Dnes začne menší seriálek našeho čtenáře a diskutéra Občana, který svými příspěvky doplní hezkou formou moje články o zemědělství. Z čehož také plyne, že odjíždím na dovolenou.... Kydy budu jen číst na mobilu (a uklízet po Scallopovi). Další články z mého pera budou tedy nejspíš až za týden.
Občane, je to Vaše:
Jak naši předkové vařili a jedli?
Krátce - pracně; a prostě.
Pracně proto, že měli k dispozici jen velmi málo pomůcek
ke zpracování surovin a vaření na otevřeném ohni bylo značně neefektivní.
Otevřený oheň pro vytápění a vaření nebyl jen znakem pravěku a raného středověku,
ale v domácnostech bychom jej spolehlivě našli ještě v první polovině 20. století.
A prostě proto, že si a) nemohli moc vybírat ze surovin a b) neměli je jak tepelně zpracovat či zakonzervovat.
Ohniště vydlážděné a ohraničené kameny nebo jednoduchou nízkou zídkou nebylo v některých evropských venkovských oblastech ničím výjimečným ještě v 1. polovině 20. století. Vařilo se v kotli zavěšeném na řetězu nad ohněm, nebo
v hliněném a později i železném nádobí postaveném do horkých (ale ne žhnoucích) uhlíků a těmito uhlíky přihrnutém zhruba do ⅔ nebo na železný rošt.
Tam, kde byla v domácnosti i pícka a později pec na chléb
a další pečivo, byly předehřáté nádoby s připravovaným pokrmem vkládány po vyjmutí hotového pečiva do rozpálené pece a tam se jídlo přes noc pozvolna uvařilo.
Příprava na to ale byla zdlouhavá - nádobu s vodou bylo třeba před vložením do uhlíků nebo do pece postupně
a rovnoměrně nahřát na okraji ohniště nebo na římse pece; jinak praskla. Což byl problém, protože nádobí nebývalo
v domě nazbyt a opatřit si narychlo nové bylo možné jen
ve větších sídelních místech.
Sofistikovanější prostředky pro vaření a pečení se objevují ve střední Evropě až v raném středověku.
Nejprve to byly malé proutěné (ano, proutěné, opatřené oboustrannou silnou vrstvou hliněného/jílového výmazu)
a kamenné pícky pro pečení, z nichž byl kouř odváděn komínkem rovnou do místnosti.
Pozn.: Kouř z ohniště se nejprve rozptyloval volně po místnosti a stoupal rovnou k doškové střeše. Ještě ve vrcholném středověku (13.-15. století) nebyly chalupy a domy bez stropu ničím neobvyklým. I první - ještě nezpevněné - stropy byly dostatečně prostupné a kouř jimi stoupal do podkroví. Problém nastal až se stavbou zpevněných stropů, které tvořily pochozí půdu nebo další patro. V takovém případě se kouř koncentroval ve spodní místnosti a bylo potřeba najít způsob, jak jej odvést. Čímž se dostáváme k historii komínů. Ale o tom dále.)
Hm… Do místnosti. To to tam asi muselo vypadat, že?
No, vypadalo.
Prostě to byla temná dýmná jizba, kde jednak chyběla okna a jednak byla permanentně zakouřená. Ono to zase až tak nevadilo, protože většina lidských aktivit se v dávných dobách a na venkově ještě historicky nedávno odehrávala mimo obytnou místnost.
Ta sloužila po většinu roku pouze pro spaní. Ovšem v zimě bylo rázem vše jinak.
Takže co s tím?
Inu, nejprve to byla okna. No, okna; okénka, zakrývaná okenicemi - většinou jedno, poblíž ohniště. Plus dva až tři malé otvory nade dveřmi, které sloužily právě k odvádění kouře.
Někdy ve 12. - 13. století postupně přibyl do výbavy staveb dymník. Pradědeček komína.
