Málokdy přetiskuji na Kydech články vyšlé někde jinde, ale dnes udělám výjimku. Na Nové republice vyšel podle mě vynikající text Petra Hampla, který za sebe podepisuji od prvního do posledního písmenka a říkám že jsem s Hamplem na stejné vlně.
A nyní Petr Hampl osobně:
V Prolomení hradeb přirovnávám novou aristokracii k vrcholovým fotbalistům. Je to jenom přirovnání. A jako každé přirovnání, ukazuje, že obě ty společenské vrstvy mají něco společného. Ale jenom něco, v řadě jiných ohledů se naopak liší.
Fotbalisté sdílí podobný pohled na svět, často podobné účesy, jezdí podobnými auty, chodí do stejných restaurací a tráví dovolené na podobných místech. Dokonce i jejich manželky vypadají tak, že kdybyste je prohodili, většina lidí by si nevšimla změny (a kdo ví, jestli by si té změny všimli manželé). Myslí tedy podobně, mají téměř shodné zájmy, a když to na přijde, dokážou ty společné zájmy velmi efektivně hájit – třeba platy nebo přestupové podmínky.
Nicméně přesto jsou schopni hrát proti sobě navzájem s maximálním úsilím, tvrdostí a často i záludností. Stejně jako příslušníci finanční a mocenské elity. V těch všech vzájemných bojích ale platí jedno nepsané pravidlo. Můžeš provést v zásadě cokoliv příslušníkovi stejné společenské vrstvy, ale nesmíš ohrozit zájem společenské vrstvy jako celku. Fotbalista se může dopustit likvidačního zákroku, může simulovat nebo intrikovat proti ostatním. To se spraví nějakým trestem, případně přestupem do jiného klubu. Ale představte si, že by fotbalista založil vedl kampaň proti nesmyslně vysokým odměnám hráčů a že by tvrdě kritizoval okázalý nevkusný přepych, který je pro tyto lidi typický. Takového fotbalistu vyvrhne celé společenství. Nikdo s ním nebude chtít hrát, nikdo jej nebude chtít nasadit. Nakonec mu nezbude než z vrcholového sportu odejít.
Chaos nebo centrální řízení?
Jsou dvě možnosti, jak k takové společenské vrstvě přistupovat.
Za prvé. Můžeme ji brát jako skupinu, kde probíhá více méně spontánní dění, kde zuří ostrá vzájemná konkurence, ale kde také dokážou hájit společné zájmy proti ostatním. Třeba tak, jako se díval Marx na továrníky nebo Hampl na novou aristokracii (k tomu se ještě dostaneme).
Za druhé. Můžeme vyjít z předpokladu, že nic se neděje náhodou a vše je řízeno. Budeme tedy předpokládat, že existuje nějaké vedení, a to dává rozkazy ostatním fotbalistům. Výsledky zápasů jsou domluvené předem.
Pro každý z těch dvou pohledů existují určité argumenty. Občas prokazatelně dochází k tomu, že výsledky zápasů jsou domluvené, na druhou stranu jiné hry působí velmi autenticky. Třeba ani po téměř 50 letech se neobjevil žádný náznak toho, že by Panenkův dloubák, kterým v roce 1976 rozhodl mistrovství Evropy, byl domluvený. Že by německý brankář Sepp Maier dostal příkaz od nějaké mafie, aby nechal padnout gól.
Jak tedy postupovat? Kterému hledisku dát přednost? Nezapomínejme přitom na paralelu s vlastníky a vrcholovými manažery. Nehraje Barca proti Arzenálu, ale zápasí automobilky, farmaceutické firmy nebo třeba banky. Manažeři všech úrovní přestupují mezi týmy podobně jako hráči. A přestupují i vlastníci, protože prodat balík akcií a koupit jiný je čím dál snadnější. Máme vše analyzovat jako jeden centrálně řízený celek? Nebo spíš jako spontánní chaos, kde hráči mají určité společné zájmy, a kde se snažíme pochopit zákonitosti?
Kritériem by mělo být, který z pohledů dává lepší předpovědi. Dokáže předem uhádnout více výsledků ten, kdo sleduje jednotlivé hráče, detailně pozoruje jejich styl hry, všímá si formy a strategií jednotlivých trenérů? Nebo toho víc uhádne ten, kdo dění na hřišti ignoruje, ale sleduje obchodní operace mezi šíbry? Pomůže nám víc zpráva o zdravotním stavu Tomáše Součka nebo informace, kteří magnáti společně hráli minulý víkend golf? U fotbalu je to jednoznačné, navrch mají předpovědi těch, kdo sledují dění na hřišti. Ale u byznysu a politického vývoje?
Poněkud přecpaná slonovinová věž
Nová aristokracie se od vrcholových fotbalistů liší nejen vzděláním, schopnostmi a ambicemi, ale také tím, že se jedná o obrovskou skupinu. Pokud vyjdeme z rozdělení profesora Kellera na diskrétní elitu (vlastníci největších majetků) a pomocnou elitu (vrcholoví manažeři), docházíme k následující počtům.
Diskrétní elita zahrnuje půl procenta obyvatelstva, to znamená nějaké čtyři miliony lidí žijících převážně v Evropě a USA. V době soukromých letadel a elektronické komunikace pro ně není obtížné být v neustálém kontaktu. Tedy takové Finsko nebo Chorvatsko. Počet lidí dostatečný pro udržení vlastní národní kultury.
Pomocná elita čítá 3 – 5%, jedná se tedy o řádově 40milionovou skupinu, tedy takové Polsko.
