Jak stolovali a co mlsali?

Autor
Štítky

Z čeho a jak naši dávní předkové konzumovali pokrmy?

A co vlastně mlsali?

Jakmile se “Pračlověk Janeček” naučil hňácat správnou hlínu, vyrobil si misku a nedlouho po ní zvládl i hrnec. A to už lidem zůstalo dodnes. Sice se poněkud liší tvary a materiály, ale jinak se vlastně nic moc nezměnilo.

Již ve 13. století se objevovaly vysoké hrnce i nízké rendlíky, používaly se pražnice (hliněné “pánve” či velmi nízké pekáče na pražení obilí a vzácně na pečení masa
či ryb). Jak to bylo s pokličkami, o tom máme jasněji
až z přelomu 14. a 15. století, kdy jsou k dispozici nálezové pokličky či jejich zbytky, ale i dostatek iluminací. Starší zdroje jsou velmi skoupé. Na hrnce se používaly kónické pokličky s bambulkou na špičce na uchopení. Na kotlíky dřevěné, sestavené podobně jako staré typy kol.

Hrnce, rendlíky a kotlíky obvykle sloužily zároveň jako servírovací nádoby. Pouze na dvorech nejvyšší nobility
a panovníků se ve středověku setkáváme se speciálními nádobami na servírování pokrmů (polévkové a omáčkové mísy, podnosy, misky na pečivo, stojany na ovoce a zákusky…).

Jakmile hospodyně zavelela, sešla se rodina a čeleď v jizbě a vyčkala, až si hospodář nabere první porci. Pak následovala rodina a po ní čeleď v hierarchickém pořadí. Spravedlivá hlava domácnosti dohlédla na to, aby ani nejmladší
a služebně nejnižší nezůstali o hladu. Jiným to bylo fuk a pak čeleď hladověla.

Jedlo se z misek - hliněných, dřevěných dlabaných, ale
i z dýhových ze štípaného dřeva (hlavně osika). Movitější domácnosti si od cca 2. pol. 14. století mohly pořídit cínové talíře a misky. 

Pilo se buď z misek (po jídle vytřených hadříkem namočeným v octové vodě), nebo z pohárků. Ty byly nejprve opět hliněné, později soustružené ze dřeva nebo sestavované z dýhy a od konce 13. století se objevují první pohárky, číše a džbánky cínové. Vedle toho si movitější domácnost mohla pořídit skleněné číše, poháry a pohárky
a džbánky. Tvar měly od jednoduchého konusu po zdobené pucláky s ouškem.

Nápoje se podávaly podle druhu. Voda v dížce nebo
ve džbánku, pivo v hliněném hrnci nebo džbánku s ouškem, víno či ovocné šťávy a mošty rovněž ve džbánku (hliněném, skleněném, cínovém). Speciálním nápojem byl sladký ovocný rozvar - něco jako řídký kompot. Ten se podával v nízkém hrnci nebo v míse.

Cínové, mosazné, bronzové a měděné nádobí se cínovalo (potahovalo tenkou vrstvou čistého cínu), aby se z něho neuvolňovaly chemikálie, jež mohly reagovat s pokrmem nebo nápojem a buď zkazit chuť, nebo konzu,enta i přiotrávit.


Pokrm se až do 1. pol. 16. století konzumoval lžící a rukama. 

Vidlička a vidlice přitom nebyla ničím neznámých a
na vyjímání masa z hrnce nebo hrnců z pece se vidličky
a vidlice běžně používaly. Ale použít ji u stolu či dokonce vkládat do úst znamenalo v lepším případě se společensky znemožnit a v horším případě mít oplétačky s inkvizicí.

Proč?

Vidlička totiž měla jen dva bodce a tvarem náramně připomínala ženské/lidské tělo. A nějaký neukojený mnich
v 9. stol. n.l. vymyslel, že vidlička je nástrojem od ďábla
a má člověka svádět k hříšným myšlenkám. Když v 11. století manželka benátského dóžete - princezna Maria Argyroupoli  - zemřela na jakési agresivní kožní onemocnění, prohlásil podobný pitomec, že to byl boží trest za její rouhání se
v podobě používání vidličky u stolu.

Rasisty nepotěším, protože na muslimském Blízkém východě zakotvila vidlička jako stolní nástroj kolem 7. století
a už tam zůstala.