Původně široká kruhová košatina s užším hrdlem, pečlivě vymazaná zevnitř i zvenku silnou vrstvou jílu, která byla zavěšována na trámy a která odváděla kouř z jizby
do podkroví či patra. Na přelomu 14. a 15. století už se setkáváme s dymníky přizděnými ke stěně místnosti; ty už připomínají dnešní krby. V tutéž dobu se začínají objevovat
i dymníky čtyřhranné, konstruované z fošen nebo opět vyplétané do rámu - obojí s masivním oboustranným výmazem.
A v téže době jsou spolehlivě zdokladovány i první primitivní skutečné komíny.
Nejprve to byly buď zvoncovité stavby přistavěné zvenku
ke stěně domu, do nichž byly ve stěnách vysekány průduchy, nebo spáry vysekané v až dva metry silných zdech hradů
a paláců. Tyto prakomíny zpravidla nepřesahovaly výšku stavby a byly častou příčinou požárů. Dalším nebezpečím byl fakt, že horní části komínů bývaly často srubové konstrukce vymazané jílem a zakončené košatinovou korunou.
Bylo to proto, že komíny byly průlezové a nešlo je čistit jinak než spuštěním se do komína a ometáním stěn hrubým kartáčem. Někdy proto bylo levnější, bezpečnější a snazší rovnou vyměnit vrchní košatinu za novou.
Již koncem 15. století se však komíny stávají nejen součástí štítových zdí, ale i vnitřku domu; a to i měšťanského. Taková stavba pak vznikala tak, že byl nejprve postaven komín
a následně oběstaven domem (zhusta stále ještě srubovým
a nově i hrázděným). Současně s tím někoho konečně napadlo, že komín vyšší než hřeben střechy opravdu odvádí kouř a případné jiskry mimo střechu. Sláva! Rázem ubylo požárů.
Na přelomu 16. a 17. století se objevují první plátové plotny a to už zbývá jen krůček ke kuchyňským kamnům a sporákům s kouřovody.
A tím se opět vracíme k vaření.
Se skutečnými komíny se nám v domech začíná objevovat velká technologická novinka - samostatná kuchyně s pecí
(v níž se dá i vařit), kotlinou, odvodem kouře přímo do komína a s možností nepřímého vytápění jizby (kachlová kamna akumulující teplo z kouře), která se tím začíná stávat světnicí (což je významově velký rozdíl). Taková kuchyně byla buď v síni, nebo v samostatné místnosti a tvořila buď spodek komína, nebo z ní byl kouř odváděn do komína dymníkem. Původní dymník se tak stává pradigestoří a odvádí kouř do komína.
Efektivita vaření se zvyšuje zejména používáním pece rozpálené po pečení, ale i využitím kotliny
a lepší výhřevností ohniště.
Lepší tepelné hospodaření v kuchyni přispělo k rozšíření
do té doby skoro neznámého způsobu tepelné úpravy pokrmů - smažení. Do 16. století naši předkové skoro všechno vařili
a dusili.
Pečení bylo vyhrazeno chlebu a různým druhům pečiva a jen zcela výjimečně se (mimo domácnosti panovníků a nejvyšší nobility) v mísách objevovalo pečené maso či drůbež.
Romantické představy filmových režisérů o hospodách
či kuchyních, kde se v obřím krbu točí na rožni prase nebo půlka krávy, jsou zcela zcestné. Vyzývavě se vlnící prsatá hospodská nebo hospodyně nepobíhala kolem rožně se džbánkem piva, nýbrž cmuchtila v kotlíku hustou kořeněnou polévku nebo omáčku.
Kořeněnou proto, že pokud v ní bylo maso, bylo nejspíš podezřelého původu a nevalné kvality. Dále byl takový pokrm většinou slanokyselý nebo sladkokyselý. Opět proto, že ocet a víno pomáhají přebít odpornou chuť a zápach nečerstvého masa.
Tohle nebylo jen “výsadou” středověku, nýbrž běžnou praxí až do počátku 20. století.
Takže v kotlíku nebo hrncích se nám vaří a dusí něco jako eintopf - směs vody, zeleniny, trochy masa (ryby), koření.
Až to bude hotové, kuchařka vyndá maso, nakrájí je na malé kousky, vývar se zeleninou propasíruje nebo rozemne v moždíři, vrátí do hrnce, zahustí drceným sušeným chlebem nebo moukou, dokyselí, osolí a nakydá do misek hladových hostí (misku a lžíci si lidé většinou nosili sebou a obé patřilo k docela cennému osobnímu majetku).
