Malý a velký

Tento článek nebude o společnosti prodávající automobily značky Ford, ani pojednáním o délce pánského přirození, nýbrž o jednom hluboce zakořeněném klišé, které koluje českou společností. A tím je utkvělá představa, že velkochov je koncentrák pro zvířata, zatímco malý farmář je pro ně požehnáním. Je to všude. Pročtete si volební program KDU-SSM – teda ČSL, ale také například ODS či Trikolory a všude se dočtete, jak by všichni rádi podporovali malé farmáře. Ta podpora tady existuje dávno a je-li Vám pod 40 let, můžete žádat například o „mladého farmáře“. Na tento bullshit narazíte opravdu všude. Nedávno jsme se manželkou dívali na pořad o skrytém šéfovi, který podniká v oboru mém blízkém. A zase se stalo to, že jsem se naštval. Ne však kvůli propagaci firmy nebo snad její orientaci, nýbrž v podprahové informaci, která se části pořadu táhne a kterou někteří aktéři přímo i nepřímo vysloví. Je to primitivní paušalizace, že malá farma = dobrá, zatímco velká farma je doslova utrpení pro zvířata. Procházíte si diskuze na facebooku a máte pocit, že každý druhý Čech pracoval jako zootechnik, pracovník jatek nebo minimálně ošetřovatel zvířat. Jedna komentátorka nazvala tyto lidi jako tzv. balkónové zootechniky. Žijeme v zemi, kde se nosí průměrnost a kde se většina národa snaží navenek vypadat na úrovni, zatímco uvnitř je to bída s nouzí. Proto u nás má drtivá většina na všechno názor, ale jen ten, který je in a který se jim libí a jehož důvěryhodnost netřeba ověřovat. Aby jejich názor vypadal dostatečně vědecky, připojí tu a tam nějaký cizí termín. Například se často setkávám s pojmem konglomerát jako ekvivalent k velkochovu. Pokud je mi známo, konglomerát je podnik mající několik výrobně nesouvisejících odvětví. Takže až například ZD Hnojice bude kromě obilí a mléka vyrábět čipy do aut, grafitové tyče do jaderných reaktorů či menstruační vložky, můžeme se bavit o konglomerátu. Pokud nějaký podnik vlastní zpracovny svých produktů a obchodní sítě, jedná se spíše o vertikálu. V kravínech spousta lidí byly naposledy v dobách normalizace, kdy byly krávy na řetězu, ale všichni vědí, že ve velkých kravínech zvířata trpí a v malých si chrochtají. Obdobně to platí pro agronomickou sekci. Malí to dělají bio, velcí jen stříkají a utužují půdu.

Vzhledem k mému povolání jsem navštívil 100ky stájí, malých, středních i opravdu velkých chlívů. Krom toho jsem poznal stovky různých chovatelů i „chovatelů“.  Někteří z nich to mají v hlavě srovnané, někteří zvířatům věnovali celý svůj život a pracovníci na jejich farmách chodí po špičkách. A pak je tu spousta chovatelů nedouků, pro jejichž zvířata je jejich vlastnictví utrpením.  Nemám účet na facebooku (koukám přes účet ženy) ani na tvíítru ani na instáááči, ale moje žena mě občas osloví nějakou otázkou, která se objevila v jakési chovatelské skupině. Věřte tomu, že tam najdete perly jako – seno nadýmá, řepkový šrot je špatný (protože řepka=Babiš) nebo pšeničný lepek škodí zvířatům. Kdysi jsem se snažit tyto hovadiny diskuzně vyvracet, ale byla to ztráta času. 

