řvou, hoří, troubí, strkají do sebe, padají z nich plechy – jižní spojka v Praze v dopravní špičce je proti tomu dětské dopravní hřiště.

 

V takovém provozu a na tak dlouhých trasách se projeví osobnost řidiče (čů).

Ta je důležitá pro pohodu a zdar každé dlouhé cesty autobusem. Šofér na takové cesty by měl být především člověk vyrovnané povahy, nejlépe stoického založení, který přijímá věci tak, jak přijdou, nerozčilující se a nemudrující nad věcmi, kterým stejně nelze zabránit a které se ze zákonitostí naší existence stejně stanou. Musí to být, pokud se stane nějaká nepříjemnost, člověk vždy hledící s důvěrou a optimismem do budoucnosti. 

Pokud řídí autobus nějaký úzkoprsý, nerudný, nervózní paprika, který se rozčílí sotva vyjde sluníčko natož, když mu někdo nedej Bože znečistil sedačku drobty od svačiny, je o problémy postaráno. Takový člověk dokáže člověku zkazit i pouhou cestu do práce a proto je nutné vždy, pokud to alespoň kapku jde, se podobného neštěstí vyvarovat. 

Šofér se musí také dobře orientovat. Jak v nastalých neočekávaných situacích, tak v mapách.

Nesmí být „bludič“ jako Tonda Voříšek, který nás občas vozil na divokou vodu. Tonda byl malý, zakulacený, z našeho pohledu tehdy starší pán. Byl to hodný člověk s burácivým přichraptělým hlasem a hlasitým hurónským smíchem. Nedělal si zbytečně hlavu s malichernými problémy, byl to starý mládenec, který většinu svého volného času trávil v restauraci. Z pohledu našich požadavků na šoféra na vodácký zájezd vyhovoval. 

Ale byl „bludič“. Měl fobii z velkých silnic. Pokud jel delší dobu po nějaké pěkné rovné široké silnici, tak automaticky, podvědomě uhnul na nějakou vedlejší sinici, z té zase po nějaké době na ještě vedlejší silnici, která končila v poli. Tam na konci zastavil a ptal se „kde jsme“ a „kam mám jet dál“. 

Při cestách na kratší vzdálenosti to tak nevadilo, ale jednou jsme jeli na týden na Slovensko. Cestou tam jsme Tondu uhlídali. Ale zpátky. Z Liptovského hrádku jsme jeli na noc, v autobuse se zpívalo a popíjelo pro udržení dobré nálady, z kterého důvodu jsme Tondu přestali hlídat. Byli jsme pak docela překvapení, když jsme po třech hodinách jízdy zjistili, že se ploužíme po strašných podokreskách a nikdo neví, kde jsme a kudy jet dál. Orientace byla možná snad jen podle lišejníků a tak jsme mohli považovat za velký úspěch, ne li zázrak, když jde se po dvou hodinách orientačního závodu v horském terénu dostali do míst, kde již lidé znali elektrický proud a bylo vyznačené na mapě. Samou únavou jsme usnuli a přenechali tak znovu iniciativu Tondovi. 

Ráno nás probudilo v polích za Přerovem. Navedli jsme Tondu na dálnici a nyní již pečlivě hlídali a v zárodku jsme zmařili každý jeho pokus odbočit na vedlejší silnici. Jen díky tomu se nám podařilo urazit trasu Liptovský hrádek – Beroun za pouhých 20 hodin. V Berouně vystupovali naši Berounští kamarádi a pár nás pokračovalo do Hořovic, výchozího a konečného místa cesty. 

„Vy se máte, vy už jste doma. My to máme ještě tak 4 hodiny do Hořovic.“ Zazněl tehdy skeptický povzdech“.

 

My máme pro tak dlouhou cestu, abychom nemuseli dělat dlouhé přestávky, šoféry tři. Šofér od dopravce Franta, Zhovadil a Ríša jsou šoféři z řad posádky. 

Všichni splňují i naše nejpřísnější požadavky. Všichni tři mají jednu společnou, pro ruské policisty závažnou vadu – Franta s Ríšou se moc neholí a Pepa Zhovadil nosí s oblibou černé brýle. Tím ruským strážcům přádku až příliš připomínají čečenské mužiky – teroristy a tím je také se dá vysvětlit velký zájem, který o nás projevují.

Šofér Franta, se kterým jsme velmi brzy kamarádi, šoféruje již dlouho vodácké zájezdy a netrpí v žádném případě nešvary, o kterých jsem se již zmínil. Jede s námi sice poprvé, ale okamžitě se zařadil mezi favority, které bychom rádi viděli za volantem při každé naší výpravě ale i na palubě lodi jako našeho kumpána. Během našeho pobytu v Rusku projevil při reprezentaci Admirála Groga velkou statečnost – ale o tom až později.

Pepa Zhovadil nás vozil úspěšně autobusem na vodu do Rumunska i v naší vodácké pradobě. Oplývá dovedností udělat i z hromady šrotu fungující motor, cokoli se pokazí a je v lidských silách to napravit, tak si můžeme být jisti, že Pepík se toho úspěšně zhostí a zachrání tím výpravu před ztroskotáním. 