Vedle toho se na stole objeví kus sýra nebo několik syrečků, cibule, česnek, ředkev, chléb nebo placky. Zapomeňme na pečeni, sladké pečivo, cukr. Pokud byla podávána kaše oslazená medem nebo sušeným ovocem či rozvarem z něho, konzumovali ji strávníci v nábožném tichu.
Naši předkové totiž snědli skoro všechno. Ne, že by byli čuňata. Ono jim prostě nic jiného nezbývalo. Ale o tom až
v dalším článku.
Černé kuchyni - prababičce dnešních moderních, věnuji také samostatný článek.
- Log in to post comments
Komentáře
"Skoro jako sedlák"
znamenalo, že rodina měla kaši na mléce a s máslem, zatímco čeleď na vodě a omaštěnou sádlem nebo lojem.
Vy si fantasticky odporujete, protože máte potřebu se neustále hádat a vše rozporovat, takže se ve finále dostáváte do rozporu sám se sebou :o))
Brzděte trochu, zkuste číst pozorněji a potlačte svou nutkavou potřebu se furt hádat a zpochybňovat.
Kdybych chtěl měl podrobně popsat co a jak, nebylo by to 5 článků, ale tlustá bichle, která by se sem a) nevešla a b) by ji nikdo nečet.
Občane
s tím máslem taky brzděte.
Máslo se prodávalo
Tchýně vzpomínala s odporem na vitelo, nějaký margarín. Že to bylo hnusné.
Občane, svět není černá a…
Občane, svět není černá a bílá ;) Psát, že nemáš pravdu, protože si teoretizueš nad dějepisem co jsi četl na základě historek z rodiny co se skutečně událo, prostě se nauč žít stím, že co jsi přečetl není etalon, ale může s tím, že přijdeš a řekneš veřejně pouze zážitek/informace co máš ty a tvoje rodina...
Takže ano, musí se říkat, že měsot jinak, dědina jinak, musí se říkat an dědině jinak velkej sedlák, jinak malej, jinak domkař jinak čeledín, psát obecně o stravě je zhovadilost a jeslti si myslíš, že tím, že pohoršeně napíšeš "furt mi odporuješ", chlape, seš dospělej, poper se s informací co jsi dostal a odpověz , že nemám pravdu a paltilo to pouze an slovensku a an jižní moravě, odkud mám informae, ale nepiš jako puberťák "neodporuj mi" ;)
Město+venkov
Ono to rozdělení město+venkov přetrvalo i nyní, jen v pozměněné podobě Praha + zbytek republiky.
Jo, a proto jsou ještě kuchařky z počátku
19. století plné receptů na slanokyselé a sladkokyselé omáčky :o)
Uvědomte si, že maso nebylo jak skladovat. Chladnička je záležitostí až 30. let 20. století a mladší. Do té doby se, chronologicky od středověku výše, maso konzervovalo sušením, uzením a podstatně méně často zaléváním do sádla, později pro krátkodobé skladování octováním (hliněná nádoba naplněná studenou vodou a omotaná textilií namočenou v octě - skutečně to funguje), nasolováním (což si také nemohl dovolit každý, protože sůl byla drahá) a ještě později ledováním (opět nákladná záležitost, protože na to jste potřeboval hluboký velký sklep naplněný na konci zimy ledem). A to vydrželo až do konce 19. století, kdy se začaly sporadicky objevovat domácí "ledničky", což byly dřevěné skříně naplněné ledovými cihličkami nebo drtí, s cínovým nebo železným vnitřkem na uložení potravin.
Varmuža NENÍ chlebová kaše. Varmuža/varmuže je obecně a velmi zhruba kašovitý pokrm. Většinou to je ale ovocný rozvar (čerství nebo sušené ovoce uvařené s medem doměkka, propasírované nebo rozmělněné) zahuštěný krupicí, moukou, drceným BÍLÝM chlebem či jiným bílým pečivem, drceným perníkem, s mlékem/smetanou či bez něho. Rozvar se na kaši zahuťoval také vejci rozmíchanými s trochou mouky či krupice. Používala se jako samostatný pokrm, ale i jako omáčka k masu nebo na různé šišky, noky a knedlíky.
