Kadlasovy brambory

Vidlákův úvodník

Ať vyhraje Trump nebo Biden, chleba levnější nebude. Proto dneska pouštím Kadlasův článek o jeho pěstitelských úspěších. Chtěl jsem po něm nějaké závěrečné zhodnocení a tak to tu máme. Koneckonců, z opěvování nebo naopak zlořečení nového US prezidenta se nenajíme a naopak možná budeme ještě rádi, že se můžeme před světem schovat na svých zahrádkách. Když se ohlížím zpět, naši rodiče neměli zase tak špatnou strategii. 

Kadlasi, doufám, že v pěstování budete pokračovat a také doufám, že mi odpustíte, pokud předčasně pustím nějakou aktualitu z prezidentského klání v USA. 

Kadlasi, je to Vaše: 

Jestli chcete zkusit pěstování domácích brambor tak jako já letos, teď je ideální doba začít. Výsledný výnos a kvalita brambor závisí i na tom, jak si půdu pro výsadbu připravíte, proto není radno otálet. Já měl k dispozici v podstatě jen kus trávníku na zahradě u domu na pražské periferii. Jste-li v podobné situaci, musíte tedy nejprve rozhodnout, kam budoucí záhon umístíte a kterou část rekreační zahrady tedy změníte na užitkovou.

Jako další krok tuto část ohradíte prkny. Já používám prkna šířky 10 cm a délky 2 metry, které koupíte běžně v Bauhausu a lze je snadno odvézt v kombíku a spojuji je k sobě vruty do sádrokartonu akumulátorovou vrtačkou. Výhoda tohoto je, že všechna prkna jsou stejně široká a stejně dlouhá a vznikne vám tak jakási stavebnice, kterou můžete podle potřeby opakovaně sestavovat a rozebírat a přemisťovat po pozemku po několik let. Ohrádku spojujte pomocí dílů, které vzniknou rozřezáním prkna na kratší díly a stavte ji tak, aby ji bylo možno přenášet. Můžete sestavovat takovéto vyvýšené záhony v rozměrech 2x2, 2x4, 2x6 metrů, podle vaší fantasie a místa k dispozici. Do záhonu šířky 2 metry se vejdou 3 řádky brambor, do šířky 1,5 dva a do šířky 90 cm jeden řádek.

Chcete-li si prkna zachovat jako stavebnici, doporučuji prkna zbytečně moc neřezat. Po dokončení nechte ohrádku nějaký čas stát na ještě panenském trávníku. Ohrazením místa si rodina zvykne na to, že tam bude záhon a pokud vám do týdne manželka , děti, tchýně a pod. neudělá hysterák, co že to tam je za voheru, která překáží, můžete v klidu přistoupit k dalšímu kroku. V opačném případě ji poponesete na místo, kde už veřejné pohoršení a protestní pochody nebude vyvolávat. Po této karenční době vezmete rýč a trávník zryjete tak, že drny otočíte v té ohrádce vzhůru nohama. Následně na to naházíte trochu koňského hnoje, který si přivezete na vleku od blízkých chovatelů koní, na pražské periferii jich je všude habaděj a hnůj od nich získáte zadarmo (když si ho sami naložíte). Je to kvalitní hnojivo a nijak nepříjemně nesmrdí. Na to postupně naházíte shrabané listí z trávníků a tím si u zbytku rodiny vysloužíte první pochvalu. Můžete tam dát i listí z ořechů, bramborám nevadí. Na radu Vidláka jsem ještě záhon zalil tekutým hnojivem Sulka z Bauhausu naředěným dle návodu. Takto připravený záhon měl nejlepší výnos. Čerstvý hnůj je třeba přidat na záhon už na podzim, kdybyste ho přidali až na jaře, zvýší vám strupovitost brambor.

                Na jaře, zhruba v polovině února, jsem objednal uznanou sadbu. Prodává se v pětikilových pytlících přes eshop, například u firmy Ovo-sadba (míň se koupit nedá).  Objednal jsem dvě odrůdy, Impalu a Marabel a celkem 10 kg sadby vysadil na 5 záhonů o celkovém rozměru asi 28 m2. I tak to byla docela tlačenice. Použitelných kvalitních brambor vyrostlo asi 40 kg. Jistě by to šlo lépe, protože část úrody zničili slimáci a část brambor jsem musel vyhodit, protože byly zelené. Brambory doporučuji sázet opravdu tak, aby vylezly až po ledových mužích. Tedy pořekadlo, „první květ na třešni – poslední brambor do země“ je nesmysl. Sadba bude i uskladněná ve sklepě klíčit mnohem dřív, to se nedá nic dělat, prostě ji nechám klíčit až doalelujá, jen ji vyndám z toho pytlíku.

