Pokání aneb dilema komoušova syna

Autor

Pár let před koncem socialismu dávali v kinech film Pokání. Dnes je ten film vedený jako gruzínský, ale tehdy byla Gruzie součást Sovětského svazu a tak se to presentovalo jako sovětský film.

Film měl sice normální strukturu, ale působil vizuálně dost fantasmagoricky. Aby nemuseli přiznat, že řeší přímo stalinismus a mohli se vymlouvat, že to je o diktaturách obecně, tak tam dali plno anachronismů, takže jste tam mohli vidět strážné ve zbroji tak doby Bílé hory, prokurátora s rubikovou kostkou. Takovýhle věci.

Bylo to s tím filmem trochu surrealistické i jinak. Na sovětské filmy tehdy dobrovolně nikdo moc nechodil, ale tenhle kritizoval socialismus, takže se na něj lidi podívat šli už jen proto, že by měl bejt kvůli tématu vlastně (polo)zakázanej, jako byly naše vlastní trezorové filmy ze šedesátých let. Ale když to přišlo ze SSSR, tak to tu nešlo zakázat. Podobně se pro sem tam nějakou narážku chodilo na Nohavicu, Suchého nebo Cimrmana, podobně se četly knížky z 60 let, schované doma v knihovnách.
 Koneckonců, jako protlačil výrobu tohohle filmu Gorbačov, tak kdysi protlačil Chruščev "Jeden den Ivana Děnisoviče."

Jít se podívat na Pokání byla tehdy tak trochu společenská povinnost, protože o tom filmu každej mluvil. Podobně se šlo tehdy i na Formanova Amadea.

Příběh sám byl o tom, že v městě umřel místní, kdysi nejvyšší funkcionář a jeho mrtvolu pak někdo vykope a objeví se v zahradě jeho syna. Syna hraje ten samej herec, co hraje ve flashbackách otce (ale nepletete si je, kvůli jinejm vousům, brejlím a tak).

Mrtvolu znovu pohřbí a pak se jim znovu objeví v zahradě a tak několikrát.

Mezitím se to začne v rodině řešit mezi synem (tak 50) a vnukem (20 a něco). Vnuk byl dědův oblíbenec, ale nic o dědově minulosti nevěděl. Žil si ve sladké iluzi, že má hodného dědečka, kterého si lidi váží. Teprve bádáním nad tím, proč někdo dědečka vykopává a hází jim ho na zahradu zjišťuje, co byl jeho dědeček za prase a odporného člověka a je z toho zhrozen.

My to vidíme jako flashbacky a jsou to scény, jakože se v městě rozkřikne, že přijely klády (pokácený vězněma) a pár zoufalých lidí chodí po nádraží a hledá na nich nápisy od vězňů z gulagu, že tak třeba přijdou na to, že jejich příbuzný je ještě naživu. Nebo na nádvoří úřadu přivezou náklaďák zatčenejch lidí, funkcionář se zlobí na poskoka, co to je. On mu odpoví, že nechal zatknout slušné lidi, jak funkcionář chtěl. Funkcionář mu napřed vynadá, že blbec nepochopí ironii a pak se usměje a ty slušné lidi stejně pošlou do gulagu.

Zatímco vnuk je zhrozen tím, kdo byl ve skutečnosti dědeček, jeho otec, funkcionářův syn, který vše věděl a byl tak plnohodnotným komplicem, naopak dědečka hájí a nejraději by to vše zametl pod koberec a dělal, že se nic nestalo.
 Kdyby mohl zakázat (a trestat) o tom i jen promluvit, tak to udělá, jen o tom mluví jeho vlastní syn, tak nemůže. Kradli a vraždili přeci taky pro něj.

Protože každá rodina je jeden propojený systém, tak nevydrží silné vnitřní pnutí a rozpadne se, jako vše vystavené vnitřnímu pnutí. Syn neustoupí, protože se nemůže začít přiznávat a veřejně hlásit ke zločinům svého otce, nemůže je nijak obhájit, po městě chodí partneři, děti a vnuci jeho obětí, co by chtěli spravedlnost nebo aspoň pravdu a jen strach a hrozba represí jim brání se jich domáhat.

Vnuk ovšem vyrostl v krásném světě oficiální propagandy. Hustily se mu do hlavy vznešené kecy a on se jich teď neumí vzdát a stát se lusknutím prstů cynickou sviní a šikanovat lidi, aby chválili jeho zločinného dědečka. Film končí tak, že vnuk ten tlak neustojí, vezme si dědečkem darovanou pušku a vystřelí si mozek z hlavy. Jednak aby měl konečně pokoj, jednak aby ublížil rodičům i dědovi, protože ví, že ho maj rádi.

Původně jsem chtěl napsat, že je to taková poetická spravedlnost a filmařská licence, že to je trochu patetické, že to připomíná řecké tragédie, kdy si Oidipus vypíchl v sebepotrestání oči a jako slepec bloudil zemí a jak o tom Kundera filozofoval v Nesnesitelné lehkosti bytí.
 Jenže pak jsem si vzpomněl na sebeupáleného Palacha, který v principu udělal to samé, byť ne puškou, ale ohněm, a utrpení (aspoň do první morfiové injekce) bylo o to větší a delší. Palach se taky nechtěl probudit do reality, nechtěl se vyrovnávat se sračkovou realitou, co dokonce pomáhal tvořit, a radši zemřel. Takže to v tom filmu asi nebylo až tak přehnaný. (U Palacha to nebyla rodina, ale spíš režim, na který měl citovou vazbu, ale mechanismus byl stejnej.)

 
 Tohle je ten problém s rodinama. Na jedný straně si v normálních rodinách pomáhají. Na druhé straně se ale celá rodina stává komplicem, spoluviníky a zločineckou tlupou tím, že jeden z jejích členů je zločinec a ona ho nezavrhne. Ze solidarity se stává spoluvina.