Je muzikant, hraje na kytaru a nenechá se k tomu nikdy dvakrát přemlouvat. Pamatuje si na rozdíl od mnohých z nás i slova písní a umí doprovodit kytaru výrazným zpěvem. Zvláště má v oblibě písně s texty velmi podrobně a doslovně popisující tvarové přednosti slabého pohlaví, jehož je velkým opěvovatelem. Pokud naladí na tuto notu, v žádném případě se nejedná o koncert vhodný pro puritány či lidi úzkoprsé. Taková nota někdy posádku při dlouhém odloučení od domova může osvěžit, samozřejmě pokud se to nepřehání.

Ríša s námi jezdí na motoplachetní výpravy s přestávkami od samého začátku a celá věc nese punc jeho spoluúčasti. Jako šofér odřídil zdárně obě naše výpravy do Finska.  Protože je zároveň člen posádky a zná věci z obou stran, nemůže nám moc nadávat, když vyvádíme po cestě nějaké vylomeniny. Pokud bych měl zmínit nějaký zápor, který by ho jako šoféra mohl diskvalifikovat, tak je to jeho záliba udržovat si na tváři černé strniště. To neškolenému pozorovateli ztěžuje rozhodování, zda za volantem autobusu sedí řidič z civilizované země Evropské unie nebo čečenský terorista. 

Jako  člen posádky drží hned dva primáty. Je první z posádky, komu admiralita věnovala v cizí zemi ostrov. 

Za první cesty po Finských jezerech v roce 98 mu vyšly narozeniny do termínu plavby. V narozeninový den nás uhostil šampaňským s jahodami a dalšími velmi dobrými pitivy a krmivy. Tím působil posádce těžkou veselost a spokojenost a v návaznosti se admiralita na popud mnohých ústních i písemných žádostí z řad posádky rozhodla ho velkoryse odměnit. 

Po dlouhých debatách jsme se rozhodli, že nejvhodnější bude věnovat mu nějaké území. A protože jsme byli ve Finsku, zemi tisíce jezer a miliónu ostrovů, rozhodli jsme se mu v záchvatu megalomanské velkorysosti na památku věnovat ten ostrov, na kterém se oslava jeho narozenin odehrála. Finsko má ostrovů spoustu a určitě nebude na závadu, když jeden z ostrovů bude vlastnit tak příjemný a veselý člověk, jako je Richard.

Na palubě lodi jsme uspořádali sice malou ale pompézní slavnost v rámci které jsme dekretem Ríšovi předali v vládu nad ostrovem včetně lidí, kteří by se na ostrově eventuelně vyskytli, všech ptáků a savců ostrov obývajících, jakožto i nižších forem života a kompletu neživé přírody. Okamžitě jsme také ostrov přejmenovali na Richardův ostrov a jméno ostrova přepsali ve všech mapách, co jich na palubě bylo.

Richarda celá slavnost a velkorysost daru tak dojala, že se opil. To byl základní předpoklad pro získání druhého finského primátu. Richard se totiž následně stal jediným z posádky a také vůbec jedním z mála lidí, který na vlastní kůži poznal pocity Robinsona na pustém ostrově.

Toho dne odpoledne po oslavě Richardových narozenin jsme totiž připluli k dalšímu z ostrovů v rezervaci Linasari. Bylo krásné počasí, sluníčko na finské poměry překrásně hřálo a tak jsme se odhodlali spáchat ve studené vodě jezera hygienu.  

Přistáli jsme u kamenitého břehu ostrova  a vystoupili na pevninu. Většina z nás se s řevem vrhla s mýdly a šampóny do studených vod jezera. Menšina, včetně Ríši se jen tak vyvalili na břeh a relaxovali na vyhřátém kamenitém břehu. Jednotlivci nejvíce postižení houbařskou horečkou vyrazili do vnitrozemí jezera.

Kdosi ze skupiny houbařů se po nějaké době vrátil s novinou, že objevili na ostrově asi pět set metrů od lodi překrásnou zátoku, chráněné kotviště s tábořištěm. Už se začalo připozdívat a tak jsme se rychle domluvili, že do zátoky přejedeme a na ostrově přenocujeme.

Jediný problém byl, že nám Ríša mezi tím na sluníčku tvrdě usnul a za žádnou cenu nešel vzbudit. Vašík Klabík nebyl ještě hotov s hygienou a nabídl se, že s Ríšou na místě počká a až se vzbudí, dojdou společně pěšky do tábořiště v zátoce. 

Přejeli jsme tedy z lodí do zátoky a pohodlně se rozložili na přepychově zařízeném tábořišti. Všechno by pro Ríšu dopadlo bez následků, nebýt toho, že si Vašík Klabík vzpomněl, že Čenda ten den slíbil k večeři lívance s borůvkami a z obavy, aby na něj zbylo, opustil Ríšu a šel si pro lívance k lodi s tím, že se k Ríšovi za chvíli vrátí.

A tak se mohlo stát, že Ríšu se probudil chlad na kamenitém břehu, kolem něho naprosté ticho, nikde vidět ani živáčka. Opilost, kterou si během dne přivodil, již částečně vyprchala a tak si promnul si oči a začal se upamatovávat, co se vlastně stalo a kde se vlastně nachází. Sluníčko zapadalo nad širokou vodní  plání, loď a kamarádi nikde.

