Hana je květina | Vidlákovy kydy

Autor

Štítky

Tebe určitě hned napadlo, můj milý deníčku, že text bude o Haně Lipovské. – Ne, nebude; ale nezastírám, že je pozdvižením, které tu nedávno panovalo ohledně její osoby, trochu inspirován.

„Hana“ je japonsky květina, najdi si to ve slovníku na těch iternetech. Já jsem to náhodou věděl už dřív z nějakého japonského filmu, a taky jsem to na Hanu v pravý čas vybalil.

Hana se ve skutečnosti samozřejmě jmenovala úplně jinak, ale my, můj milý deníčku, skutečná jména dívek tajíme. Proč? Inu – prostě proto. Z důvodů, které neprozradíme, příčinu utajení nesdělíme. Hana byla cizinka, i když národnosti japonské nikoli. A byla to, milý deníčku, dívka snů. Jak bych ti ji popsal?

Začneme třeba tím, že byla krásná. Byla krásná takovým nenápadným způsobem, až na druhý pohled. To je strašně nebezpečná vlastnost: zahledíš se, a už v tom lítáš. Znáš tu píseň? – Nina, pretty balerina, who would ever think she could be this way? Tak to byla přesně ona: na první pohled by to do ní prostě nikdo neřekl. Hana sice nebyla baletka, ale pružností za baletkou moc nezaostávala. A když se dala do pohybu... who would ever think she could be this way!

Česky uměla výtečně, ale přízvuk si ponechala cizí. Bylo to neuvěřitelně okouzlující. Zjevem byla, jak to říct? taková nenápadná, obyčejná sportovkyně. Štíhlá, pružná, tmavé vlasy střižené nakrátko a prsa „po tatínkovi“, nebo snad o číslo větší. To, prosím, není odsudek. Mně se právě taková ňadra líbí, a navíc je to při sportu velmi praktické. Je to praktické i jindy, ale o tom snad někdy jindy.

Kdysi jsem četl takové tvrdší sci-fi: kosmonaut zachraňoval před zánikem nějakou dívku, ale povedlo se mu to jen tak napůl. Zbytek dívky byl pokročilou kosmickou medicínou přestěhován do fyzicky absolutně dokonalé androidky, která se, což by tě určitě nenapadlo, do kosmonauta nakonec zamilovala. A když se tázala – Miluješ mne? kosmonaut odvětil – ano, samozřejmě, miluji tvou duši, zejména pokud se skrývá v dokonalém těle. Což je u androidek s jistotou splněno, takže nejen ruka byla v rukávě, a zbytek ponecháme k domyšlení laskavému čtenáři.

Já jsem to měl s Hanou – až na pár drobných rozdílů – podobně. Nejsem kosmonaut, Hana není androidka, zachraňování nebylo na pořadu dne. To, co zbývá, lásko, to není tak málo: totiž duše. A což bych rád zdůraznil, v dokonalém těle.

Vzpomínáš? V jednom ze svých předchozích textů jsem napsal, že mne zajímají věci, které zajímají lidi, kteří zajímají mne. Líp je tak poznám – ty lidi, i ty věci. Když jsme se s Hanou trochu více sblížili, vyšlo najevo, že moje milá je vědkyně.

No jo: já teď napíšu, že tím naše setkání získala obzvlášť pikantní příchuť, a ty se budeš smát, div si pupek nestrhneš – vědkyně! Cha! To muselo být vzrušující! Ale tlemíš se, můj milý deníčku, úplně zbytečně. Všechno bylo zcela normální, jenom ve chvílích, kdy dočasně opadne vášeň a jiné páry pomlouvají společné známé, my jsme počítali třeba exponenciální rovnice nebo hledali nějakou příhodnou primitivní funkci. Hana se skláněla nad papírem, já nad Hanou, a vlasy jí nádherně voněly. Ty její vlasy...!

Jednou přišla, pořád se nakrucovala, jestli jsem si na ní náhodou něčeho nevšiml. Ne, nevšiml, ale voníš, jako bys přišla od kadeřníka, povídám. A toho sis měl právě všimnout, řekla dotčeně, jsem o-s-t-ř-í-h-a-n-á, vy chlapi prostě některé věci nechápete. Uvolnil jsem trochu objetí, zkoumavě si ji prohlédl: ty jsi ostříhaná? Fakt? I na hlavě?

Deníček promine, že teď chvíli nebudu hovořit k němu.