Leč pokrok nezastavíš a vidlička se pomaličku
i v křesťanském světě prosazovala při stolování. Nejprve jako servírovací pomůcka a koncem 16. století už i při konzumaci. Nejdřív se s ní napichovaly různé lepkavé konfety, zavařeniny a věci naložené v medu, a díky další Marii - tentokrát Medicejské - se od počátku 17. století používá již běžně. Mezi lid se však jídelní příbor dostával opravdu velmi zvolna - vlastně je stále ještě na cestě.

Takže příbor hodně dlouho ne.

Zbývá nám lžíce a nůž; a ruce.

Začneme nožem, který byl i ve středověku stále stěžejním nástrojem i při stolování. Používal se na krájení i na napichování soust a jejich vkládání do úst. I venkované
a chudí lidé mívali větší nůž na leccos a kromě něj u pasu pouzdérko s nožíkem s úzkou čepelí, který používali u stolu.

Dalším nástrojem je lžíce. Geniální udělátko, které za tisíce let nezměnilo tvar, protože je prostě dokonalé. Nejprve byly lžíce dřevěné a hliněné, poněkud neohrabané, mělké a vhodné spíš k srkání řídkého pokrmu. S objevem soustruhu se výroba lžic zdokonalila a jejich praktičnost rovněž. Na přelomu 13. a 14. století se konečně objevily kovové lžíce
a bylo vyhráno. Konzumace se mohla začít kultivovat. 

To se také stalo.

Stolní pořádky jsou opravdu prastarou záležitostí a řecké, římské a blízkovýchodní (rasisté plačte) stolovací zvyklosti byly vzorem autorům středověkých spisů o chování se
ve společnosti.

  • Jíst rukama se smělo. Ovšem rukama umytýma před jídlem a oplachovanýma během jídla ve vodě s citronovou šťávou/octem a vonným olejem. K tomu sloužily aquamanile (ozdobná konvička), umyvadlo
    a ručník.

  • Používat nůž ke krájení, napichování a vkládání soust
    do úst se smělo. K tomu sloužily vlastní nebo hostitelem nabídnuté nože s delší úzkou čepelí - pevné i zavírací.

  • Bylo však zcela nepřípustné sahat do talíře sousedovi nebo mu tam šťourat nožem a brát mu sousta.

  • Velmi kritizováno a káráno bylo používání nože
    ke šťourání se v zubech. Od toho měl mít každý vlastní párátko - od kousku třísky přes dřevěné či železné párátko po skvosty z drahých kovů a všelijak zdobené.

  • Pokud byl stůl opatřen ubrusem či jinou přikrývkou, bylo nepřípustné otírat si do ní ruce a ústa. K tomu sloužil buď vlastní ubrousek, nebo ubrousky nabízené obsluhujícím personálem spolu s aquamanile.

  • Netrpělo se hlasité krkání a prdění u stolu. Stolovník buď musel své zvuky korigovat, nebo se musel vzdálit od stolu, ulevit si a pak se vrátit.

  • Dokud probíhala konzumace, bylo velmi nevhodné hlasitě hovořit či dokonce zpívat nebo něco recitovat.

  • Konzumaci mohl přerušit či ukončit hostitel nebo nejvýznamnější z hostí; ostatní to museli respektovat.

  • Nebylo přípustné, aby se stolovník zvedl a šel si sám nakládat pokrmy či nápoje. Jakmile člověk jednou seděl u stolu, tak tam musel zůstat a dlabat nebo lehce konverzovat či poslouchat najaté baviče. A musel počkat, až k němu dojdou stolníci a číšníci - čím nižší společenský status, tím méně na hosta zbylo.

  • BYlo vhodné, aby si host přivezl sebou vlastní stolní soupravu; zejména pokud byl pozván na dvůr vysoké šlechty a panovníka. Taková souprava obsahovala vše potřebné od mycího náčiní, přes talíře, misky, pohárky
    a poháry až po osobní jídelní soupravu (ozdobné pouzdro s nožem, lžící a párátkem), ubrousky a ubrusy, sedací polštářek. Mohla se směstnat do koženého vaku, ale také zabrat několik truhlic; a vyjadřovala majitelovo sociální postavení a sebevědomí.