„Ježiši Kriste, voni odjeli a mě tu nechali!“

„Zůstal jsem sám opuštěný na pustém ostrově uprostřed jezera!“

„Ty blbcí, jestli si vůbec uvědomí, že scházím, vůbec nebudou vědět, kde mě nechali, a když si vzpomenou, kde mně nechali, nebudou vědět, jak se tam vrátit! Teď jsem vlastně skoro něco jako Robinson! “

S uvědoměním si situace ho velmi rychle opustil zbytek opilosti a začal reálně hodnotit své šance na přežití. Vzpomněl na různé návody na přežití v pustině, které si kdy přečetl v dobrodružných knížkách. 

Prohledal obsah kapes. Výsledek nebyl vůbec povzbuzující: Papír na záchod a mýdlo. 

Začal svoji budoucnost v pustině vidět velmi černě. Bez sirek, aby si mohl rozdělat oheň. Bez nože, zázračného to vynálezu lidstva umožňujícímu opracování dřeva.

 „Bídně zemru hlady nebo zmrznu. Moji mrtvolu ojedí vlci s oklovou ptáci.“ 

Černé myšlenky, které ho přepadli, zahnal. 

„Nedám svou kůži přírodě zadarmo!“

„Ze všeho nejdřív půjdu a prohledám ostrov.“ Na místě, kde jsme ho opustili, postavil trojnožku ze suchých klacků, špičku ovinul velkým kusem papíru na záchod.

„Kdyby se pro mě vrátili, aby viděli, že tu jsem a zase neodjeli.“ Udělal tato z pohledu Robinzona nezbytné opatření a vydal se na cestu kolem ostrova. Po každých dvě stě metrech uvázal na větev kus papíru na záchod, aby věděl, kde už byl a aby, pokud by ho někdo hledal, mohl jít po jeho stopách.

Ušel asi pět minut směrem k zátoce s kempem, vyšel na malé návrší a radostně v něm hrklo, když uslyšel hlahol našeho tábořiště.

„Jsem zachráněn, lidé!“

Rozběhl se směrem za hlasy a netrvalo to dlouho a uviděl loď a nás pokojně povykující, jak se právě cpeme lívanci. 

V té chvíli se začala radost ze záchrany měnit ve vztek:

„Tak oni se to pokojně ládujou lívanci a vůbec jim nevadí, že jim někdo schází a že ten někdo jsem zrovna já!“

Ten večer jsme od Ríši dostali hodně ošklivých jmen. Zvláště pak Vašík Klabík, hlavní viník Ríšova ztroskotání. Nakonec však radost ze záchrany a šťastného shledání převýšila nad pocitem křivdy a bylo o důvod víc ke společné večerní oslavě shledání.

Z  Ríšova případu je vidět jak z poměrně banální grotesky se může stát akční drama jednotlivce. 

Kdo z nás ale může, pánové a dámy říci, že na vlastí kůži naostro prožil pocity Robinsona? 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (51 hlas)

Komentáře

Trvalý odkaz

Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Průměrný počet slepic: 2 (27 hlasů)

In reply to by 21.8.1968 (neověřeno)

Trvalý odkaz

byl jsem mladý a ovlivnitelný. Teď vím že ti vojáci (přesněji politici) nám zachránili dalších 21 let života v socialismu. To není málo. Škoda že se nenašel někdo takový v roce 1989...
To vše říkám s vědomím že žádný systém není ideální, každý má chyby, každá má své zastánce a své odpůrce. Ta cesta tehdy směřovala k dalekému, ač idealistickému ale ideově správnému, v praxi zatím nevalnému, cíli. Kam směřujeme dnes? K vítězství spotřebitelské mentality a k Biafře ducha. Tehdy jsme měli ideály, teď?

Průměrný počet slepic: 4.8 (55 hlasů)

Tvrzení, že komunisté ukradli všechen majetek. Toto můžete slyšet denně, v televizi, v rádiu.
Také církvím ukradli všechno. Mimochodem, vracet se bude i církvím, které žádný nikdy žádný majetek neměly.

A teď mi řekněte : "Viděli jste před 89 nějakého komunistu - miliardáře, když tolik nakradli ?" :-)

Průměrný počet slepic: 4.8 (30 hlasů)

Majetek se vrací i církvím, které před 1989 ani nevznikly, a tudíž jim ani nikdo nemohl nic ukrást. Tento zjevný rozpor kdysi vysvětloval Dominik Duka. prý se katolická církev vzdala části svých požadavků ve prospěch ostatních církví. Snad ano, stejně už se nedá dohledat pravý stav.
Prý jde o definitivně poslední požadavek církví na majetek. V pořadí třetí, protože definitivně poslední požadavky církví na majetek byly už dva. Snad bude chvíli ticho do čtvrtého definitivně posledního požadavku na majetek.

Průměrný počet slepic: 4.8 (20 hlasů)

vzhledem k tomu, že nabídla jiným církvím odškodné z vlastního podílu, není křesťanská výpomoc. Jiné církve jsou přece jejími konkurenty a těm se výpomoc neposkytuje.
Jde tedy jednoznačně o úplatek, což je, podle zákona, jednání trestné !

Průměrný počet slepic: 4.3 (12 hlasů)

ano, ti politici nám zachránili 21 let života v socialismu a tím také zaostávání jak technické tak životní úrovně. Také jsme ztratili ideály které jsme tehdy měli a místo nich nastoupila spotřebitelská mentalita a proto se (za souhlasu téměř všech obyvatel) socialismus zhroutil.

Průměrný počet slepic: 1.7 (18 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

jak souvisí technická úroveň společnosti s něčím co by se mohlo nazvat "šťastným žitím" ?