Vy ženské – a platí to i pro vědkyně – prostě některé věci nechápete a pochopit nikdy nemůžete. Vysvětlil mi to jeden kamarád, shodou okolností rovněž matematik. On dlouhodobým zkoumáním (a podle jeho vlastních slov i nasazením života) zjistil, že mužský mozek má zhruba desetkrát větší kapacitu, než jakou disponuje mozek ženský. Háček prý je v tom, že my muži spotřebujeme nejméně devadesát procent své mentální kapacity výhradně k myšlení na ženy (to je pravda, potvrzuji z vlastní zkušenosti). Z toho důvodu se nám vyrovnáte, a někdy – výjimečně – nás dokonce i předstihujete.

Jo, abych nezapomněl. Můj kamarád matematik tvrdí, že pod devadesát procent ta hodnota klesá až po smrti. Co bysme si, můj milý deníčku, bez ženských počali...

Cože? Ale to byla řečnická otázka, na tu nemusíš odpovídat. Já přece vím, že bez žen nebylo by nic. Tedy, alespoň bez některých.

---ﬡ---

Hodnocení

Komentáře

Za žebro

Za žebro, to byl spíš Juro na zboji.
Ten znáte?
Juro na Královej holi. Přibíhá k němu Surovček.
"Čo sa robí, Surovček?"
"Jurko, zle je. Pandůri idů".
"A kolko ich je?"
"Dvaja!"
"Utekajme…. "

Nebyl to náhodou Surovčík?

Dnes jsem si pročítal časopis Plamen, první číslo z roku 1968. Tam je kreslený vtip Jiránka. Z krajiny vystupuje Říp a na něm cosi smaží Germán s dvourohou přilbou. Běží k němu soukmenovec a volá:
"Helmut, utíkejme, jdou sem Češi!"

Proč tak krutě, když stačí…

Proč tak krutě,
když stačí
protáhnout je
pod trupem lodě

já nevím, ale bylo to v nějaké historické

knížce o pirátech/korzárech v době jejich rozmachu a boj proti nim ze strany tuším francouzského krále... je to už opravdu moc dávno, kdy jsem to četla.

Středověk už klepe na dveře

Akorát nevím, zda v této variantě nebudou věšet Piráti nás

Hana

Ono to všimnout si změny na ženě může být někdy dobré a někdy ne.
Moje "Hana", když přijde od kadeřníka, kde nechala litr, už ani neočekává, že bych si toho všiml. Mě to přijde furt stejně dlouhé, vlnité a zrzavé a na mírný rozdíl v zrzavosti mé oko moc nezareaguje.
Ale bavil jsem se o tom s kámoškou a ta, že si pořídila novou blůzku. Ale fakt pecka, sice stála skoro 16 stovek, to je dost, ale zahřešila jsem si. A říkám si, ten můj si toho stejně nevšimne. Tak s tím přišla domů, ten její na ní kouká a povídá: hele, ty máš nějakou novou košili, ne?
Si děláš kozy? Tuhle už mám ve skříni hafo let, nemám co na sebe, tak jsem jí vytáhla. Je vidět, jak si mě všímáš.
A nebožák dostal poprc, že si všímá. Nebo vlastně nevšímá (nehodící se škrtněte, ale poprc zůstává).
Já bych si ty "Hany" zase příliš neidealizoval.

Ale to je jednoduché.

Chlap myslí na ženské, ne na to, co mají na sobě. Chlap nevidí oděv, nýbrž to, co je pod ním.

Darované květy

Darované květy
způsobují erotické vzněty.
Vůně ženám nadme halenky
a pod ně vklouznou naše myšlenky.
(Michal Černík)

P.S.: Se vzpomínkou na Ládika (přeji brzké uzdravení). A sprosťáci/materialisté/neromantici mohou halenky mohou halenky vyměnit za sukénky. Myšlenky se pak ovšem změní na starosvětské "myšlénky".

No vidíte... zmínkou o darovaných květech

jste mi oplatil můj text o Haně (stejnou mincí).

O ženách i jinak

Japonská poezie má jeden zvláštní útvar : "Haiku " Jde o báseň , která má 17 slabik. Měl jsem, tedy přesně v mým čurbesu nemůžu najít Měsíce květy od Macua Bašó, Na překladu se básnicky podílel Jan |Vladislav. Ale dost si jich pamatuju a teď se mi vybavila jedna. Přepočítejte si slabiky :-). " Ty něžné kvítky a co je z nich, na podzim tykví podivných". To byla jen asociace a dodnes mě zajímá hlavně jen to co je uvnitř.

