Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.
Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.
Bylo to s tím filmem trochu surrealistické i jinak. Na sovětské filmy tehdy dobrovolně nikdo moc nechodil, ale tenhle kritizoval socialismus, takže se na něj lidi podívat šli už jen proto, že by měl bejt kvůli tématu vlastně (polo)zakázanej, jako byly naše vlastní trezorové filmy ze šedesátých let. Ale když to přišlo ze SSSR, tak to tu nešlo zakázat. Podobně se pro sem tam nějakou narážku chodilo na Nohavicu, Suchého nebo Cimrmana, podobně se četly knížky z 60 let, schované doma v knihovnách.
Koneckonců, jako protlačil výrobu tohohle filmu Gorbačov, tak kdysi protlačil Chruščev "Jeden den Ivana Děnisoviče."
Jít se podívat na Pokání byla tehdy tak trochu společenská povinnost, protože o tom filmu každej mluvil. Podobně se šlo tehdy i na Formanova Amadea.
Příběh sám byl o tom, že v městě umřel místní, kdysi nejvyšší funkcionář a jeho mrtvolu pak někdo vykope a objeví se v zahradě jeho syna. Syna hraje ten samej herec, co hraje ve flashbackách otce (ale nepletete si je, kvůli jinejm vousům, brejlím a tak).
Mrtvolu znovu pohřbí a pak se jim znovu objeví v zahradě a tak několikrát.
Mezitím se to začne v rodině řešit mezi synem (tak 50) a vnukem (20 a něco). Vnuk byl dědův oblíbenec, ale nic o dědově minulosti nevěděl. Žil si ve sladké iluzi, že má hodného dědečka, kterého si lidi váží. Teprve bádáním nad tím, proč někdo dědečka vykopává a hází jim ho na zahradu zjišťuje, co byl jeho dědeček za prase a odporného člověka a je z toho zhrozen.
My to vidíme jako flashbacky a jsou to scény, jakože se v městě rozkřikne, že přijely klády (pokácený vězněma) a pár zoufalých lidí chodí po nádraží a hledá na nich nápisy od vězňů z gulagu, že tak třeba přijdou na to, že jejich příbuzný je ještě naživu. Nebo na nádvoří úřadu přivezou náklaďák zatčenejch lidí, funkcionář se zlobí na poskoka, co to je. On mu odpoví, že nechal zatknout slušné lidi, jak funkcionář chtěl. Funkcionář mu napřed vynadá, že blbec nepochopí ironii a pak se usměje a ty slušné lidi stejně pošlou do gulagu.
Zatímco vnuk je zhrozen tím, kdo byl ve skutečnosti dědeček, jeho otec, funkcionářův syn, který vše věděl a byl tak plnohodnotným komplicem, naopak dědečka hájí a nejraději by to vše zametl pod koberec a dělal, že se nic nestalo.
Kdyby mohl zakázat (a trestat) o tom i jen promluvit, tak to udělá, jen o tom mluví jeho vlastní syn, tak nemůže. Kradli a vraždili přeci taky pro něj.
Protože každá rodina je jeden propojený systém, tak nevydrží silné vnitřní pnutí a rozpadne se, jako vše vystavené vnitřnímu pnutí. Syn neustoupí, protože se nemůže začít přiznávat a veřejně hlásit ke zločinům svého otce, nemůže je nijak obhájit, po městě chodí partneři, děti a vnuci jeho obětí, co by chtěli spravedlnost nebo aspoň pravdu a jen strach a hrozba represí jim brání se jich domáhat.
Vnuk ovšem vyrostl v krásném světě oficiální propagandy. Hustily se mu do hlavy vznešené kecy a on se jich teď neumí vzdát a stát se lusknutím prstů cynickou sviní a šikanovat lidi, aby chválili jeho zločinného dědečka. Film končí tak, že vnuk ten tlak neustojí, vezme si dědečkem darovanou pušku a vystřelí si mozek z hlavy. Jednak aby měl konečně pokoj, jednak aby ublížil rodičům i dědovi, protože ví, že ho maj rádi.
Původně jsem chtěl napsat, že je to taková poetická spravedlnost a filmařská licence, že to je trochu patetické, že to připomíná řecké tragédie, kdy si Oidipus vypíchl v sebepotrestání oči a jako slepec bloudil zemí a jak o tom Kundera filozofoval v Nesnesitelné lehkosti bytí.
Jenže pak jsem si vzpomněl na sebeupáleného Palacha, který v principu udělal to samé, byť ne puškou, ale ohněm, a utrpení (aspoň do první morfiové injekce) bylo o to větší a delší. Palach se taky nechtěl probudit do reality, nechtěl se vyrovnávat se sračkovou realitou, co dokonce pomáhal tvořit, a radši zemřel. Takže to v tom filmu asi nebylo až tak přehnaný. (U Palacha to nebyla rodina, ale spíš režim, na který měl citovou vazbu, ale mechanismus byl stejnej.)
Tohle je ten problém s rodinama. Na jedný straně si v normálních rodinách pomáhají. Na druhé straně se ale celá rodina stává komplicem, spoluviníky a zločineckou tlupou tím, že jeden z jejích členů je zločinec a ona ho nezavrhne. Ze solidarity se stává spoluvina.
Dilema komoušova syna je o tom, jestli, když váš otec spáchal nějaké svinstvo, tak jestli vy pak dáte přednost rodině a odhodíte morálku nebo si podržíte morálku a zavrhnete otce.
(Samozřejmě, může se jednat o matku, může se jednat o dceru, místo komunistů mohou být náckové, mafiáni, exekutoři, havloidé, sekta, církev atd. O jakoukoli jinou, citově provázanou skupinu). Jde o to, co si v dané situaci vyberete a proč. Obě řešení jsou špatná. - Přijdete o člena rodiny (nebo celou rodinu) nebo jste spoluviník zločinu.
Dilema komoušova syna pěkně ukazuje případ Vaše. Podle všeho byl Vaš přeci jen totální prase. Za války v SSSR byl v uzavíracích jednotkách a střílel do zad ustupující vojáky, po návratu do ČSR sloužil v armádě a donášel ruské tajné službě na své kolegy, pak se z něj stal prokurátor a řádil v padesátých letech. Komouši sami ho pak poslali do vězení.
Ve Vašově případě se dilema komoušova syna netýká jeho syna. Měl dceru a ta ho zavrhla. Nepotřebovala k tomu žádné velké morální vypětí, protože Vaš byl stejný prase doma jako mimo domov, takže byť geneticky jeho dcera, patřila mezi jeho oběti a lidsky patřila jinam než on. Jak jednou překonala dětský reflex solidarity s rodiči, už tam dál nebylo nic, co by je poutalo.
Nepátral jsem, jestli náhodou Vaš neměl taky vlastního syna, ale má spirituálního syna, doktora Rychetského. Ten, ač by s ním vlastně neměl mít nic společného, se ho přeci jen stále snaží nějak pokřiveně obhajovat a dělat z něj ubohou oběť komunismu, což je výsměch všem jeho skutečným obětem.