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)

velmi jednoduše. Pokud by naše investiční celky měli vyšší tech. úroveň, mohli bychom je bývali vyvážet nejen do celého světa ale i na západ a dostávat za ně výce deviz. Ty pak mohly být poskytovány občanům aby se podívali na západ a ztratili iluze o kapitalizmu. Také za ně mohli být vyšší důchody a lecos jiného.
Jinak je ale pravda , že pokud nevidíte že soused žije líp, jste se svým životem spokojen.

Průměrný počet slepic: 1.6 (11 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

No a ten soused žije stále líp, i dnes ?

Průměrný počet slepic: 4 (5 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ano, na to Západ celou dobu čekal :-)
Já se ovšem ptal na něco jiného. Pokud budu třeba USA považovat za technicky nejvyspělejší zemi za posledních 80 let, jsou tam nyní lidě šťastnější než třeba v 50-tých letech? Protože, pokud by technický pokrok znamenal i šťasný život, tak by nutně museli být o dost nešťasnější než dnes. A za 100 let si lidé budou myslet, jak jsme dneska jen mohli žít a tudíž jsme pro budoucí pokolení už teď nešťasníci.

Průměrný počet slepic: 4.7 (12 hlasů)

Bohužel vás musím zklamat.
USA již není technicky nejvyspělejší země.
Nejvyspělejší země je ta, která má nejvýkonnější počítač, který simulovat různé situace.
Štěstí závisí na výrobě, kde není výroba, není štěstí.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

no protože úspěšně zlikvidovala protivníka a ten sešoupnutím na jejich úroveň už jim nedodává vysoce vzdělané pracovníky. Ti dnešní mladí jejich i naši, "nikdy nedosáhnou /neobsáhnou vědomosti svých předků".
Když jsem to v uvozovkách četla poprvé - začátkem 90 tek, v jednom Stoneovi - říkala jsem si blbost. Netušila jsem , že se to doopravdy stane.
Jistě, hdně mladých jezdí na stáže, ale potupně se všichni cracejí, jako nepoužitelní. Jen vzpomeňte - jak přeběhlíky brali, a kdo z našich se tam uchytil - střední a starší generace s původním vzděláním. Takových indeligentů jako r.. tam mají mraky svých.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

někdo napsal, že stále šťastny je jen idiot, někdo jiný zase, že štěstí je jen muška zlatá. Proto by bylo lepší mluvit o životě spokojeném, než o životě šťastném. Ženy bývaly šťastné, když se jim podařilo koupit pro děti na Vánoce ovoce nebo pro sebe vložky, ale těžko byly spokojené s tím, že je musely shánět, případně dávat drobné úplatky. Technický pokrok spokojený život nezaručuje, ale ulehčuje ho. Lidé v kapitalistických zemích které byly na větší tech. úrovni než my, nebyli nutně spokojenější než my, ale žilo se jim lehčeji.
A ještě jedno zvolání- já su tak šťastné- jestlipak víte kdo se tak radoval.

Průměrný počet slepic: 1 (4 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Josefko ... zcela zbytečná snaha..... zamyslete se nad dikcí a češtinou a bude Vám to jasné.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

"celky měli, výce deviz, důchody mohli být"; já být Vaším řídícím elfem, už byste byl nezaměstnaný. A nezaměstnatelný všude tam, kam dosáhnu.

Průměrný počet slepic: 4.5 (11 hlasů)

budu se snažit. U Vás musím ocenit, že jste se naučil neznámým lidem vykat.

Průměrný počet slepic: 1 (8 hlasů)

budu se snažit. U Vás musím ocenit, že jste se naučil neznámým lidem vykat.

Průměrný počet slepic: 1 (5 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

moc, že to tu musí být dvakrát?
Btw. čekám na vaše potvrzení absolvování té VŠI.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

průmyslovka strojárna, ovšem s horšími známkami než jste měl Vy. A po prověrkách před 50 lety ještě dálkově výuční list a různé kurzy, tj několik svařečských, jeřábnický, vazačský, prostě co bylo na stavbách socialismu potřeba.

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

zlí komanči nechali udělat.
To já chci dnes do kurzu ve svém volnu a za své vlastní prachy a nikdo mě tam nechce poslat a dát mi potvrzení o praxi, která je potřeba.
Ba co víc, nikdo mě ani nechce zaměstnat.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

po tom jak jste popsal jakým způsobem absolvujete pohovory se ani nedivím.

Průměrný počet slepic: 1 (3 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

soudruzi z řízení lidských zdrojů mne totiž na žádné pohovory nezvou.
Proč?
Doba se změnila. Lidí je dost. A jsou mladší, tudíž na ty pohovory chodí oni, nikoli já.
Říká se tomu diskvalifikace věkem.

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

překvalifikovaný..... divnej, ale vezměte to rozumně, kterej mladej a krásnej a úspěšnej managor, by si vybral za podřízeného toho který ví, zná a umí víc než on.... to je přece jasný...

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Nebuďme malicherní, co je důležitější?
Obsah, nebo forma?