O ženách i jinak

omluva

To nebylo zvýraznění tématu, ale zweimal enter :-(

Nevím, jak v Japonsku, ale

v Číně jsou tykve, i ty nejpodivnější, velmi výtečně oceňovány. Z dýňových květů je zajímavá polévka, dýně v kuchyni... s fazolkou, tofu, hovězím a lotosovým kořenem...

Napřed je třeba naplnit břicho, a když je žaludek zaměstnán trávením, pak si duše může pochutnávat na haiku. - Hovořím samozřejmě o duši své, jiné duše to třeba mají jinak.

Tak ono "spravedlivé" rozhořčení mluvicích hlav

a bojovníků proti Andrejkovo diktatuře nad názorem občanstva je dobrá zpráva.
Polovina lidí se nedala zmasírovat a má vlastní hlavu.

Aktuality - volby USA

White House - tisková konference. Trump poprvé od voleb odpovídá novinářům (od času 19:30). České titulky jsou k dispozici.
https://www.youtube.com/watch?v=y9RRjk2PZIA&t=29s

Dnešní článek se jmenuje "Hana je květina"

Taky mám doma jednu květinku. Dnes přesně týden. Není to Hana, jmenuje se Růženka.
Minulý pátek byla moje žena se psy a někde z rohu se ozvalo mňoukání, tak se tam šla podívat a ono to kotě. Nějaká paní z okolí se tam vyskytla a říká, že už tam je 3 dny, že jí občas nasype granule, ale už má doma kočky dvě a třetí by jí neprošla. (taky mohla baba zavolat útulek).
Tak To manželka přinesla domů. Dělal jsem v tom 20 let, tak jsem to omrknul. Odčervit, odblešit, zbavit se svrabu v uších, krmit To, aby nebyly cítit při prohmátnutí ta žebra a ta srst se zlepšila. Čistit tomu vodou oči a prdelku. A hlavně To hodně hladit, to Tomu, kromě žrádla, chybělo nejvíc.
V pondělí To šlo na revizi na veterinu. Doktorka to odhadla na věk 6 týdnů a říkala, že je fascinující, že To vůbec přežilo.
To se zpočátku nažralo, pak se to skrylo za kamna, kde vyděšeně koukalo, pak zase k misce, nažrat a pak spát. Zpočátku To zásadně spalo vsedě. Asi jak To bylo zvyklé zvenku, že to zespodu studí.
Pak jsem si konečně To, když už jsem viděl, že je z nejhoršího venku, prohlédl v intimních oblastech a už to nebylo To, ale Růženka. A zase krmit, čistit a hladit a hrát si s tím.
Dnes je u nás Růženka týden. Už jí necítíte žebra, srst krásně lesklá, oči čisté, uši čisté, bez blech. A už lumpačí.
Žena má dva yorksiery a ti takhle jdou po obýváku a najednou vyrazí z poza křesla kulička, skočí jim na záda a zase zmizí do úkrytu, číhat na další kořist.
Bude to dobrá myšilovka, až jí na jaře vypustím ven.
My máme v kuchyni tři židle, jedna je moje, zbylé dvě jsou zaskládané různými taškami. Když někdo sedne na tu mojí, tak ho vyhodím. Je moje, ať si uklidí jinou. Teď zrovna tam spí Růženka, na té mojí a já jí vyhodit nedokážu.
Tohle je teď ta moje vypiplaná květinka.

Jako Hana

Opět krásné čtení.
P.S. Někde jsem četl, že kočky dobře slyší na i, proto se naše jmenovala Adina a její brácha Nikita (maminka byla sibiřská modrá, otec neznámý kocour :)).

kočky slyší hlavně na sikavky

Ale je na vás, jak je to naučíte. Když na moje venkovní kočky někdo zkoušel takové to profláklé čiči, tak ony tomu nerozumněly. Já je vždy na žrádlo svolával ts ts ts...
Když kočka přede mnou vlezla na konferenční stolek, tak po tssssss!, dost razantním, okamžitě vypálila.
Jasně, nejsem naivní a vím, že jako ze žraloka neudělám vegetariána, tak když za mnou zaklapnou dveře, tak mi prolustruje i ten stolek, i kuchyňskou linku, pak se pohoupá na lustru, ale to jsou prostě kočky. A já je mám rád.

oprava

sYkavky

Slyší

Mňaučí

Z mluvnického pohledu

máte pochopitelně pravdu, ale Růženka je maličkatá, na ní nemohu syčet tvrdě, ale sičím jemňoučce. (No jasně, tak jsem se uklep, no...)

