Hokejové paralely

Sport je mým koníčkem celý život. Za mládí jsem byl nevyhraněný ve specializaci a tak jsme každý den čutali merunou a starší hráči fotbalu organizovali praavidelné turnaje. Ve 4 000 městečku jsme měli 4 mužstva. Horní konec ,Dolní konec, Lán a Vyšehrad. 1 června organizovala škola třídní turnaje . Soutěžilo se ve fotbale a atletice. V zimě se provozovala hlavně gymnastika a stolní tenis . Každý rok nadšenci stříkali kluziště a někdy se podařilo bruslit i 1 měsíc . Jsme na Jižní Moravě. Nebyla televize , počítače , motorky , chytré telefony,drogy. Tím chci říci , že sportovní základna byla velmi široká. Ta se s nastupujícími technologiemi snižovala a tak začínali sportovní třídy. A odměny ve výkonostním sportu byly v postatě nulové. Na olympiádu mohli jenom sportovní amatéři.
Dnes sport je schopný za 5 až 10 let provozování finančně zajist člověka na celý život. A tak se nedivme , že rodiče , kteří jsou schopni pro dobro svých dětí udělat vše , tak jsou ochotni obětovat i velké finanční prostředky. Jen pro ilustraci. Seděl jsem v restauraci , kde je prosklenou stěnou výhled na ledovou plochu , kde právě probíhla turnaj dorostenců v ledním hokeji. Přisedl si tatínek jednoho z hráčů a diskutovali jsme o finanční náročnosti sportování. On řekl , že musel změnit zaměstnání , aby byli schopni to utáhnout. Již před 10 lety je to stálo cca 30 000Kč měsíčně.
Fotbal je levnější. Na stránkách FC Slovácko se můžete dočíst , že roční příspěvek žáka je 3 000 Kč.
Ne každá rodina si to může dovolit. A to významě snižuje sportovní základnu a ztěžuje růst talentů z chudých rodin.
Z nižší základny vyroste logicky méně špičkových sportovců. A nejdříve se to projeví v kolektivních sportech.
Dnes se snažíme zajišťovat financování nákladú sportu státem. Bohužel jsme vychovali příliš mnoho lidí , kteří z toho státního koláče ukrajují velký podíl pro svoji snadnou obživu.

Víte jak trávila včerejší neděli?
No zašla jako host na předvolební sjezd německých Zelených. Nejspíš předpokládá, že se vyplní předpovědi o vítězství Zelených v podzimních německých volbách, tak co by chodila za kovaříčkem (Merkel), když může projevit svoje brčálové zaměření pobytem u budoucího kováře, (Annalena Baerbock).
Jenže v případě Čichanovské mi její odhad připadá podobný jako jsem zde uváděl nedávno v souvislosti se zákonem profesora Parkinsona "Mimoň ve fabrice".
Volební preference Zelených totiž, podobně jako našich u Pirátů, neb je to velmi podobná svoloč, začaly rychle klesat.
Ani se nedivím, nedávno jsem ji viděl v rozhovoru v ARD studiu a její charizma se velmi blížilo přitažlivosti fikusu.

Příčinou je náš životní styl, chybí volný čas rodičů. Když jsou od rána do večera v práci, na odvoz dětí na sport už není čas. A domy dětí a mládeže už nefungují. Ani jiné organizace, které se o to staraly. K tomu pronájem tělocvičen - prostě není šance.

Zdravím Sasine, tak to príma CZ rádio už mi nehraje, nevím proč... :(

http://109.71.67.102:8000/beta_cspop.mp3

společnosti.
Mám podobné zkušenosti, jaké zde uvedl Dědek. Když naše rodina na začátku šedesátek minulého století dorazila pod Říp, v místním městě s asi 15.000 duší bylo jen minimum dětí a dorostenců, kteří nesportovali. Dílem to bylo ještě setrvačností z dob Sokola, dílem sociální politikou KSČ, která sportování širokých mas velmi podporovala. Mělo to jasné i skryté důvody. Dělat sport znamenalo, že nezbývalo dost času na neplechy a zároveň přispívalo k lepšímu zdravotnímu stavu populace a také podpoře branné připravenosti.
Jasně, lákadel, jako dnes, mnoho nebylo. Ale nejdůležitější, kromě státní podpory, bylo obecné přesvědčení, že nesportuje pouze štáckrypl. Obojí se s nástupem nerozvinuté kapitalistické společnosti zcela obrátilo o 180 stupňů. Výsledkem bylo, že ze setrvačnosti ještě sklízeli úspěchy sportovci vychovaní od mala režimem Husáka a tehdejšího šéfa sportu Himla. Do toho se obouvala nastávající superhvězda ministerstva financí, Kalousek. Takový sport, jako za Himla přece nechceme. A tak místo komunisty prosazované masovky, máme dnes převážnou část žáku základních škol sedících během hodin tělesné výchovy na lavičkách, protože lékařské úlevy, máme stále klesající počet sportovců, kteří ze světa vozí špičková ocenění. Zajímavé, je, že když už, tak jde o ženy (biatlon, lyžování, tenis) a o individuální sporty. Prostě, jak řekl vrchní Havloid, „Naše země (nejen ve sportu) nevzkvétá.“
Je jasné, že když vláda Babiše rozhodla, že do sportu nainvestuje místo 3 miliard ročně, miliard 3 x tolik, může takové rozhodnutí situaci zlepšit, ale až za nějaký čas. Žvásty o Hniličkovi, že zaplatil za přezutí gum 30.000 (myslím, že součástí přezutí, bylo také zakoupení disků a pneumatik, takže normální výdaj) jen odvádějí pozornost od podstaty systémového problému a tím je kapitalistická sobeckost.

