Šikana v ČSLA v polovině 80. let. 20. stol.

Autor

Rozhodl jsem se trochu šířeji reagovat na dotazy nicku Bezuchov textem, který bude určen ke zveřejnění na Kydech.

Z důvodu nepříliš vysoké atraktivity tohoto tématu pro kohokoli, kdo tzv. „vojnu“ neabsolvoval, přepisuji dva zaslané dotazy s prvotní a velmi krátkou reakcí. Případným čtenářům tak dám na výběr, zda se spokojit se zjištěním mého názoru v několika řádcích textu, anebo se začíst do této problematiky více.

Dotazy:
1. Především, slyšel jste někdy o smrtelných zraněních způsobených přímo šikanou?

Odpověď:

Slyšel, nicméně z hlediska dnešní životní zkušenosti to beru jako neověřený zdroj, nikoli jako hodnověrné zprávy.


2. Jsou podle Vašich zkušeností jakkoliv pravděpodobná tvrzení, že by relativně běžně:
a. šlo zamést pod koberec tvrdou šikanu, která by přitom vedla k trvalým následkům a propuštění z vojny?
Odpověď: 

Ano, s výhradou absence definice „tvrdá šikana“. 

b. se podařilo ututlat cílenou tvrdou šikanu jako hlavní příčinu konkrétních sebevražd?

Odpověď:

Nemohu odpovědět, z toho důvodu, že jsem se s činem sebevraždy či pokusu o sebevraždu, jakožto JEDINÝM přímým důsledkem šikany nesetkal. Vždy se jednalo o souběh stavů a dějů pro dotčeného jedince extrémně nepříznivých, z čehož vyplývala neadekvátní reakce na režim jeho života, běžný v čase a místě.

Můj komentář k textu.

1/Výslovně uvádím, že vše, co je zde napsáno, je můj subjektivní náhled, navíc omezený lokalitami, v nichž jsem službu vykonával, a poměrně krátkým časovým úsekem, stráveným základní vojenskou službou, a to v intervalu 10/84 – 9/86

2/ pokud se chceme zabývat šikanou, je naprosto nezbytné stanovit měřítko – etalon, neboli vytýčit hranici, co ještě šikana není a co již šikanou minimálně zavání. Již tento požadavek nám staví do cesty za rozpoznáním šikany nepřekonatelnou překážku, protože naprostá většina vojenské přípravy spočívá v tzv. drilu.

ABZ slovník 

______________________

dril

Význam:

• tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik
• bezduchá kázeň

_______________________

 

Úvodem je nutné bezpodmínečně akceptovat skutečnost, že vojenská, resp. bojová činnost se bez drilu naprosto neobejde, a že ještě nikdo nevymyslel, jak se bez drilu DOBŘE (na vojně je na úrovni civilní známky 4 - dostatečně), nejlépe pak VÝTEČNĚ (to je vojenská 1) naučit základním dovednostem a potřebným reakcím, zaručujícím adekvátní chování jedince ve vysoce stresujícím prostředí za účelem vlastního přežití, potažmo plnění bojových úkolů.

Přitom není důležitý druh činnosti, který se do zblbnutí vykonává. Důležité je vytvoření návyku automatického a okamžitého plnění jakéhokoli příkazu velící osoby bez ohledu na vnější reálie, ve kterých se voják pohybuje. 

Vsuvka

K tématu drilu ještě perlička o vymytosti mého mozku po ročním pobytu na vojně. Když jsem po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni dorazil domů, spal jsem celou dovolenou na dřevěné lavici zatočený do deky. Svou postel s bílou peřinou jsem za dvanáct dní ani jednou nerozestlal… 

… a u lavice byl pochopitelně vyskládaný komínek s oblečením, botami, nožem a lžicí. Potřech dnech jsem uznal, že to asi není potřebné tak hrotit, ale na druhé straně jsem si uvědomoval, že tento zvyk budu opět potřebovat, tudíž není důvod jej rušit.

Zpět k mému pobytu za ploty vojenských kasáren. 

Nastoupil jsem na poddůstojnickou školu do Hlohovce se specializací na řízení silničních vozidel a dosažení znalostí fungování silničních zásobovacích jednotek až do velikosti praporu, nebo tzv. autokolony pro zásobování pluku s eventualitou přebrat velení takové jednotce v případě absence vyšších či služebně starších kádrů.  

Po absolvování tzv. přijímače a „spáchání“ vojenské přísahy jsme kromě školní výuky začali chodit i do dozorčí a strážní služby, jakož i na směny do kuchyně. A pochopitelně nás neminulo ranní škrábání brambor, většinou byl odchod z ubikace okolo půl čtvrté ráno.