Dnes mi do mailu přišel celorepublikový žebříček těch nejlepších chovatelů mléčného skotu.  S potěšením mohu říct, že patříme mezi světovou špičku (a to bez použití různých stimulátorů). Vysoký výkon zvířete (tzv. užitkovost) je výslednicí genetiky zvířete (ta je ale napříč republikou podobná), krmením a pohodou zvířat (tzv. welfare). To znamená, že zvíře, které je šlechtěním předurčeno k vysoké produkci mléka/masa/vajec, je optimálně nakrmeno a je mu nabídnuto nadstandartní stájové prostředí a péče, uplatní své geny ve vysoké produkci. A jaká je realita? Ze 100 nejlepších chovů je pouze 6 chovatelů, kteří chovají pod 100 krav. Zbytek jsou velké farmy s mediánem okolo 500 kusů krav. Jak je tedy možné, že v těch velkých koncentrácích dělají nejvyšší produkci? Nejde mi o to srovnat malé a velké, ale na výsledcích ukázat, že ty krávy se v těch velkých stájích asi nemají tak zle.  Víte, jde taky samozřejmě o ekonomiku výroby a vím dobře, že na malých farmách se to dělá velice těžko – musí tam makat rodina 7 dni v týdnu. To je důvod, proč v západní Evropě zanikají malé farmy – nikdo to nechce dělat navzdory vysokým dotacím. A klasické pracovníky v zaměstnaneckém poměru těžko zaplatíte z 50 krav.  Pochopili to už před několika dekádami soudruzi z NDR (a to nemyslím ironicky), jejichž farmy na území dnešního východního Německa vlastní…Němci z BRD (západního Německa, ale také Holanďané či Švýcaři).

Rád bych také podotknul, že s malou farmou si každý zpracovatel vytře prdel.  Jinou vyjednávací schopnost má farma, která denně vyprodukuje 13 tisíc litrů mléka, než chudák farmář s 50 kravami s denní produkcí 1200 litrů. Loni touto dobou, kdy kvůli zavřeným restauracím a školním jídelnám nebyl odběr mléčných výrobků, byli malí chovatelé první na ráně. Tento systém malých dodavatelů by po vzoru Rakouska fungoval, ovšem za předpokladu, že by na malé farmáře navazovala síť malých mlékáren, jatek a lokálních prodejců. Ale systém malých chovatelů, velkých mlékáren a povětšinou německých supermarketů opravdu nefunguje. Když si k tomu připočtete typického Čecha, který si raději pojede koupit 15 km bílou vodu s denaturovaným proteinem do Kauflandu za 9,90Kč/l, než aby u souseda koupil za 20 mléko s výživnou hodnotou, tak se v podstatě systém uzavře. 

V současné době má jít do českých kin jakýsi film, resp. sestřih reportáží z českých chovů, která má jediný účel a sice zdiskreditovat české zemědělství a hlavně živočišnou výrobu na základě účelově sestříhaných shotů. Znáte to, do toho pohřební hudba, smutná očička, snímek mrtvého zvířete a tvář mnohých slabších povah se zaleje slzami. Je těžké a úmorné pořád dokola vyvracet stejné lži a komunikační fauly. Některé farmy pořádají dny otevřených dveří, jiné zase osvětovou činnost (angažuje se například bratr bývalého ministra Jurečky) a díky jim za to. 

Může mi někdo říct, proč se pozornost nevěnuje „zemědělcům“, co dělají pouze rostlinnou výrobu a do půdy nedodávají žádnou organiku? Co bioplynové stanice, které se krmí pouze kukuřičnou siláží bez kejdy? Proč se nikdo nebaví o tom, že se zemědělcům dorovnává ztráta z výroby z peněz daňových poplatníků (neboli dotací), zatím zpracovatelé a hlavně obchod mají marže v řádech desítkách procent? A že to nutí zemědělce pořád více a více tlačit na pilu?

Závěrem bych řekl, že malí a střední farmáři mají nezastupitelné místo v zemědělském sektoru – cílem článku nebylo jakkoliv pošpinit malé farmy, jako spíše ukázat čtenářům, kde je pravda. A přestože jsem malý farmář a moje kráva momentálně dojí 55 l mléka na den, nevidím žádnou negativní korelaci mezi velikostí farmy a pohodou zvířat. V některých velkých stájích strávíte půl hodiny a nikdo to z vás neucítí a pak nakouknete do nějaké staré maštale a všichni poznají, že jste byl u krávy. Ve velkých farmách lítají miliony korun v investicích a ty se umoří pouze produkcí. A podmínkou produkce je pohoda zvířat a ne utrpení. To jak se chovatel staví ke svým zvířatům poznáte v momentě, kdy vidíte jeho dvůr před stájí.. 

Skončím možná trochu pateticky, když napíšu, že v něčem ta bída v důsledku Grín dýlu bude dobrá. Lidi padnou na hubu, přestanou řešit problémy z nadbytku a blahobytu. Snad.