Méně časté byly "varmuže" slané, které se také označovaly jako jíchy a šalše a zase to byly kašovité pokrmy, které bychom dnes označili jako husté polévky a omáčky. i ty se konzumovaly k něčemu nebo samostatně.
To názvosloví je hodně spletité, protože nejprve byly všechno jíchy, pak varmuže a jíchy, pak šalše, varmuže a jíchy a může to znamenat jak velice různorodé zahuštěné pokrmy, tak konkrétní hustou omáčku, polévku nebo cca kaši.
.
Občaně, technická. Před komíny byly alespoń u nás ve východních čechách raženy v roubených stavbách malé čtvercové či obdelníkové otvory nad okny, kudy kouř odcházel. Pár takových staveb se dochovalo. např. ve Rtyni v Podkrkonoší : https://regiony.rozhlas.cz/ve-rtyni-v-podkrkonosi-donedavna-netusili-ze…
Čtete nepozorně,
bo to v článku uvádím.
Proto se předkomínová obytná místnost označovala jako "dymná jizba", neb otvory nade dveřmi a ve štítu odváděly kouř jen částečně a místnost byla imrvére začouzená. Okna byla malá a bylo jich málo. Až s nástupem dymníku a komínů a s odsunutím ohniště/pece do síně se z jizby stává "světnice" - tedy místnost nezačouzená, světlá.
To si děláš srandu? Na…
To si děláš srandu? Na základě toho, ež Retigová napsala kuchařku usuzuješ co se jedlo jako běžné jídlo, třebas u domkaře nebo dělníka továrny?
Tak
to zas vyčteš v Malém Bobšovi.
Nebo
jak se Kája Mařík v hájovně zbavil nechutenství a naučil chodit bos a to i po strništi.
Znovu, tvoje teoretizování…
Znovu, tvoje teoretizování nad knížkama je super, ale měla jsi se ptát, když byla naživu tvoje babička, teď, už to nedoženeš...
A co ti zbylo, psané zdroje, které jsou psané těmi co chcou aby vnich bylo to správné co "bylo" :D
Já si o světě nemyslím nic hezkýho, protože vím, že v 19 století pytláci, když chytli hajnýho v noci, tak ho vykastrovali a ten zemřel 3 den na vykrvácení, vím, ale na druhoui stranu, že pytlák se prostě zastřelil...
Kecy z knížek, jak to prý bývávalo :D Jo jasně, a bomby na hirošimu hodil rus, drujou světovou vyhrál američan proti spojencům hitler+stalin :D
Etymologie slova "legenda".
K přečtení, událost vyjádřena textem....
Takže i vaše informace, které sem vkládáte v textové podobě jsou legendou ?
(schválně nepíšu, že " jen " legendou...neb legendy jsou obrovsky důležité, údajně by dokonce jeden celý národ nepřežil dlouhé doby svého vyhnanství /nebudeme teď rozebírat možné původy tohoto národa , jak z oblasti někdejšího výskytu Berberů, tak Chazarů/ a rozptýlení, nebýt toho, že pevně věřil v určité legendy)
Věřit v legendy se někdy vyplácí, někdy ne. Nicméně byly tady, jsou tady a budou tady.
Což nijak nezpochybňuje právo (snad i povinnost ?) tyto legendy vyvracet, zpřesňovat, negovat, doplňovat. Bohužel i propagandisticky využívat a zneužívat, např. aktualně legendu o Vrběticích či kdysi nedávno legendu o vlastnictví ZHN Saddamem. Nebo legendu o nutnosti splácet dluhy vždy a za každých okolností, rozuměj v prostředí fiat měny zatížené úrokem, soutěže o tuto měnu. Nebo legendu o náramně dobrotivém, kompetentním, vlasteneckém a méně zlém slovenském oligarchovi.