Pokud bych měl základní výcvik v přijímači přirovnat ke studené sprše, ve které jsem se mohl před samotnou přísahou poprvé od nástupu celý umýt, pak režim poddůstojnické školy bych přirovnal ke skoku střemhlav do Niagarských vodopádů. Kromě klasického kolotoče celodenních směn v každém čtvrtém dni jsme ještě chodili na směny v kuchyni a pochopitelně museli dělat tzv. rajóny, což je úklid všeho možného na teritoriu kasáren.

Pokud se nám do přísahy dařilo spát nějakých sedm hodin denně, v následném režimu jsme se postupně začali těšit na celodenní služby, protože to znamenalo, že budeme spát nějaké tři a půl hodiny v kuse.

Problematiky neznalý člověk si řekne – co tam, proboha, ti chlapi pořád dělali? Vždyť přece existoval dévéťák - dozorčí útvaru neboli vojenského tělesa, což byl profesionální voják, který vykonával dozor zejména v době, kdy nebyli přítomni ostatní vojáci z povolání. 

 Ano, byl tam, věděl, v případě vnějšího podnětu přišel, zkontroloval, uvedl vše do pořádku a odešel. Načež po jeho odchodu vše spadlo do starých kolejí. Starými kolejemi se rozumí občasná klasická šikana od služebně starších vojáků, ale daleko častěji nekonečné drátkování a pastování dřevěných podlah, leštění kachliček, malování stěn a stropů, mytí oken, zametání, vytírání, čehož nikdy nebylo dost, protože kromě budovy školy se všude topilo hnědým uhlím v kamnech. 

Do toho se dělaly speciální akce, kdy například potřeboval velitel roty zamáznout svůj průšvih. O nedělích jsme tedy začali „dobrovolně“ chodit na brigády do nedaleké dřevovýroby, za což jsme si „nakoupili“ odpadní zbytky materiálu. Z toho jsme pak zhotovili docela luxusní obklad stropu a stěn politicko-výchovné světnice. Pro představu, strop byl tvořen jednou řadou desek pobitých rákosem a omítnutých maltou, stěny byly z vepřovic, takže alespoň část čtenářů si udělá představu, jak pracná byla celá akce, aby nám obložení nespadlo na hlavu. Výroba dílů a montáž probíhaly takovým způsobem, že se začínalo po denním rozkaze, tj. v 17 hodin. Končilo se ve 21 hodin, načež se po večerní kontrole počtů mužstva namísto spaní místnost uklidila tak, že se z podlahy a okenních parapetů dalo v naprostém klidu jíst a pít. Mezi druhou a třetí ráno hupky do pelechu, v šest ráno budíček a rozcvička. 

Zhruba v době, kdy jsme skončili KŘK (krátkodobý řidičský kurz) došlo k tomu, že jedna četa naší „ptačí“ roty odešla na jinou ubikaci a náš stav doplnili vojáci druhého ročníku. Jako zobáci jsme tedy následně chodili do celodenních směn obden, na ubikaci zůstávali asi čtyři mladí vojáci, kteří ovšem museli udělat rajóny za nepřítomné. Tudíž jsme s úklidem začínali po večeři okolo 19. Hodiny a končili jsme hluboko po půlnoci. 

Podotýkám, že vše, co jsem popsal, probíhalo pochopitelně s vědomím nižších důstojníků, velitelů čet a rot, neboť oni podepisovali denní rozkazy a řešili všechny problémy, které při tak enormním zatížení mužstva vznikaly.

Někoho možná napadne, jak asi mohla vypadat naše výuka a její výsledky. Vypadala asi tak, že jsem si před zkouškami jednou přečetl dvě učebnice, ze kterých jsme se měli průběžně učit. Zkoušky jsem udělal díky své tehdejší paměti na výtečnou, abych po příchodu na posádku do Plzně zjistil, že mi v nevyspané hlavě nezůstalo naprosto nic. Mimochodem, těch učebnic bylo deset kusů pro dvě roty – osmdesát frekventantů.

Konečně se dostávám k šikaně mezi vojáky základní služby. Samozřejmě existovala a zpočátku měl málokdo z odvedenců odvahu cokoli jen poznamenat, nebo se zmínit před druhými. 

K šikaně tohoto druhu jen krátce. Jako rozený „ojebávač“ jsem prostě rozkazy typu „bufet“, „sahara“, „cigáro“ ignoroval, pokud požadavky přesahovaly přinesení čisté vody či suchého chleba z kuchyně. Kupodivu mi to procházelo. Možná, že na to měl vliv můj první střet s nadřízeným, kdy mě velitel družstva nakopl do holeně, protože jsem kolem něj neklusal dostatečně rychle po chodbě ubikace. Následoval můj obrat, uchycení svobodníka za klopy blůzy, vyzvednutí o deset cm nad podlahu (naštěstí byl malý a lehký) a stručné oznámení, že tohle udělal naposledy. 