Přitom Rychetský není Vašův syn (leda kdyby se s ním paní Rychetská zkurvila), je jen synem advokáta, který Vaše obhajoval a protože každý má právo na advokáta, tak by si kvůli tomu neměl správně ani co vyčítat. Nikomu by na tom nepřišlo nic divnýho, kdyby to sami nevytáhli. - Jenže Rychetští do toho z nějakého nevyřčeného důvodu dávají daleko víc ze sebe, než jen profesionální povinost.
Starej Rychetskej musel k Vašovi cítit daleko větší spříznění než v běžném vztahu advokát-klient. Skoro to vypadá, že kluci spolu v padesátejch letech řádili nebo starý Rychetský Vašovi přicmrdoval a pojila je společně prováděná svinstva. To se ovšem hned tak nedozvíme, protože Rychetský junior se o tom pochopitelně šířit nebude, o spoustě věcí jistě ani neví, spoustu věcí vědět nechce, dokumenty zmizely kamsi před či po revoluci a hned tak na světlo nevyplavou. Důkazy nejsou, tak mu nikdo nemůže nacpat až pod nos podpisy jeho otce na jednom či druhém prasáckém rozsudku a chtít po něm vyjádření. - A jestli někdo může, bude spíš žádat nějaké to rozhodnutíčko v ten správný prospěch.
Vlastně jediný, kdo nám tu říká špatný věci na svého otce, je sám Rychetský. Byť to dělá v negativu, implicitně a ne explicitně.
Přitom by Rychetskému stačilo tak málo. Vymanit se z temného stínu svého otce a jeho kumpána Vaše a prohlásit, že dělali amorální prasárny, že on je nijak neobhajuje a jestli je chce někdo dát k soudu, ať si dá. Mýty o rodině by šly do řiti, ale vyrostl by jako osobnost.
Když se říká, že děti nemohou za svoje rodiče, tak to je sice pravda, ale platí to právě jen v situaci, kdy rodiče přestanete obhajovat jen z toho titulu, že to jsou vaši rodiče. Kdy je začnete hodnotit jako každého druhého, jako normální lidi, podle běžných lidských pravidel, jako třeba to slavné "nečiň ostatním, co nechceš, aby oni činili tobě." - Pak je vidět, že nemůžete za své rodiče. - Jinak jste jen další lump z tlupy.
Vašova dcera nemá žádný problém, když se jí pomlouvá otec, sama má o něm dost špatné mínění. To, že nemůže za svého otce, bije do očí.
To Rychetský má problém se svým otcem. Nemá to v hlavě srovnané a to by ovlivňovalo jeho soudní i politická rozhodnutí, i kdyby ho nikdo nevydíral, jak ta rozhodnutí mají vypadat.
Nemůže Rychetský za svého otce? Ne, nemůže, ale jen v tom smyslu, že fotra do jeho sviňáren nenutil a nepomáhal mu. To opravdu ne, ale jsou součástí stejné rodinné tlupy, kde se všichni dělí o kořist z otcových sviňáren.
Činy jeho otce se mu nijak speciálně nehnusí, to, co tatík nasviňačil a spíš se je snaží solidárně krýt, aby náhodou na tatínka nepřišel trest, byť jen ve formě morálního odsouzení.
Za to už Rychetský ovšem může, jsou to už jeho vlastní rozhodnutí. Samozřejmě, motivací jsou jen a jen osobní výhody a privilegia, o která by přišel a čert vem fotrovy oběti. Rychetský chce privilegia vysviňačené fotrem. To je základ jeho osobnosti, jeho charakteru. Zbytek jsou jen detajly. - Přeci jen: lepší pozice ve školní třídě; větší možnosti; lepší přístup ke vzdělání, tam kde ostatním je zakázán; pomoc na začátku kariéry: rady i funkce, kde se předvést atd - To vše má svou obrovskou hodnotu. - Ne, nemůže za svého otce, ale je stejná špína ze stejného týmu a je jím vědomě, aktivně a z nízkých pohnutek. - Jinak to prostě nemůže bejt.
Rozhodnutí zůstat solidární s fotrem i přes to, co má na svědomí, to mu nikdo nevnucoval. Jiní by to rozhodnutí neudělali.
Ať si říká kdo chce, že nemůže za svého otce (bratra, matku, strýčka, tchána atd) jediné, co určuje, jestli je to pravda, je, jak moc se od něj desolidarizuje a co z toho vyvodí. - Když se o tom přemejšlí, tak prohlášení "Nikdo nemůže za své rodiče," je přeci jen dost manipulativní a křivácké, protože jemně přesunuje zodpovědnost tam kde není.
Z otázky: "Jak se mohu s takovým dobytkem stýkat, jen proto, že je to náhodou můj otec?" dělá: "Vy mně viníte, z činů někoho jiného." Je to nechutně manipulativní a v podstatě je to přiznání viny samo o sobě. Je to implicitní prohlášení: "Já jsem stejný jako otec, protože mně jeho chování samo o sobě nijak nešokuje."
Jestliže někdo nechce, aby byl jeho otec za dobytek, je jen jediná možnost: Jeho otec se jako dobytek nebude chovat.
Pro kontrast s Rychetským herec Moučka, který přerušil styky s bratrem. Pak každej ví i bez dokazování, že Moučka za bratra nemohl.
Nejde přeci o to, jestli za rodiče můžete nebo ne. Jde o to, co si vyberete jednou dospělý: vyberete si princip rodinné sounáležitosti nebo nějaké obecné lidské hodnoty, které váš drahý příbuzný už dávno opustil?
Tam se to hraje. -
Samozřejmě, jako ten vnouček z filmu Pokání, Rychetský by nejraději oboje, tatíka a vysviňačená privilegia i morální image. Jenže to nejde. Příbuzný ustavil situaci tak, že si musí vybrat.
To je podstata dilematu.
Samozřejmě, jako ten syn z filmu Pokání, otec vnoučka, se můžete rozhodnout, že nejlepší není zavrhnout otcovy zločiny, ale "zastřelit posla špatných zpráv" a předstírat, že je vše v pořádku a věříme na lidské hodnoty - to zastřelit je jen úsloví, v realitě to může být umlčet, uštěkat, zadupat do země, očernit, zdiskreditovat, pomluvit, ostrakizovat atd.
V pozadí je princip "Zločin dokonán, pojďme dělat, že se nic nestalo, nechte mi výhody zločinu a nechtě mě hrát honoraci." - V tomhle "řešení" ten špatnej nebude ten, kdo zločin udělal, ale ten, kdo ho připomíná. Z oběti je rázem zločinec. Špatný se dělá z toho, kdo brání předstírání, že se nic nestalo.
To je však jen o zdání a ne o podstatě. -
V těhle kruzích patří k bontónu nepřipomínat zločinci jeho zločiny, když si chce hrát na honoraci, předvádět se a naparovat.
Bohužel, dělat, že se nic nestalo nefunguje, protože to bychom pak ani nepotřebovali právní systémy.
To bychom rovnou mohli ignorovat všechny vraždy, zlodějiny, znásilnění. Vše od zpronevěr po holokaust. Stejně je to minulost už vteřinu po dokonání a kdo chce, uvidí dávnou minulost ve všem.
Jen to má tu rubovou stránku, někde na tý straně kam se nechcete podívat, se vám hromaděj oběti a jim je hovno po tom, že vy si chcete teď hrát na (morální) honoraci.