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Byla to opravdu zlá doba, a Vaši chlebodárci Vám za snahu ani nedali ty pravdivé podklady, tak já Vám je dám
TO BYLA ALE ZLÁ DOBA
To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se
nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné
hračky pro děti, jídlo v restauraci má stejnou
gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze.
To byla otrava mít ještě před maturitou,
vyučením jisté umístění a připravené pracovní
zařazení hned po prožitých posledních
prázdninách!
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat,
zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a
oni mu za to dají podnikový byt nebo
nenávratnou půjčku na stavbu rodinného
domku.
A ve spořitelně po narození potomka mu
odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kč.
Například jistota, že pokud budu makat a
neudělám průser, budu mít práci třeba až do
penze, lidi neskutečně deptala...
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných.
Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u
lékaře a poté v lékárně včetně tučného
doplatku jako v každé demokratické
společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za
jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a
operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro
otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány
personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet
do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní
peněženky, abychom dopřáli svým blízkým
předepsanou léčbu lékařem při pobytu v
nemocnici!
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si
můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou
dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde
uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování
25 let v pracovním procesu měl člověk právo na
odměnu a také při dosažení různých životních
jubileí.
Ženský si vybrečely oči , když odcházely do
důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech.
Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli
pracovat o 10 - 15 let déle.
Po operacích se dělo lidem také bezpráví.
Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v
nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo
dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po
návratu do práce hned nepropustí.
A co teprve, když vás do půl roku po operaci
poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám
nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne
přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani
třetinu.
Letci, horníci,policajti měli každoročně plně
zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci
organizmu.
A co to omezování osobní svobody, kdy každý
člověk musel povinně bydlet a nemohl se ani
zajít svobodně vyspat do kanálu, nebo pod
most, a ještě byl nucen chodit do práce a také
nemohl ani svobodně a demokraticky žebrat.
Bylo to opravdu děsivé a devastující období
našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala
bezcitná zvěř.
Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby
pustili sednout ty starší.
Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické
společnosti a pěkně zůstanou sedět.
A tak to má být !
Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!!
Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani
morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát
panovala!!!
Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty
špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí, že
většina národa podvádí stát a okrádá nás
všechny, jak se dá - své okolí, přátele, ba
dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v
nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také
umřeme, když na nás nemá nikdo čas z
ošetřujícího personálu !
Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené
éčky nebo už prohnilé, aby se náš život maličko
zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše
peníze už od školky, které neznají v dospělosti
ani státní hymnu, natož pak český jazyk a
matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK!
Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme
svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také
na prknech, co kdysi znamenaly svět.
Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v
cizině poznají, jsme přece nejlepší - jsme Češi!
Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a
budeme vždy stát za naším parlamentem a
vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a
vyhovuje nám tento život ve svobodné
společnosti, která nám to vše umožňuje a plně
nabízí z výdělku těch, kteří si ještě
neuvědomili, že je směšné chodit denně do
práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo
někoho přepadnout a zajet si na dovolenou,
zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a
ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne.
Žijeme přeci jenom jednou!
Co bude - "to neřeš!"
No a budete-li prndat nesmysly nadále, tak Vám sem přidám ještě přehledy co všechno dokázali naši lidé vyrobit a kde všude ČEKO znají a jejichž výrobky i přes 30ti letí stále slouží.... a bez chybně zatím co česko si pletou s čečenskem...... A ty Vaše bláboly.... mno... asi se nějak živit musíte a kiaždej dělá co umí.... že

Průměrný počet slepic: 5 (11 hlasů)

tedy RKčko

Zatím bez slepic

Vy jste se ale rozjela. O té zdravotní péči- když dostal můj otec v 80 létech infarkt, čekal na sanitku hodinu. V nemocnici jich bylo na pokoji osm. Srovnejte s dneškem. V mnohém máte pravdu, co Vám ale na Vaše vyprávění říkají Vaše děti, případně vnoučata, chtěla by žít v socialismu. A máte pravdu, v socialismu by se taková ožralá parta jakou popisuje Admirál po SSSR potulovata dělat Čechům ostudu nemohla. A pokud chcete zpět socialismus, můžete volit- koho vlastně, vždyť ho nechtějí ani komunisté.

Průměrný počet slepic: 1 (2 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

co všechno jsme pořídili a kde všude i s pr´TTAMA BYLI.byli. A ještě.... ále

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

co všechno jsme pořídili a kde všude i s prťama byli . A ještě.... ta vaše propaganda je díravá jak.... a smrdí.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by rk (neověřeno)

Trvalý odkaz

Asi si toho nikdo z diskutujících v rkáčkových výplodech nevšiml...
Cituji: "a po prověrkách před 50 lety...". Před 50 lety byly prověrky jen mezi soudruhy, z nichž někteří byli pomýlení více a někteří méně. Ty jsi byl už tehdá asi pomýlený hodně.
Takže ti budu i nadále tykat, soudruhu - bývalý, elfe - současný. Bývalý komunista je totiž u mě něco podobného jako bývalý černoch

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

připomíná stylem a dalšími slovosklady furt revolucionářku Šiklici - takže nějaký její stjúdent, tedy není-li to ona sama... jestli se nudí... docela by to bylo v jejím stylu.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

za pět kur.
A odpověď na otázku v poslední větě.
"Hovno."
Anebo spíš: "Už ani to hovno."