Večer následovalo přidělení rajónu „chodba“, po které mi „svobodnickej“ rozházel půl kbelíku mazlavého mýdla a napustil vodu na ni vodu z hydrantu. Mýdlo jsem před ním sesbíral, hodil ho do záchodu a řekl mu, že jemu to mýdlo dojde dříve, než mne přestane bavit ho sbírat a vyhazovat.

Zvláštní druh šikany jsme pak museli snášet od poddůstojníků, tedy služebně starších vojáků, kteří nám veleli při běžných denních činnostech. Nechali nás třeba při přesunu ze školy na ubikace desetkrát za sebou se přezout z pantoflí do kanad a zpět, pochopitelně na čas. Kdo nesplnil limit, musel udělat dvacet kliků. O vyhazování výstroje a osobních věcí z přidělených skříněk by se dal napsat román. 

Co se týká psychického stavu ostatních frekventantů, brali jsme to všichni tak, že PŠ je přestupná stanice a hůř už snad být nemůže, takže to ten půlrok nějak vydržíme. Dosti závažné problémy vznikaly u kluků, kterým třeba zemřel někdo z blízké rodiny, anebo mu přišel klasický dopis od jeho postelové kamarádky, že na jeho místo nastoupil někdo jiný. Ve spojení s režimem, který jsem se pokusil vykreslit výše, pak vznikaly u psychicky slabších jedinců stavy, které se daly nazvat krizovými. Stávaly se pak úrazy, občas pokusy o sebepoškozování, případně pokusy o sebevraždu.

Vyloženě slabý jedinec, který tuto půlroční zátěž opravdu nezvládl, se našel pouze jeden. Nejdříve si pořezal ve službě v kuchyni ruku. Zda za tím byl pokus o šikanu, anebo jen přehnaná pracovní zátěž (služba v kuchyni trvala od 5 do 21 hodin), to jsem se nedozvěděl. Vše se ututlalo a dotyčný si pobyl nějaký čas na ošetřovně. Nedlouho po návratu z ošetřovny mi při večerním úklidu školy sdělil, že ho ani nenapadne, aby takto strávil dva roky, že to nějak udělá, aby se dostal do civilu. Asi za měsíc opět při úklidu školy skočil po hlavě dolů se schodů, ovšem pozpátku. Dopadl tedy na hlavu a na záda. Byl neprodleně odnesen na ošetřovnu, po vyšetření lapiduchem převezen do nemocnice a do konce trvání kurzu jsme ho už nespatřili, ani jsme se nedozvěděli nic o jeho dalším osudu, zda tento „skokopád“ přežil a zda neměl nějaké trvalé následky. Nějaké cizí zavinění jeho úrazu není pravděpodobné, protože s ostatními frekventanty neměl spory a nikdo z mazáků ve škole v době nehody nebyl.

Zbývá odpovědět na otázku, proč nikdo z frekventantů PŠ nenalezl odvahu stěžovat si na chování jak mazáků, tak i ignoranci velitelů. Po první docela hromadné stížnosti si velitel roty nechal předvést hříšníky a dal jim v kanclu slovní kartáč. Pochopitelně u otevřeného okna, před nímž byla nastoupena celá rota. Vyslechli jsme slušný řev o prokurátorovi a vojenské base v Sabinově. Tím byl repertoár vyčerpán. Za týden fičelo vše v obvyklých kolejích. Po druhé stížnosti tohoto druhu pochopili i duševně slabší jedinci, že jakékoli stěžování je ztrátou času a že pokud máme nějaký problém, musíme jej řešit vlastními silami.

Co se týká mé osoby, další významnější střet jsem zažil, když se opilí mazáci dostavili z vycházky a přišli dělat v noci binec na bažantí pokoj, v němž hnízdilo čtyřicet pé-eškářů. Po rozsvícení světla a zařvání VZTYK! POZOR! jsem jednoduše zůstal ležet na posteli  a když se voják druhého ročníku zeptal, jestli mi má pomoct, řekl jsem mu, ať to raději nezkouší. Dva další kluky z postelí mazáci shodili, ale mne nechali na pokoji. K dalším tělesným atakům nedošlo, opilci se spokojili pouze se řvaním, vyhazováním věcí ze skříněk a děláním nepořádku. Po necelé hodině naši ložnici opustili.    

 Při další návštěvě už se to bez rvačky neobešlo, došlo i na to, že jsem přetáhl opaskem dozorčího roty, když se mu nechtělo volat dozorčího útvaru. Sám si pak zašel nechat sešít skobu, vyseknutou do čela od železné spony opasku, ale nikdo to nerozmazával. Tím skončily pokusy opilců o šikanování nás zobáků. Na druhou stranu musím přiznat, že když jsme viděli některé mazáky, jak se chystají na vycházku, měli jsme z toho i nadále docela trauma a přinejmenším někteří si tajně brali do spacáků opasky a spali v keckách, aby byli v případě potřeby ihned akceschopní.