Ta společenská pravidla se od středověku zase až tak moc nezměnila. Co bylo považováno za (ne)slušnost tehdy, platí vlastně dodnes; byť to bylo upraveno či pozměněno.

Když už jsme pracně uvařili a naservírovali pokrm či pokrmy a hosté se najedli, u stolu se nepoprali a ani si navzájem nepřebrali manželky, podívejme se, co si asi tak mohli dát dobrého po jídle.

Zpočátku toho moc nebylo.

Trocha medoviny či sladkého vína, medu, nějaké pečivo
či oplatku pomazané medem nebo medem s máslem, pečivo plněné mandlemi, rozinkami a ovocem (calta), ovoce čerstvé, sušené nebo v medu, sladká a všelijak zdobená (třeba barevná) kaše, sýry a kousek uzenky, ořechy. 

Když i do měšťanských kuchyní pronikl koncem 16. století cukr, přišly ke slovu ovocné i zeleninové zavařeniny, konfety (bonbony), drobné pečivo (cukroví a koláčky) zdobené zkaramelizovaným cukrem a s různými náplněmi, ořechy
v cukru. V tutéž dobu se v kuchařských záznamech objevují šlehané zákusky z vajec a smetany. 

V 17. století pak i dorty - zdobené zavařeninami a krémy.
A tak to už zůstalo v podstatě dodnes.

Jen v 19. století ještě přibyla čokoláda, káva a nejprve žemličky s různými pomazánkami a později i obložené chlebíčky. 

Tento velice široký sortiment nám zůstal dodnes a každý si
z něj může vybrat, co mu vyhovuje.

Pokud se něčeho urodilo hodně, nebo to zbylo, měla hospodyně dvě možnosti - buď to urychleně zkonzumovat, nebo to nějak uchovat “na pak”. Chladničku a mrazák až
do 1. poloviny 20. století neměla, takže jí moc možností nezbývalo - sůl, sádlo, med, sušárna, udírna.

  • Do sádla přišly houby a maso, případně nějaká drahá importovaná zelenina.

  • Ryby zamířily do sušárny nebo do udírny, eventuálně
    do soli. Solení však bylo velice nákladné, protože soli nebyl dostatek a tudíž byla drahá. Se solí byl kromě vysoké ceny ještě ten problém, že jakmile byla znečištěná, mohlo se v ní maso rychle zkazit.

  • Také maso poté, co prošlo lákem, směřovalo buď
    do udírny, nebo do sušárny, nebo do soli.

  • Ovoce kromě jablek bývalo uloženo ve velkých hliněných hrncích, zalité teplým medem až po okraj nádoby. Poté byla uzavřena pokličkou, ta zalita voskem a nádoba uložena do sklepa. Takto zakonzervované vydrželo ovoce až do další úrody nebo dodávky.

Například citrony se dostávaly ze Středomoří
do střední Evropy v kožených vacích, zalité vlažným medem. Zákazník si kupoval vlastně dvě dobroty - jednak citron a jednak med ochucený citronovu kůrou. A to je veliká ňamka i dnes.

  • No, a co šlo, tak se naskládalo do proutěných stojánků
    a strčilo do sušárny. Nebo do plátěných vaků a pověsilo v podkroví do průvanu.

Jsme najedení, namlsaní, spižírna, sklep, sušárna i udírna se nám příjemně zaplnily.

Je čas končit a jít si užívat letních dní.

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.5 (67 hlasů)

Komentáře

Trvalý odkaz

Úřady se chytají za ustarané hlavy a mlčí nebo zamlžují Stalingrad restituentů. Až se blanenský okres jednou probudí z dogmatického spánku o takzvané restituci Salmů, zjistí, jakému osudu ušli jeho pracující, i správcové státního i obecního majetku..
http://www.novarepublika.cz/2021/08/ma-prognoza-restituce-salmu-byla-pr…

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

In reply to by Tony (neověřeno)

Trvalý odkaz

Restituce jako hrom a po třicerti letech co neprodali, to je zadlužené a chátrá to.
Stejné to je s většinou "ślechtických" rodů (nemalá část z nich byli v 19. století nobilitovaní hokynáři), které si restitucemi hodlaly jen vyřešit dluhy.
Dnes se o tom už prakticky nelze nic dozvědět, ale většina "šlechticů" byla již dlouho před WWII na pokraji bankrotu nebo v něm. Komunisté udělali velkou chybu, že dluhy těchhle vykuků (leckdy s nacistickou minulostí) nezdokumentovali a nezaarchivovali na bezpečném místě.