M.D.Rettigová
Málo se o Magdaleně Dobromile Rettigové ví, jak se měla její rodina. Všichni si myslí, jak skvěle se musela mít, když byla taková dobrá kuchařka. Houbeles, prý pořád zkoušela nějaké nové recepty z různých plevelů, a když se její manžel chtěl najíst, mazal na jídlo do hospody.
A nejen vrány a lišky. U nás…
A nejen vrány a lišky. U nás máme v okolí vesnice Kočvary a Kotopeky.
Copak tam asi měli v neděli s knedlíkem? No to byl přece střešní králík.
Jeden celebrity kuchař o Číně poznamenal:
za častých hladomorů se naučili jíst prostě všechno.
vše kolem dokola
Prvé řadě,třetinové výnosy všech plodin a tím i méně chovů všeho zvířectva na dvoře.
Hnojení jen hnojem od zvířat a hnůj byl vzácný,žádné umělé hnojiva,postřiky,jen co umožnila příroda.
Také to tak vypadalo v kuchyni,jídla poskrovnu a dokud nebyly mlýny na obilí,tak jen drcené obilí mezi kameny,něco se odfouklo a z toho placky,buď přímo na ohni,nebo na kusu železa.Maso opravdu vzácnost u hovězího spíš jen starší kusy.
Přesně tak.
Plus mnohem menší vzrůst dobytka - krávy byly, podle nálezů kostí z odpadních jam, až o třetinu menší než dnes a i ovce, kozy a vepři o dost menšího vzrůstu.
A navíc se jen minimálně konzumovala drůbež, které se kvůli nutnosti krmení chovalo mnohem méně než v 19. a 20. století a byla potřeba na vejce, ne na sežrání.
a kůň
byl v davnoveku velký jako malý pes
Kůň
Kůň byl na vesnici znakem movitosti sedláka, protože potřeboval oves, a to si jen málokdo mohl dovolit. Proto bylo tolik volských potahů, co se spokojily s trávou a jen v době orby dostávali jadrná krmiva.
Jinak platilo, že chalupník s 5 ha polí měl potah kravský. Krávy méně utáhly, ale zase dávaly jiný užitek a těch 5 ha bylo tak akorát, aby je stihla rodina zorat. Kolem 8 ha se používal volský potah nebo měli volky tři. Dva pracovali, jeden odpočíval. Větší výměra už potřebovala potah koňský.
Do třetihor se snad nepůjde
Prasata byla malá, byla pastevní a říkalo se jim štětináč, byla velmi podobná divočákům.
Moderní prasata vznikla až dovozem do Anglie z kolonií a to hlavně čínských. Tak vzniklo hlavní plemeno Velké bílé tuším Yorkshirské.
Těch plemen vzniklo více.
Krávy byly menší, české Červinky tady byly dlouho chovány a podle jedné legendy, byly poslány do Dánska jako svatební dar a z nich byly vyšlechtěné dánské Červinky, dnes v rámci severské Viking genetik se šlechtí společně s norským červeným a hlavně švédským červenobílým. Finové mají v oblibě ayshire, původem ze Skotska.
Z drůbeže je zachráněna česká zlatá kropenka, vejce bílé až nažloutlé. Šumavské slepice byly znovu vyšlechtěné ze zbytků co zůstalo po válce.
Původně byly chovány selské slepice, které vymizely po dovozech ze zahraničí novými vzniklými plemeny.
Na Slovensku byly nově vyšlechtěné oravky. Evropské plemena mají bílé ušnice a snášejí bílé vejce.
Z Asie se dovezly slepice s hnědou skořápkou a červenými ušnicemi a daly vzniknout moderním plemenům. Tyhle slípky jsou zimní nosnice.
Jinak bojový kur z Asie dal vzniknout plemenům brojlerových plemen, třeba novoanglické bojovnice kornyš, které se ale po bojové stránce nepovedly, ale měly hodně svaloviny.
Myslím, že z hydiny to byly hlavně husy a chovaly se na maso a důležité peří, dají se vykrmit pastevně.
Komíny jsou podle ČSN 734201
už od pozdního středověku. V současné době se od nich ustupuje vlivem tepelných čerpadel, kouřících jinde.