Za půl roku, který jsem strávil na Pé eŠce, padlo i několik trestů za pokusy o šikanu, kdy dozorčí útvaru zjistili nějaké prohřešky u jiných rot a nemínili se s přestupkáři domluvit. Dokonce došlo i na to, že dozorčí útvaru – poručík spráskal na hromadu tři opilé vojáky takovým způsobem, že museli být odneseni na ošetřovnu a následně do posádkové věznice. 

Z vážnějších průšvihů jsem pak zaznamenal pouze návrat jednoho vojáka ze Sabinova, kde si odseděl tři roky za šikanu, když před ním mladý voják prchal přes zavřené okno a zle se při tom pořezal. 

Ke mně se tento „basman“ choval normálně, ale po první vycházce šel do útvarové basy, byv členem výše uvedeného tříčlenného komanda, spráskaného poručíkem při pokusu o noční šikanu na cisternové rotě a následném napadení samotného poručíka.

Tolik stručně k režimu, zvaném „hlohovský Saigon“, který jsem zažil v prvním půlroce na PŠ. Více méně se shoduje s tím, co v diskuzi popsal „dtj60“ s dodatkem, že jím uváděný „požární poplach“ nám dělali i vojáci z povolání. Ale to je kapitola, která se odehrávala v jiném čase a na jiném místě. 

Při odjezdu z poddůstojnické školy jsem se s mnohými spolubojovníky loučil opravdu velmi srdečně, protože strázně uběhlého půlroku některé z nás opravdu velmi sblížily. Dokonce jsem získal pocit, že jsem ještě takové pouto v civilu s nikým neměl. Ze čtyřiceti kusů na rotě by se našlo určitě alespoň patnáct kluků, kteří by bez jakékoli výzvy pro mne udělali cokoli, co bylo v jejich silách, protože věděli, že ode mne mohou očekávat totéž. Tak velkou vstřícnost mezi lidmi, kteří spolu trávili drtivou většinu času, jsem nikdy předtím, ani potom nezažil.  

Z tohoto důvodu jsem nakonec Hlohovec opouštěl nerad.

 

Hodnocení
Průměrný počet slepic: 4.4 (107 hlasů)

Komentáře

Co se týče CCB to podle mě není až tak rok 2017, jak spíš směska co je v té tabulce na Wikipedii, jmenovitě:
ČR, SR, Švédsko - data z roku 2012
NSR, USA - data z roku 2020
Turecko - data z letoška
Zbytek jsem neprověřoval.

Průměrný počet slepic: 1 (1 hlas)

No ale zase máme CASA, gripeny, Cézary....
A to se vyplatí !!!
(někomu)

Průměrný počet slepic: 2.5 (2 hlasů)

Podle OECD jsme měli v roce 2019 nebo 2020 43 ICU CCB lůžek na 100 000
https://www.oecd-ilibrary.org/sites/e5a80353-en/index.html?itemId=/cont…
(dole)

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)

...tak tam 23.2.2021 v článku " Capacity of Intensive Care Beds is Reaching its Limit in the Czech Republic", píšou, že "...There are 1,318 patients in intensive care units,......As of today’s date, 15% of the intensive care unit beds that we have in the Czech Republic are available...."
Ovšem není zřejmé zda jde o obsazenost celkovou či jen s covidem.
Protže zde https://eurohealthobservatory.who.int/monitors/hsrm/all-updates/hsrm/cz… zase píšou : "...In the end of April, the reported ICU bed capacity was 4 148 ICU beds (38.9 per 100 000 people)..."
A na https://tradingeconomics.com/czech-republic/icu-beds zase píšou, že "ICU Beds in Czech Republic decreased to 4.04 per 100.000 people in 2019 from 4.08 per 100.000 people in 2018.".
Takže co je pravda ?

Zatím bez slepic

Jo to opravdu netuším. Ale vím, že někde byla různá druhotná kritéria, např. ten můj OECD odkaz započítával pouze dospělá lůžka a ne dětská apod.

A mimochodem, samozřejmě sdílím pohnutky ve smyslu, že i vzhledem k dost vysoké amortizaci by měla být věnována větší pozornost klesajícímu počtu běžných lůžek.

Průměrný počet slepic: 4 (1 hlas)
Trvalý odkaz

...hrůza někdy v 80. letech, z toho, že sem budou dopadat rakety s jadernými hlavicemi. Ze Západu.