Přesně jak to měl v Pokání syn funkcionáře. Aby se o otcových prasárnách mlčelo, musel oběti aktivně umlčovat a nic než násilí nebo hrozby násilím nefungovaly. (I dnešní systém by se okamžitě zhroutil, kdyby ČT, jedna velká rodina, nechala mluvit každého, kritika).
Tatíkovi z filmu nijak nešlo zastavit/umlčet toho, kdo dědovu mrtvolu házel zpět do zahrady ani vnoučka, co se ptal: "Proč někdo vůbec hanobí dědečkovu mrtvolu?".
V mnoha zemích nezatížených komunismem mají tu právní zásadu, že když máte ukradenou věc, tak se vám zabaví a můžete se pak soudit s tím, kdo vám ji prodal (to lidi učí dávat pozor při koupi a nedělat idioty, co si myslí, že jim někdo feťáckého vzhledu v močí páchnoucím koutě opravdu prodává pod cenou VLASTNÍ počítač i s cizíma fotkama).
V našem právním řádě máme koncept "nabytí v dobré víře". Koupíte kradenou věc a je vaše. Když ji najdou, tak musí čekat, až jestli čirou náhodou jinak nečinná policie nedopadne zloděje a z něj pak vy máte tahat prachy, když vaše fotky, několikaletá práce a vše ostatní jsou ještě na tom šlohnutým počítači.
- Jakoby tenhle právní princip vymejšleli děti komunistickej zlodějů, ještě sedící na ukradeném majetku, bydlící v ukradenejch vilách, žeroucí ukradenýma příborama, chlemtající z ukradených sklenic a honosící se diplomama škol, na který se dostali jednou či druhou protekcí, nahrabali při zhasnutí a udělají vše, aby o to poctivě ukradené nikdy nepřišli.
("Znárodnění nevadí, ale teď už nebudem znárodňovat, když mám já nakradeno. Jo.")
Ve filmu Smuteční vlastnost se řeší podobná situace s ukradeným majetkem.
Somr tam hraje komunistickýho aparátčíka, co vyhnal z vesnice v padesátejch letech sedláka, kterej nechtěl do družstva. Musel se přestěhovat mezi cizí do jiné vesnice až na druhé straně okresu. Somr vyhnal i sedlákovu manželku, nedovolil jí ani vzít si vlastní šicí stroj i když do znárodněného majetku nepatřil. Pak pustil do statku sousedy, aby si nakradli - i ten šicí stroj. - Takhle Strana korumpovala společnost, podílem z lupu.
(Co školek bylo třeba v ukradenejch vilách - kdo by svejm dětem nepřál školku, kdo by pomyslel na ty vyhnané, někam na druhej konec země.)
Po 15-20 letech ten vyhnanej sedlák umírá, postarší manželka ho chce aspoň nechat pohřbít v rodné vsi a potřebuje na to oficiální povolení. Všichni se bojí, od faráře po ouřady, povolovat se jim to nechce, zakazovat to taky moc nejde. Přehazujou si ji jak horkej brambor. Všechno, co se stalo za kolektivizace zase vyhřezne ven.
Somr se mezi tím oženil s dcerou jedněch těch sousedů, co si přišli nakrást. Problém je, že ona jednak nevěděla, co tam rodiče ukradli a jednak měla tu vyhnanou ráda. Vyhnaná za války lidem nezištně pomáhala a nic za to nechtěla. Dokonce odmítá se toho dovolávat a řešit svou žádost o pohřbení nějak pokoutně.
Když se pak Somrova žena dozví, že jí matka dala kdysi ke svatbě výbavu a ta byla ve skutečnosti ukradená a ukradená právě té vyhnané, tak je z toho scéna. Dcera teď výbavu nechce. Nejradši by ji vrátila dotyčné i s omluvou, protože cejtí, že je to hyenismus, okrádat někoho, na kom se vozí stát a režim. Jenže matka, aby dceru dostala pod kontrolu, jí předhodí, že si lidi budou myslet, že o tom věděla nebo to ukradla sama.
Protože je pravděpodobné, že by to lidi říkali, tak tu kradenou výbavu ze zoufalství jen rozstřihává na malý kousky, aby ji neměla. - Její zlodějská matka ani zlodějský manžel ani pořádně nechápou, proč ji to vadí.
Komoušova rodina se formálně sice nerozpadá, nikdo se tam nezabíjí, ale to, že jsou rodina už taky mnoho neznamená.
Pro úplnost: Film pak končí tím, že se na vesnici slaví masopust, na zastávce autobusu se lidi v maskách veselej a stranou od nich, se ta stará, osamělá sedlákova vdova rozbrečí.
V tom, o čem byla ta zápletka, sice vyhrála, ale právo pohřbít manžela v jeho rodné vesnici by mělo být automatické. O to by se nemělo bojovat.
Co hůř. Tím, že o ten pohřeb bojovala, tím jen všem na vesnici připomněla jejich vlastní špatnosti, zbabělosti a ubohosti, morální prohnilost, sobectví a zkorumpovanost. To, že si kdysi přišli nakrást. To, že ji nepomohli, i když ona jim před tím jo. To, že se dívali jinam, když se jí dělo příkoří. - Měli z ní špatný pocity a to ji od nich, těch, které Nohavica nazývá "mlčící", oddělovalo.
Před ní si na slušný lidi hrát nemohli, protože oni i ona věděli, že nejsou.
Komouši ji neukradli jen statek a vybavení. Ukradli ji příslušnost k její rodné skupině, ukradli ji její kořeny a identitu. Léta života, kde mohla dělat něco jiného, než se jen vyrovnávat s jejich mrzkostí. Z vesničanů udělali mravní hnus, mezi kterým se už stejně nedalo žít.
To bylo víc než majetek a nešlo to nijak dostat zpět, i kdyby náhodou někdo chtěl.
Znásilněný ženský věděj přesně, že jsou věci, který nejdou zpět.
Některý věci jsou nevratný.
- Log in to post comments
Komentáře
A další provokativní otázka
Fakt by mě zajímalo, který režim nestojí na hromadách mrtvol. Ten náš současný - Srbsko, Irák, Afghánistán, nověji třeba Mali, sebevraždy z existenčních důvodů, drogová závislost ve velkém, organizovaný zločin (viz třeba lehké topné oleje), už zmiňovaní umrznutí či ukopaní bezdomovci atd. atp. Ony prostě jen nejsou na první pohled tak vidět, ale není jich o to méně.
Mimochodem, omílanému "argumentu" o zničených životech za minulého režimu se už musím jen smát. Spousta lidí tehdy nemohla dělat, co chtěla, dnes snad ano? Ani nevím, kolik znám vyučených lidí, pro které není práce, a pokud ano, tak rozhodně ne ve výučním oboru a většinou ani ne v dostatečně důstojných podmínkách. Řada z nich ani práci nenašla, takže zůstanou v zapadlém místě bez jakékoli lepší životní perspektivy, hodně z nich u alkoholu a drog. Venkov je dost prolezlý fetováním, o tomhle problému v Praze ani netuší. V okolních vesnicích je jedna varna vedle druhé, a to nežiji v žádné vyloučené lokalitě. A i mezi bezdomovci je dost lidí, kteří měli vyšší vzdělání, bohužel je doba semlela, nezůstalo jim nic a určitě si život představovali jinak..