 Dilema komoušova syna je o tom, jestli, když váš otec spáchal nějaké svinstvo, tak jestli vy pak dáte přednost rodině a odhodíte morálku nebo si podržíte morálku a zavrhnete otce.

(Samozřejmě, může se jednat o matku, může se jednat o dceru, místo komunistů mohou být náckové, mafiáni, exekutoři, havloidé, sekta, církev atd. O jakoukoli jinou, citově provázanou skupinu). Jde o to, co si v dané situaci vyberete a proč. Obě řešení jsou špatná. - Přijdete o člena rodiny (nebo celou rodinu) nebo jste spoluviník zločinu.

 Dilema komoušova syna pěkně ukazuje případ Vaše. Podle všeho byl Vaš přeci jen totální prase. Za války v SSSR byl v uzavíracích jednotkách a střílel do zad ustupující vojáky, po návratu do ČSR sloužil v armádě a donášel ruské tajné službě na své kolegy, pak se z něj stal prokurátor a řádil v padesátých letech. Komouši sami ho pak poslali do vězení.
 
 Ve Vašově případě se dilema komoušova syna netýká jeho syna. Měl dceru a ta ho zavrhla. Nepotřebovala k tomu žádné velké morální vypětí, protože Vaš byl stejný prase doma jako mimo domov, takže byť geneticky jeho dcera, patřila mezi jeho oběti a lidsky patřila jinam než on. Jak jednou překonala dětský reflex solidarity s rodiči, už tam dál nebylo nic, co by je poutalo.

 Nepátral jsem, jestli náhodou Vaš neměl taky vlastního syna, ale má spirituálního syna, doktora Rychetského. Ten, ač by s ním vlastně neměl mít nic společného, se ho přeci jen stále snaží nějak pokřiveně obhajovat a dělat z něj ubohou oběť komunismu, což je výsměch všem jeho skutečným obětem.

 Přitom Rychetský není Vašův syn (leda kdyby se s ním paní Rychetská zkurvila), je jen synem advokáta, který Vaše obhajoval a protože každý má právo na advokáta, tak by si kvůli tomu neměl správně ani co vyčítat. Nikomu by na tom nepřišlo nic divnýho, kdyby to sami nevytáhli.  - Jenže Rychetští do toho z nějakého nevyřčeného důvodu dávají daleko víc ze sebe, než jen profesionální povinost.
 
 Starej Rychetskej musel k Vašovi cítit daleko větší spříznění než v běžném vztahu advokát-klient. Skoro to vypadá, že kluci spolu v padesátejch letech řádili nebo starý Rychetský Vašovi přicmrdoval a pojila je společně prováděná svinstva. To se ovšem hned tak nedozvíme, protože Rychetský junior se o tom pochopitelně šířit nebude, o spoustě věcí jistě ani neví, spoustu věcí vědět nechce, dokumenty  zmizely kamsi před či po revoluci a hned tak na světlo nevyplavou. Důkazy nejsou, tak mu nikdo nemůže nacpat až pod nos podpisy jeho otce na jednom či druhém prasáckém rozsudku a chtít po něm vyjádření. - A jestli někdo může, bude spíš žádat nějaké to rozhodnutíčko v ten správný prospěch.
 Vlastně jediný, kdo nám tu říká špatný věci na svého otce, je sám Rychetský. Byť to dělá v negativu, implicitně a ne explicitně.

 Přitom by Rychetskému stačilo tak málo. Vymanit se z temného stínu svého otce a jeho kumpána Vaše a prohlásit, že dělali amorální prasárny, že on je nijak neobhajuje a jestli je chce někdo dát k soudu, ať si dá. Mýty o rodině by šly do řiti, ale vyrostl by jako osobnost.

 Když se říká, že děti nemohou za svoje rodiče, tak to je sice pravda, ale platí to právě jen v situaci, kdy rodiče přestanete obhajovat jen z toho titulu, že to jsou vaši rodiče. Kdy je začnete hodnotit jako každého druhého, jako normální lidi, podle běžných lidských pravidel, jako třeba to slavné "nečiň ostatním, co nechceš, aby oni činili tobě." - Pak je vidět, že nemůžete za své rodiče. - Jinak jste jen další lump z tlupy.

 Vašova dcera nemá žádný problém, když se jí pomlouvá otec, sama má o něm dost špatné mínění. To, že nemůže za svého otce, bije do očí.

 To Rychetský má problém se svým otcem. Nemá to v hlavě srovnané a to by ovlivňovalo jeho soudní i politická rozhodnutí, i kdyby ho nikdo nevydíral, jak ta rozhodnutí mají vypadat.

 Nemůže Rychetský za svého otce? Ne, nemůže, ale jen v tom smyslu, že fotra do jeho sviňáren nenutil a nepomáhal mu. To opravdu ne, ale jsou součástí stejné rodinné tlupy, kde se všichni dělí o kořist z otcových sviňáren.
 Činy jeho otce se mu nijak speciálně nehnusí, to, co tatík nasviňačil a spíš se je snaží solidárně krýt, aby náhodou na tatínka nepřišel trest, byť jen ve formě morálního odsouzení.

 Za to už Rychetský ovšem může, jsou to už jeho vlastní rozhodnutí. Samozřejmě, motivací jsou jen a jen osobní výhody a privilegia, o která by přišel a čert vem fotrovy oběti. Rychetský chce privilegia vysviňačené fotrem. To je základ jeho osobnosti, jeho charakteru. Zbytek jsou jen detajly. - Přeci jen: lepší pozice ve školní třídě; větší možnosti; lepší přístup ke vzdělání, tam kde ostatním je zakázán; pomoc na začátku kariéry: rady i funkce, kde se předvést atd - To vše má svou obrovskou hodnotu. - Ne, nemůže za svého otce, ale je stejná špína ze stejného týmu a je jím vědomě, aktivně a z nízkých pohnutek. - Jinak to prostě nemůže bejt.
 Rozhodnutí zůstat solidární s fotrem i přes to, co má na svědomí, to mu nikdo nevnucoval. Jiní by to rozhodnutí neudělali. 