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Siloš (neověřeno)

Trvalý odkaz

četl a souhlasím
děkuji touto cestou Vlkovi za uveřejnění

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by Siloš (neověřeno)

Trvalý odkaz

Tito ElfElf-manni si možná ani neuvědomují, že mají sice plné papulky svobody a demokracie...ale sami oni se chovají jako nesveprávní otroci, otroci totalitního (primitivně dichotomického) způsobu myšlení.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

In reply to by 21.8.1968 (neověřeno)

Trvalý odkaz

A odměna byla jen za první tři vteřiny po půlnoci :-P

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)
Trvalý odkaz

Loni se kamarád vrátil z Ruska a kromě jiného na přechodu mají chodci absolutní přednost. Všechny auta zastavují jen , když vidí jen chodce na přechodu. Na dotaz domorodců co se děje, protože jako montér Lucemburské firmy jezdí do Ruska asi tak 10 let mu bylo sděleno "eto Putin".

Průměrný počet slepic: 4.8 (18 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Časy se nemění, je to takový folklór dělat z Rusů a Ruska blbce. V Petrohradě (zhruba ve stejné době) mě spíše překvapila šíře a čistota ulic u nás nevídaná. Provoz tam kde jsme byli spíše menší. To samé před pár lety na trase Irkutsk - Bajkal a okolí. Naježděno stovky kilometrů a nic z toho co se o ruském cestování tady traduje jsem nezažil, asi jsem měl smůlu nebo nemám zapotřebí dělat z jiných národů blbce.

Průměrný počet slepic: 4.7 (25 hlasů)

V Irkutsku a okolí včetně Bajkalu jsem také najezdil pár tisíc Km.
Kromě jedné křižovatky v centru a za dopravní špičky semafory každý respektoval.
V posledních letech také přibylo hodně měřičů rychlosti. Vyfotí a pokuta přijde za měsíc poštou majiteli automobilu.
Jednou jsem se točil v kruhu dopravní objížďky, zajel jsem omylem na kraj autobusového nádraží, stál tam policajt, když zjistil, že bloudím, polopaticky mi ukázal kudy kam. Bez pokuty.
Na venkově se pasou (okolo Bajkalu) hojně koně a hlavně krávy. Na silnici mají přednost a člověk musí počkat až přejdou. Na krávy se netroubí aby se nesplašili a auto nedemolovaly.

Průměrný počet slepic: 4.8 (15 hlasů)

Ještě v r.2006, když jsem jezdil po Moskvě, byla situace na vozovkách výstižně popsána kolegou (rusem): "Nejčastější dopravní nehoda v M. je, že do tebe narazí zezadu když jedeš v protisměru". Pamatuji tříproudové křižovatky, kde vepředu stálo na červenou 5 aut, ale pak to vzalo rychlý obrat a během pár let jsem se již nebál jezdit po městě na motorce. Teď je to jak popsal předřečník, absolutní přednost chodců a vzájemná ohleduplnost řidičů jako v Praze.

Průměrný počet slepic: 4.8 (6 hlasů)

In reply to by pragmatik (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ano, v 90.letech to v Moskvě bylo, jak popisuje Admirál, zažil jsem to a přišlo mi to legrační - prostě bordel.
Naposledy v Moskvě v roce 2014 - a je to jak popisuje pragmatik. Ulice sice totálně přeplněné moderními automobily, ale chování řidičů úplně jiné.

Průměrný počet slepic: 5 (5 hlasů)

Popisuji stav rok 2000 - 2002.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Taky jsem tam loni byl v září (letos v květnu to nevyslo(rezervace od listopadu) 5-10.5)), žádný bezdomovec, žádný vajgl na Zemi, prohibice(od 10:00-22:00 se mohlo na zahrádce na veřejnosti neexistuje ještě pokud to nebylo veřejně schválené (koncert v parku)). Nafta 16 Kč potom jsme jezdili jenom autem na pohodu. Jo a mhd cca 6 Kč z konečné na konečnou. Snad ještě letos.

Průměrný počet slepic: 4.4 (8 hlasů)

In reply to by Pepe (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jo a jinak 3x Polák a 200 Němců. My jediní CZ.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

I v Polsku má přednost rychlejší. Už 20 let se dívám, jestli má protijedoucí auto kam uhnout. Když má, neváhám a vyrazím proti němu. Uhne. Když vyrazí na mě, uhnu já - mám kam. U nás jsou z toho smrťáky, u nich to je v pohodě.
Pod Kavkazem jsem zjistil, proč se říká “jede jako Rus”. Nemají kolem cest příkopy a mnohde je (byl... rok 85) asfalt jen pro 1 auto. Slabší uhne, má vždy kam.
Omlouvám se za dělení “úvod, stať, závěr”; tohle všechno je stať.

Průměrný počet slepic: 4.8 (20 hlasů)
Trvalý odkaz

První zprávy
ZE ZAHRANIČÍ: Běloruská opozici připustila účast Lukašenka v případných nových volbách

takže to nebude tak jednoduché jak mysleli.... :-)

Průměrný počet slepic: 4.7 (16 hlasů)
Trvalý odkaz

MUDr. Ivan David
8 hod ·

Řecko hledá cestu z bruselské pasti

Premiéři členských států EU včera na videokonferenci Evropské rady „poklábosili“ o situaci v Bělorusku a v Egejském moři. I když některé sdělovací prostředky tvrdí, že schválili sankce proti Bělorusku, k ničemu takovému ve skutečnosti nedošlo. V dokumentu z jednání je v otázce Běloruska pouze 8 bodů, které mají charakter deklarace o podpoře opozice, výzev k nenásilnému řešení konfliktu a upozornění, že EU bude situaci bedlivě sledovat.