Hranice mezi oběma skupinami je neostrá. Mnozí vrcholoví manažeři kupují akcie. Ostatně, ti úplně nejbohatší jsou zároveň také aktivními manažery. Mnoho příslušníků pomocné elity studuje na stejných elitních školách jako příslušníci diskrétní elity. Když dcera obyčejného ředitele vyroste do krásy, může pomýšlet na sňatek až do těch nejvyšších kruhů (stačí připomenout, jak se Melinda seznámila s Billem). Ale to nejdůležitější je, že všechny spojují základní hodnoty a přístup k životu. Někdo má tři soukromé tryskáče a jiný je rád, když si může dvakrát ročně půjčit podnikové letadlo. Někdo má palác a jiný jen vilu v luxusní čtvrti. Ale oba mají stejný náhled na Donalda Trumpa, migraci, xenofobii dělnických vrstev, výchovu dětí, počet pohlaví a globální klimatickou změnu. To je něco, co elity spojuje, a co je odděluje od pracujících lidí.
Když k nim přičteme ještě lidi, kteří majetkově k těmto elitám nepatří, ale kteří o vstup horlivě usilují, máme nějakých minimálně 100 milionů lidí. Tak obrovská je současná slonovinová věž.
Spiknutí nebo zákonitosti?
Stejně jako u vrcholových fotbalistů, se nám nabízí dvě možnosti. Můžeme na novou aristokracii pohlížet jako na přísně centralizovanou skupinu, s nedílnými velitelskými pravomocemi a utajenou komunikací. Vše se děje proto, že to někdo určil. Nic není náhodné a nic není dáno „jen“ přirozenými zákonitostmi. Nebo můžeme sledovat dění uvnitř té skupiny, analyzovat trendy a snažit se pochopit obecná pravidla.
Ukázka první možnosti. Existuje skupina, která usiluje o zrušení hotovosti. Tato skupina má nějaké centrum, přijímá rozhodnutí, rozdává úkoly a řídí své služebníky. Postupně naplňuje nějaký plán, včetně harmonogramu, že – například – do roku 2030 mají ze světa zmizet hotová eura, do roku 2040 hotové dolary atd. Nebo může stejným způsobem třeba likvidovat tradiční rodinu nebo plánovat a organizovat masovou migraci do Evropy.
Druhá možnost je taková, že z tlaků na zvyšování zisků vyplývá nutnost omezovat či rušit hotovost. Téměř všichni příslušníci nové aristokracie o tom vědí. Všichni s tím tak nějak počítají. Všichni ten trend podporují a snaží se jej využít.
Čtenář by na první pohled řekl, že rozdíl je bezvýznamný. Jenže on vede k opačným prognózám. Stačí připomenout spory z poslední doby a události, které jsou před námi.
-
Bude Donald Trump prezidentem další čtyři roky?
-
Skončí epidemie do konce roku 2020?
-
Povede masové očkování k radikálnímu snížení nákazy?
-
Bude mít zavedení mobilních sítí 5G dramatické negativní účinky za zdraví obyvatel?
-
Budou karanténní opatření pokračovat i po masovém očkování?
-
Dojdou rusko-americké vztahy až k otevřené válce?
Ve všech případech tomu bylo tak, že zastánci teorie centrálního řízení předpovídali opak toho, co nastal. Zpětně pak žonglují slovíčky, že to vlastně mysleli jinak, případně triumfují efektními frázemi typu „rozdíl mezi konspirací a skutečností jsou tři měsíce.“ Jenže slogany vhodné pro reklamní kampaně nevedou k hlubšímu pochopení reality.
Horší je ale je, že lidé podnikají přesně opačné kroky a podporují přesně opačné strategie. Je islám hrozbou? Probíhá střet civilizací? Pokud věříte, že vše je řízenou tajnou skupinou boháčů, potom vás pouštní bojovníci ani ideologie islámu příliš neohrožuje, protože ta skupina to drží pod kontrolou. Mám se nechat očkovat? Tradičně by člověk rozhodl tak, že srovná různé míry rizika. Jestli je ale svět řízen tajnou skupinou, pak ta skupina určitě zfalšovala veškeré statistiky.
Svět bez kladných hrdinů
Naše dnešní situace je poměrně nepříjemná v tom, že pohled zaměřený na zákonitosti (dříve se používal výraz „racionální“) začíná být postojem menšinovým. Mainstream je ovládán fantazijně-konspiračními teoriemi, podle kterých je společenské dění řízeno Vladimírem Putinem, druhou stranu zase sytí servery typu Aeronet a Protiproud (a řadou menších), jejichž komentátoři jsou si jisti naprostou neomylností a žádný rozpor s fakty je nemůže zviklat. Vlastně jen Nová republika (většinou), Časopis Argument a komentáře Institutu Václava Klause se drží standardního racionálního myšlení. A jednotliví autoři napříč publikacemi.
Nicméně, nenechme se odradit a pokusme se ukázat, jak by takový nekonspirační pohled vypadal. Co ukáže jiného?
Vezměme třeba farmaceutický průmysl. Odvětví ovládané globálními kolosy, jejichž manažeři řeší pouze svoje bonusy. Morálka nulová, smysl pro odpovědnost nulový. Jenže vedle toho existují také predátorské právnické firmy - většinou rovněž globální. O jakékoliv morálce nelze mluvit ani zde. Predátorští právníci žijí jen tím, na koho je možné podat žalobu a kolik se z něj dá vyrazit. A vedle toho existují reklamní agentury a agentury public relations. V zásadě totéž. O televizních stanicích a dalších velkých médiích se ani nemusíme šířit.
Manažeři všech těch organizací jsou příslušníky nové aristokracie. Všichni mají podobné povahové rysy. Všichni sdílejí stejné pohrdání nižšími třídami. Ale to neznamená, že mezi nimi neprobíhají vzájemné zápasy.
To se třeba stane, že predátorská právnická firma napadne korporaci s tím, že nějaký lék má skutečně nebo domněle skrývané vedlejší účinky. Ve hře jsou miliardy. Soupeři se do sebe pustí naprosto nemilosrdně. Každá ze stran najme nějakou firmu na ovlivňování veřejného mínění. I mezi nimi probíhá zápas. Ten může mít různé výsledky:
-
Buď se k nám dostane historka o tom, že zlá korporace svými léky zabíjí lidi a ušlechtilí právníci zjednávají spravedlnost. Čteme dojemné popisy údajných obětí jedovatého preparátu.