Za ta leta se samozřejmě mnohé změnilo k lepšímu, nastal obrovský kvalitativní posun..
Totiž že když, tak budou sem padat rakety s jadernými hlavicemi z Východu.
:-D))))))))

Průměrný počet slepic: 3.4 (9 hlasů)

Upřesním. Rakety jsou nebezpečné ze všech směrů. A protože známe své "kamarády a spojence", měla by armáda také všechny směry sledovat.

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

K vojákům. Byl jsem u lopatostřelců v Mostě, lampasáci, co tam byli, mě moc neoslnili, ale mohlo to být taky tím, že to byl útvar lopatostřelců. Útvar - ze všech koutů světa bestie (jak zpívá kapitán Kid).

Pak jsem potkal, někdy před pár lety, pár vojáků profíků a ti na mně udělali docela dobrý dojem, asi jako jsem měl ze setkání s ruskými důstojníky.

Průměrný počet slepic: 4 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

....týče ICB (intensive care beds) pro dospělé , přes 40 na 100 000 obyvatel. Světové prvenství.
https://www.oecd-ilibrary.org/sites/e5a80353-en/index.html?itemId=/cont…

Čert se v tom vyznej. Neměl jsem do toho lézt.
Když tak to přerolujte.

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

seberou na ulici ozralyho bezdomovce a záchranka ho doveze normálně do špitálu a tam ho léčí jako každého druhého ,to se může stát jen v ČR,zatím.
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/mladik-v-roztrhanem-tricku-vykaslav…

nebo že 2 děcka zabloudí 4 kilaky kde bydlí a odveze je domů vrtulník, to je možné taky jen tady nebo v seriálech

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Pánbůh zaplať! (bez ironie)

Průměrný počet slepic: 2.3 (4 hlasů)
Trvalý odkaz

Podle informací od O. Dostála (Piráti) je skoro už 10% hospitalizovaných naočkováno třetí dávkou vakcíny.... tak to není moc dobré vysvědčení ....

Hospitalizace očkovaných podrobněji, zdroj ÚZIS, IS COVID19:
👉Celkem hospitalizace 3505
👉Nevakcinovaní 1975
👉Nedokončené očko 112
👉Dokončené očko 1113
👉Posilovací dávka 305

Průměrný počet slepic: 4.5 (8 hlasů)

nařídili posilující dávku co 3 měsíce ,to též o vakcine něco vypovídá

Průměrný počet slepic: 5 (6 hlasů)

In reply to by Sibyla (neověřeno)

Trvalý odkaz

Ono spojení "vakcína proti RNA viru" vzbuzuje spíš úsměv než naději.

Průměrný počet slepic: 4 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

1985/1986
Nejdříve Terezín, pak VÚ 3607. Místo není důležité. Kdo tam byl, ví.
Bigoši byli vcelku v pohodě, ti měli mazáckou vojnu.
Důstojnický sbor byli buď buď vypatlané mozky s rudou knížkou (dnes by jsme řekli oportunističtí psychopatičtí deprivanti), většinou s vychlastanými mozky a orgány a zdravotně i psychicky v prdeli po misích v Libanonu, Libyi a podobně, nebo psychopati, kteří to tam dostali za trest.
Například náčelník pro tělovýchovu byl původně velitel paragánů, to je jedno odkud (byl plukovník, náčelník útvaru byl "jen" podplukovník), který to dostal za trest - za šikanu.
Kdo někdy něco slyšel o paragánech, tak si zkuste představit, co to muselo být, když ho od paragánů poslali někam za trest za šikanu :-)
Nemá smysl popisovat detaily, hezké vzpomínky to nejsou.
Na druhou stranu já šel na vojnu s 56 kg se všemi možnými zdravotními omezeními. Vrátil jsem se se 64 kg, se svaly zhruba jako vrabec kulturista.
Na vojně mi z toho kapalo na karbid, ale po vojně to bylo skoro jako posttraumatický syndrom navrátilců z války.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

díl. Je tam i lampasácká vojna, resp. šikana ze strany "vojzpovol". Pokud to pustí na sklo, budete se mít čím pokochat.

Průměrný počet slepic: 4.2 (5 hlasů)

"paragáni", to byl VÚ 8280 v Prostějově.
A věř mi, v Tebou uváděných letech, žádnej furťák z Prostějova neměl flastr za šikanu.
A pokud by tomu tak bylo, byl by velitelem čety v Sabinově, tam i gumy přidělovaly za trest.
V Prostějově v těch letech byl proslulej voják z povolání, z nickem Tuleň. Ten ve funkci velitele KPH položil k zemi vytaženou Pi. vz.52 všechny přítomné na prostějovském vlakovém nádraží.
A pak byl odeslán do Olomouce na patřičné lékařské vyšetření.
Jo, abys mě nechytal za slovo, pár parašutistů v uvedeném období bylo i mimo Prostějov, v bezvýznamném počtu.