Nebo tuřín
zdravá výživná zelenina,hojně pěstovaná,než ji zprofanovali v koncentrácích. Teprve dnes, tolik let po válce ho začli doporučovat milovníkům zdravé výživy ,rozhodně lepší doporučení,nez avokádo nebo chia semínka. A u nás dokonce prodávají nopalový chleba,to pěstují kaktusy na úbočí hory Popocatepetl,nůšemi nosí dolů,neb tam nejsou silnice a kupodivu trictvte kilo toho chleba stojí u nás jen 37 korun.
A zapomněli jste na proso,to hojně pěstovali a dnes tak leda v Africe. Sil jsem na souvrati proso,lidovka. Kaše z prosa jedli často,hrách a kroupy to je hloupý to my máme každý den ale vdolky z bílý mouky sotva jednou za týden.Pěje se v další lidovce.
Proso si můžete koupit v…
Proso si můžete koupit v každým supermarketu. Říká se mu tam jáhly.
No kouoit
ale z dovozu,tady se to nepestuje. To spíš zkouší anaranth a podobné věci.
Když napíšeš nežere a Čmoud…
Když napíšeš nežere a Čmoud odpoví, že je není pravda a dokazuješ, "dováží se", tak spíše doporučuju, napsat co si myslíš a pak nemusíš opravovat bohužel pro tebe správnou odpověd ;)
Proso se v ČR pěstuje
na asi 350 ha s výnosností kolem 3t/ha. Což je zhruba 1000t ročně, tedy 1 000 000 kg, potažmo 2 000 000 půlkilových pytlíků.
když tak
amarant ... mám dojem
Tak na zaleninu rypákuje…
Tak na zaleninu rypákuje hlavně plešoun propoagující eurožrádlo co nadává na svíčkovou a když už nemá z čeho vařit, tak v lednici má klobásu nebo uzený :D
Dodoby než začal kázat, ajk má vypadat jídlo, bylo normální mít přílohu, kompot apod. k jídlu. Až dnešní doba a ukázky správného vaření v TV naučili lidi mít stejk a jako přílohu hranolky/brambory.
Joj ale keby povedali, ze…
Joj ale keby povedali, ze konopne semienko ma presne tie iste vlastnosti ako chia semienko, tak by ho nikto nezral ... bo to nase, nic moc, ale chia, dovezene, drahe, nobl ....
To same avokado .. nech som jedla od akeho vyznacneho kuchara, furt chutilo jak mydlo s korenim ... ale asi lepsie nez turin, co mne osobne chutil ako redkvicka ... ale ten som varila len ja sama, mozno chyba v kucharke.
No, a vo tom to je :o)
Tuřín asi není moc zdravý zasyrova. Jednou jsem experimentoval a nastrouhal ho jako bílou ředkev do salátu. Chuťově to nebylo špatné, takové zvláštně palčivé. Ale bylo nám po něm dost zle do žaludku, takže od té doby jen do polévky a pořádně uvařit.
S černou ředkví to je to samé jako s těmi semínky - dokud to byla obyčejná černá ředkev, tak stála pár kaček kilo a v zelenině ji měli někde v rohu jako nezajímavý tovar. Pak se o ní začalo psát v superlativech jako o skoro všeléku a teď vyjde jedna na 7-8 Kč a bývá mezi luxusní zeleninou.
Avokádo mám rád rozmatlané s trochou másla nebo taveňáku, soli a bílého pepře, namazané na chleba. Jenže to musí být správně zralé, aby šlo dobře od pecky a snadno vydlabat lžičkou a rozmatlat; což v hypáči nehrozí. Tam je buď nezralé, nebo skoro shnilé :-(
Preto som si na avokado…
Preto som si na avokado zasla do restiky :D Kubanskej ... pre istotu ... chutilo to ako mydlo s cesnakom, rovnako, ako ked som to rozpatlala ja sama doma, a rovnako, ked mi to rozpatlal kolega vegetarian, co na tom zije ... s avokadom som skoncila ... nadobro ... viem si najst aj domace nedobroty, to zjem so zatatymi zubami, ked uz raz na stole, nemusim preplacat cudzokrajne.