 Ať si říká kdo chce, že nemůže za svého otce (bratra, matku, strýčka, tchána atd) jediné, co určuje, jestli je to pravda, je, jak moc se od něj desolidarizuje a co z toho vyvodí. - Když se o tom přemejšlí, tak prohlášení "Nikdo nemůže za své rodiče," je přeci jen dost manipulativní a křivácké, protože jemně přesunuje zodpovědnost tam kde není.

 Z otázky: "Jak se mohu s takovým dobytkem stýkat, jen proto, že je to náhodou můj otec?" dělá: "Vy mně viníte, z činů někoho jiného." Je to nechutně manipulativní a v podstatě je to přiznání viny samo o sobě. Je to implicitní prohlášení: "Já jsem stejný jako otec, protože mně jeho chování samo o sobě nijak nešokuje."

 Jestliže někdo nechce, aby byl jeho otec za dobytek, je jen jediná možnost: Jeho otec se jako dobytek nebude chovat.  

 Pro kontrast s Rychetským herec Moučka, který přerušil styky s bratrem. Pak každej ví i bez dokazování, že Moučka za bratra nemohl.
 
 Nejde přeci o to, jestli za rodiče můžete nebo ne. Jde o to, co si vyberete jednou dospělý: vyberete si princip rodinné sounáležitosti nebo nějaké obecné lidské hodnoty, které váš drahý příbuzný už dávno opustil?

Tam se to hraje. -

 Samozřejmě, jako ten vnouček z filmu Pokání, Rychetský by nejraději oboje, tatíka a vysviňačená privilegia i morální image. Jenže to nejde. Příbuzný ustavil situaci tak, že si musí vybrat.
 To je podstata dilematu.

 Samozřejmě, jako ten syn z filmu Pokání, otec vnoučka, se můžete rozhodnout, že nejlepší není zavrhnout otcovy zločiny, ale "zastřelit posla špatných zpráv" a předstírat, že je vše v pořádku a věříme na lidské hodnoty - to zastřelit je jen úsloví, v realitě to může být umlčet, uštěkat, zadupat do země, očernit, zdiskreditovat, pomluvit, ostrakizovat atd.

 V pozadí je princip "Zločin dokonán, pojďme dělat, že se nic nestalo, nechte mi výhody zločinu a nechtě mě hrát honoraci." - V tomhle "řešení" ten špatnej nebude ten, kdo zločin udělal, ale ten, kdo ho připomíná. Z oběti je rázem zločinec. Špatný se dělá z toho, kdo brání předstírání, že se nic nestalo.
 To je však jen o zdání a ne o podstatě. -

 V těhle kruzích patří k bontónu nepřipomínat zločinci jeho zločiny, když si chce hrát na honoraci, předvádět se a naparovat.

 Bohužel, dělat, že se nic nestalo nefunguje, protože to bychom pak ani nepotřebovali právní systémy.

 To bychom rovnou mohli ignorovat všechny vraždy, zlodějiny, znásilnění. Vše od zpronevěr po holokaust. Stejně je to minulost už vteřinu po dokonání a kdo chce, uvidí dávnou minulost ve všem. 

 Jen to má tu rubovou stránku, někde na tý straně kam se nechcete podívat, se vám hromaděj oběti a jim je hovno po tom, že vy si chcete teď hrát na (morální) honoraci.

 Přesně jak to měl v Pokání syn funkcionáře. Aby se o otcových prasárnách mlčelo, musel oběti aktivně umlčovat a nic než násilí nebo hrozby násilím nefungovaly. (I dnešní systém by se okamžitě zhroutil, kdyby ČT, jedna velká rodina, nechala mluvit každého, kritika).
 Tatíkovi z filmu nijak nešlo zastavit/umlčet toho, kdo dědovu mrtvolu házel zpět do zahrady ani vnoučka, co se ptal: "Proč někdo vůbec hanobí dědečkovu mrtvolu?".


 V mnoha zemích nezatížených komunismem mají tu právní zásadu, že když máte ukradenou věc, tak se vám zabaví a můžete se pak soudit s tím, kdo vám ji prodal (to lidi učí dávat pozor při koupi a nedělat idioty, co si myslí, že jim někdo feťáckého vzhledu v močí páchnoucím koutě opravdu prodává pod cenou VLASTNÍ počítač i s cizíma fotkama).
 V našem právním řádě máme koncept "nabytí v dobré víře". Koupíte kradenou věc a je vaše. Když ji najdou, tak musí čekat, až jestli čirou náhodou jinak nečinná policie nedopadne zloděje a z něj pak vy máte tahat prachy, když vaše fotky, několikaletá práce a vše ostatní jsou ještě na tom šlohnutým počítači.
 - Jakoby tenhle právní princip vymejšleli děti komunistickej zlodějů, ještě sedící na ukradeném majetku, bydlící v ukradenejch vilách, žeroucí ukradenýma příborama, chlemtající z ukradených sklenic a honosící se diplomama škol, na který se dostali jednou či druhou protekcí, nahrabali při zhasnutí a udělají vše, aby o to poctivě ukradené nikdy nepřišli.
 ("Znárodnění nevadí, ale teď už nebudem znárodňovat, když mám já nakradeno. Jo.")


 Ve filmu Smuteční vlastnost se řeší podobná situace s ukradeným majetkem.

 Somr tam hraje komunistickýho aparátčíka, co vyhnal z vesnice v padesátejch letech sedláka, kterej nechtěl do družstva. Musel se přestěhovat mezi cizí do jiné vesnice až na druhé straně okresu. Somr vyhnal i sedlákovu manželku, nedovolil jí ani vzít si vlastní šicí stroj i když do znárodněného majetku nepatřil. Pak pustil do statku sousedy, aby si nakradli - i ten šicí stroj. - Takhle Strana korumpovala společnost, podílem z lupu.
 (Co školek bylo třeba v ukradenejch vilách - kdo by svejm dětem nepřál školku, kdo by pomyslel na ty vyhnané, někam na druhej konec země.)