Průměrný počet slepic: 5 (1 hlas)

v uvedenou dobu už nebyl u paragánů, ale u marškumpačky, kdesi na východě Čech. Nevím jak dlouho.
Jméno si nepamatuji.
Měl jsem asi deset zdravotních omezení, vč. zákazu do stráže.
Docela jsem si to cvičení (vykašlávajíc plíce) užíval.
Možná ještě někde je pod schválením vycházky ve VK podepsaný.

Průměrný počet slepic: 3.7 (3 hlasů)

U nás na rotě si jeden vybral a také prožíval gumáckou vojnu. Chudák. Celé kasíno mu dělalo naschvály (někdy i stejné čísla). Musel dokonce spát v kanceláři důstojníka, který o mu ji ze soucitu poskytl. Myslel jsem, že si to hodí, ale vydržel to a když odešli všichni mazáci do civilu měl pokoj. Já si vybral vojnu mazáckou. Žádný med, ale byl jsem na tom lépe než-li můj gumácký kolega.

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

To nám takhle kdysi pískli poplach.
Jelikož jsem byl u rakeťáků, tak na poplachy jsme byli zvyklí, ale vždy nám předtím dali echo spojaři ze štábu, takže jsme se před poplachem mohli v klídku připravit na boj.

Tentokrát ne, jelikož o něm nevěděli ani oni. Byl to velký poplach a velký boj. Dorazili i generálové, v těch kalhotách se širokými pruhy.
Chvíli jsme tam tak pobíhali a pak mě a kámoše naložili do vejdy, ta podjela takový stojan, ve kterém byly napáskované kanystry s naftou a benzinem a nějakou dobu jsme někam jeli.
Pak z toho stojanu ta vejda zase vyjela a nás tam nechali hlídat náhradní pohonné hmoty pro celou jednotku.
Tak jsme si lehli pod ně, kdyby v noci pršelo.

Ráno přijel gazík a přivezli nám jídlo a prý v kasínu boží dopuštění.
V poledne přivezli oběd. Po něm kámoš prohlásil, že jde na průzkum a aby se mu lépe prozkoumávalo okolí, pověsil samopal na strom, že by ho v průzkumu zdržoval.
Já hlídal zodpovědně phm a po nějakém čase zaslechl podezřelý zvuk. To jsem zpozorněl, jelikož hlídání phm pro celou jednotku není žádná prdel. Pak jsem ale identifikoval ten zvuk - cinkalo to a já věděl, že kámoš jde z průzkumu.
Když dorazil, sdělil, že kousek pod námi je vesnice, ale nechtělo se mu tahat s pivem, tak koupil pár flašek čuča, abychom se u toho hlídání phm nenudili. Pak přivezli večeři.

Ráno zase snídaně, čučo došlo, ale já už věděl, kterým směrem vyrazit, takže pak oběd a když přivezli večeři, už jsme jí měli jak z praku. A oni - vy jste takový kurvy! My tam bojujeme s celým západem a oni si tady chlastaj.
Jenomže za hodku zase gazík. Si říkáme, že je něco špatně, jelikož večeři už jsme měli.
Přijeli nás vystřídat, jelikož prý generálové chtějí vidět celý proces přípravy raket.
Tak pohybově jsme na tom zrovna nejlíp nebyli, ale byli jsme mladí kluci, tak to asi nějak dáme. Ale po tom dvoudenním hlídání phm s tím čučem jsme věděli, že jestli dýchneme na nějakého generála, tak on půjde do kolen a my do basy.
Naštěstí u plnění raket jsme na sobě měli protichemickou ochranu a na hlavách masky, takže jsme ty dvoudenní smrady nedýchali na generála, ale do toho filtru.
Generál byl spokojen, odjel i s raketou dál a pak odpískal celé cvičení.

Nebýt toho krapet hektického finále, tak já osobně bych byl s tímto dvoudenním cvičením absolutně spokojen. To mohli klíďo písknout častějš.

Průměrný počet slepic: 3.2 (5 hlasů)
Trvalý odkaz

Asi jedinej vážnej úraz na kterej jsem si teď vzpomněl se stal mému známému který jako vojcl pracoval v kotelně, jednou na ně červený barety dělali cvičný přepad a když mu jeden vlezl do kotelny tak ho vzal lopatou a zlomil mu sanici. No ty kurvy se na něj domluvili a do kotelny mu do kýble ve kterém měl normálně vodu, (kterou zaléval kotle když byli moc přetopený) nalili nějakou hořlavinu a tak skončil s popálenou půlkou obličeje. No ale to není o šikaně ale o sviňárně...