Takže jo, je mi fakt líto že Havel a řada jiných disidentů nemohli dále žit jako prvorepubliková zlatá mládež a lehkoživky (v čemž jim nijak zvlášť nebránila ani německá okupace) a bylo nutné kvůli tomu obvinit a svrhnout ten nenáviděný minulý režim, přičemž se jim to podařilo navléknout jako morální boj dobra se zlem. On je ten kapitalismu, který kromě jiného zrodil 1. a 2. světovou, prostě morálně lepší.
A další provokativní odpověď
On tady někdo v minulých letech konjunktury nemohl najít práci? A hledal jí?
Tak ať mi brnkne, já ho vezmu do lesa, tady je práce dost, naučím ho to a když mu to půjde a nebude líný, tak si může domů nosit pajdu čistého. I víc. Pokud tedy nebude považovat to, že je to dřina, za nedůstojné podmínky.
... nemohl najít práci?
A proč bych ji měl, dnes ve svých 75 letech hledat ?! Najdu si dostatek "zaměstnání se" sám doma nebo na zahrádce !! Dřív se chodilo do důchodu v 60 letech (chlapi); dnes by nejraději "demokraté" ten důchod zrušili úplně.
Demagogie
Cituji: On tady někdo v minulých letech konjunktury nemohl najít práci? A hledal jí?
Aha, kolik let trvala konjunktura z těch třiceti? Život není jen za konjunktury, ale i mimo ni.
Kolik lidí bylo v osmdesátých letech vystěhováno ze svého statku a muselo odejít do jiné vesnice?
Demagogie je vaše řemeslo, ale ještě se musíte moc učit. Nezvládnutá demagogie je velmi škodlivá a tek jen dál a dál až do jasných zítřků!
tak já si tady ještě tak trošku zademagoguji
Dík za nahrávku, strejdo. Velice mě potěšila věta: "Život není jen za konjunktury, ale i mimo ni".
Takže když bude dobře a vy budete mít denně mastnou ústa, tak je to v poho. Když přijde krizička a vy budete mít tu ústa suchou, tak za to může někdo jinej. Což se zkusit té situaci v krizi přizpůsobit a sem tam si tu ústa namastit. Jenomže v té krizi vám jí nikdo jiný nenamastí, to bude na vás.
A kolik lidí bylo vystěhováno v osmdesátkách ze svých statků netuším, mám takový dojem, že o ně většina přišla už v padesátkách.
A neměl byste i něco v dolech nebo v kamenolomu ?
A pak ještě i něco pro ženy těsně před důchodem ...co třeba nějaká sklepní prádelna plná výparů a mikrobů ?
Ne, samozřejmě dělám si srandu. Není nad to být na čerstvém vzduchu.... a po dalším zvládnutém boji s kůrovci si lehnout na vyhřátou zem holiny, podzimní vítr šlehá do tváří, odspoda to stále ještě řeje a nad holinou občas i něco přeletí, zejména pokud tamní majitelé les...eh, tady holin, holdují aerosportovním zábavám. Romantika pravého chlapa, o tu jinde nezavadíš....
Ostatně stačí dnes jen částečný invalidní důchod... a práce je na výběr dosti.
Horší to mají zdraví (formálně zdraví, kdo je asi dnes zdravý kolem šedesátky) , kdy jedinou jejich nemocí je, že je jim okolo šedesátky.
Trochu paradox, zejména v prostředí klání politických stran, které se předhánějí v tom, jak klást důraz zejména na rozum či logiku. A v prostředí odborů, které trvají na zvyšování (mezd) , byť by mělo i vyvolat snižování (zaměstnanosti), nejen zvyšování (inflace).
Mě ale svět paradoxů nesmírně baví.
Hezký den.
jednoho invalidního důchodce znám.
Celý život dělal v lese. S pilou, tahal dost dlouho s koněm, drandil na traktoru, ale dnes s tím omezením jezdí na vyvážečce. A věřte, že v tom je machr.
Ale uznávám, že se může stát, že někdo spadne do průšvihu a pak už moc možností nemá. A já zase nemám problém s tím, aby mu tento sociální systém pomohl. Jenomže on rozhazuje plnými hrstmi potenciálním voličům a pak někde čtete, že někdo potřebuje operaci za několik mega, systém mu sdělí, že na to nemá, nebo nedá, páč už to rozfrcal za vitamíny kde komu a pak jeho známí pořádají veřejné sbírky.
Jo, pomáhejme fakt potřebným, ale nepomáhejme těm, co se z toho můžou vyhrabat sami.
Hej, starej - dokážeš se z toho vyhrabat sám ?
Na todle se nikdy bezdomovců neptám, kdysí jsem se ptal, jestli je tím penízem neurážím...ale pak jsme si řek že to je dost blbé i na mě.
U soudu se v případě pochybnosti o vině zločincově :-D))) jedná v jeho prospěch....a tak teda jestli by se tak nemělo přistupovat i ve vztahu k lidem bez domova , respektive bez bydlení (domovem je jim momentálně například ulice). Nevím, vy na to možná máte nějaký rekogniskační fígl , nebo nějakou identifikační pomůcku, já su ale původem z vesnice.
Co jsem se tak vyptával, tak nejvíc by potřebovali práci....ale uznejte sám, zaměstnáte šedesátiletou osobu uvyklou pití, špíně, poměrně nespolečenskou, bez občanky i bez řidičáku, možná dokonce je přenašečem bacilů....
Zajímavým jevem je, že mezi lidmi bez bydlení nenaleznete Roma či Romku. Ti si zřejmě umějí nějak poradit, potažmo netrpí tolik psychickými problémy, nebo nemají skrupule.
Pouze spekuluji, nevím proč tomu tak je. Ani vietnamského bezdomovce jsem dosud neviděl. Ukrajince jakbysmet. Že by byli houževnatějšími jak my ?
Ten stát rozhazuje potenciálním voličům jak, zkuste uvést aktuální příklady, tak ze dva. Dík.
2? tak jo
Jsem se nedávno zasekl ve frontě v márketu. Přede mnou cikánská rodinka a ten obří nákup. A vytáhli na zaplacení ty papírky ze sociálky. A ta prodavačka, že tím nemohou platit taky ty dva rumy a tři vodky, že má istrukce, že chlast a cigára jim za to prodat nemůže. No a co? Tak to vymění u toho Vietnamce, ten se jich pak zbaví v tom márketu. Ale zaplatíte to ve finále vy a já. Přitom ten cigoš vypadal celkem fortelně, tomu by lopata slušela, ale proč by to dělal, když mu daj ty papírky, za které si pak nakoupí.
Příspěvek na bydlení, ten je taky dobrej. Máte velký byt, ale nemáte na nájem? Stát přispěje. Proč by jste se měl stěhovat do menšího? Jsem kdysi koupil činžák a hned druhý den po koupi, za mnou přifrčeli jedni, abych jim podepsal ten papír, že jsou sociálně slabí a ať stát na ten nájem, co mi budou platit, přispěje.. To ve finále platíte taky.
Chtěl jste dva příklady, mohu pokračovat, ale už se mi nějak nechce. Ono to stejně nemá cenu.
a ten činžák
Jsem tady ještě zmínil, že vlastním činžák. Vy mě zde patrně označíte za kapitalistu, který tyje z nájmů nebohých nájemníků.