 Po 15-20 letech ten vyhnanej sedlák umírá, postarší manželka ho chce aspoň nechat pohřbít v rodné vsi a potřebuje na to oficiální povolení. Všichni se bojí, od faráře po ouřady, povolovat se jim to nechce, zakazovat to taky moc nejde. Přehazujou si ji jak horkej brambor. Všechno, co se stalo za kolektivizace zase vyhřezne ven.
 Somr se mezi tím oženil s dcerou jedněch těch sousedů, co si přišli nakrást. Problém je, že ona jednak nevěděla, co tam rodiče ukradli a jednak měla tu vyhnanou ráda. Vyhnaná za války lidem nezištně pomáhala a nic za to nechtěla. Dokonce odmítá se toho dovolávat a řešit svou žádost o pohřbení nějak pokoutně.
 Když se pak Somrova žena dozví, že jí matka dala kdysi ke svatbě výbavu a ta byla ve skutečnosti ukradená a ukradená právě té vyhnané, tak je z toho scéna. Dcera teď výbavu nechce. Nejradši by ji vrátila dotyčné i s omluvou, protože cejtí, že je to hyenismus, okrádat někoho, na kom se vozí stát a režim. Jenže matka, aby dceru dostala pod kontrolu, jí předhodí, že si lidi budou myslet, že o tom věděla nebo to ukradla sama.
 Protože je pravděpodobné, že by to lidi říkali, tak tu kradenou výbavu ze zoufalství jen rozstřihává na malý kousky, aby ji neměla. - Její zlodějská matka ani zlodějský manžel ani pořádně nechápou, proč ji to vadí.

 Komoušova rodina se formálně sice nerozpadá, nikdo se tam nezabíjí, ale to, že jsou rodina už taky mnoho neznamená.

 Pro úplnost: Film pak končí tím, že se na vesnici slaví masopust, na zastávce autobusu se lidi v maskách veselej a stranou od nich, se ta stará, osamělá sedlákova vdova rozbrečí.
 V tom, o čem byla ta zápletka, sice vyhrála, ale právo pohřbít manžela v jeho rodné vesnici by mělo být automatické. O to by se nemělo bojovat.

 Co hůř. Tím, že o ten pohřeb bojovala, tím jen všem na vesnici připomněla jejich vlastní špatnosti, zbabělosti a ubohosti, morální prohnilost, sobectví a zkorumpovanost. To, že si kdysi přišli nakrást. To, že ji nepomohli, i když ona jim před tím jo. To, že se dívali jinam, když se jí dělo příkoří. - Měli z ní špatný pocity a to ji od nich, těch, které Nohavica nazývá "mlčící", oddělovalo.

 Před ní si na slušný lidi hrát nemohli, protože oni i ona věděli, že nejsou.

 Komouši ji neukradli jen statek a vybavení. Ukradli ji příslušnost k její rodné skupině, ukradli ji její kořeny a identitu. Léta života, kde mohla dělat něco jiného, než se jen vyrovnávat s jejich mrzkostí. Z vesničanů udělali mravní hnus, mezi kterým se už stejně nedalo žít.

 To bylo víc než majetek a nešlo to nijak dostat zpět, i kdyby náhodou někdo chtěl.

 Znásilněný ženský věděj přesně, že jsou věci, který nejdou zpět. 

Některý věci jsou nevratný.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 3.1 (89 hlasů)

Komentáře

Bez ironie :-D

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Tož až budu mít čas přečíst si to celý, myslím, že bych mohla k tomu napsat román. Totiž co ze mne dcery komunisty a členky ČCE mohlo vyrůst?
A ne že to ze mne udělali komunisté, ale komunita, která se mne, mé rodiny nijak nezastala (mohla?) a vůbec netušila, co se třeba uvnitř mne, či mé matky odehrává. Jde o to - kdo by kým měl vlastně pohrdat. K šikaně se vždy přidají i ti, kdo vlastně vůbec nemusí (děcka ve škole, bez rozdílu politických názorů, či vyznání ať již svých, nebo předků)
A tak díky tomu nejen vím, ale i cítívám bytost nad tím vším, bytost, která mne nikdy, nikdy nezradí, ta dokáže jen jedno jediné, milovat mne. Ale i všechny ostatní. A světe zboř se, i ty komunisty, věčně tak zatracované. A že by někoho zavrhla ? Zeptejte se jí osobně.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

není to bytost, páč je vším a není pro ni oni a já - ale já vše.
Je i tím hodným kapitalistou a zlým komunistou nebo jak si to kdo k obrazu svému přetvrátíme, nahradíme zmanipulujeme vědomě či nevědomě.

Čmoudův článek podle mého zase naprosto mimo, protože jako většina dnešního demogratického osazenstva naší Zeměkoule ukazuje - hele to sou voni ti komoušííí, kteří nám jednačtyřicet let cpali ten novičok, ze kterého je nám ještě (některým) stále blbě. Hrr na ně, ti můžou za všechno.

Naplňuje se motto dnešní "lepší" společnosti - rozdělit a tu špatnou půlku nakopat dořiti, protože přece jenom my víme koho nakopat a proč.

Kdybyste se Čmoude raději věnoval potřebám, do roka a do dne je budete potřebovat. Nenávist k jedněm vám nepomůže a když jako hladový dostanete suchej krajíc, nebudete se ptát, co ta ruka dělala před rokem 1989. Ale vybíráte si sám, co je důležité. Třeba časem zjistíte, že to není prapor, pod kterým někdo pochodoval.

Průměrný počet slepic: 4.8 (16 hlasů)

ad. není to bytost, páč je vším a není pro ni oni a já - ale já vše.
ano. A je vším, tedy i komunikací :-)

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

Jaryne, vy jste blázen.

Vidíte, co to s váma dělá?

