Houbaři

Teď kácím na nejvzdálenějším konci revíru. U německých hranic. A cca v 11.hod tam přistane černá Oktávka, z ní vylezou dva maníci s košíky. Tak si zadržkuji, jak jsou někteří lidé oprsklí, ale jedu dál. Najednou se otočím a jednoho mám 20 metrů za zadkem, jelikož ten porost, který zrovna vykacuji, oplývá houbami. Jenomže já kácím stromy 30 metrů dlouhé a on si vleze hned za mě. 

To už jsem se nasral a řvu na něj, jestli mu přijde zdejší les málo velký, že leze ke mně. On začal být drzý, že nemám právo ho odsud vykazovat. To měl pravdu. Ale řval jsem víc, než on, tak radši odfičeli do hvozdu na své milované houby. 

Kdyby nedržkoval, tak to přejdu, ale takhle mě fakt vytočil. Takže, zatímco si tam hledali ten materiál na smážu, tak jsem jim před auto natáhnul dva klacky. Každý asi 25 metrů dlouhý a cca co kus, to 2 kubíky. S tim nehnete.

Asi po hodce dorazili, spokojení, jak jim přetékají košíky. Jenomže zjistili, že neodjedou. Tak dorazili za mnou:

„Nemůžeme odjet, jsou tam ty dva stromy“.

„Jasně, že tam jsou. Toto je OM, my tady skládkujeme, snad nevidíte ty hromady dřeva všude?“

„Ale my odjet potřebujeme, tak byste nám je mohl odtáhnout“.

„Pokud mi ukážete, že máte povolení k vjezdu do lesa, tak je odvalím. Pokud ho nemáte, tak to máme za strom litr, takže za dva litránky můžete frčet“.

„To je vydírání“.

„Taky můžu brnknout revírníkovi, ten přijede s policajtama a jste bez povolení v CHKOčku, takže za 2 tisíce to bude na tuty. Jenomže ti poldové vás zkásnou, ale ty klacky vám neuklidí, takže pak odjedou. A mě se právě porouchal traktor. Asi hydraulika. Zítra to pořeším. Je to na vás. Za pět minut to bude za 3litry. Vyberte si“.

No, ty dva tisíce dali dohromady, sice ten druhý šmudlili už ve stovkách, ale co, aspoň mám drobáky na zmrzku a doufám, že si vezmou pro příště ponaučení. 

Loni tady nějaký borec odstavil auto na cestu. Co, jdu na houby. Vyjížděl z lesa kamion nabušený dřevem. Naštěstí jel bez přívěsu, tak se kolem toho vocasa nějak protáhnul, ale byl tak nasranej, že mu tam prdnul tři kulatiny. Dvě pěkně vedle sebe a třetí to uzamknul. A odjel. To auto tam stálo pak 2 týdny. Jó, věděli jsme o tom všichni, byli osloveni, jestli bychom ho nevypustili, ale tobě je jedno, že nemůžeme jezdit my? Nám je jedno, že nemůžeš jezdit ty. Pak ho vysvobodil někdo s traktorem ze vsi.

Přátelé, sbírejte si houby, ale chovejte se podle pravidel, nedělejte v lese bordel a nebudete mít s lesáky problém.

S tím bordelem v lese. Musím uznat, že je bohužel i určité procento lesáků, kteří jsou prasata. Ale není jich moc. Kámoš, co je u nás v partě, dokonce svého času ty petky sbíral, když v práci nějakou našel. Jenomže časem zjistil, že by musel chodit do práce se dvěma batohy. Tak to vzdal. Sám se chová k lesu slušně, ale napravovat cizí hříchy, na to už sílu nemá. Pak tu máme hafo turistů. Ti chodí celý rok. S těmi problém není. Oni jednak do lesa ani nevlezou (myslím, mezi stromy do hvozdu), chodí si po těch turistických trasách, kochají se prostředím, ale hlavně, co si přinesou, tak odpadky po nich nezůstanou. Nejhorší ohledně bordelu je houbařská sezóna. Rozhodně netvrdím, že všichni houbaři jsou čuňata, ale bohužel někteří ano a tím, jak jich je teď v lese hodně, tak nám tam nechají mnoho dárečků, které už nepotřebují, ony sice do lesa nepatří, ale přeci se s tím nebudou táhnout domů, ne? 

Nemají k tomu lesu vztah. Vemte si můj dnešní příběh. Já, dělat někde v kolbence, nebo v kanclu, tak když bych vyjel na houby, tak bych si zároveň chtěl užít ten klid, tu pohodu tam, tu krásu prostředí. Pokud bych slyšel, že tam nějaký maník řádí s motorovkou, tak se vydám na druhou stranu. Oni dnes však viděli pouze ty houby, které za tím maníkem rostli. Rachot motorovky je nezajímal, les je nezajímal, zajímaly je ty houby, které si pak doma rozloží na kuch. lince, nafotí na fejsbůk, aby kámoši viděli, jací jsou kádři a pak to smaží a zavařují a mrazí a lese, vyliž nám prdel. Za rok zase nashle.

Jsem kvůli petkám málem dostal po držce v Jiřetíně pod Jedlovou. Přímo na té sjezdovce jsem tehdy v  létě dělal prořezávku, došel mi benzín, tak si jdu nalít a proti mně tři hoši něco nad dvacet, se třemi svými slečnami. A jeden zrovna dopil nějakou Fantu, tak to fičelo do chroští. Já vytek, zařval na něj, jenže on měl vedle sebe svou slečnu a dva kámoše, taky v jeho letech dost testosteronu, nějakej fičus tady na něj nebude řvát, tak se na mě všichni tři začali sápat. Ale ukázalo se, že ty jejich slečny jsou rozumější a začali je ode mě odtlačovat a jedna hupsla do toho chroští, vytáhla tu petku a říká: „Pane, my jdeme na rozhlednu a já to tam hodím do koše. To bude v pohodě“. A odtlačili ty tři kohouty pryč. Pokud by ty slečny nebyly rozumné, mohl jsem dostat slušně na držku, páč, sice nějakou páru mám, ale na tři dvacetileté kluky bych asi nestačil. Jenomže mě je to v takovýchto chvílích jedno. Když bouchnou saze, tak prostě hořej. A fest!

Jsem našel v lese mrtvolu. No, mrtvolu, byla to už kostra, už tam nějakou dobu ležel. Já, když to z toho borůvčí vytáhl a civěl na to, tak jsem vypadal jak Hamlet. Volám policajty, přijede hlídka to ověřit, pak mě propustili a dorazila kriminálka, jelikož ti to musí ohledat. Ráno jdu do práce a už z dálky vidím ty dva páry modrých rukavic, válejících se tam v lese. Rozumíte? Technici z kriminálky ohledali místo nálezu, naložili ostatky, pak už ty rukavice nepotřebovali, tak je stáhli a hodili pod nohy. Kurva, kolik to váží, takový pár rukavic? Co to třeba strčit do kapsy a pak to na služebně hodit do koše? Tak to mi čaply saze taky. Jsem je vzal, jel na policajty, fláknul jim tam s tím o stůl a ať nám tam příště laskavě nedělaj bordel. Ani nehlesli.

Ale abych byl optimistický na závěr.

Dnes, když jsem odjížděl z práce, tak jsem potkal mladého muže, v jedné ruce košík hub a ve druhé prázdnou petku. Vypil jí, ale nesl to, aby to pak někde vyhodil civilizovaně. Já jsem bohužel zvyklý, že když to dochlastaj, tak to zafičí do houští. Tenhle mladík mi udělal radost.