Sankce proti Bělorusku se snaží prosadit Evropská komise, v současné době Radě předsedající Německo a stálý předseda Rady Charles Michel. Blokuje je skupina zemí na čele s Řeckem a Kyprem. Minulý týden na Radě pro všeobecné záležitosti řecký ministr zahraničí Nikos Dendias vetoval uvalení sankcí na Bělorusko. Mimořádné zasedání totiž bylo původně svoláno na žádost Řecka k řešení opakovaných tureckých ozbrojených loupeží plynu v řeckých a kyperských pobřežních vodách. Ministr zahraničí předsedajícího Německa Heiko Maas však na program tohoto jednání 14. 8. 2020 mimo schválený plán vložil i bod týkající se Běloruska.

Řecko a Kypr při svolání mimořádného zasedání Rady navrhovaly, aby EU uvalila ekonomické sankce na Turecko, které svými vojenskými fregatami doprovázejícími zlodějské vrtné lodě, ohrožuje i civilní plavidla. Zasedání bylo svoláno po srážce turecké a řecké fregaty. Řecká loď se snažila tureckému vetřelci bránit ve vniknutí do řeckých pobřežních vod. Protiturecké sankce vetovalo nejen předsedající Německo, ale i Itálie, Španělsko, Malta, Maďarsko a Bulharsko. Předsedající Německo současně spolu s Komisí navrhlo uvalit sankce na Bělorusko. Ty oplátkou vetovali Řekové a Kypřané. Jednoduchá logika: „Odmítáte pomoci nám – pak nemáme důvod se do vás nechat zatahovat do vašich sporů s Ruskem.“

Navrhované sankce proti Bělorusku jsou totiž jen taktickým nástrojem v rámci protiruské strategie. Cílem je dosadit do Běloruska prounijního „satrapu“, který by zpřetrhal ekonomické vztahy s Ruskem, vydal běloruský trh a podniky „v plen“ západním nadnárodním korporacím. A nakonec přivedl do Běloruska – tedy na ruské hranice - základny NATO.

EU opakovaně selhala při řeckých i kyperských žádostech o pomoc proti turecké agresi. Turecko již třetím rokem beztrestně narušuje pobřežní vody členských států EU – Řecka a Kypru - a krade v nich plyn a ropu. Od léta 2018 do podzimu 2019 dokonce turecké válečné lodi prováděly nelegální blokádu Kyperské republiky, což je podle mezinárodního práva akt vojenské agrese. Přestože turecké fregaty zastavovaly, prohledávaly a bránily v plavbě civilním lodím plujícím pod vlajkou řady členských států EU, nezmohl se Brusel nikdy na víc než „plané kecy“. Deklarace podpory Kypru a vyjádření znepokojení.

Sankcím za napadání dvou členů EU ze všech sil bránila minulá Komise vedená Jena-Claudem Junckerem. Brání jim i ta současná vedená Ursulou von der Leyenovou. Jménem frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci zvolení za SPD, jsem na plénu Evropského parlamentu navrhoval soubor ekonomických sankcí proti Turecku. Hlavními body bylo okamžité zastavení všech plateb z rozpočtu EU Turecku a pozastavení platnosti celní unie s Tureckem do doby, než ukončí vojenské napadání členských zemí EU a dokud se nevzdá územních nárokům vůči členům Unie. Komise k našemu návrhu vyslovila kategorický nesouhlas protože „Turecko je důležitým obchodním partnerem EU“. Pro nadnárodní korporace, které Brusel ovládají, je Turecko důležitější než 2 členské státy EU. V Radě pak sankce proti Turecku vždy blokovalo Německo.

Že je EU pro Tureckem soustavně napadané členské státy Řecko a Kypr „slepou uličkou“ jasně prokazují vyjádření ministra zahraničí předsedajícího Německa Heiko Maase, který tvrdí, že se obě země „budou muset o své nerostné bohatství rozdělit s Tureckem“. Německá kancléřka Angela Merkelová opakovaně označuje oblast bohatou na plyn nikoli za řecké a kyperské výhradní ekonomické zóny, jimiž jsou podle Úmluvy OSN o mořském právu, ale za „sporné vody“. Definitivního potvrzení, že EU je Řecku ve sporu s Tureckem k ničemu, se řecký premiér Kyriakos Mitsotakis dočkal právě včera při videokonferenci Evropské rady. Na summitu předložil nezávislý posudek vypracovaný experty na mořské právo ze španělské univerzity v Seville, který oblasti, v nichž Turecko krade plyn, jednoznačně označil za řecké a kyperské výhradní ekonomické zóny. Evropská komise je podle informací řeckého webu pronews.gr odmítla uznat pod trapnou záminkou, že „si tento posudek sama neobjednala“.

V rámci EU Řecko a Kypr zásadně podporují pouze Francie, Rakousko a Dánsko. Ostatní země raději „hledí jinam“ a tváří se, jako by se nic nedělo. Včetně české vlády premiéra Andreje Babiše, který je celý žhavý do sankcí proti Bělorusku, jež žádnou členskou zemi EU neohrožuje, zatímco turecké napadání Řecka a Kypru zcela ignoruje.