Až potkáte holku, kterou znásilnili nebo generála, kterýmu zabili díte, hlavně jim neříkejte, že se mají věnovat těm (vašim) potřebám a do roka a do dne.

Taky děkuju, že jste mi overtonovsky přišil nenávist. Co je nenávistného na tom, nazvat zločin zločinem? (Kromě toho, že to zločincovi a jeho rodině činí nějaké morální nepohodlí?)

Já tam žádnou nenávist nevidím. - Nicméně ještě upozornit, že TŘÍDNÍ NENÁVIST byla velkou a kvalitou komunistů a učili jsme se o tom ve škole. Tahle nenávist vám nevadí, že ne.

Licoměrnost, Jaryne, je to, co vám ničí vaši argumentaci. Měřte všem stejně.

Já seru na vaše krajíce krajíce. Mě stačí spravedlnost.

Průměrný počet slepic: 1 (6 hlasů)

Kradené krajíce, tam mělo být.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

In reply to by jaryn (neověřeno)

Trvalý odkaz

Co dále ?

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

In reply to by jaryn (neověřeno)

Trvalý odkaz

Jdi meditovat nad sebou.

Průměrný počet slepic: 2.3 (6 hlasů)

Je mi líto Čmoude, ale nejste "tenBudha". On totiž na závěr říká: "Řeka teče stále dál a nikdy to není ta samá řeka". A vůbec celý ten Jarynem odkazovaný příběh je opravdu trefný. Pro mne znamená – nelze se dívat dnešníma očima na minulost. Hezký zbytek dne :-)

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Běžte jí to poradit a dejte vědět, jestli máte pořád tolik kámošek.

Nebo si nechte polít obličej kyselinou/louhem. Stačí jet do Londýna. ani nemusíte do Pákistánu.

Průměrný počet slepic: 2.3 (3 hlasů)

Vodíte ji mezi lidi, kteří si ze znásilnění dělají legraci?

Mezi lidi, kteří říkají, jak o nic nejde?

Chcete po ní, aby hrála divadlo? Aby to přenášela na svoje blízké?

Proč?

Proč vlastně by násilník nemohl vědět, jaké utrpení přinesl?

Zatím bez slepic

In reply to by Čmoud (neověřeno)

Trvalý odkaz

Už jsem se nechtěla zúčastnit, ale pro Vaši informaci Čmoude – matka má včera ve 22:32 hlubokou pravdu, ač to na první pohled vypadá jen jako hláška. Je to moudrá ženská.
Docela jste se „rozjel“ a mrzí mne to. Už včera po přečtení Vašeho článku mne napadlo, že vlastně zneužíváte cizí bolest a utrpení k vyvolávání nenávisti, ale chtěla jsem Vás ušetřit tvrdých slov a taky jsem doufala, že třeba jen špatně chápu. Dnes jsem četla téměř všechno.

Já být nějakou tou obětí (o kterých tu opakovaně píšete), měla bych reálnou chuť nakopat Vám třeba i ze záhrobí zadek. Vůbec bych nestála o to, abych byla ventilem pro člověka, který si se mnou jako štítem kompenzuje nějaké mindráky a přiživuje svou nenávist. I ta Vaše empatie je vlastně jen pozlátko, protože z Vašich textů je zřejmé, že se vcítit nedovedete.

Zkuste se prosím zamyslet bez ideologického podtextu, možná i přijdete na to, jak jsou ty vaše „argumenty“ laciné a nevkusné. A že abyste mohl obvinit oponenty z bezcitnosti, ubližujete vlastně nejvíc obětem, za jejichž mluvčího se tu vydáváte. Je mi líto Čmoude, jsem krutá, ale hlupákovi bych to nepsala. Doufám, že už to tu budete číst jen Vy.

Nemůžeš žít šťastně, aniž bys byl moudrý, čestný a spravedlivý, ani moudře, čestně a spravedlivě, aniž bys byl šťastný. - to věděl už Epikuros
Tak hodně, hodně štěstí!

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

ano, pitomé otázky, protože není jediný důvod proč ano.
A kdyby násilník věděl, jakou bolest způsobil (i mě) měl jen a jen radost. Je tedy zbytečné k tomu psát více.

Zatím bez slepic

sorry Čmoude, předstíráte tu, jak jste empatický k "obětem" a přitom jste docela hnusný. S takovým myšlením se přece dlouho žít nedá, ta nenávist Vás zadusí.

Průměrný počet slepic: 4.8 (5 hlasů)

Základ je nepopírat obětem, že se jim stala křivda.

Předevčírem jsem koukal v TV (tuším Martina na konci světa) na ubohý Pakistánky, kterým polili kvůli nějaké prkotině nebo úplně bezdůvodně obličej louhem, kyselinou nebo jim ho zapálili.

Muselo to bejt neuvěřitelně bolestivé, musely obrovsky psychicky trpět, nejen v ten moment ale dlouhá léta, nějaká místní majitelka kosmetických salónu se nad nima ustrnula, pár jich zaměstnává, shání jim peníze na operace, aby vypadaly alespoň trochu lidsky. Nejde jim říct nic jinýho, než, že se jim stalo příkoří a že trpí.

Nemůžete jim říkat, že o nic nejde a snažit se to nějak estetizovat, aby to líp znělo.

Před měsícem jednu ženskou poslala do prdele její dcera. Proč? Protože dcera řešila problémy z dětství, do toho současný sračky a matka neměla nic lepšího za nápad, než jí dávat nějaký rady o děkování vesmíru.

Jenže matka nic řešit nechtěla (asi jako si člověk s nadváhou radši kupuje knížky o dietách, než by denně ušel deset kilometrů) kdežto dcera měla akutní problém, kterej prostě řešit musela.

V tom Jarynově příběhu s Buddhou se Buddhovi jenom plivlo do obličeje. Byl to jen jeden člověk. Nepřišla tam celá organizovaná banda, nezlikvidovali každého, na koho se kdy Buddha v dobrém podíval, nezabili každého, koho Buddha něco naučil, neudělali z jeho žáků svoje hrdlořezy, pochopy a kurvy, nenechali Buddhu hladovět, nepřipravili ho o zdraví, zrak, neudělali z něj něj slintajícího dementa ani alkoholika jako z Nohavici.