-
Nebo se k nám dostane historka o tom, že ušlechtilí vědci z korporace zachraňují životy a zlí právníci jim to kazí. Čteme stejně dojemné popisy údajných obětí toho, že se lék k lidem nedostal včas.
Pro nás jakožto běžné čtenáře je důležité si uvědomovat dva aspekty.
Za prvé. Obraz reality, který se nám nabízí, je výsledkem manipulace. Na místě je zdrženlivost. Kdo si chce udělat skutečný názor, nechť jde do odborných publikací a pokusí se prokousat klinickými studiemi. Ani pak nebude mít plnou jistotu, ale určitý vhled snad ano.
Za druhé. Obě strany sporu chodí do stejných restaurací a stejných klubů. Možná si tykají a možná jezdí na dovolené do stejných destinací. Mají stejný vkus a stejné politické názory. Občas dokonce sdílí byt a lože. Nebo se aspoň potkávají na stejných večírcích. Podobně jako vrcholoví fotbalisté z konkurenčních klubů. Mezi oběma stranami samozřejmě také probíhají přestupy. Právník, který drtí korporaci, v ní možná bude příští rok komerčním ředitelem.
Prohnilí proti prohnilým
Stejně členitý obraz nám nabídne pohled na covidovou epidemii (nebo falešnou covidovou epidemii, chcete-li).
Omezení pohybu neuvěřitelně zvýšilo zisky přepravních firem, zásilkových obchodů a dalších podniků na ně navázaných. Stejně tak vyrostla on-line zábava a další obory. Je tedy v jejich zájmu vše co nejvíc prodlužovat.
Jenže na zábavní průmysl, cestovní ruch a další obory dopadla stejná opatření zničujícím způsobem. To se týká i třeba výrobců letadel a tisíců jejich dodavatelů. Firma Boeing ohlásila nejhorší výsledky za posledních 50 let a musela zastavit řadu rozvojových projektů. Airbus je na tom podobně.
Máme tedy dvě skupiny příslušníků nové aristokracie, jejichž zájmy míří opačným směrem.
Podobně můžeme sledovat zápas tabákového průmyslu proti průmyslu zdravého životního stylu nebo zápas tradiční energetiky proti firmám vydělávajícím na boji proti (domnělé či skutečné) globální klimatické změně.
Kromě toho zuří nelítostný konkurenční boj mezi firmami působícími ve stejném odvětví, a stejně nelítostný konkurenční boj uvnitř firem. Obecně platí, že ti, kdo něco vyrábějí, jsou slabší než ti, kdo prodávají, domlouvají a komunikují, ale nemusí tomu tak být vždy.
Totéž platí i ve farmacii. Jsou skupiny, které vydělávají na očkování, a tudíž ho prosazují. Ale jsou skupiny, kterým očkování kazí byznys, protože pak prodají méně léků, medicínských přístrojů a pomůcek. A další skupiny, které prodávají vitamíny, a tudíž zase prosazují prevenci. Velmi často se jedná o divize stejných korporací. Výrobci očkování zase soupeří mezi sebou. Všimli jste si, kolik je v tisku článků o vedlejších účincích vakcíny? A všimli jste si, že téměř výhradně varují před těmi, kdo kazí cenu? Očkování u Johnsona vyjde na desetinu toho než u Pfizeru. Je to náhoda? A je náhoda, že úřady zasahují téměř výhradně proti levným vakcínám? Odpověď zní, že můžeme mít různá podezření, ale spolehlivou odpověď se nedozvíme.
Ale vedle toho je tu jasný trend. Ti nejbohatší dále bohatnou. Majetky této vrstvy rostou o desítky procent ročně. Rostly před covidem, rostly během covidu a budou růst po něm. Ne proto, že by tito lidé byli pracovitější, užitečnější nebo kreativnější než ostatní. Bohatnou proto, že podmínky jsou nastaveny tak, aby bohatství přecházelo od obyčejných lidí k nim. Je lhostejné, zda se tomu říká zdanění, emisní povolenky nebo podnikové zisky. Pořád se jedná o převod těch stejných peněz z kapes soustružníků do kapes vrcholových manažerů.
Pod nohama slonů
Otevírá se před námi obraz světa, který je mnohem složitější než centrální řízení, ať už davoskou, bilderbergskou či jinou skupinou. A také chmurnější, protože v něm nevystupují žádní kladní hrdinové.
Ti dole si ale mohou všimnout toho, že občas je výsledek takového zápasu výhodný i pro ně. Je dobré toho využívat, ale také vědět, že je to dočasné. Právě o to by měly být vedeny diskuze. Měly by být vedeny racionálně. Výkřiky typu „myslíte snad, že to s námi korporace myslí dobře?“ by neměly být brány jako argument. Samozřejmě, že nemyslí. Ale nevyplývá z toho, že ta nebo ona strategie je lepší nebo horší. Stejná korporace mi ze stejné chamtivosti prodává vitamíny i očkování. Rozhodnutí je moje.
Můžeme si ale být jisti, že ať bude výsledek jakýkoliv, nová aristokracie jako celek na tom neprodělá. Buď vydělají na vakcíně nebo na lécích a vitamínech. Buď na cigaretách nebo na jejich zákazu. Buď na karanténních opatřeních nebo na jejich zrušení. Buď na lechtivých fotkách nebo na genderové cenzuře. Nesmí to být ale proti zájmům nové aristokracie jako vrstvy. Proto je nepřístupné vydělávat na ochraně hranic, zastavování migrace, podpoře místního podnikání nebo třeba ochraně hranic.