Já zde rád čtu Vidlákovi články o zemědělství (když píše o politice, tak se mi občas kroutěj palce u nohou), ale dozvěděl jsem se tam mnoho, pro mě do té doby neznámých a zajímavých informací. A taky vím, že má manželku, pět dětí, snaží se vlastnit půdu a co nejvíc si toho vypěstovat, odchovat zvířata, snaží se být co nejvíc soběstačný.
Já zemědělec nejsem. Podnikám od začátku devadesátek, tak si nedělám příliš iluze o tom, jaký pak budu mít důchod. Dnes mám ještě ruce zdravé, tak se snažím ty peníze, které dnes vydělám, vrazit do toho baráku, abych pak, jednou, až už budu starý a už si je rukama vydělat nedokáži, byl zajištěný těmi nájmy. Prostě se dnes snažím zajistit, abychom potom, já a moje žena, netrpěli nouzí.
Vy si klidně očekávejte, že se o vás pak ten stát postará. Možná jo, možná ne. Vaše volba.
No a o tom to je
Máte barák, podnikáte a dřete, abyste se zajistil.
Pak přijdou všechno vám vezmou. Zavřou do krimu na pár let. Vyšoupnou vás do nějaký ruiny daleko od vašich.
Za dalších třicet let bude někdo nadávat vašim vnoučatům, jaktože se jim to nelíbí a že jsou nějací anti-něco.
Máte recht
To muselo být peklo, když jste měl kdysi statek, který vám předal taťka, jemu jeho táta, tomu zase jeho, generace na tom dřely a pak přijde vocas, vezme vám to a vy pak sledujete, jak to chátrá, jelikož k tomu nemají vztah. Přeci vše patří všem, abychom se všichni měli dobře, až jsme pak vžichni v hajzlu.
Já doufám, že k tomuto černému scénáři nedojde, tomu už bych se ubránit neuměl. Tak buďme trošku optimisté.
Obávám se, že jde jen o to, kdy to přijde.
Tentokrát to bude islám.
do toho nejdu
Čmoude, muslimy mám rád asi tak, jako miluji socialisty. Ale to by bylo na dlouho. Do toho dneska nejdu.Pardon, někdy jindy...
Cikáni a vietnamci mají…
Cikáni a vietnamci mají jednu věc společnou. Oproti bílým obrovskou rodinnou soudržnost. Neexistuje, aby cikán v nouzi, byť i ze vzdálenější přízně nedostal nažrat a vyspat. U nich je jednou z nejhorších životních pohrom vykázání z rodiny, mezi cikány se to používá jako trest, zpravidla na dobu určitou. Ohledně ukrajinských, polských, rumunských a především slovenských bezdomovců v čechách a na moravě očekávejte zajímavé časy, přibývají nemalým tempem a domů už nepojedou. Ubytovny autoprůmyslu během koronaviru zavíraly, hodně je jich teď venku a v pohybu.
a ještě provokativní dovětek
Že nemohl najít práci ve svém výučním oboru? No a co? Si třeba zvolil blbý obor.
Já v životě pár let strávil na lodi, pak jsem provozoval několik maloobchodních prodejen, dnes kácím stromy. A nestěžuji si. Člověk sebou musí mrskat, aby zabezpečil svou rodinu a né stát s nataženou dlaní a "já jsem malé poupě a já stojím v koutě". No, tak si tam stůj, pak se ale nediv, že ti střechu nad hlavou bude dělat ten most.
Neřekl jsem
Neřekl jsem, že řada těch lidí nepracuje nebo nedělá něco jiného. Ale fakt by mě zajímalo, kde třeba, kde sežene práci tkadlec nebo švadlena, což zrovna u nás byly běžné obory. Stejně tak tu máme vzdělaného inženýra, hodně sečtělého, který žije na ulici. Semlela ho nová doba.
v tomto ve sporu nejsme
Tkalec a švadlena dnes mají smůlu. Vozí se to z Číny. Ale pokud chtějí přežít, tak holt musí začít dělat něco jiného. Něco jiného se naučit a pak se tím živit.
U toho inženýra bych si dovolil s vámi nesouhlasit. Třeba začal chlastat, nebo si srknul perníku, co já vím, ale každá doba byla těžká. V každé se musel člověk snažit starat sám. A byly daleko těžší doby, než máme my dnes. Jenže kdysi lidi nestáli v očekávání, že se o ně postará nějaký stát. Věděli, že to je na nich.
Já žádný inženýr nejsem, něco jsem přečetl, ale na ulici nežiji a ani nikdo z mých blízkých.A dokud se dokáži hýbat, tak ani nebudou.
Ten bezdomovec nepije
Alespoň jsem ho nikdy neviděl se motat, někde pospávat nebo že by v ruce držel láhev (a to ho potkávám poměrně často). Ono jako ocitnout se na ulici bez ničeho je celkem snadné. Stačí, když vás soused v paneláku v důsledku své nezodpovědnosti připraví ohněm (nebo třeba výbuchem varny perníku) o střechu nad hlavou a pojišťovna vám vyplatí s ohledem na aktuální tržní ceny za bydlení velké nic.
Ale mně šlo o něco jiného - v každé době existuje zástup lidí, kteří nemůžou dělat, co by chtěli, nemůžou realizovat své životní sny, profesní dráhu atd. Dělat z toho proto výlučně záležitost toho zlého minulého režimu je nesmysl. Správně by mělo být, disidenti a jejich sympatizanti měli pocit, že se nemůžou za minulého režimu realizovat, jak by chtěli. Ten dnešní systém vás totiž dokáže zlikvidovat úplně stejně jako ten minulý, jen to není tak vidět.
Každý režim vás dokáže zlikvidovat
Ukažte mi v minulosti režim, který by byl absolutně spravedlivý. Žádný mě nenapadá.
Takže na jedinci pak je, aby se srovnal se situací a prožil důstojný a šťastný život.
A souhlasím s vámi, že se může stát, že se do těžkého průseru můžete dostat vinnou někoho jiného. Pak můžete buďto očekávat pomoc z venčí, na to bych moc nesázel, nebo se musíte zabejčit a zase se z toho vyhrabat. Nebo v tom hnoji, který jste si sám nezavinil, můžete zůstat a pak si ublíženě stěžovat.
To už si ale musí rozhodnout každý sám, kterou cestu z toho si vybere.
Na tomhle se shodneme
Jak říkám, mně jde hlavně o to, že prostě nevěřím na žádné zákonné dobro a zlo v podobě božského či ďábelského politického systému. Takže třeba komunisté ničili životy lidem doma, koloniální velmoci zas v Africe a Asii. To první je dnes prezentováno jako nepopsatelný a nezapomenutelný zločin, u toho druhého zas děláme, jako by k tomu snad ani nikdy nedošlo. To samé ten Taiwan, ti zlí komunisté vs. nikdy na Taiwanu nebyla žádná diktatura. To samé Tibet a takhle bychom mohli brát jednu zemi vedle druhé, jeden politický režim za druhým. Pro mě se prostě smrt na galejích nebo v nějakém zbytečném mocenském konfliktu za "císaře pána" nebo "pod bičem otrokáře" nijak neliší od smrti v gulagu.
Počkat počkat
Tenhle režim žádné vyvlastňování nemá v programu.