Dnes s Vidlákem nebudu souhlasit. Ne ve všem. Souhlasím, že je tu nějaká změna "vnitřního" nastavení, kdy děti tráví více času s mobilem, méně sportem. To lze , ale předpokládat i na západ od Aše a přesto dostáváme na MS pravidelně nařezáno. Ano v Kanadě hraje od pěti let hokej každý a když říkám každý, myslím tím každý. Z té masy, pak není složité vybírat skutečné talenty. Ano přijde na stadion 25 dětí a klub je bere všechny. Ale tady v tom bodu nebudu s Vidlákem souhlasit. S těmi "sračkami", že sport není drahý. JE drahý. Mám dvě malé holky, mám padesát, hypotéku a starý barák, který spravuju. Nechlastám, nekouřím. Sportuju (běhám). Nutím holky se hýbat. Na zahradě střílíme z luku. Běháme. Dvakrát týdně, v místní dědině gymnastika. Chtěl jsem nějaký bojový sport do Ostravy, to by však bylo finančně a časově úplně na hraně. HOKEJ je však úplně mimo. JE to tak naprosto mimo, že to je ten důvod, proč přijde na stadion 25 dětí. Není to v trenérech. Pešán se sice tváří, jako posraná dupa, ale hokeji rozumí. Něco je v systému (to se Lener snaží změnit). Je to prostě v tom, že není z koho vybírat.

Amatérský a profisport již nemají mnoho společného. Snad jen prvotní impulz.
Profisport je dnes o obrovském odříkání, píli a tréninku na hranici možností (u těch nejlepších snad i za ní). Jágr se nestal hvězdou protože se šel protáhnout s tátou na hřiště. Makal, makal a potom ještě makal.
Český profisport a české školství mají své paralely. INKLUZE. Právo každého na štěstí. Neumíš? Nevadí, zařídíme to tak, že i ty budeš šťastný. Vše kolem tebe přizpůsobíme, aby jsi byl šťastný (spoluhráči/spolužáci se trochu obětují, požadavky trochu sníží, a ono to půjde).
Proto je český sport a české školství, v porovnáním s Husákovým obdobím, jaksi jinde. Matematické nebo hokejové dovednosti se musí odedřít.

Příběh na konec: Syn (13 let) hraje házenou. Nyní se řeší velký problém v oddílu. Někteří rodiče požadují, aby hráči nehrály zápasy na svých postech, ale posty se měnily. S odůvodněním, že syn nechce jen bránit či běhat po křídlu, ale chce si zahrát na všech postech.

Do našeho Vidláka se naváží nějaký Pavel Štěpán.
Nebudu se rozepisovat, nahlédněte na to sami:
https://pravyprostor.cz/polemika-antividlak/

Jako nejzásadnější změnu oproti minulosti v oblasti sportu a pohybu a nejen v něm vidím pád dětí do digitálního světa. To kromě u některých sportů velkých finančních i osobních nákladů podstatně zmenšuje základnu, ze které je možné čerpat talenty pro vrcholový sport.

Mám 15 letého kluka a 31 letou dceru a ani jednoho jsem k nějakému pravidelnému sportování nedotlačil. Částečně je omlouvá, že já jim v tomhle punktu nemůžu být za příklad.

Co s tím? Hodit počítače a mobily do šmelce. Nastala by otázka, co s volným časem. A kdyby byla na poptávku připravena vhodná nabídka...
To jsem ale v říši pohádek. Ani Bellingcat by mě netrumfnul.

Nebudu souhlasit , zdá se, s převažujícím názorem, že se lidé dnes nehýbou, nesportují...Za komančů, byla samozřejmě velká podpora děcek, ze strany státu. To dnes není. Ale do dupy, netvrďte mi tady, že za komančů, půl národa sportovalo, zatímco dnes se všeci válejí na pivu a nebo u mobilu. Dokonce si troufnu říct, že je to přesně naopak. Opravdu jsem za komančů nikdy nezažil tolik běžců po městských parcích, tolik cyklistů na cestách, tolik důchodců s hůlkama na kopcách... tohle to, že za komančů lidé sportovali a včilek ni, jsou zase "sračky" pro mě.

1. Pešán je kritizován především pro svůj "mixér". Tedy kdy vrcholem jeho koučingu bylo popření všech předešlých kroků.
2. Sport se přeceňuje. V čem je horší, když místo plácání energie někde na kole vezmu krumpáč, kosu a stříká ze mne hodiny pot, přičemž je za mnou vidět kus užitku? K tomu nikdo děti nevede a ve výsledku tu máme mladé dospěláky, kteří mají vyrýsovaný svaly, běhají Jizerskou padesátku, ale doma nezkříží prsty a i na posekání zahrady si musí najmout firmu.