Co by je doopravdy poškodilo, by bylo vrácení aktivit na národní úroveň. Třeba obnovení národního výzkumu a vývoje očkovacích látek. Místní vědci by samozřejmě dál četli zahraniční časopisy, přispívali do nich, jezdili na mezinárodní konference, a možná by si občas sáhli na zahraniční grant. Ale know-how by zůstalo u nás, pod národní kontrolou. Výsledek takového výzkumu by byl důvěryhodnější než dosud, i kdyby Piráti posílali udavačské dopisy do Bruselu třeba každý den.
- Log in to post comments
Komentáře
Brtníku, ještě jste tu…
Brtníku, ještě jste tu nenapsal nic, o čem by se dalo debatovat.
Až s tím začnete, tak si s vámi rád popovídám.
Já toho Marxe nijak…
Já toho Marxe nijak nerozvádím proto, že nevím co si z něj ti, co budou chtít/muset nazrálý problém řešit, si zrovna podle vlastního uvážení vyberou. Zapojte fantazii.
Přeceňuješ tady tuto diskusní platformu.
Sám jsi tedy blázen. Navíc podlý blázen (osočuješ zde stále kdekoho z lenosti, nedůkladnosti atd apod.).
Tady jde o zábavu, o lehkou zábavu (samozřejmě že občas problesknou zajímavé myšlenky) , žádný konkretní výstup se neočekává.
Cituji : "....Je sposta pitomců, co píšou traktáty plné nesmyslů...."
Jsi ale poměrně poctivě a kurážně sebekritickým - a to se mi líbí.
Hezký den, úderníku Vidlákova !
--------------
Mě tak napadlo.
Vyhlašuje se soutěž Amos roku - " Zlatý Amos".
Co kdybychom vyhlásili soutěž " Sádrový Koniáš" ? Měli byste nějaké relevantní návrhy ?
Na začátku mám osočovat lidi…
Na začátku mám osočovat lidi z lenosti, protože si nic nerozeberou, a v příštím řádku mi vysvětlujete, že to tu je je o lehké zábavě, kde se nic hlouběji nerozebírá.
Tak jestli to tu je o lehké zábavě, tak se tu podle vás po lidech nemá nic chtít a mají se nechat žvatlat na povrchní úrovni.
Jednou větou popíráte tu předchozí.
---
Jen tu nikde není napsáno, že je to jen o lehké zábavě. Psát se může o všem.
-------
Měl bych relevantní názor, že se bude debatovat o tématu a vyvracet názory a ne místo toho útočit na autora.
Napište mi třeba, jakým způsobem si myslíte, že Targus ví, co se dělo v sedmdesátkách u nás na chodbě. Děkuji.
Čmoude
Vy jste takový vůl že si neuvědomujete ani tak jednoduchou věc, že jakmile levičáky pustíte ze řetězu s jejich tezí o třídním boji tak to k marxovi sklouzne úplně samo, protože tito lidé pracují s axiomy které už někdo vymyslel a jim naprogramoval, sami za sebe myslet nikdy nebudou. Stejně jako vy.
Admirál tu nic nepřebírá, přebírají to ti kteří svět hodlají přebudovat v krásnou slunečnou utopii.
No jo.
Co taky čekat od vás.
Marx
Nepochopení sdělení od Admirála. Určitě neměl na mysli budování komunismu, jak si myslí Čmoud, ale o nezvratný boj prekariátu za aspoň holé přežití. To přesně popsal Marx a následky jsme všichni viděli někteří i zažili.
No a to právě Marx nezvládal…
No a to právě Marx nezvládal.
Tam kde on chtěl měnit svět, dělnickou třídu jeho doby zajímalo spíš zlepšení pracovních podnímek, o něco vyšší mzdy, zdravotní pojištění, kratší pracovní doba, zákaz práce dětí a takovéhle přízemnosti.
Podobně to bylo na západě, který i pro prekariát nabízel více, než socialismus. Proto v devatesátkcáh zde úspěšní rodiče záviděli svým dětem, které vyrazily na západ dělat prekérní práce a vydělávali tam více než než jejich rodiče tady. A snadněji a koupily si tam za to lepší věci a pak ještě přijeli sem zpět a měli větší úspory než rodiče.
Marx byl prostě mimo.
"Tam kde on chtěl měnit svět…
"Tam kde on chtěl měnit svět, dělnickou třídu jeho doby zajímalo spíš zlepšení pracovních podnímek, o něco vyšší mzdy, zdravotní pojištění, kratší pracovní doba, zákaz práce dětí a takovéhle přízemnosti."
Takových přízemností se dá dosáhnout, Bohužel, pouze v případě, že z vás, jako třídy jde strach. Proto potom přišel na přetřes ten Marx.
Jen toho na tom Západě…
Jen toho na tom Západě dosáhli jaksi lépe než u nás.
Tam je životní minimum asi 25 000 Kč. U nás 3860 Kč.
Nebylo lepší tím Marxem jen strašit?
Mě to tak nepřijde a palec…
Mě to tak nepřijde a palec nahoru bych nedal. Haml zcela pomíjí otázku motivace, co pohání dané skupiny, že se tak chovají?
Dle mého názoru motivace ke konání lidí mohou být v zásadě tři:
- lidská povaha
- společenská morálka dané skupiny
- výrobní vztahy, neboli ekonomika neboli prachy
Lidská povaha se však prakticky od nepaměti nemění a zůstává stejná. Morálka se postupně mění, ale má obrovskou setrvačnost a při jejím narušení (podobně jako v dněšní době) dochází k "revolučním" jevům, po kterých přijde kocovina a morálka se víceméně vrací tam kde skončila před "revolucí".
Takže zbývá ekonomika, prachy. dle mého zásadní motivace v kapitalistickém světě je docílit zisku v penězích. A to bohužel v interakci dělník-kapitalista docílit nelze a tento rozpor je hlavní motivací událostí, které kolem sebe vidíme. Ovšem zabalen do tisíců různých vrstev, jevů, skopičin a všeho možného.
Já bych ten seznam motivací…
Já bych ten seznam motivací ještě zúžil:
* sex
* prachy
Sex patří do té povahy nebo…
Sex patří do té povahy nebo lépe biologické přirozenosti formované prostředím.
