Skupinové chování lidí a prezidentské volby

Nedávno tomu, kterak jistý zábavně naučný pořad ČT poukázal na skupinové chování lidí. Oč šlo.

Na nábřeží v Praze byl nastrčen figurant, jenž upřeně hleděl na nebesa. Nic se nedělo. I přidal se druhý figurant, jenž se postavil vedle prvního a upřeně hleděl do téhož místa na nebesích jako ten první. A ejhle. Lidé se počali zastavovat a čuměli tam, kam oni dva figuranti, ve snaze dopátrat se na co že to civí. Po ne dlouhé chvílce se skupina „vědců“ pozorujíc pozorně zcela konkrétní místo na nebeské báni rozrostla na cca 10 lidiček.

Následoval příběh druhý. V ordinaci lékaře zaplnili čekárnu informovaní figuranti. Ledva se dočkali prvního skutečného pacienta, započala domluvená hra. Zazvonil školní zvonek a figuranti se zvedli. Onen skutečný pacient se nechápavě rozhlížel po čekárně, cože se to děje - nicméně povstal. Jeden figurant za druhým mizel z čekárny po „absolvování“ návštěvy lékaře. Školní zvonek zazněl znovu a znovu, figuranti se stavěli do haptáku a onen skutečný pacient s nimi – s čím dál větší ochotou. Až došlo na chvíli, kdy onen skutečný pacient v čekárně zůstal zcela sám, školní zvonek zazvonil a on se již bez pochyb vztyčil.

K smíchu? Ale kdepak.

Někdo sdělí v médiích či v hlavním článku na blozích Aktuálně.cz nějakou totální blbost a pak to opakovaně používá jako klacek kdekdo v diskusích (papouškuje) a spolehlivě obrazně řečeno vstává jakmile se takový školní zvonek rozcinká jindy, jinde či v jiném článku. Stačí zmínit Zemana jako ožralu, jako soudem usvědčeného lháře (libovolněkrát), jako psychopata s „posudky“ od psychiatrů jako Payne, Sláma, Honzák či Hnízdil nebo zmínka o táhnutí na východ a v diskusích se objeví ti, kteří spolehlivě na dané cinkání zvonku vstávají.

A samozřejmě se tato problematika skupinového chování týká i prezidentských voleb. Jestliže se česká publicistika celý výkon mandátu prezidenta Zemana zabývá Zemanem výhradně z hlediska formy jeho stylu a nikoli obsahem, jestliže v rozporu se skutečností masíruje společnost v tomto punktu tezí, že Zeman táhne ČR na východ a účelově vytváří obraz Zemana jako provýchodního politika, protievropského, jestliže ho vykresluje v rozporu se skutečností jako člověka, jenž si ústavu vykládá k obrazu svému a táhne zemi k autoritativnímu režimu, je jen přirozené a logické, že volby prezidenta nebyly a nejsou ničím jiným než plebiscitem o stylu výkonu funkce Zemana. Zeman kontra antizeman. A kandidáti se prezentují sami stejně jako je prezentuje česká publicistika – ve smyslu kdo je v té formální rovině chování největší antizeman. A předmětem tzv předvolební debaty je v podstatném časovém úseku třeba účelové dokazování neslušnosti Zemana, když s nimi nedebatuje. Jen jeden kandidát se tomu vzepřel s tím, že je to rozhodnutí Zemana, na které má právo – Jiří Hynek v povolbové debatě neúspěšných kandidátů. I tady ostatní kandidáti prostě jen odkryli plně své ledví důvodů své kandidatury a způsobu vedení své kampaně.

A je doslova půvabné jak onomu skupinovému chování podléhají daleko snadněji vysokoškolsky vzdělaní lidé, politologové, ústavní právníci a vzdělanější část voličů (často jmenovaný skupina v průzkumech).

Takřka transparentně to ukazuje politolog Klíma v posledním pořadu Moravce takřka ve všem, na co zaměří svou pozornost, včetně své interpretace důvodů Babišovy podpory Zemanovi, proti níž stojí jednoduchá a plně pravdivá interpretace Vondráčka.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/218411030500114/

Ukažme si to na konkrétním příkladě – Zemanově jmenování Babiše premiérem po volbách s avízem, že ho jmenuje i v druhém pokusu.