Taky jsem měl doma kdysi TO

Bydleli jsem v paneláku ve "třetím".
A jednou jdeme domů a u bytových dveří sedí To, kulička a žalostně mňouká.
Žena rozhodla, dáme jí doma nažrat a pak ji vypakujeme z doupěte.
Jo, tůdle nůdle.
Tak nám přibyla ke koliákovi Adamovi ještě kočka Micinka do panelákového doupěte.
( Zajímavé bylo zjištění, že ve smečce koliák plus kočka, byla velitelkou kočka)
Když jsme odjížděli v pátek na chalupu budili jsme všeobecné veselí po sídlišti.
V čele kráčela dcerka s koliákem Adamem na vodítku. Adam byl větší než naše dítko.
Za ní jsem v řadě kráčel já s klecí ve které sídlil andulák Bonifác a průvod uzavírala žena Božena v Mickou taktéž na vodítku. Micce jsem musel ušít spec kšíry.
Cirkus Humberto hadr.
No a co se týká oblasti myšilovu.
Dokud s námi nebyla Micka, na chalupě nebyla ani jedna myš. Po příchodu Mícinky se najednou myši v baráku začaly objevovat. Znáte to, myš v koutě, ženská ječí na stole. Tak jsem s Mickou zahájil Velký lov.
Myš třeba se schovala za mycákem. Tak jsem zahájil útok násadou od smetáku z pravého rohu. Micka zkušeně číhala u levého rohu. Násada myš vyplašila, micka skočila a měla úlovek. Já byl pyšný jaká jsme skvěle spolupracující smečka predátorů.
Bohužel, jen do té doby, než jsem zjistil, že ta potvora Míca myš odnesla z mého dohledu na chodbu a tam jí pustila. Aby se to tak zábavné safari mohlo opakovat. No a vrchol byl když jsem tu potvoru kočičí načapal, jak venku lapá myši a nosí je do baráku. Aby měla doma v teplíčku a suchu co lapat a nenudila se.

"Velící morče"

K většině mazlíčků jsme přišli mimochodem.
Začalo to krysáčkem (později vypuštěn na pražském Pavím vrchu, kde zdokladovaně žil spokojeně v námi mu zbudovaném pelíšku i s rozvětvenou rodinkou ještě další tři roky).
Pak jsme měli nejprve jedno a o rok později dvě morčátka. Když to straší zemřelo, ukecala mě kolegyně na králíčka. Měl to být "holandský zarkrslý", ale vyrostla nám obrovská stříbrná belgičanka s dlouhatánskýma ušima.
Osiřelé morčátko si králíčka okamžitě adoptovalo a pečlivě se o něho staralo. Vodilo ho, olizovalo, trestalo za prohřešky kousanci do uší a do zadečku, chránilo výhrůžným postojem a bubláním.
Pepina rostla a rostla, až byla proti morčátku asi desetinásobná. Ale na vůdčí postavení morčátka to nemělo žádný vliv.
Nejhezčí bylo, když tahle dvojka něco provedla a dostala világoš. V takových případech zahnalo morčátko Pepinu do kouta, stouplo si před ni na špičky, celé se naježilo a jalo se na nás bublat :o)))

Je moc fajn,

že jste si jí vzali, ale musíte počítat s tím, že kočka, vyrůstající v panelovém bytě a občas vyvezená na chalupu, nebude mít ty správné predátorské reakce.
A co je to vlastně predátorská reakce? Slabší povahy ať dál nečtou.
Měl jsem kočku, Maruška se jmenovala a koukám z kuchyně, máme tam takovou stříšku a Maruška si tam přinesla uloveného potkana. Evidentně mu zlomila páteř, takže on mohl pouze na přední nohy. Položila si ho pěkně doprostřed té střechy a lehla si a vypadala, že usnula, že jí nic nezajímá. Potkan se snažil dostat do bezpečí, tak hrabal předními nohami a posunoval se k okraji střechy. A já, jak jsem to sledoval, už jsem se bál, že unikne. V posledním možném okamžiku Maruška najednou vyskočila, čapla ho, položila zase na střed té střechy a opět se nezúčastněně natáhla. A takhle to pokračovalo asi 2 hodky.
Já jsem se jim do toho nemontoval, je to příroda. Jasně, z dnešního pohledu liberálního humanisty, její jednání bylo kruté. Ale vysvětlete to té kočce.
Kočka je predátor, ale co, pokud máte doma vyrostlou v paneláku a bude vám nosit živé myši domů, tak co, no? Je to šikulka, že je chytla, ale má měkké srdce.