Ještě jinak:
Mít co srát a chcát a co šoustat.
To je velice hrubé dělení!
Mít co srát tence taky není žádná výhra.
obhajoba národních států je cesta
Ale ta cesta ve 20. století někam vedla...všichni víme kam...
Asi se udělaly chyby, že? …
Asi se udělaly chyby, že?
Co o nich přemýšlet a zkoušet je neopakovat?
Moc práce, že. Příliš komplikované, že.
Přece se po vás nemůže chtít myšlení.
EU je zářný příklad, kam nás…
EU je zářný příklad, kam nás vede budování globální moci. Všichni víme kam.
národní státy to dovedly až ke druhé
světové.
Evropské společenství to dovedlo k úspěšné rekonstrukci poválečné Evropy.
To neokecáte.
Evropské společenství jako…
Evropské společenství jako sdružení národních státu bylo nepochybně úspěšné.
Evropské společenství
A Evropské společenství jako nadnárodní celek EU je nepochybně neúspěšné. A to natolik, že si toho všímají občané všech států EU. Vrcholní představitelé eurokomisaři z řad Evropské komise jsou stejně schopní a směšní jako členové UV KSČ před 1989.
Evropské společenství tedy…
Evropské společenství tedy sdružení národních států PŘED vnikem EU bylo úspěšné. O EU nástupci a ničiteli národních států mám stejně jako Vy nejlepší mínění.
EU
Je překvapivé, jak jednotný názor panuje na EU v Evropě vyjma Bruselu, Štrasburku, Paříže, Berlína, Prahy a podobných lokalit.
V čem bylo úspěšnější, v relaci (informací je rozdíl)k čemu ?
Díky za stručnou odpověď.
No když Jourové nikdo ani…
No když Jourové nikdo ani neplivne do cesty, tak nemá zpětnou vazbu.
Co zkusit trošku protestovat, alespoň v rámci zákona?
Jo počkat, to se nikomu nechce. To bude asi ten největší problém s EU. Je něco za něco.
Protest
Protest proti cestě, kterou se EU vydala, probíhá už od podpisu Lisabonské smlouvy. Bohužel neúspěšně a nachází v Bruselu jen hluché uši. To není o zpětné vazbě, ale eurokomisaři ani žádnou nechtějí a myslí si, že integraci do jednoho superstátu nařídí shora. Takový projekt nemůže být úspěšný a nepomůže ani výměna obyvatel.
Kdysi koloval vtip, jehož pointou bylo, že když se vám nelíbí,
koho lidi zvolili, tak byste měli vyměnit voliče! Byl to absurdní humor, zdálo se to totiž zcela nemožné... a hle, ono to jde a ono se to uskutečňuje!
Asi špatný protest, že. …
Asi špatný protest, že.
Možná by bylo nutné vymyslet zpětnou vazbu, kterou eurokomisařům prostě vnutíte, ať chtějí nebo ne.
Protestovat tak, že lye ignorovat nedává moc smyslu.
Tak jako existují zdravé a shnilé jabko...
...tak také existuje zdravý a ničivý nacionalismus.
Ostatně příčiny plést si s následky také není zdravé....
Tedy otázka stojí : Jak se to stalo a proč? Že se tak naplno projevily (krom dalších faktorů, působících zhoubně na lidskou přirozenost a manipulujících zhoubným způsobem kulturou...) vášně nacionalistické ničivého charakteru ? Mou oblíbenou podotázkou, kladenou při takovýchto příležitostech je : Bylo možné s tím vůbec něco dělat, pokud stávající finanční systém zůstával de facto stále stejným (je možné přestavět loď na moři, při plavbě ?) ?
Nebo snad máte pochybnosti i o americkém lidu a jeho zájmech ? Tyto zmiňují s neúprosnou pravidelností ve svých projevech (jeden jak druhý, je jedno ke které mafii patří) američtí presidenti, při každé lepší i horší příležitosti se schovávají za americký nacionalismus, tito trubci všeobjímající denacionalizující demokracie.
"Synkretizovaní" , do jednoho objektu inkorporováni pseudoviníci jako " nacionalismus", " komunismus", " Putin", " liberalismus", " právdoláskař", " vítač", " islám", " žid"....to je ten žralok z Čelistí, jak trefně podotknul S. Žižek. Je to úžasné, ta jednoduchost, s jakou se pak zbavíme takového viníka, nepřítele. Stačí ho najít a zabít.
Proto také je možné to, že máme zde zaměstnání jako je " antikomunista", " antiputinovec", " antisemita"....za toto je vpravdě řada lidí (slušně) placena, zde uspívají oni v soutěži o fiat měnu zatíženou úrokem, tady spoluvytvářejí ty vážné problémy příští.....
Dejte Čmoudovi loď, nějaké dva schopné a kompetentní pomocníky, pistolku a kompas....a uvidíte, že on se přestane žraloka bát a s úsměvem ho skutečně najde a zabije. Tedy - zabije nějakého žraloka, v oceánu jich ale plavou statisíce.....přičemž mnoho lidí uznává ten fakt, že do oceánu žraloci patří.
-----------
K článku jen to, že pokud sázková kancelář de facto vlastní celou " soutěž" (nerovnosti jsou i zde tak velké, že jde vpravdě jen o hraní si na soutěž), tak jde o korupci systémovou. nikolivěk nahodilou, epizodní či cyklickou. Jde o chorobu celé struktury.
Opět jsou rozhodným faktorem peníze, v té formě a v těch způsobech jejich používání, jak jsme již uvykli takřka natolik, že se to stalo vegetativní součástí naší přirozenosti i naší kultury, že chceme takovýchto peněz stále více a více, nebo aspoň tolik, abychom jich neměli stále méně a méně.