Průměrný počet slepic: 4.6 (11 hlasů)

feudální panství bez feudalismu nejde financovat, bez poddaných,desátek,roboty a daní zámek nezaplatíte a dnes ani nevytopíte. Dřív tam byli klidně přes zimu a stačila ohrívací lahev na noc,dnes jsou ale lidi zhýčkaní. I syn Švarcenberka si stěžoval,že v zimě bydlí v bytě,neb na topení ve vídeňské rezidenci nemá příjmy. A Lobkowicz byl podvodník a už se na to přišlo,že restituoval,co nemel. Bohužel pozdě

Průměrný počet slepic: 4.6 (12 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

mladý Salm psal pod panem Stejskalem pod nickem pocestný.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

Většina blízkovýchodních vymožeností a kompletní antické dědictví je v drtivé většině dáno Peršany. Arabové jim tam zatáhli akorát tak zuřivost a islám, něco adaptovali, ale postupně veškerý perský klenot vyhníval do fanatické nicoty, kterou trpí dodnes. Je to stejné jako když primitivní agresivní Germáni dílem adaptovali římskou kulturu, většinu ale nikoli a trvalo staletí, než se z toho vyspělo. Arabové si ještě budou muset počkat...

Průměrný počet slepic: 2.7 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)

ty seš marnej :-)))

Průměrný počet slepic: 4.3 (11 hlasů)
Trvalý odkaz

Zdravím všechny kosíře z Pelješacu z Boraku.

Mlsám tady fíky s červeným vínem, Mám v plánu grilovanou rybu, skopové a nějaké plody moře.

A ještě k tomu upeču, usmažím, uvařím vše živé, co je v moři hloupé a chytne se mi do návnad, co se plazí a běhá přes pozemek a plazí se a létá moc pomalu. Plně chápu naše předky, že to dělali taky tak, jen u mně je to z plezíru a u nich to bylo z holé nutnosti.

Průměrný počet slepic: 4.9 (10 hlasů)

užívejte si to na plný pecky a ať Vás některý z úlovků nesežere :o))

Průměrný počet slepic: 5 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Dali jsme si k večeři dvoje syrečky (O.T.) (2x 32.- Kč) a jeden Romadur (34.- Kč).
Pivo, máslo a chleea nepočítám.
1 holá porce - 49.- Kč
S chlebem, pivem a máslem - 70.- Kč.
Domácí řízek s brkaší a okurkou nebo s dombrsalem by vyšel levněji, což je naprosto šílené.

Syrečky (maldříky, sýrce, homolky) od středověku, přes celý novověk až do konce 90. let patřily k tomu vůbec nejlevnějšímu jídlu a vždy byly základní potravinou a zrojem proteinu těch nejchudších.
Dnes je to luxusní potravina, dražší než maso. Jenže ani to maso není cenově dostupné skutečně chudým lidem a problém s jeho cenou mají i lidé s platy blížícími se průměru.

Svět se v brusel obrací...

Průměrný počet slepic: 5 (12 hlasů)

díky moc za miniseriál!
Jestli máte ještě něco podobného i o jiných oblastech běžného života všedního dne v minulosti, bylo by fajn to sem příležitostně také dát.

Průměrný počet slepic: 4.2 (10 hlasů)

In reply to by Asfaltový holub (neověřeno)

Trvalý odkaz

je to disertační práce.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)

In reply to by Asfaltový holub (neověřeno)

Trvalý odkaz

To nejdelší nakonec :o)

Průměrný počet slepic: 5 (4 hlasů)

jsem sežral křupky.