Kocour

Zažil jsem něco podobného, ale jak myši nesnáším, nevydržel jsem a nakonec jsem ji před kocourem zachránil :)
P.S. Na myši jsem jinak zvláště nenávistný, jako návnadu do pastičky dávám jed :D

Příběh trochu podobný, dávno před mnoha lety.

Žhavé letní odpoledne ve vylidněném historickém jádru našeho statutárního městyse. Najednou zvenčí zoufalé mňoukání. Kocourek, maličký, celkem hodně "čerstvý". Viditelně vystrašený a nešťastný.
Kde se tu vzal? Čerti vědí....
Co s ním? Odjíždíme na chalupu, vezmeme ho sebou (moje měkkosrdcatá Labuť). Šup do košíku.
Cestou v autě potíže s jeho trávením/exkrementy.
Po příjezdu lamentace babičky - zase nějaká kočka, jako bych jich neměla dost.
Ráno na zápraží seřazeno asi šest maličkých mrtvých myšiček, kolem nic se nadnášel/vytahoval/pyšnil kocourek, ocásek hrdě vztyčený.
Babička: "No ty jsi ale šikovný kocourek...! Ťu ťu ťu, ňu ňu ňu.."
Vyrostl z něj obr, kočičí vládce vesnice.
Přejelo ho auto, jako skoro všechny kočky u nás na chalupě.
Bude-li zájem, pak příště "O kočce, která mě milovala (a věděla proč)".

nejnižší životnost mají nekastrovaní kocouři

Ale i u samic, když budete vědět, že kočka bude lítat venku, tak doporučuji kastraci. Vydrží vám dýl.
A "O kočce, která mě milovala (a věděla proč)", to bych si rád přečetl.

Taky jsme kdysi měli takový…

Taky jsme kdysi měli takový romantický příběh. Měli jsme kočku, kterou nám přejelo auto. Velký smutek, ale bylo jasné, že budeme hledat novou. Odkládali jsme to několik měsíců, pořád nebyl ten správný čas přivést domů nové kotě, potřebuje zezačátku intenzivnější péči a nějak se to pořád nehodilo. Pak jsme se vraceli v noci odněkud z dovolené a po cestě jsme si říkali, že teď je ten čas, že se po něčem podíváme. Přijeli jsme domů a tam na nás u dveří čekalo promočené hladové kotě, evidentně vyvezené někým k lesu a ponechané osudu. Jakmile jsme odemkli dveře, vlítla dovnitř a bylo jasné, že je tam od první vteřiny doma, dodneška jsem přesvědčený, že to byla ta předchozí kočka reinkarnovaná, která se k nám prostě vrátila. Nemuseli jsme ji učit, kudy se u nás kam jde, kde najde jídlo, připadalo mi že i ví, kam nesmí. Už jenom chybělo, aby se to stalo na vánoce, ale to už by mi asi nikdo nevěřil.
No, dějí se na tom světě věci.

Naopak, na Vánoce by to bylo úplně v pořádku,

a jestli to nebylo na Vánoce, tak se dost divím.
Letos se na Vánoce těším jako snad ještě nikdy.
---
Hvězdy se skládají na Velkej vůz
a jedou k nám, a jedou k nám
kdo lidem slovo bral, chleba i vůz
u Betléma jednou zůstane sám

Čekáme na slunce, až přijede na saních
krásně a smutno je o Vánocích

(Pavel Žalman Lohonka)

OT Rittig, Dvořák

Nejen poezií a romantikou živ je člověk... bohužel.
Alefe, omluva za odbočení od krásného tématu.

"Městský soud v Praze v pátek znovu zprostil viny všechny obžalované v takzvané jízdenkové kauze pražského dopravního podniku a firmy Neograph. Verdikt není pravomocný. Osvobození se týká i někdejšího šéfa DPP Martina Dvořáka a lobbisty Iva Rittiga, ani jeden z nich nebyl u čtení rozsudku přítomen."
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ivo-rittig-dopravni-podnik-praha-jiz…

Proč mne to nepřekvapuje....?