Komouši to měli.
To je základní rozdíl.
Tohle už jsme přece řešili
Vyvlastňuje každý režim, máme na to dokonce příslušný zákon - viz ukončení tahanic kolem výkupu pozemků na stavbu dálnic.
Jenže jste falešně argumentoval
Vyvlastnit pozemek na dálnici za odškodnění a vyvlastnit všechny firmy v zemi za kriminál, jsou dvě různé věci.
Vy z nich chcete udělat tu samou, abyste mohl banalizovat to druhé.
Je veřejným tajemstvím, že jde mnohdy o nemocné lidi.
Například schizofreniky. Samotné bezdomovectví je pak zdravotním rizikem.
Takže zdejší hraběcí rady lesního mudrce, typu" vzchop se a spolehni se jen na své ruce",....jsou takovýmto lidem na dvě věci.
Ne všici lidé jsou prostě tak silnými chlapy jako je např. zdejší přítel lesů , vod a strání...a neúnavný bojovník s brouky. Ne všici jsou si rovni (ale to on asi ví).
Kdysi se říkalo, že podle stavů hajzlů pouzuj kulturní úroveň daného místa.
Možná kdyby se plat odpovědných ouřadů a politiků odvozoval od stavu a počtu bezdomovců a bezdomovkyň, možná pak by bylo jich jen málo a všici by byli zdraví jak ryba (nebo aspoň tak jak přítel lesů a nepřítel kůrovce).
Ostatně kdoví, zda peníze, rozdávané neziskovkám, které po dekády řeší problémy s chudobou, nedaly kdyby se raději přímo těm postiženým bezdomovectvím....zdali by oni také neměli už dávno, podobně jak někteří z neziskového establishmentu, své malé rodinné domky , malé zahrádky, auto či peníze na dovču u moře. Možná ano, možná ne, já ty peníze nedostávám, přes moji maličkost (naštěstí !!) netečou....
No a dejme tomu tak ze dva roky nějaké celoplošné karantény....a kdo posléze bude platit nájem majitelům , splátky bankám, daně státu atd. apod ?
Kde pak všecky ty bezdomovce umístíme ? Nebude zde náhodou málo ulic, málo kanálů, málo mostů atd apod. ?
Možná bychom je měli zavčas přistavět, přikúpit...
Hladová bezdomovecká zeď.
Musíte se smát, protože je…
Musíte se smát, protože je to vaše jediná psychická obrana a jste kousek od zhroucení.
Nešlo o to, že třídní nepřátelé nemohli dělat, to co chtěli. Šlo o to, že nemohli dělat ani to, co by mohli, kdyby nebylo komunistů. - Zatímco komunisti mohli dělat, to, co by bez vlády strany dělat nikdy (a nikde na světě) nemohli, protože na to prostě neměli. Třeba posílat k pétépákům syna souseda, na kterého měli pifku. Dokonce i když soused byl dělník a jeho syn dělnického původu. Kde si tuhle mohl kdo mimo socialismus užít?
Ten "omílaný argument" - no jako výše, jako ve Výmaru byste potřeboval americké vojáky, co vás dovedou až k těm mrtvolám v Buchendwaldu, abyste si je pěkně očuchal a ponosil na valníky.
Pořád se snažíte to nějak relativizovat a ignorovat.
Já vůbec nepíšu o Havlovi ani dalších disidentech. Chartu sepsal stalinista Kohout, komoušů v ní bylo plno.
Charta nebyla samej kulak, živnostník, pilot z Británie, mnich či velkouzenář. (Nebo znáte protipříklady?) Byl to komunistickej spolek, kde měli za maskota výpitku a smažku Havla z kolaborantský rodiny, třídně blízké výpitky a fetky tvořící neposlouchatelnou hudbu.
Nevím, jak si můžete dovolit dávat chartisty vedle těch, co šli s klidným srdcem na popraviště, po tom co je komunisti chytli při něčem, co dotyční považovali za mravní povinnost vůči národu.
Působíte, že jste úplně vytěsnil padesátá léta a pořád vám tím pádem nedochází kontext. Pořád jakoby byl jen gulášový socialismus.
"Ten kapitalismus, co zrodil 1. a 2 světovou," jaksi zrodil i komunismus - kde a kdo napsal Kapitál, kde byla založena bolševická strana, kdo byla Balabánová, čí švagr byl Trocký, kdo sponzoroval a z pozadí řídil VŘSR?
V ČSR jsem snad "ten kapitalismus jaksi neměli. Jsme malá země, světovládné kejkle se dějou jinde a na jiný úrovni.
Mohl za to snad ten kulak, do kterýho kopal nějakej dělník z jatek povýšenej na tajemníka?
Můj článek je o tom, že si to ten dělník z jatek sakra užíval, to z něj dělá prase a jestli jeho syn a vnuk nejsou schopni uznat, že děda byl dost prase, tak stojej za stejný hovno.
Prasárny co vymejšlí u Rotschildů a Rockefellerů s tím nemají moc společného. Pro ně je jen kopající hajzlík jen použitelná, vyměnitelná krysa lambda.
Já taky nedělám práci ve svém oboru a to proto, kým je obor prolezlý. Otázka výběru. Mohl bych odjet do ciziny. Otázka výběru. - Jak to souvisí s tím, že v jednapadesátým někdo někomu napsal do papírů, že nesmí na vysokou nebo z ní musí vypadnout?
Ještě jednou. Náš současný režim je výplodem a pokračováním toho předchozího. Jistě sám vyjmenujete některé bývalé, dnes vysoce postavené komunisty. Tak jakýpak jiný režim.
Možná jste jeden z těch,
co mají s komunisty minulé doby špatnou zkušenost osobní nebo v rodinné. Pro minimálně polovinu národa je to vyprávění na úrovni dějepisu- francouzská revoluce,husité,VŘSR a tak.
Dnes jsem byl na střelnici, kde to bylo tak půl na půl - staří k mladým.Při prezentaci zbraní instruktor položil mladým pár otázek k historii. Kvůli zbraním ruským i německým.Kdo byl L.Svoboda, Sochor,Jaroš,co byl Tobruk, Buzuluk,Sokolovo. Jenom jednou někdo nesměle pípl,že Svoboda byl prezident. Jinak velké ticho. A pro tu polovinu je to většinou naprosto nezajímavé téma. Komunisti byli svině,husité taky,Žižka sprostý lapka. Takže,až odejdeme my,co tu dobu pamatujeme, třeba přijde někdo,kdo bude hlásat,že to byla celkem o.k. ve vztahu k tomu,co se dělo v okolním světě. Velká krize vUSA, rasové problémy tamtéž,justiční vraždy a.p. Asi mezi komunisty bylo dost lidí,co nikomu neublížili. Ti,co ano, byli a jsou stejní darebáci i dnes. Nebo jejich děti. Všichni mladí studentští vůdci z 89 byli funkcionáři SSM. Potom třeba ředitelé ústavu pro výzkum zločinů komunistického režimu.
Proto si myslím,že svinstva všech režimů dělá vždy jeden typ lidí,který vždy vyplave na hladinu. Ostatní se pak vezou a většinou mlčí. Dokud nepřijde další změna.
ano
Sicut erat in principio, et nunc, et semper. Et in saecula saeculorum. Amen. Ano bylo to tak, opravdu, od prvopočátku a bude na věky....