M. Gorkij pak ústy jedné své postavy svého úžasně čtivého díla " Moje university" formuluje myšlenku, že " Čím méně člověk potřebuje, tím je šťastnější, čím má více tužeb, tím má méně svobody" (takový postoj však kritizuje, považuje to mj. za pohrdání prací, což na něj působí odpudivě...já bych pouze dodal, že není "práce" jako " práce"). Takové krédo, jeho přísné dodržování masami lidí, by však zřejmě zničilo dlužní kapitalismus ( vždyť "jen" marnivá poptávka v EU představuje několik set miliard euro ročně !!!), naoko se sice intelektualové angažují v různých kampaních za větší střídmost apod., vpravdě však i oni existují jak po stránce materiální, tak posléze (a naopak) i intelektualní , díky právě že rozhazování (a tak i drancování) , dluhům, marnivosti a dalším infantilním vášním....i ten realsocík (tedy centrální byrokratický kapitalismus sovětského typu) zahynul na úbytě představované neukojenými infantilními vášněmi a pod. haraburdím, vyplývajícím z danosti de facto trpěné modality finančního systému, nic soudruzi nevymysleli , žádná inspirace panem Unterguggenbergerem apod., vše se to jaksi rozplajzlo , Rosa Luxemburgová by řekla , že " zbahnilo".
Tak jednoduchost?
Já se o tom tady dohaduji léta a nemám pocit, že jste se jednoduše dali přesvědčit.
Mě za mé názory nikdo neplatí. Není to žádné zamestnání.
Já nechci žádnou pistolku, kompas ani loď. Nevím, proč píšete takové nesmysly.
To dnes tak populární…
To dnes tak populární obviňování "národního státu" jako příčiny největších zel 20. století je, dle mého, manipulací. V dějinách bychom našli zvěrstva, která se od těch z 20. století lišila jen použitými prostředky, které měli pachatelé k dispozici. Vezměte si třeba jen takové nadnárodní ideje, jakými byl (je) komunismus, křesťanství, islám... Zvěrstva lze páchat i ve jménu osoby, rodiny...
Pochybující
Války 20. století bych nesváděl na nacionalismus. Šlo výhradně o boj o moc. Kdyby se každý stát zcela nacionalisticky soustředil na rozvoj svého území a nesnažil se zabrat další územní a lidské zdroje měli bychom tu v podstatě zlatý věk. Proti zneužití moci se ale do té doby ještě nevyvinuly pojistky a válka byla vždy přijatelné řešení.
Spíš
šlo o ta teritoria,Němci zaspali kolonialismus,zbyla na ně jen pouštní Namibie,tak se chtěli zahojit jinde. Proč asi se valciko v Egyptě a Habeši?
Kde je sad,
musi byt zahradnik.
sebevrazda ?
nechtel se zabit, ale stalo se, kamery urcite selhaly, nikdo nic nevidel
--------
Zakladatel antivirové firmy John McAfee byl nalezen mrtvý v cele. Pár hodin po verdiktu o vydání do USA
Zakladatel americké antivirové společnosti John McAfee byl ve středu nalezen mrtvý ve své cele ve Španělsku. Podle listu El Mundo to oznámilo katalánské ministerstvo spravedlnosti, podle nějž se jednalo nejspíš o sebevraždu. Zpráva přišla jen několik hodin poté, co španělský soud rozhodl o vydání 75letého podnikatele do USA, kde byl stíhán kvůli údajným podvodům, spiknutí a krácení daní a kde mu hrozily desítky let vězení.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/macafee-nalezen-mrtvy-ve-vezeni-spa…
https://www.zive.cz/clanky/sverazny-antivirovy-mag-john-mcafee-spachal-…
ale jeho video bude porad s nami
https://www.youtube.com/watch?v=bKgf5PaBzyg&t=3s
Amazonský prales
Svět je jako amazonský prales. Chudá půda vymývaná dešti, kde je omezené množství živin a stromy bojují mezi sebou o živiny a světlo a to neustále. Občas nějaký vítr přinese prach ze Sahary, což dodá pár živin k těm vymývaným půdám. Dnešní svět je v mnohém podobný. Elity usilují o peníze (viz živiny v půdě) nebo moc a veřejné uznání (světlo).
Ta hra je nějak nastavena a nově příchozí hráči (nově narození v mocenské elitě) nemohou změnit pravidla hry. Spíše se těm pravidlům přizpůsobí. Občas se někdo rozhodne spasit svět a je upálen nebo ostrakizován. Lidé tolerují drobné změny, ale radikální změnu už ne. Jednak si jí oproti drobným změnám všimnou a druhak jim zaznamenané drobné změny nestojí za vynaložení energie na jejich korekci.
Elity jednají ve stejném zájmu, protože studují na stejných školách pod stejnými učiteli, kteří je stejně naprogramují. Pak se setkávají výhradně s podobně smýšlejícími lidmi, což je posilováno étosem výlučnosti, který začíná už studiem na prestižní škole.
V momentě, kdy si řekneme, že vzdělání z Univerzity Karlovy je stejně hodnotné jako vzdělání z regionální univerzity, se proces výlučnosti a příslušnosti k elitnímu klanu zadrhává. Ale nemusíme dělat vůbec nic, krysaři levicového zaměření frankfurtské školy podnikli dlouhý pochod institucemi a teď v duchu své ideologie vymývají mozky novým příslušníkům elit. K jejich zkáze hlásají ideologii, která povede k destrukci velké části současných elit a jejich náhradě nově příchozími.
Vezmeme-li paralelu u zbojníků, ti chudé neokrádali, protože jim nebylo co brát, a na hodně bohaté si netroufli, protože kolem nich bylo neustále mnoho ochránců. Tak brali těm mezi. Taktéž aristokracie raději obírala tehdejší střední třídu. Při stejné námaze byl lepší prospěch.
Dnes nás nechávají hromadit majetek a šetřit v celoživotním úsilí, protože ví, že nám jej dříve nebo později organizovaným násilím (stát a jeho úřady, justice a exekutoři) seberou nebo pořádně pokrátí. A když ne nám, tak budoucím dědicům.