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ivo-rittig-dopravni-podnik-praha-jiz…

... a když už jsem mimo téma,

ještě odkaz na druhou část skvělého Šebestíkova článku o vývoji po roce 1989.
Krátký citát:
"Zatímco Česko mířilo na Západ, Západ zamířil vstříc zkáze.
Jenomže po letech se ukázalo, že zatímco česká společnost takto „vyzrávala“, začaly se západního světa zmocňovat první symptomy později vážných nemocí. Ukazovalo se, že západní země jsou sice bohatší a podnikatelsky i technologicky rozvinutější, nejsou však o nic vzdělanější, kulturnější, moudřejší a jejich obyvatelstvo není o nic šťastnější."

http://casopisargument.cz/?p=32799

povídání o rozdvojce

https://cz.sputniknews.com/nazory/2020112712853362-rusky-odbornik-nejed…

Tak

Cestu do pekel?

Koho

Ach

Netuším, to jsem také od něj…

Netuším, to jsem také od něj nečetla :-)

https://www.databazeknih.cz…

https://www.databazeknih.cz/knihy/cesta-do-pekel-od-pozaru-risskeho-sne…

:

Mně to přijde jako konverzace afatického prince Bajaji.

ale ten byl bilingvní, česky vždy souhlasil Ba, a hned to potvrdil zdvojeným německým Ja,ja, aby i rakouští uheráci rozuměli.

Cenzura je matkou chamradi.

Alice má hned dvě.

Kdybyste to posbíral a seřadil do strof,

byla by z těch roztrhaných slov a slabik pěkná dadaistická báseň, ba - ja, ja!

Sice tady opět ničemu…

Sice tady opět ničemu nerozumím, ale kdybych to uměla, zfleku začnu psát jako Vy.
To si pište, člověče.
No, raději jdu, to bude nejrozumnější, co dokážu v tomto momentě udělat.

:-))) Matko,

teď jste mně rozchechtala, kapou mi slzy. Škoda, že jste to vzdala tak brzy:-)

Srandě nerozumím, ale je…

Srandě nerozumím, ale je možné, že proti mé vůli to jako sranda pochopeno bylo.

Tak

já to pěkné odbočení od tvrdé reality trochu okomentuji cizími myšlenkami:

- „K radostnému stáří patří vzpomínky na ženy, se kterými jsme se neoženili.“ — G.B.Shaw
- „Vzpomínky jsou jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni“ NN
- „Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten.“ — B. Němcová
-----------------------------------
„Občas zapomínáme pracovat na tom, aby vzpomínky na dnešek pro nás byly jednou šťastné“….

To pod čarou vymyslel můj 10 procentní mozek, vlastně devítiprocentní, protože i já deset procent své mentální kapacity věnuji mužům :-) 90% jako muži bohužel nemůžu, protože s 1% bych ani psát na kydy nezvládla :-)

A zpátky do dneška:
- Před MÚ ve Valašském Meziříčí křičelo proti Brabcovi 6 (!) lidí a ČT z toho má předčasné Vánoce. Ta jejich „reportáž“ běžela možná 10 vzácných, drahých, vysílacích minut.
- „Plníme sliby, s Babišem jsme nehlasovali, on hlasoval s námi“, brání se Fiala kritice…mám obrovskou radost, že prosazujeme náš program…..“ (to už je asi 2-3 dny staré).
Úplně stejně pitomé, jako Kalouskovo - „my se na vládu nezlobíme, že nám ukradla všechna řešení, hlavně že díky nám zachránila spoustu lidských životů“...

Omlouvám se za OT, ale když mně nějak žádné milé vzpomínky ne a ne překrýt současnost.
Hezký den všem

Když už se tu dnes píše o zvířátkách:

několik let k nám lítal na svačinku a na oběd bažant. Krmítko je asi metr od okna, byl to úžasný pohled - vedle těch sýkorek a brhlíků byl jako Ruslan vedle Čmeláků. Zřídili jsme pro něj pod krmítkem specielní ranvej, aby se mu líp přistávalo a zobalo. Vyžral vždycky celé krmítko a předtím i potom se ještě hodně dlouho procházel po zahradě. Jednou si přivedl i partnerku, ale asi jí u nás nechutnalo, pak už vždycky přiletěl sám.
Lítal sem asi ctyři roky (věřili jsme, že je to pořád týž opeřenec). Od poslední návštěvy uplynuly už taky nejmíň čtyři roky; sami sebe přesvědčujeme, že se prostě odstěhoval.