S tym turinom som ochotna vyjednavat, vravim, varila som si ho ja sama, stale je moznost ze je chyba vo mne, nie v turine :D
Ale zase pozitivne hodnotim topinambury, akurat co sama nepestujem, tak nemam ... nepredava sa.
Já avocado miluju.
Samotný nic moc, ale samotný nic moc ani knedlík, rýže nebo brambory.
S citrónem a cukrem, guacamole, v salátech, s lososem a vejcem atd.
Mě zas nechutnaj jiný věci.
Tuřín jsem zkoušela
Leda pro králíky.
Zelené maso světlo rudé…
Zelené maso
světlo rudé
zítra velká akce
v lídlu bude.
Vitrína rudě září
kolem vane chlad
kapík s lidskou tváří
důchodce má hlad.
Paní s kýblem octa
myje žebra skopce
který ještě včera
prý utíkal s kopce.
A jak to
vařili? Jeďte do skanzenu. Je jich plno. Třeba i do keltského. Jsou z různých období. Nebo do Indie. Tam se vaří na otevřeném ohni a popálení malých dětí je nejčastější úraz. Nějaká neziskovka zdarma rozdávala vařiče na bomby,ale ty tchyně, ty mladým nedovolili na tom vařit s komentářem,ja vaříme na ohni cely život,moje matka též,tak ty budeš taky.
Taky
žrali raky,lahůdku dnes nedostupnou. Holoubata,dnes delikatesa v luxusních restauracích.
Občane někde od Labe pod…
Občane někde od Labe
pod kotel přilož!
Ať se rodina nadlabe
tak, jako Miloš.
Přiložím větve borové
ruka mi zhubla;
ať jdou pryč rány morové!
guláš už bublá.
Oheň již plápolá...
Oheň již plápolá veselý,
řízky se smaží,
připravit salát ze zelí
ruka se snaží.
Má není pohublá,
jen líná trochu,
psaním je znavená
blogových šprochů.
Pivo
Nebylo poměrně běžnou součásti "menu" také pivo? Samozřejmě tím nemyslím, spodně kvašené, filtrované a chmelené exklusivní ležáky současnosti, ale husté, nechmelené, polokaše, které napojily a zasytili zároveň.
Vic
než zkažené maso trápila předky zkažená voda,proto to vaření piva.
Bylo.
Podomácku (většinou) vařené. Také kvas, ovocné mošty a rozvary - všechno tepelně upravené a tudíž bezpečnější než prostá voda; hlavně ve městech.
Kebab.
Středověk se vrací
kebab už je tu
migrují jak draci
dáme dietu.
Na kebabu kočka
veverka i myš
kdo počká, se dočká
nevěřící, slyš:
Vypadá to jako v kuse
přitom jsou to kousky
hlavně že máš maso v píše
a ne pořád housky.
Vypínám se,
mobil kurví slova.
Nejen slova.
Také mládež... :-)
Taky
jedli naklicene zrní i hrách,to jim začlo koncem zimy klicit samo. To ani vařit nemuseli. Zdravé plné vitanínů.
Taky končím,vyčerpání tématu i sebe.
Hrách jedli proto,
aby dobře prděli.
Luštěniny
Ale no tak, pište, že vypouštěli metan. :-)
Pražmo.
Buď se konzumovalo jen opražené (nasucho, na sádle, na loji či na másle) na speciální hliněné cca pánvi s nožičkami, nebo se po upražení rozdrtilo v hmoždíři nebo umlelo na kamenném mlýnku a uvařila se z něho kaše.
Konzumaci čehokoli syrového se naši předkové dost usilovně vyhýbali.
Parafráze na Máchův Máj:…
Parafráze na Máchův Máj:
Večerní máj
Byl jídla čas
Kuchařčin zval ku stolu hlas
Kde vepřovým zaváněl ráj.
Jednoho dne jsem si myslel, že jsem se
Vydal na nádhernou dlouhou cestu
K vysněnému cíli – filozofie moudrosti,
Ale když jsem k němu došel,
Zjistil jsem, že to byla pouhá cesta pro pivo.
(Tomáš Konečný, 1976-2004)