                Když brambory rostou, je třeba je chránit před škůdci. Za celý rok až do poloviny srpna jsem na nich viděl jednu mandelinku, ale v určitém období v červnu jsem z nich každou noc sundával stovky slimáků. Opravdu 60 slimáků na záhonu o rozměru 2x4 metry žádný problém. Slimáci jsou schopní za dvě tři noci zcela zlikvidovat záhon. Tak tři týdny to možná vydržíte sbírat noc co noc slimáky s čelovkou na hlavě, ale za 3 týdny vás ekologická předsevzetí opustí a nasadíte chemii. Ferramol je drahý a neúčinný, bylo nutno použít Granulax. Když brambory vzrostou ještě víc, je nutno chránit nať před polámáním. Je hodně křehká, takže nějaké zasypávání záhonů do výšky posekanou trávou či slámou reálně moc dělat nejde. A když vám do záhonu skočí pes, máte zpola sklizeno. Protože užitná a rekreační část zahrady je u nás propojená, budou mít příští roky ty zvýšené záhony ještě i zábradlíčka právě proti psovi. Uvažuji i o tom, že bych kolem těch prkenných ohrádek v horní části vedl cosi jako elektrický ohradník proti slimákům, prý něco takového existuje.

Brambory jsem pak postupně sklízel od poloviny července. Tam, kde nedošlo k zásadním chybám, byly pěkné, hodně velké a bylo jich hodně. Myslím, že v době, kdy se tvoří hlízy je třeba brambory přihrnovat, a to normální hlínou, jinak se vám hlízy vytvoří hned pod povrchem a budou zelené a budete je muset vyhodit. Sláma či seno má nevýhodu, že i když tam dáte vysokou vrstvu, časem slehne a klesne a brambory zas máte na vrchu a zelené.

A teď poslední odstavec. Proč vůbec taková štrapáce? Dětství jsem prožil v reálném socialismu, v době, kdy nic nebylo k dostání a všechno si lidi dělali sami. Chtěli jste sekačku? Sehnali jste si elektromotor, plech, kolečka, trubku na držadlo a vyrobili si. Chtěli jste hi-fi zesilovač? Koupili jste si časopis amatérské rádio a za zimu jste ho měli spájený. Chtěli jste malotraktor? Žádný problém, koupili jste si plány z časopisu Udělej si sám a pustili se do výroby.  Malotraktor Oleško patřil v osmdesátých letech k nejžádanějším návodům. Samozřejmě byli lidi různě šikovní, já měl štěstí na svého tátu, který by dokázal vyrobit snad i raketoplán a to tak, že by měl životnost tak 200 let. Pak přišel samet a po něm doba, kdy všechna omezení padla a měl jsem zato, že budeme všichni dělat jen své povolání a ostatní si koupíme od profesionálů. Jenže ať člověk pracuje jak pracuje, nikdy nevydělá tolik, aby to takhle všechno šlo dělat. Ano, pár lidí zázračně zbohatlo, ale každý není jako Zuckenberg, a ten zbytek se protlouká. Ti, kteří žijí podle vzhledu v luxusu, ho mají většinou komplet na úvěr a běží krysí závod a nebo ho získali mnohem spíš nějakou vychytralostí než užitečnou prací. Žádný strom neroste až do nebes, ani expanze kapitalismu a liberálního trhu. Znám programátory, kteří byli fakt dobří, bavilo je to, pracovali 10 hodin v práci a pak ještě do půlnoci doma. Pak jeli na luxusní dovolenou a byli zase na nule. Pak začali mít divné nemoci, z přepracování, ze stresů. Kam jsme to dopracovali? Na vlastní bydlení se prakticky nedá z platu našetřit, zadlužení lidé upadají do exekucí, máme bezdomovce. Za Kalouska se začaly plíživě rušit důchody, zdravotní péče začínala být placená a já tou dobou se třemi dětmi a ženou bez příjmu z jednoho platu počítal každý nákup v Albertu, jestli vystačíme do výplaty. Začalo mi stále více docházet, že liberální kapitalismus narazil, že líp už nebude a že je potřeba se k životu začít stavět trochu jinak. Tou dobou mě velmi zaujala Ilona Švihlíková se svými názory, s nápadem na budování paralelních struktur, s vystoupením z Matrixu. Není cesta pořád usilovat o větší příjem a doufat, že někdy bude. Je nutno akceptovat realitu. Je nutno chystat se na svět budoucnosti, kdy bude průmysl 4.0 někde v Číně, který vyrobí všechno, levněji a líp, a tady třeba základní příjem a zaměstnání jen příležitostné a na částečný úvazek. Vracíme se oklikou zpět k něčemu podobnému reálnému socialismu minulosti. Budeme si opět muset dělat spoustu věcí sami a peníze šetřit na to, co si bez nich opravdu na koleně nevyrobíme. Můžeme mít stejnou radost z běžných věcí jako z dovolené na Novém Zélandu. A velká užitková zahrada a malé domácí hospodářství je přesně ta sféra, kam může člověk přelévat svojí aktivitu, když ta dobře placená profesní jaksi v nabídce nebude. Vlastní brambory vám přinesou obživu i spoustu radosti. Bude to zase jako za socíku, někdo bude jenom nadávat na poměry a někdo se o sebe a svojí rodinu dokáže postarat. A bude to teď daleko snazší, protože máme Bauhausy a akumulátorové vrtačky a internet a WhatsApp a vůbec spoustu vymožeností. Poslední dobou objíždíme jednou za rok lidi, co se věnují permakulturním zahradám. Jsou to příjemní lidé, dají se sdílet zkušenosti, navazovat kontakty. A kdo nemáte zahradu, naučte se aspoň skladovat. To je totiž ještě důležitější než pěstovat. Produkty si můžete od zemědělců koupit, ale je na vás, abyste je uměli uskladnit a zpracovat na potraviny. Ale to by bylo na samostatný článek.