Průměrný počet slepic: 3.8 (4 hlasů)

Druhým rokem jsme byli já a jeden kámoš určeni do kotelny. To bylo parádní období. Vegáč, byli jsme tam zašití a měli svůj klídek.
Takhle na jaře se ještě furt topilo, ale už ne moc, my se nudili, tak nás nenapadlo nic lepšího, než že vyčistíme 20. metrový komín 10 litry technického benzínu.
Když jsem to po vojně vyprávěl kámošovi, kominíkovi, tak mi oznámil, že jsme totální kreténi, jelikož ten komín mohl prasknout.

Ne do kotle, ale nad kotlem jsme to oddeklovali, nalili tam ten benzín a nic se nestalo. Tak jsme zapálili Rudé právo a hodili ho tam. Pak už se něco stalo. To byl hukot jako sviňa.
Ale proč o tom píšu. Pak vyprávěl kámoš, náš ročník, že takhle seděl v neděli před rotou, pohoda, on se těšil, jak na podzim půjde do civilu, pokuřoval a najednou vidí atomový hřib. Ale jak byl z toho PŠM zblblej, tak si řekl, že je to v prdeli, jelikož nás už napadli a vypukla třetí světová.
Třetí světová nevypukla, to akorát vojín berrnard s vojínem Žákem čistili komín.

Průměrný počet slepic: 3.8 (10 hlasů)

vymetal komín v buňce určené pro dozorčího autoparku. Neměli jsme totiž nic jiného, než hnědé uhlí, kterého jsem z roštu vyndal více, než kolik jsem jej nasypal.
Akorát jsem to dělal "sofistikovaněji".
Pomocník otevřel přidušená kamna, já tam z půlmetru chrstnu dva litry z flašky od okurek, pomocník rychle zavřel.
Jednou jsem ucuknul pomalu a bylo v prdeli obočí, řasy a čupřina, která nepředpisově trčela zpod lodičky. A hubu jsem měl červenou, jako bych ležel celý den na sluníčku.

Průměrný počet slepic: 2.6 (5 hlasů)

barety měli průzkumáci a výsadkáři a bylo jich docela málo. Myslím, že to byl jeden prapor na divizi. A byli drženi hezky daleko od normál bigošů.
Výjimkou bylo Machovo komando v Plzni. Velitel posádky tam měl spešl kriply záklaďáky, kteří chodili v lítačce sami bez vojzpovol. Většinou chodili dvakrát ve třech, hezky blízko sebe. Ale občas se stalo, že dostali od slovanských bigbítů nebo borských tankánů nakládačku. Za rok a půl, co jsem byl v Plzni, to schytali, myslím dvakrát, z toho jednou i s furťákem.

Průměrný počet slepic: 3 (2 hlasů)
Trvalý odkaz

a pilovat techniku běžeckého dopadu.

Průměrný počet slepic: 3.3 (7 hlasů)
Trvalý odkaz

Potichu a bez zájmu médií stáhlo CDC (americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí), proces PCR (pí sí ár) jako pravoplatný test pro zjištění a určení viru SARS-CoV-2. Po 31. prosinci 2021 nebude už tento test v USA platný. Viz: https://www.cdc.gov/…_1.html ;
CDC totiž připouští, že test PCR nedokáže rozlišit vir SARS-CoV-2 od virů chřipkových.
Napsal jsem už před několika měsíci, že „zdravotnické úřady“ dospěly k tomuto poznání už dávno, ale jak vidno, zadržely jeho zveřejnění až téměř do konce roku 2021. Potřebovaly totiž tento chybný test k tomu, aby strach z Covidu udržel v běhu očkovací maratón a tím i zisky farmaceutického průmyslu tak dlouho, jak to jen půjde.

http://www.rukojmi.cz/…ybneho-testu

Průměrný počet slepic: 4 (9 hlasů)

Jde o to, že vyděšené obyvatelstvo přistoupí na metody svého ovládání takové, které by kdysi označilo za zločinné.
Rozděl a panuj.
Ale také : Vystraš ....a panuj - mnohem levněji, pohodlněji, efektivněji, masověji....

Průměrný počet slepic: 3.8 (8 hlasů)
Trvalý odkaz

Ljublju tvaju rabotu... Muheeeeee

Wir Sind die Roboter
https://youtu.be/0hoa9tXnZX8

Robotům patří plná náruč demosgráce. Nigdy nic jinýho od vrchnosti nedostali a ani nedostanou, dokud jim nenakopou prdele, včetně malého bendy a nevezmou si zpět své podíly na půdě, rozpočtu a nezačnou o tem společně podílově každej sám za sebe spolurozhodowatt. Hotové

Průměrný počet slepic: 5 (2 hlasů)

V Německu se už o tobě ví, a možná pojedou tvůj program:
https://www.tydenikhrot.cz/clanek/zakladni-dedictvi-od-statu-pro-mlade-…

Mladý už asi nebudeš, ale jako autor bys taky mohl něco dostat.