Ale zlodějina bude dál zlodějina
Nejspíš bude válka s islámem, takže jedno velké repete.
Z pochybných charakterů budou muslimové, z ostatních mrtvoly a uprchlíci na jiných kontinentech.
A vy jste s nimi měl dobrou…
A vy jste s nimi měl dobrou zkušenost a proto je hájíte a nechcete uznat, že to platili jiní.
Je to tak?
Mohou děti za svoje rodiče?
Před pár týdny v pořadu Události komentáře si povídal moderátor Železný s místopředsedou vlády Havlíčkem o čistě odborných věcech týkajících se dvou ministerstev, které Havlíček řídí. Protivládní klaka Havlíčka nenávidí stejně jako Babiše, protože oba makají pro Česko, a stručně řečeno mají výsledky, navíc nesnášejí nemakačenky a šíbry. Nemaje dost argumentů, zaútočil Železný na Havlíčka a tím i celou vládu a tentokrát i na KSČM, která tuto vládu podporuje, naprosto nemístnou větou, že neví, proč je ministerstvo dopravy ausgerechnet se sídlem v ulici Ludvíka Svobody, tohoto komunistického prezidenta.
Opakuji, že předmětem rozhovoru Železného a Havlíčka nebylo zkoumání komunistické minulosti Svobody, to jen Železný si v rámci svého moderování odskočil myšlenkově úplně jinam a kopl si do Svobody, KSČ a obecně všech, kteří si dosud Svobody váží, ale i do těch, co jako Hřib, či Kolář, ještě neudělali v názvech pražských ulic tu správnou inkviziční čistku. Úplně minimálně se Železný provinil proti Kodexu ČT, který říká, že z projevu moderátora nesmí divák poznat jeho smýšlení k dané věci. Jenže to by museli z ČT, této zprivatizované hlásné trouby TOP09 a ODS vyhnat půlku osazenstva, snad kromě uklízeček a to počínaje ředitelem.
Pro neznalé je třeba uvést, že moderátor Železný je vnukem jednoho z příslušníků Svobodovy jednotky v SSSR, který byl ke konci války zraněn a někdy v roce 1945 počal známějšího příslušníka této famílie, bývalého televizního magnáta, soudem uznaného podvodníka a nynějšího kandidáta Trikolóry na senátora, Vladimíra Železného. Jeho čachre machre s televizní licencí stály tento stát 10 miliard Kč za prohranou arbitráž.
Pro dokreslení je třeba dodat, že Vladimír Železný kdesi prohlásil, že se hlásí ke své rodinné židovské tradici, ale že není pravověrným Židem.
Stručně řečeno, kriminálník Vladimír Železný patřil a patří k prominentním opozičníkům za bývalého režimu, nicméně šikovně kličkoval mimo jiné prací pro hluboce režimní ČST, prostě za každého režimu tak, že je z něj nyní boháč a z jeho synka absolvent prominentní střední školy za socíku a VŠ za současna, vše na úkor daňových poplatníku tohoto státu. Nebudu rozebírat, že širokou obec diváků TV Nova krmil nejhnusnějšími seriály té nejodpornější kvality, ač sám sbíral obrazy těch nejkvalitnějších především českých výtvarníků. Věděl tedy moc dobře, co je kýč, hnus v umění a co je kvalita.
Nebudu zde zmiňovat co pro český stát za svého života udělal armádní generál Ludvík Svoboda, od roku 1968 prezident ČSSR. Stojí za to se na hlavní body jeho životopisu podívat na web https://www.ludviksvoboda.cz/. Z mého pohledu obdivuhodný život, ve prospěch Československa. Pro příslušníka rodiny Železných, jen ničemný komoušský prezident.
I napsal jsem mladému Železnému e-mail tohoto znění:
Nevážený moderátore Železný,
bývalý prezident ČSSR a armádní generál Ludvík Svoboda má v Praze svoji ulici proto, že se zasloužil o vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Nebýt tohoto vítězství, Vy byste se nenarodil, protože Váš děda by skončil v koncentráku. Následně také český národ by byl vystaven genocidě, jak slibovali Heydrich i Hitler.
Tak proto!
Bohužel, jako hodně lidí Vašeho věku, nejste schopen své znalosti historie využít k pochopení docela jednoduchých souvislostí.
Dnes řada lidí módně útočí na minulost, kdy v této zemi vládla KSČ, oproti tomu stavějí památníky nacistickým zločincům a ti méně přihlouplí a duševní choří, jako jeden Řeporyjec, alespoň plédují za obnovu památníků Rakouska-Uherska.
Jednoduše jim schází schopnost srovnat si dějinné události do jednoduchých souvislostí.
Takže, mohou děti za svoje rodiče? Určitě ano, zejména, když trvají na ničemnostech svých rodičů, jako moderátor Železný.
Máte
moje slepice.
Mladej Železný to má v…
Mladej Železný to má v genech. Jeho dědek, který se nejmenoval ještě Železný, byl v prvním boji zraněn. Zase ne tak těžce, aby mu to zabránilo v dezerci a jak tak utíkal od Svobodovy jednotky, zastavil se až v sovětské Střední Asii. Proto se Vovka (Vladimír) narodil v Samaře. Dezertér se tam údajně živil jako redaktor (sic).
Trochu to doplním: vojín…
Trochu to doplním:
vojín Tordes (Šalamoun) Eisenkraft aka Fedor Železný, narozen v Polském Těšíně 31.5.1916
Protitanková rota, kmenové číslo 1068m Buzuluk od 201.11.1942
Prý nedezertoval, ale během bojů v Sokolově "ztratil kontakt s jednotkou".
Geny nevychčíš. (toto moudro…
Geny nevychčíš.
(toto moudro jsem slyšel na fotbale .... jeden dědek říkal: tata taky nehral nic moc ... druhý na to: geny nevychčíš)
Aúúúúúúúú......
:-D))))))
Co tím chcete říct?
Že Jakub Železný je stejnej hajzlík jako doktor Rychetský? - Souhlasím.
Že to ospravedlňuje kopání aparátčíka do kulaka? - Nesouhlasím.
Téma
Jak píše věštec o kousek výše, téma je to dnes skutečně zajímavé.
S těmi "zločineckými geny" nevím, možná že jen příležitost příslovečně dělá zloděje. Vezměte si třeba Dienstbiera, resp. oba. Ten starší musel být po čertech kovaný člen strany, když ho poslali dělat rozhlasového zpravodaje do Washingtonu. Jestli někomu někdy ublížil, to netuším. Pak se překabátil na komunistu s lidskou tváří a trvalo dalších dvacet let, než se stal "demokratem". Otočka za otočkou. Nu a jeho synáček, prost jakékoliv "otcoreflexe" (v Čmoudově pojetí) vyplul na povrch, opíraje se jen o to poslední tatíčkovo životní období.
Možná jsem to napsal trochu zmateně, jádrem mého blábolení je tvrzení, že z činů a životů svých předků si vybíráme selektivně a většinou máme to štěstí, že nevraždili. Že páchali (nepochybně) jen lumpárny obvyklé a společensky spíše tolerované.
