Hokejové paralely

Hokejové mistrovství světa pro nás skončilo už před týdnem. Pro někoho byl tento „výsledek“ očekávaný, pro některé zklamání. A to z toho seniorská repre vyvázla s nejmenší ostudou. Dorost i junioři dostali na frak a hokejová veřejnost je opět ve varu. Hledá se viník. Samozřejmě e-trenéři na Novinkách.cz mají jasno a volají po odvolání Pešána, tak jako před několika lety volali Říha ven, předtím Růžička a Hadamczik a možná i Hlinka s Lenerem. Někteří lidé, kteří se pohybují v hokejovém prostředí „čuli“ průser a tato tečka pro ně byla logickým vyústěním něčeho, co se kdysi zanedbalo. Nebyla by to ale Česká Republika, aby to nezačala řešit tzv. po česku, neboli tahat kočku za ocas. Jinak řečeno..my to vyřešíme tím, že….vytvoříme úřad (resp. agenturu), kde budou lítat milióny, přerozdělovat a jezdit přezouvat za 40 tis. Kč. Pan Hnilička to myslel dobře, ale zase sehrál roli užitečného idiota. Zasvěcení totiž tvrdí, že jak jinak je sport podfinancovaný (jako údajně všechno v této zemi) a zvýšení plateb je v podstatě jediný nástroj, který nás má vyvézt zpět na sportovní výsluní. Já tomu nevěřím, vidím totiž problém úplně jinde.

Řeknu vám, jak to dopadne: sportovním celkům se nasype víc peněz a výstup z toho nebude žádný. Pravděpodobně skokově zdraží sportovní náčiní a služby pro sportovní celky (tak jako „náhle“ zdražili kotle a retenční nádrže poté, co se začala vyplácet dešťovka a dotace na výměnu kotle). 

Na příkladu školství se pokusím vysvětlit, proč se díváme špatným směrem. Kvalitní školství vyžaduje tři základní kameny:

1. Kvalitní učitele (v našem případě trenéry)

2. Kvalitní studenty – tzn. vychované, disciplinované a skutečně se učící (neboli hráče)

3. Servis + podpora – úřady, inspekce.. (Národní sportovní agentura)

Ad trenéři – tady si myslím, že nás bota moc netlačí. Několik trenérů znám osobně, rukama několika z nich jsem prošel a upřímně, dnešní optikou před nimi smekám. Dělají to častokrát ve volném čase, za almužnu a s neuvěřitelným zápalem. 

Ad servis + podpora – moc nevím, kde je problém. Hřiště tu jsou, kluziště, šatny + ostatní zázemí taky. Některé náčiní pamatuje sovětskou okupaci, ale je stále funkční.

Ad děti – asi tušíte, že mířím tímto směrem. Chci naznačit, že není z čeho brát. Aplikováno na hokej – představte si třeba nábor někde v Montreolu, Kazani, nebo třeba v Helsinkách. Přihlásí se tam 50 dětí, trenér kouká a 50 % přijme a 50 % pošle domů. A zbytek maká. Teď si vemte třeba Opavu, Olomouc, nebo třeba Hradec Králové, kde na led nastoupí 25 dětí…bereme všechny, jinak nepostavíme manšaft. Do toho si připočtěte rodiče-trenéry, kteří radí trenérům, jak trénovat a kteří mají pocit, že jsou děti přetěžovány. Před několika lety jsem v novinách četl článek hokejového trenéra mládeže, který natvrdo řekl, že děti odmítají fyzickou zátěž a nemají disciplínu. Prostě když nechci, tak to dělat nebudu. Výsledky tohoto přístupu vidíme dnes. Když jsem se díval na hokejové mistrovství juniorů, měl jsem pocit, že poslední třetinu odešli fyzicky. Tohle peníze nevyřeší.

Vyvrátím ještě jednu sračku, která se v českém internetovém prostoru stala takovou alibistickou obhajobou rodičů, totiž že sport je dnes jen pro bohaté. Já jsem své sportovní dětství prožil v divokých devadesátých letech. Totiž v období s velkou inflací a přesto se sportovalo více. Například v Opavě v té době postavili i ženský hokejový tým, který byl velice úspěšný. Jen v Opavě se hrály se 2 amatérské ligy hokejbalu. Můj otec si vylepšoval svůj cashflow pískáním. Ne nechodil na Václavské náměstí demonstrovat proti režimu, nýbrž dělal fotbalového rozhodčího. Nejen my, ale spoustu lidí z mého okolí hrálo fotbal, hokej (basket tu ještě moc nebyl), ikdyž těch peněz moc nebylo, přesto se našly. Dobře si pamatuji, kolik bylo jen v okrese Opava soutěží, fotbalových týmů, včetně jejich rezervních „B“ týmů. Dokonce se do soutěže přihlásil tým FC Roma – což nebyla žádná odnož AS Řím, ani Lazia Řím, nýbrž ryze romský tým. 

Dobře vím, kolik stály tehdy hokejky, kopačky apod., což v době 90tých let poměrem k průměrným mzdám byla opravdu drahota. Nemluvě o neexistenci různých bazošů a ostatních inzertních serverů, kde si dnes můžete koupit cokoliv a velice levně. Ať mi nikdo neříká, že na to dnes nemá peníze. Nechci povrchně argumentovat stylem, že když jsou v 4-členné rodině 4 chytré telefony, tak na to peníze jsou, ale já se nemohu zbavit dojmu, že si tak trochu lžeme do kapsy.

Čímž se dostáváme z roviny profesionálního sportu k amatérskému, což je dle mého názoru ta prapůvodní příčina, protože amatérský sport představuje takový předstupeň toho profesionálního. Nově vybudovaných hřišť je mraky, ale zejí prázdnotou a když na nich někdo hraje, jsou to 40+. Já například ve svých 37 letech hraji florbal. Hrajeme ligu už opravdu dlouho. Když jsme začínaly hrát, byly 3 soutěže. Dnes je jen jedna a to s redukovaným počtem týmu. Potkávám tam tváře, se kterými jsme před těmi x lety hráli. Noví nepřicházejí.

Položme si tedy otázku, proč děti nesportují? Můj syn třeba miluje pohyb a začíná se věnovat sportu. Není to tím, že to vidí u mne? Nejsem tak stár a pln rodičovských zkušeností, jako spousta zdejších čtenářů, ale vím jistě, že kdybych přišel z práce a vyvalil si panděro na gauč, otevřel si lahváče, tak mi to dítě neuvěří, že sportovat je správné. Když sedím na tribuně, nemohu si nevšimnout některých rodičů, kteří si jsou „čutnout“ se svými dětmi. Z těch dětí je patrné obrovské nadšení a chuť k pohybu. Víte, já tvrdím, že každé dítě (fyzicky a duševně zdravé) je potenciál, který se dá buď využít, pohřbít nevyužitím, nebo vůbec neobjevit. Mě osobně nenapadá nic lepšího, než investovat svůj čas do svých dětí.  

Úplně na rovinu napíši, že si myslím, že spousta rodičů vůbec neví, co ve svých dětech má a zatímco na facebooku, novinkách nebo na píííívu nadává na Pešána, Šilhavého nebo skuhrá nad tím, že sport je jen pro bohatý (zatímco během půl hodiny vychlastal 3 12° piva a vyhulil 4 cíga), doma v pokoji jim možná sedí malý Jágr či Poborský a na chytrém telefonu smaží minecraft.