Řecké veto protiběloruských sankcí je logické. Řekové všemi prostředky hledají cestu z bruselské pasti. V okamžiku zatím největšího vyhrocení řecko-turecké krize, kdy na sebe na přelomu července a srpna u řeckého ostrova Kastellorizo mířily odjištěnými raketami skupiny řeckých a tureckých fregat, řecký premiér Mitsotakis telefonoval ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi. Byl to první telefonát obou státníků po dlouhé době. Řada lidí se tehdy radovala, že Rusko konečně přijde situaci vyřešit a zachránit Evropu před Tureckem. Aniž si položila otázku, „proč by tu Rusko mělo dělat?“ Proč by mělo pomáhat někomu, kdo každého půl roku na Rusko uvaluje další ekonomické sankce?

Pro pochopení cesty, kterou Rusko nabízí k řešení současné řecko-turecké krize, je nutné si pozorně přečíst tiskovou zprávu, kterou o jednání obou lídrů vydala tisková služba Kremlu. Podle agentury TASS oba státníci jednali nejen o situaci ve východním Středomoří, ale i o problémech, které vyvolává v Libyi turecká vojenská spolupráce s džihádisty sdruženými ve vládě národní dohody (GNA), jejímž mluvčím je samozvaný premiér Faís al-Sarrádž. A též o dalších ohniscích napětí, z nichž hrozí vzplanutí nebo obnovení válečných konfliktů. Mimo jiné o Ukrajině a Sýrii.

Již na jaře požádal Rusko o vojenskou pomoc proti Turecku Kypr. V březnu oznámilo Turecko úmysl již poněkolikáté vyslat do kyperských pobřežních vod těžební loď Yavuz, aby tam nelegálně těžila plyn. Kyperská vláda požádala o pomoc EU, která se však dodnes nedohodla na uvalení jakýchkoli účinných sankcí proti Turecku. Vláda neutrální kyperské republiky proto v nouzi požádala o pomoc Rusko a nabídla mu prostor, v němž Turci chtěli krást plyn, k bezplatnému pronájmu za účelem vojenského cvičení. Ruské letectvo a námořnictvo v oblasti skutečně uspořádalo několikatýdenní cvičení s ostrými střelbami, které Turky spolehlivě odradily od plavby a těžby v tomto sektoru.

Tak jednoduché to Řecko jako členský stát NATO nemá. Je otázkou, jestli by Rusko bylo ochotno nasadit svoji armáda na pomoc jednomu členu NATO v boji s jiným členem NATO? Jestli by to nevedlo k zapojení US Army po boku Turecka a tím ke vzniku světové války? Řecko proto hledá rafinovanější cesty z této šlamastyky. Již při červnovém jednání Rady ministrů zahraničí EU pohrozil řecký ministr Dendias vetem proti prodloužení protiruských sankcí, pokud Unie nepomůže Řecku a Kypru v jeho sporu s Tureckem. Jasně deklaroval, že to může být naposledy, kdy Řecko pro protiruské sankce zvedá ruku.

Unie Řecku a Kypru zatím nijak nepomohla a spíše se jako organizace staví na stranu nečlena Turecka proti dvěma svým členům. Zablokování protiběloruských sankcí Řeckem a Kyprem je proto logickým vyústěním této situace. Brusel se řešení turecké agrese proti Řecku a Kypru snaží stále odsouvat. Včera Evropská rada problém odložila na podzim. S tím, že nutí napadené Řeky a Kypřany, aby si sedli za stůl s agresorem a jednali spolu jako „rovný s rovným“. Unijní papaláši spoléhají na to, že během turistické sezóny Turecko nespustí „horkou válku“. A potom, že se nějak uvidí, jak Řeky a Kypřany přinutit "k povolnosti".

Uvidíme, jestli řecký premiér bude mít dost sil a odvahy dotáhnout „řeckou rebelii“ do důsledků. Považuji za vysoce pravděpodobné, že pokud by se Řecko a Kypr odhodlaly k ukončení protiruských sankcí, nezůstalo by to bez odezvy. Nejen té negativní ze Západu. Rusko má totiž řadu způsobů, jak pomoci nepřímo. Oficiálně se např. neúčastní konfliktu v Libyi. Ruská vojska tam nebojují. Místo nich v poli působí žoldnéřská firma Wagner. Ruská obdoba US firmy na špinavou práci Blackwater. Rusko formálně dodržuje embargo OSN na vývoz zbraní do Libye. Přesto ruské zbraně nějak oklikou vždy dorazí k jednotkám Libyjské národní armády (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem.

Na jaře Rusko prodalo nejnovější verze MiGů 29 syrské armádě, která pak ty trochu olétané mohla předat Haftarovcům. V pondělí libanonská tisková agentura Al-Masdar přinesla informaci, že LNA aktivovala na frontě několik souprav ruských protiletadlových raket S 300. Pro úplnost dodávám, že tento komplex během napadení Jugoslávie vojsky NATO v roce 1999 dokázal sestřelit americkou stealth stíhačku.

Průměrný počet slepic: 4.8 (23 hlasů)

Technická poznámka - v Jugoslávii nebyla sestřelena stíhačka, ale bombardér (B-117) a to raketou S-125 (Něva). S-300 je není raketa, ale protiletadlový systém - mohou v něm být použity různé typy raket dle potřeb uživatele (nikoliv Něva).

Průměrný počet slepic: 4.3 (6 hlasů)

Nechcu rejpat, ale není s-125 protiletadlový systém a ne název rakety, když už se opravujeme ;)

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

Taky nechcu rejpat, ale typové označení neviditelnýho U.S. křápu, který už ve službě dolítal je F-117
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lockheed_F-117_Nighthawk

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)