Ovšem ono je to tak, že Čmoudem podobné, jako popisované (exemplární) příklady, jsou zapříčiněny lidskými povahami asi odjakživa. Když probíhá společenský převrat, tak na tom obvykle někdo vydělá, a jiný prodělá. Už za husitů se zabavovaly docela jiné majetky, než šicí stroje - domy, půda, panství. Kdo vítězil, bral. Po Bílé Hoře - darmo mluvit. To byly konfiskace jako bejk a nově přicházející šlechta, dnes se vydávající za českou a zdobící se údajnou morálkou, na nich zbohatla nevídaně. Možná by se ti současní potomci Clam - Galasů (třeba) a další měli také zastřelit? Nebo se alespoň vzdát majetku? Předat restituovaný majetek původním majitelům nebo jejich dědicům nebo státu?
Proč by to ausgerechnet po Únoru mělo být jinak?
A tak mi vychází, že téma je to zajímavé, ale jeho otázky platí obecně. Chápu Čmouda, že sáhl po komunistech. Jednak působí dojmem, že s námi má nějaké nevyřízené účty, ale hlavně jsou komunisté jaksi nejlépe po ruce. Jsou příkladem, který si mnozí ještě pamatují, a leccos z našich zločinů, chyb a přehmatů, je docela dobře zdokumentované.
Současné vyvlastňování a jiné kolaterální záležitosti jsou ukryté za fíkovým listem tzv. demokracie a hlavně se viníci ztrácejí v mlze současných stále složitějších ekonomických, politických a společenských vztahů (viz výše josefka a strejda).
To ale neznamená, že viníci neexistují. Jejich "sebereflexe"?. Kdepak, ty "rodiny" drží pohromadě.
Ano Godote, přesně,
"Možná by se ti současní potomci Clam - Galasů (třeba) a další měli také zastřelit?"
V naší krajince pod Řípem od roku 1603 sídlí rod Lobkowiczů. Možná jste někdy neopovrhl roudnickým zámeckým vínem, na jehož etiketách rok 1603 býval uváděn. Copak se to tehdy stalo? No pravověrný katolík, Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz, (https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Vojt%C4%9Bch_Popel_z_Lobkovic), takto od roku 1599 nejvyšší kancléř zemí Koruny české, si vzal za ženu Polyxenu z Perštejna, vdovu po Vilémovi z Rožmberka a založil tak roudnickou větev Lobkowiczů, neb se mu s novou ženou podařilo, na rozdíl od Rožmberka dostat Polyxenu do jiného stavu. Zdeněk se podílel na kolaboraci s Habsburky až do své smrti a přihlížel jak vyhnání místních protestantů, kterých tehdy zde žilo 80% obyvatel, tak vyhlášení Obnoveného zřízení zemského z roku 1627, které se Habsburci ani neunavovali přeložit do češtiny. Následovalo 300 let germanizace a rozprodeje do rukou převážně cizí šlechty. Roudničtí Lobkowiczové si přisadili a taky si mnohé majetky zbylé po útěku protestantů pořídili. Po roce 1989 se o ně zase přihlásili a Havel jim je vrátil. Dnes v muzejní instalaci rodových dějin v paláci na Hradě pražském, Zdeňka Vojtěcha opěvují. Polyxena byla mimochodem zachránkyní defenestrovaných místodržících. Současný správce majetku této větve rodu je velmi slušný člověk, ale na Zdeňka Vojtěcha nedá dopustit.
Mimochodem Godote, rod se dále dělil a jedna z jeho větví pobývala a žije po restitucích u Vás v nedalekých Křimicích (pěstuje tam proslulé zelí). Hlavou tamější větve je bývalý český politik, který díky praxi dělníka do roku 1968, než emigroval, patří mezi ty slušnější pravičáky se šlechtickým erbem. Nevyjadřuje se o bývalém režimu tak nenávistně. Paradoxem je, že podle pravidel rodiny, vlastně převzal titul vévody a knížete roudnického, protože roudničtí příbuzní se dopustily morganatického sňatku.
Změny režimů
a změny vlastnictví majetků jdou vždy ruku v ruce. Proto se mění režimy, aby se změnily majetkové poměry. Cinkání klíči davem je jen doprovodný jev, vyvolaný médii. Vždy jde o moc, tedy o soustředěnou nadhodnotu lidské práce.
V Polsku
bude dělat velvyslance syn pobocnika Hitlera,který se osobne zucastnilnapadeni Polska.Sice od dubna Poláci rozmýšleli,ale nakonec to rozmýšlení svedli na koronu.
To bych mu nevyčítal.
Každý jsme něčí dítě.
Jenže on ten Arndt Vodněkudněkam byl ještě nedávno náčelníkem či ředitelem BND. A to by měl být pro Poláky důvod k obavám; kupodivu jim zrovna tohle nevadí.
Ve Svitavách je od roku 2007…
Ve Svitavách je od roku 2007 čestným občanem nácek, agent Abwehru, který se účastnil akce v Gliwicích a rozpoutání 2 světové.
V jeho koncentráku měla být o něco větší úmrtnost než jinde, ale zachránil za úplatu přes tisíc židů a natočili o něm v Hollywoodu pohádkový film z druhé světové.
No a takto...
... se chovají k člověku v středobodu naší svobody a demokracie, tedy v centru samotné EU: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/slovak-hodiny-umiral-v-…
Nojo Čmoud - myšlení ála Vlk…
Nojo Čmoud - myšlení ála Vlk a má i lecos společného s Tarasem, prostě cesta do pekel a ke stejným prasárnám co přičítá komunistům.
Bla bla bla
Nechcete jít na terapii k nějakýmu svýmu studentíkovi?
Rozpovídejte se někdy o svý rodině.
Profesionálně byste měl být schopen vytvořit komplexnější odpověď než jen dvouřádkovej shazovací blábol, kde obviníte někoho, kdo se zastává oběti.
Člověk so se vydává za profesora psychologie by měl předvést více.
Snad tu nebudete nakonec tvrdit, že se tu za komunismu nikomu neublížilo. Jakej byste k něčemu takovému mohl mít důvod.
Jako špunty na hladině.
A je fuk, jestli je to moře, rybník, řeka nebo kaluž. Je jedno, zda je to voda, mléko nebo krev.
Na klidné hladině jsou vidět, za bouře jsou skryti mezi vlnami a pokud je některá z nich přelije, za pár okamžiků jsou stejně opět na hladině.
Oni jsou špunty a my kapalina, která je nadnáší. Kapalina, která si naivně myslí, že když zabouří, to špatné se z hladiny navždy ztratí.
Dokud budeme my, oni se na dno nikdy nedostanou.
PS: Odhaduju, že z tisíce narozených miminek bude minimálně jeden špuntík.
PPS: Přečetl jsem Čmouda, komentáře a od té doby se mi hlavou honí výše uvedená myšlenka. Abych to zarazil, napsal jsem ji sem. Jak souvisí s tématem přesně nevím, ale nějak asi jo.
Gdyž budou padat špuntíky…
Gdyž budou padat špuntíky zhůry, Můžeme uhnout. Jen blboňi je budou chytat.
Ale se jich chytat...
... se může vyplatit. Alespoň se člověk neutopí. Tedy ne hned.
Tak to tedy ne. Eště by…
Tak to tedy ne. Eště by člověk od teho něco chytil.