Jen mu plivl do obličeje.

Co obrazných plivanců do obličeje jsem dostal jen v téhle debatě. - Kdybychom tu debatu vedli naživo, tak dostanu na držku docela jistě.

Navíc si stále myslím, jako na začátku, že chtít uznat, že tatík/děda/babička/milovaný učitel, udělali prasárnu tam kde ji udělali (poznáme protože se halasně protestuje, když navrhnu, že to teda udělám dotyčnému) není tak moc a není to výraz nenávisti.

Zatím bez slepic

Až při odchodu sjem si všimla téhle reakce. Díky! tak ještě : Mám pocit, že se strašně babráte ve všech utrpeních existence světa. Přitom tím zákonitě ničíte sebe, a vůbec nikomu tím nepomůžete. Ten příběh s Buddhou byl o odpuštění, velkorysosti a o tom, že patláním se ve včerejšku ničemu nepomůžeme. Můžeme jít dál.
Proč se vůbec trápíte chybami, nespravedlnostmi a blbostí lidí, které ani neznáte, kterým pomoct nemůžete a kteří to notabene možná vnímají úplně jinak, než vy ve své představivosti? Nebo lidmi, kteří kdysi žili svůj život, v jiném režimu, a měli své důvody se obětovat? Čmoude, život je pěkný jen tehdy, umíme-li odlišit podstatné od nepodstatného, vždyť tenhle přístup vás musí ničit. Taky si myslím, že svět je dnes hrozný, ale snažím se tomu nepodléhat. Život je takový, jaký si ho uděláme (v mezích možností), ale musí se na tom pracovat :-).

Překvapuje mne, že oponenturu vnímáte jako plivance. Každý máme různé názory a s takovým článkem jste musel čekat, že nesouhlasů bude hodně. Ani já Vám nemůžu přitakat. Pomalu si však začínám zvykat :-) .
Musím končit, mějte se hezky a nezapomeňte být občas šťastný, jen tak se dá život unést a jen tak zapomeneme na nenávist:-) 

Zatím bez slepic

Smiřte se s tím, že mnoha obětem se světské spravedlnosti nedostane. Pak opravdu zbývá jen ta vesmírná. Pokud se někdo domůže světské spravedlnosti, fajn, ale nespoléhala bych na to příliš.

Zatím bez slepic

In reply to by matka (neověřeno)

Trvalý odkaz

Špatně ve vlákně zařazeno...

Zatím bez slepic

"Naše rodina byla v šedesátém osmém roce postižena, měli jsme tři emigračky. Mě estébáci vydírali,“ horlil v nedělní Partii na TV Prima.

Průměrný počet slepic: 2.8 (11 hlasů)

není důležité co v 68, ale co po48 a padesátá. Divné mi je, že ještě pořád se oslavují a poslouchají věční revolucionáři z po 48,a padesátých, a tytéž málem v 68, a nakonec se jim to potřetí povedlo v 89..... ? karma?

Zatím bez slepic

A co r. 38, 39, nebo 1918 - 20, 1848, atd... Šlo o dějinné událost, kdy se měnily dějiny ... Byly nějak méně "výživné" ve svých důsledcích ??? Nebo se kardinálně pletu, a historie, jakákoliv, začíná r.1848, včetně existence záporných vlastností ???

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

... považuji za rozhodující rok demonstrace blbosti části naší populace rok 1526. Bylo to vyvrcholení všeho, co se dělo předtím, a počátek všeho, co přišlo potom v podobě, jaké nás to postihlo.

Průměrný počet slepic: 3.7 (6 hlasů)

Ale jestli Karel znásilnil Petru, tak to znásilnění Jany Pavlem neudělá o nic morálnější.

Průměrný počet slepic: 2 (4 hlasů)

A přísahám, že to nemyslím ironicky. Musí to být fajn, když člověk se někdy dostane v životě do průšvihů, vše mu padá na hlavu, on padá na držku, tak to musí být bezva. Mít berličku, o kterou se můžete opřít.
Já to kdysi zkoušel. Chodil jsem na konci 80. let do církve Českobratrské, ale tento dar mi udělen nebyl. Akorát si mě tam na té chodbě zapsali do seznamu ti dva estébáci.
Jsem kdysi potkal ženskou, která oslepla a já, jaké to je. A ona, že když jí je těžko, tak se opře o toho milujícího tam nahoře a on jí pomůže. A já tomu věřím, že jí ten pocit někoho vyššího, kdo je s ní a miluje jí, že jí to opravdu dokázalo podepřít. Já, bohužel, tam nahoře nikoho nemám, ale vám to z celého srdce přeji. Když tak se za mě přimluvte.

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

S Vámi je přece i v lese :-) Což nehovoříte se stromy? Neživí Vás? :-) To může býti ono, kde jste šťasten :-)

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

Eh, to je mi ale novinka....

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

- ano
- ne vše je tak, jak se zdá

Zatím bez slepic

Pravdou je, že když se takhle tady u nás rozhlédnu po těch kopcích, tak mě ta krása nabíjí. Si říkám, kdo má hezčí pracovní prostředí? Tak snad masér volejbalistek.
Ale když se zaměříte na detaily, tak vidíte, že támhleten strom povyrostl o kousek výš, než ten vedle a roztáhne větve, vezme mu světlo pro sebe a ten druhý hyne. A takhle je to tam se vším. Každý strom, každá rostlina, každý živočich, hmyz, tam musí mít ostré lokty, jinak končí. Každý den boj o život. Neidealizujme si tu přírodu.
Je krásná! Ale je velice krutá. Jseš slabej kus? Tak pardon, běž pohnojit půdu.
A toto chápu, akorát kvůli tomu asi toho všemocného všechny milujícího stvořitele, mě to k tomu nějak nesedí.
Vám ho přeji, že ho máte, ale já nějak nemůžu.