Svět je především chaos s nějak nastavenými pravidly, která všichni hráči této velké hry o trůny uznávají. Jde o celospolečenskou dohodu, kdy se občané státu nechávají poněkud obírat na daních, aby jim za to pár lidí v čele státu určovalo další život a jejich daně použilo podle svého uvážení na ochranu těch dole a zlepšení jejich životů. Pokud se tomu tak neděje a celospolečenská smlouva je jednou stranou porušována, všímá si toho stále více lidí a žádá změnu. Proto tolik protestních hlasů ve volbách, proto zanikají staré zkostnatělé a strnulé strany typu ODS a ČSSD. občas přežívají reminiscencí předešlých vzpomínek jejich skalních voličů, pokud nemusí vládnout. Jakmile se musí rozhodovat, rozhodují ve jménu jejich ideologie špatně a prohrávají. Nemají odvahu ke změně ideologie i rétoriky, tak zákonitě mizí s tím, jak jim umírají voliči.
Změny se dějí, ale velmi pomalu. Je to kapka vody po kapce, co nahlodává neměnné vztahy a postupně je boří a nahrazuje novými vztahy uvnitř společnosti. Jednotlivé změny od sebe oddělují doby delší než lidský věk, proto si jich můžeme všimnout jen srovnáním s historií. Třeba zrušení roboty. Před 400 lety nemyslitelné, na konci 18. století už běžný jev, dnes zapomenuté jako přežilé změny dávno minulé. Když půjdeme do hloubi věků, uvidíme tam změnu z otroctví. Další změny přichází každý den jakožto jevy vygenerované chaosem a občasným iracionálním jednáním.
Pokud chceme pochopit děje v celosvětovém měřítku, musíme nejdříve pochopit efekt typu motýlích křídel (aneb závan křídle motýla v Amazonii může spustit řetězec událostí, které vedou k hurikánu v Kansasu). Nebo celospolečenské děje radikálně zjednodušit na podstatu prvobytně pospolné společnosti, tlupy pralidí jednajících čistě v zájmu svém své tlupy. Cokoliv dalšího můžeme přiřadit do iracionálních událostí ovládaných emocemi, nikoliv rozumem.
Můžeme se ale spolehnout, že hlavní děje světa jsou řízeny nakonec rozumem. Tedy při výběru z mnoha možností reakce na soupeření USA s EU vs. Rusko a Čína se vždy vybere nějaké racionální řešení. Možná ne nejlepší, ale jedno z racionálních řešení, které prospěje hlavním účastníkům konfliktu. Na spojence se vykašlou.
Tím chci jen ukázat, že svět ve skutečnosti ovládá racionální uvažování těch lidí, kdo drží moc. Ale emoce, neracionální rozhodnutí a tím vzniklý chaos přináší neustálý proud změn, na které držitelé moci reagují tu dobře, jindy špatně. Při špatném rozhodnutí riskují zánik svého společenství nebo celého civilizačního okruhu. A to vidíme právě dnes. proto stačí počkat, až si neschopnosti současných držitelů moci všimnou i jiní lidé, a časem je svrhnou. můžou si falšovat volby , jak chtějí, a mít ve volbách 99,7% hlasů. Vývoj stejně nezastaví. Čím déle otálejí, tím horší je potom průběh revoluce, která je smete od moci. Ne všechny, někteří se udrží i ve vichru změn. Místo nich přijdou noví, a protože proud zmetků mířících do politiky neustává, nedochází ke změně poměrů v politice. Kapři si sice rybník nevypustí, ale sucho jim jej vysuší i tak.
Buďme tedy dobré mysli, svět neovládá skupina chytrých iluminátů, ale tlupa sobeckých zabedněnců, co dělá spoustu chyb. Což je nevýhodné momentálně pro nás, ale z dlouhodobého hlediska to dává šanci na změnu. Aristokracie jednala jako celek s robotujícími poddanými. A kde jsou dnes? Obyčejní lidé žijící ze zbytků slávy jejich předků. Jinak jde namnoze o strýce z venkovské hospůdky, co svá moudra blekotají u piva podobně naladěným strýcům.
Ke změně současných poměrů jistě dojde, jen my u toho už asi nebudeme.
Píšete "Místo nich přijdou…
Píšete "Místo nich přijdou noví, ..." - to je právě otázka. Ty rodiny, či spíše rodinné klany, které ovládají nejvyšší úrovně rozhodování, jsou velmi staré, stovky let, a vzájemně propletené. Takže pokud přijdou noví jsou opravdu noví? Jistě nelze vyloučit průnik nějakého skutečně nového solitéra, ale to je spíše epizoda, která ty staré nijak zvlášť nezajímá.
Opravdu se podívejte na odkaz Jana Řádka: https://www.lifesitenews.com/opinion/who-owns-big-pharma-big-media-youl…
Degenerace
Ty rodinné klany trpí degenerací, neb se páří mezi sebou za účelem zachování majetku. Občas si mezi sebe pustí novou krev, ale jde o přenos kulturních memů. Příkladem budiž náš parlament, kde se sice obměňuje složení, ale nikdy poměr nově příchozích poslanců nepřesáhne poměr poslanců, kteří už v poslaneckých lavicích seděli za minulého volebního období. Čili ti staří poslanci stihli přeměnit a zkorumpovat poslance nové (nebo je vystrnadit na okraj jejich společenské bubliny). Kdyby bylo více nových poslanců a ti staří byli názorově nesmiřitelně rozdělení, došlo by ke změně i v chování poslanců. Proto k jediné změně došlo po revoluci v 1989, která totálně obměnila složení dané skupiny poslanců a s tím přišly nové příležitosti a manýry.
Chybí Damoklův meč možnosti odvolat poslance z rozhodnutí voličů kdykoliv v průběhu volebního období.
Přímá demokracie
je proto pro demokraty extremismem.