Průměrný počet slepic: 3 (4 hlasů)

raději sádlovou.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)
Trvalý odkaz

...působil za okupace v Praze. Byl aktivním a placeným spolupracovníkem gestapa (důvěrník ,V - mann), neváhal při své službě tomuto druhému pánovi (prvním by měl být Trojjediný ) porušovat zpovědní tajemství. Vyšším katolickým funkcionářem se stal díky Piovi XI., přes protesty kardinála Kašpara.
Do NSDAP vstoupil roku 1940. Zpovídal také Otakara Klapku (ve sklepení pražského sídla gestapa). Ten, po několikaměsíčním vězení a zřejmě i mučení, vypovídal v procesu s gener. Eliášem, svou výpovědí, částečně lživou, mu přitížil.
Dále např. Wiki praví : " ...Po atentátu na Heydricha opatřil Bobe pro gestapo plány kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, čímž usnadnil zákrok vůči atentátníkům. Asistoval při zatčení a výslechu pravoslavného biskupa Gorazda a kaplana ThDr. Vladimíra Petřeka . Za to vše byl odměněn částkou 100 000 korun. ...V roce 1942 byl jmenován arcibiskupským konzistorním radou a arcibiskupským městským vikářem (to již sloužil Hospodinovi vyvoleného národa v nejvyšší světské katolické funkci Pacelli vulgo Pius XII., ano, ten, který kolem roku 1933 spoluzařídil fuhererování Adolfa Hitlera, výměnou za Reichskonkordat, pozn. RŠ )......V práci pro gestapo byl aktivní až do konce války (Bobe, ne Pacelli !!!, pozn. RŠ.) . V roce 1940 nechal jako dar pro Josepha Goebbelse z Velkopřevorského paláce odvézt šest vzácných gobelínů, které po válce již nebyly nalezeny. 16. dubna 1947 byl odsouzen k trestu smrti a popraven...."

Měl z pekla neštěstí, kdyby se mu podařilo vzdát se Američanům a dožít se zrušení trestu smrti v Západním Německu, mohl dál (minimálně několik let) vzývat Boha, odposlouchávat hříchy smrtelníků a udělovat jim rozhřešení a pokání. Možná stát se kardinálem. Možná spolupracovníkem CIA, kdo ví, cesty boží bývají nevyzpytatelné. Nazadařilo se, padnul do rukou československých státních orgánů, marně vzýval všecky své předchozí pány, byl jimi (čsl. justicí) odlifrován na nebesa, respektive do katolického předpokoje velké síně Života věčného, tam čeká na ostatní - kteří věřili a věří v Krista a ze hříchů se kají.
Možná mu ale někdo v Praze jednou taky odhalí desku. Neb pravím vám : cesty praktikujících křesťanů bývají nevyzpytatelné.

Průměrný počet slepic: 4.3 (7 hlasů)

nacistickej. V Praze dokonce.
Ale o tom, že by ho fláterníci exkomunikovali a odsoudili jeho návkovství, se mi nepodažilo najít vůbec nic.
A maltézáci nejenže strakjí v ČR pracky do politiky, ale také si pěkně narabovali v rámci restitucí.

Průměrný počet slepic: 4.4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Maličká východoslovenská vesnička se 148 obyvateli v okr. Vranov na Topľou.
Naštěstí nejsou zranění a mrtví, ale vichr poničil sedm domů.
https://www.youtube.com/watch?v=-rt0mkc5kMM
https://www.youtube.com/watch?v=Xudk5yDO2u0

Zvláštní je, že se udělalo v kopcovité oblasti, nad údolím.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Technická, vidlička zakotvila v Byzanské říši ve 4 století a už tam zůstala, tedy není pravda 7. století a náznak rasismu, zde dovolím říci, že to rozšířila Římská říše, která to naučila Araby, tedy pravý opak toho rasistického naznačení.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)
Trvalý odkaz

Pražnice se objevovali již za Velké Moravy, stejně jako misky, které pravděpodobně používány i pro jídelní účely.

Celé je to časově o několik století posunuté, civilizace na území koruny České nezačala až 13 stoletím, ale Velkou Moravou a kdo ví, podle nálezů, zda ještě několik století předtím.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)
Trvalý odkaz

This is the highest-quality sexual escort Dubai index. If you're looking for hot women to have a chat with It's never been simpler than on our site. The process of booking an escort is just few clicks. The more precise that your query is, more results you'll see, but more on this in the future. Dubai is a city with amazing spots, including the bay area. It is easy to book hot private escorts in Dubai on the numerous websites.
http://summerbright.tumblr.com/

Zatím bez slepic