Průměrný počet slepic: 4 (8 hlasů)

In reply to by berrnard (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ale kdepak, Vy ho v tom, jak popisujete, máte daleko více, než kdo jiný.

Co se lesa týká - pro les je špatné, pokud onemocní, nebo je pokácen mateční strom.
Nevím, co vše kácíte, ale ano, je to tak, jak popisujete.
To ale nic nemění na tom, že je to určité společenství, které se vyvíjí. To je les. A lidé do něj zasahují.
To, co jsem kdysi, kdesi vnímala já, byl zpěv kosů na druhém konci lesa, než jsem zrovna byla.
Ale před zmijí z palouku jsem utekla :-)

Zatím bez slepic

Před tou zmijí utíkat nemusíte. Do lesa byste měla mít dobré boty a pevné kalhoty a to ona neprokousne. A když jo, tak si vygůglete, kdy naposled u nás někdo zemřel, zdravý člověk, na její uštknutí.
Já miluji, když tam ráno přijedu, svítá, probouzí se a začne štěbetat denní ptactvo, támhle za kopcem štěká srnec, vítr v těch korunách ševelí, nikde nikdo, jenom já a ten les, tam mi je dobře.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

Bylo to posléze i kdesi na chodníku a já si nebyla jista, co je to za hada, tak jsem byla ostražitá, jenže projíždělo auto a nevím proč had neutekl, nepřežil.
Ale pokud hada zahlédnu, nechám ho v klidu a vycouvu z jeho rajonu. Stejně tak po ránu srny, které schovány mlhou, klidně se pasou, také poodejdu.
Ano, člověk a les, to je onen klid a mír. A občas Vám některý strom na pozdrav lístky, větvemi zamává :-) Kdybych to nezažila i se svědky, tento boží projev, snad bych ani neuvěřila. Je to v projevech, pocitech atd. :-)

Zatím bez slepic

I vrátil se voják z front první světové domů a pravil ženě: "Bůh není a jestli je, tak je zlý."

Dívejte se na ty fotky a představujte si, jak jim vysvětlujete, že je to jinak. Jejich děti se jich bály.

https://www.google.com/search?q=les+gueules+cassees+14+18&source=lnms&t…

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

Nazvěme ho tedy jinak - život, třeba i s velkým Ž.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

A těch pár, co padlo, zahrabem do hlíny?

Nad nima se mávne rukou?

Pak teda přestaneme trestat všechny zločiny a společnost se zhroutí.

Zatím bez slepic

Kdysi jsem tu psala článek o svém padlém.
V této společnosti, že se trestají zločiny? Jako sorry, výhodnější je mnohé zločiny uzavřít jako nevyřešené a postižený dostane od pojišťovny alespoň náhradu části škody. Nemluvím o vraždách.
A jako vy myslíte, že tato společnost se již dávno nezhroutila?
Zhasli již velmi brzy po převratu v r. 1989.

Zatím bez slepic

....a spolu vlastnili výrobní prostředky, jejich komunita - díky nim, na společně vlastněné půdě a ve společně vlastněných prostorách, vyráběli a z vyrobené produkce žili a rozvíjeli se - a to tak, že v komunitě vládl pocit satisfakce, vzájemnosti a spravedlnosti a autentické víry v ještě lepší zítřky ?
A prosím ich, kde to bylo a kdy, zkusej uvést aspoň okres a dekádu. Dík.

Já teda nepoznal před rokem 1989 ani jednoho komunistu (komunistky prominou), a to zřejmě ne díky tomu, že sám pocházím z rodiny, ve které (z různých důvodů) nikdo členem KSČ nebyl. Jo...členů KSČ a členek KSČ, tak těch jsem znal spousty. Ovšem stejně tak i nečleny a nečlenky (češtin být moc krásná lengvidž....mimochodem, řecky se pojem "pravda" vyjadřuje negativem - alethea, v podstatě " nezapomnění"...a to by asi tak stačilo, kdyby ovšem zde nebylo ono nutkání neustále vše hodnotit, takový už je ale člověk....homožel často hodnotí tak, aby to bylo co nejjednodužší, no a někdy také tak, aby se mu to momentálně vyplatilo :-D))))

Člen, nečlen...najdi rozdíl. Kdo nenajde , dá fant.

Tož a po roce 1989 samozřejmě jakbysmet, ba co se stalo - jejich organizace dokonce politicko -mocensky podporuje oligarchický kapitalismus, včetně vlády oligarchy nad státem. To by nevymylil ani Woody Allen, možná tak jedině Chaplin, škoda že už nežije - scénka s tím, jak oligarcha jde si do budovy finančáku pro stamilionové dotace by se dala udělat možná i bez použití zvuku...a byla by i tak sarkasticky vtipnou. Nebo scénka jak členka KSČM pořizuje si vilku na předměstí , a to v lednu - má na sobě norkový kožich a do banky ji přiváží taxík, řidič je livrejovaný a klaní se, když dostane slušné dýško. Doma mezitím čeká manžel, u kompu - jak jinak.....má mometálně velký problém - zda na NYSE investovat spíše do Goldman and Sachs nebo raději do Lockheed....

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

Příliš Vašemu komentáři nerozumím, ani týká-li se mne.
Tak snad jen tak - můj otec pocházel ze smíšené (čech+rakušačka) rodiny, která majetek neměla (jen koupený domek + políčko), posléze ani on než onen zděděný domek a poličko nic neměl, byl vždy zaměstnancem.
Jestli byl komunistou, nebo jen členem? No, nikdy jsem se neptala. Ale po té, co ho v 15ti letech sebrali do hitlerovy armády, utekl, a v 18ti letech (zřejmě, protože tehdy v r. 1948 prý vyvěšoval na zdejší nejvyšší komín onu rudou vlajku) vstoupil do KSČ, takže ze začátku asi komunistou byl. Než mu to členové znechutili (kdysi prý varoval mého budoucího tchána, že se na něj jako na kulaka jiní členové v JZD chystají, ať si dá pozor). Ale zemřel (již hodně dávno), aniž z té partaje vystoupil.
O tom, co se dělo, se u nás nějak zvlášť nemluvilo, snad jen že chodíval na žňové protipožární hlídky, na akce Z,...
No a co dělají mocní členové oné partaje dnes? To jste popsal dobře v posledním odstavci. Šlo o ekonomický převrat a uvolnění pro ty, kdo měli nahromaděno a chtěli to dále hromadit a potřebovali to nějak legalizovat,... takže znalosti na to měli a nyní je využívají.