:-D))
Konečně, pro mě den života navíc.... a pro obvoďačku o pár stovek míň.
Z dnešního článku jsem se nedozvěděl nic nového
Pokud jde o to, jak lze současnému režimu uškodit, použil bych příklad jednoho známého.
Peníze neměl na účtě, ale zmačkané na polici u stolu a z hromádky si bral, pokud něco potřeboval zaplatit.
Celý rok nosil jedno kožené sako a kalhoty, které sice pravidelně nechal vyprat a vyčistit, ale nenosil ponožky. Stejně tak to měl s košilemi.
V restauraci seděl i několik hodin u jedné kávy, oběd, večeře, obecně jídlo, bylo nutným doplněním energie, nikoliv příležitostí mlaskat a užívat si odstíny vůní a chutí. Kromě nejnutnějších nákladů na bydlení si kupoval pouze nejnutnější věci a služby. Neměl prakticky žádný majetek. Žil podle věty Vladislava Vančury věty Markéty Lazarové.
Nejlépe je míti svoje majoráty na nebesích, kdo je toho pamětliv, zřídka plakává.
Žil velmi šťastným životem obklopen vírou, uměním a přáteli.
Kdyby takových bylo 50% v celé populaci, kapitalistická ekonomika by zkrachovala.
“nechal si vyprat…”
Proč si je ušpinil? To se mi nemůže stát.
Coural po restauracích
tak proto.
"Kdyby takových bylo 50% v…
"Kdyby takových bylo 50% v celé populaci, kapitalistická ekonomika by zkrachovala."
Laco, no a právě to je naše jediná zbraň jak být trošku asertivní vůči kapitálu. Neutrácet jak zpitomělí za hovadiny čínského charakteru. Přemýšlet komu poskytnu zakoupením zisk. Nejdříve u souseda, pak v ulici, dědince, městu, okresu, kraji s dál již nejít. Jak jsou peníze dostatečně daleko od místa kde se tvoří zisk, roste chudoba.
Já se dle uvedeného povětšinou chovám a nemohu si stěžovat.
Jenže sme globalizovaní.
Takže právě že je třeba dál jít.
Např. tuším že v roce 2018 byla obchodní výměna ČR - Eritrea do 2000 USD, za celý rok. Tedy zlomek procenta toho, co pobéře ročně nějaký dotační českobaron.
Kdy zdánlivě drahé...je ve skutečnosti levné.
Čímž netvrdím, že je to univerzálním a účinným lékem na motivace tamních lidí k migraci, faktorů je více.
Já jen že i toho souseda nebo dokonce vás a ulici a dědinec....může zničit tsunami lidí nemajících co ztratit - než své neblahé osudy....
--------------
No a s těmi 50 % by krachli i další, kdy zřejmě by nešlo jen o krach , ale i o rozpoutání genocid.
Jsme de facto odsouzeni k tomu konzumovat nepotřebné (či šunt), zachraňujeme tak světový mír...
:-D))))
Nakupuj u chudých, říkám to furt. Celkem marně. Pohodlíčko je pohodlíčko.
Není to tak jednoduché
Před 25 lety jsem se tím řídil. Pozval jsem v Lázních Kynžvart manželku na skvělý zmrzlinový pohár. Byl na obrázku i s vysokou, hodně vysokou, cenou. Dostal jsem tři kopečky zmrzliny s kapkou šlehačky a pár kousky kompotu. Jen cena byla podle obrázku. A tak jsem se letní pohody rozhodl.
Never more!
Začal jsem jezdit do ciziny. Na zmrzlinu i do Němec. Za lepším porůznu. Tak pět větších cest ročně.
Zisk rád tam, kde si mně váží a neokrádají. Od Kuby po Isle of Man.
A doma jen do prověřených míst.
Mě
okradli i v cizině
"Před 25 lety jsem se tím…
"Před 25 lety jsem se tím řídil."
Je to obecné pravidlo prosperity regionu. To, že jsou i v okolí hajzlíci, ještě neznamená, že je musím podporovat. Z druhé strany použitím vlastního rozumu se vyplatí.
Pokud necháváte zisky v zahraničí, je to taky v pořádku. Pak si ale nesmíte stěžovat, že je u nás všechno posraným nahoru.
Domácí šizuňky je třeba vyhladovět, jiná cesta není. Já to řeším tak, že cena musí přijít ke mně, ne abych já stíhal cenu, "za každou cenu"
Čmoudovi
Zásadně se vyhýbáte odpovědi na danou otázku a téma převracite do vašeho oblíbeného nadávání na koumouše. Historicky jsem se Vás ptal na dvě věci:
1. Co má společného primitivní antikomunismus s integrály.
2. V čem se Marx v Kapitálu mýlí.
Nemusíte na to odpovídat samozřejmě. I to je odpověď.
----------------------------------------------------------------------
pod čarou i pro ostatní, pokud by je to zajímalo.
Přínos Marxe v stežejním díle Kapitálu je v tom, že ukázal, že kapitalismus má vnitřní rozpory, které nejsou v rámci kapitalistického systému řešitelné. Ostatní jeho spisky a předpoklady neprošly sítem "společenské praxe", tudíž nevíme jak by se k nim postavil, kdyby je zažil. kapitalismus v jeho době již "společenskou praxí" procházel a tudíž ho mohl popsat (jako systém oběhu zboží a peněz).
Ze stejného důvodu by mohl Čmoud odmítat i logaritmy.
Nadávám na všechny, co se…
Nadávám na všechny, co se chovají jako dobytek. Komunisti jsou jen další v řadě.
Nevím, co má antikomunismus společného s integrály. Takhle to vypadá jako pitomost.
Marx se liší ve spoustě věcí. Třeba ve své teorii o nadhodnotě.
Jestli jsme následovali Marxe a trapně zkrachovali, tak v Marxových teoriích byly chyby. S integrály to nijak nesouvisí.
Melete blbosti.