Průměrný počet slepic: 3.3 (3 hlasů)

Chudí duchem ano.
Ostatně my jsme už celkem dost Němci (a Němkami), viz různé , někde až fatální závislosti na Německu. Takže ten Titanic je společný.

Sasín má s tím robotickým uvažováním pravdu, podmínění myšlení i jednání různými druhy propagandy (včetně produkce tkzv, vzdělávacího systému) je obrovské, lidé si opět masově nechají nasrát na hlavu. Nic proti tomu neudělají, ba mnozí budou to považovat za určitý druh zábavy, za estrádu.
Z té degenerace se asi jen tak , bez ničeho a z ničeho nic, mezi dvěmi podrbáními v rozkroku, nedostaneme.
Jak ta komedie skončí ?
Tragédií.
A potom se budou opakovat ty samé chyby, protože stroje to tak dělají, pokud jsou chybně naprojektované a chybně konstruované - tak prostě produkují chyby. Možná že první generace, žijící po katastrofě bude se jakž takž chovat lidsky, no ale pak se to zase zopakuje, tak jak vládci (otrokáři a zejména jejich kurvy a matrony) chtějí.

Zaznělo snad někde, jak hodlají kompenzovat jejich segregaci a diskriminaci - neočkovaných lidí, neočkovaným lidem (a jejich rodinám) ?
Nikolivěk, nikdo o tom ani neuvažuje...naopak., chtěli by ještě přitvrdit....

K čertu s tímto nepodarkem.

Průměrný počet slepic: 2.8 (4 hlasů)

A nebyl tys ještě tak před rokem Joseph Chlor?
Copak - německý tvar nicku už ti nejede?

Průměrný počet slepic: 5 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Mamlasmánie, to by mohl bejt pěkně ezo-tickej stát na pozorování, no ni?
Můžou tam demosgráticky hlasovat o nemocích...... Muheeeeeee

Průměrný počet slepic: 4.7 (3 hlasů)
Trvalý odkaz

Písek - PŠ
Mariánské Lázně-Klimentov - Dělostřelecký oddíl

Šikana na vojně prostě byla. Bylo možné si zvolit mezi vojnou gumáckou a mazáckou. Pokud člověk plnil pravidla mazácké vojny (bufet, sahara, cigarety, rajony a služby) měl klid. Někdy se ale narazilo na vyšinutého primitiva, který zkoušel šikanovat fyzicky a duševně. Proti takovému člověku se ovšem muselo vzepřít, protože ponejvíc neměl tento mazák primitiv zastání, ani mezi stejným číslem. Vzepřít se proti mazáckému systému jako takovému nešlo, protože důstojníci tento stav podporovali a bojovali by jste proti celému kasínu (i proti vlastním bažantům), takový boj potom mohl končit sebevraždou dotyčného hrdiny (na vlastní oči jsem viděl, jak smutně přežíval člověk, který si vybral gumáckou vojnu). Zhruba po uplynutí třetiny času na vojně, jste byl slavnostně pasován z bažanta na mazáka (zpravidla, když přišli další bažanti).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Písek - PŠ
Mariánské Lázně-Klimentov - Dělostřelecký oddíl

Šikana na vojně prostě byla. Bylo možné si zvolit mezi vojnou gumáckou a mazáckou. Pokud člověk plnil pravidla mazácké vojny (bufet, sahara, cigarety, rajony a služby) měl klid. Někdy se ale narazilo na vyšinutého primitiva, který zkoušel šikanovat fyzicky a duševně. Proti takovému člověku se ovšem muselo vzepřít, protože ponejvíc neměl tento mazák primitiv zastání, ani mezi stejným číslem. Vzepřít se proti mazáckému systému jako takovému nešlo, protože důstojníci tento stav podporovali a bojovali by jste proti celému kasínu (i proti vlastním bažantům), takový boj potom mohl končit sebevraždou dotyčného hrdiny (na vlastní oči jsem viděl, jak smutně přežíval člověk, který si vybral gumáckou vojnu). Zhruba po uplynutí třetiny času na vojně, jste byl slavnostně pasován z bažanta na mazáka (zpravidla, když přišli další bažanti).

Zatím bez slepic
Trvalý odkaz

Když jsem byl já na PŠ, tak se návštěvám mazáků vzepřít nešlo. Nemůžete zmlátit cca šest lidí. Už s dvěma by byl problém. Pokud nedošlo k nějakým velkým excesům důstojníci toto tiše tolerovali, takže nebyla možnost si ani stěžovat. (Popisuji stav těsně po revoluci)

Zatím bez slepic