Průměrný počet slepic: 4.1 (7 hlasů)

Nějaký minimalistický komunismus možná odehrával se v některých družstvech. A tam , kde ještě uchovaly se zbytky občinového vlastnictví.
Ostatně soudím, že proto musely být zničeny Slušovice. I s nasazením špiclů. Takto však již demokratických a liberálních.

Průměrný počet slepic: 3.9 (7 hlasů)

Vzhledem k tématu zde mluvíme o členech strany.

Přesvědčení je vedlejší. Jde o jejich chováni.

Berja prej nebyl komunista a i Mohorita tvrdí, že byl antikomunista. Taky Svěrák a spousta dalších.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

- Váš komentář byl zařazen pod mým komentářem, proto jsem reagovala.
- Je i jiná možnost, jak pochopit, než se ptát.
- V tomto komentáři píšete: "...Ostatně soudím...." Tož klidně suďte, ale jak se říká ...kto vazvyšaet sebja, unižen budět.....

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Neudávat, ale zřeknout se !! Nejlépe v nějaké moc sledované estrádě na Nově, ať zas někdo nevyčítá, že to bylo uděláno pokoutně.
Ehm...vykopávání mrtvol...není to náhodou trestné i v našem demokratickém právnickém státě ? Nevím, sám mrtvoly nevykopávám, proto taky se ptám.....

Ještě na sklonku roku 1989 žil Alexej Čepička. Nic, žádné trestní oznámení Havla, Klause, Němcové atd atd... Nula. Proč ? Zde o mrtvolu nešlo....

No a co takový Hans Globke ? Toho v podstatě celebroval takřka celý demokratizovaný německý národ, jinak by asi nemohl de facto i de iure vládnout (de facto místo Adenauera)...

No a kdo se vlastně zřekne některých bankéřů, Pavlíku ? Který ze synáčků (cérky prominou) první hodí šutrem ? Že prý zlatým ? Koulí o velikosti několika Zeměkoulí ? No to zas bude ale řacha, i Vaše :-D))) to probudí.

Průměrný počet slepic: 4.8 (4 hlasů)

"Neudávat, ale zřeknout se !! Nejlépe v nějaké moc sledované estrádě na Nově, ať zas někdo nevyčítá, že to bylo uděláno pokoutně."

Nelze, to by se museli vzdát taky všeho majetku co rodičové a prarodičové našpórovali... sorry, ono je to celé nesmysl. Pokus o příliš velkou velkou filozofii... a taky fňukání. a to já nemám ráda. Kdo chtěl a měl na to jít dál a výš tak šel, cestu našel i bez partaje... No že jsou i fňukny... ty byly, jsou a budou.....

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

pletete veverky?

Průměrný počet slepic: 2 (3 hlasů)

překážky se mají překonávat, nefŇukat, nebrečet ... zvednout se a jít dál.. .....

Zatím bez slepic

Nemusíte se zříkat na Nově.

Já jsem dával za příklad Vašovu dceru a ta nad otcem udělala kříž sama pro sebe. Úplně to stačí. Ta by tohle určitě nenapsala.

Budete útočit na každý podružný detajl. To vykopávání ve filmu byla umělecká parabola pro vyjádření toho, že se rodině vrací prasárny jejich dědečka. Jestli to bylo tehdy v Gruzii legální, kdo ví, zkuste podat žalobu a dejte vědět.

Vy si podávejte žaloby na koho chcete. Když si myslíte, že udělali něco špatného.

Já neobhajuju ani Klause, ani Havla, ani Němcovou.

Průměrný počet slepic: 1 (3 hlasů)

Co kdybyste to nazval " Poučení z krizového vývoje v diskuzích" ?

Proč hned žalobu ? Nebuďte takovým suchopárem.
Za takových 100 let bude Stalin něco jak Bonaparte - rudé fangličky, všude bude znít Sajuz něrušimyj, cukrová vata, papoušek bude tahat kádrové materiály, Pavlík (Morozov) coby fackovací panák, večer tombola - hlavní výhra měsíční pobyt na Sibiři...a možná vznikne i nějaká crazy komedie ve stylu Les Charlots.
V zemi snů to maj obdobně s Indiány, někdy (momentálně politicko-korektně přituhuje, ale to i u nás, Benešovi prý na pomník nastříkali že byl rasista a masový vrah....).

Čas všecko změní, respektive upraví. Věřte mi.

Vy sám jste v roce 1989 žalobu na Čepičku podal ? Anebo na Vás to velké naštvání na skutečně odpovědné komouše přišlo až teď, v roce 2020 ? Pozdě, ale přece. Spěchejte, ať pak v zájmu výkonu spravedlnosti nezbyde než obíhat ty hřbitovy....s motykou v ruce.

Průměrný počet slepic: 4.1 (9 hlasů)

Čas nemění vůbec nic. Němce dodnes serou husiti, Francouze Johanka z Arku, Mexičany conquistadoři a muslimy křižácký výpravy.

Jsme přes 70 let od února a není tu ani jeden komunistův syn schopnej říct: "Ano. děda byl tak trochu bezohledný prase a zloděj."

Tak moc to pro vás upravil čas.

Je to pořád živá rána a není vám to vůbec příjemné. Skoro z toho hysterčíte a nevíte, co s tím.

Průměrný počet slepic: 1.7 (6 hlasů)