Správné ústavní chování prezidenta je dlouhodobě prezentováno ústavními právníky jako chování na základě zvyklostí. Proto tedy měl Zeman pověřit ne jmenovat Babiše jako vítěze voleb premiérem a podmínit jmenování důkazem podpory – onou stojedničkou hlasů a neměl tvrdit, nic o druhém pokusu. Jedině takové chování je prý v souladu s ústavou. Pro politology je toto chápání ústavy dáno jejich výukou v tomto směru.

Nicméně zároveň ústavní právníci dlouhodobě hovoří o volnosti, jež dává znění ústavy pro její aplikaci – a mluví o tom jako o pozitivu.

Článek 68 ústavy

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Ústava sama tedy neobsahuje žádné pověření premiérem, nehovoří o žádne 101 podpoře a nic nehovoří o nutnosti většinové vlády.

Jaké jsou okolnosti, za nichž učinil Zeman to, co učinil. Do sněmovny se dostalo 9 subjektů. ANO ve volbách zvítězilo velmi výrazně. Vládu může sestavit jen ANO, z různých důvodů nikdo jiný. Všechny subjekty deklarovali před volbami i po volbách, že s Babišem jako trestně stíhaným do koalice v žádném případě ne. ANO trvá na Babišovi jako premiérovi.

Je tedy zřejmé, že Babiš může v prvním pokusu usilovat jen a jen o menšinovou vládu. A stejně tak je zřejmé, že v tom prvním pokusu důvěra nebude, jen pokud by se stal zázrak a připustme, že zázraky se občas dějí. Proto nešlo v reálu jen a jen o formální naplnění ústavy.

Zemanova zmínka, že i ve 2. pokusu to bude zase Babiš, kterého jmenuje neznamená tedy nic jiného než to, že jinou možnost pro reálné sestavení vlády prezident nevidí.

Jmenování Babiše pro 1. pokus je v plném souladu s ústavou a prezident pro to měl 2 důvody. Při pouhém pověřování s podmínkou 101 a zabejčilosti ANO a ostatních stran ohledně Babiše by mohla Sobotkova vláda slovy Zemana teoreticky vládnout celé 4 roky. Je tedy zřejmě více odpovídající skutečnosti po volbách, aby tak vládla vláda odpovídající novým preferencím voličů. A ten druhý důvod spočívá v Sobotkovi, jenž se prezidentovi jeví jako slabý obhájce národních zájmů při setkávání šéfů vlád v EU, zatímco Babiš se jeví daleko aktivněji, přičemž oproti Sobotkovi má výhodu znalosti několika jazyků, což mu umožňuje přímý neformální kontakt s rozhodujícími hlavami jiných států v EU (hned po jmenování na druhý den tak mohl Babiš vystřídat Sobotku na summitu hlav států EU).

Je zřejmé, že Zeman je v naprostém souladu s ústavou. Jako vždycky. Že ve svých krocích sleduje především zájem ČR a nikoli kamarádšoft s Babišem.

A je zřejmé, že ze strany ústavních právníků, politologů a jiných kritiků se setkáváme s jejich interpretací Zemana s mnohdy výrazným podílem jejich vztahu k Zemanovi, s jejich osobním nastavením vůči Zemanovi.

U mého přítele vlka zdůrazňujícího opakovaně svou nestrannost a měření jedním metrem je pak pozoruhodné např. to, že považoval výrok A. Vondry o tom, že u pana Drahoše absolutně netuší, jaké má politické názory za dehonestaci, když se objeví jako kandidát na rozdíl od Zemana slušný člověk.

U mého přítele vlka je pozoruhodné, že naprosto stranou ponechal prakticky první politický výrok pana Drahoše, že vládu s podporou komunistů by nejmenoval (jednoznačně protiústavní  výrok).

U mého přítele vlka je pozoruhodné, že ho neazajímá, jak se bude pan Drahoš - iniciátor a petent někdejší výzvy akademiků stran xenofóbie Čechů - jako prezident stavět k povinným kvótám stran migrantů, jakkoli jsou na stole a stále plně aktuální. Jde o renovovaný návrh Dublinských dohod, tzv Dublin IV, kde má být trvale zakotveno, pokud bude kdykoliv seznán příliv migrantů do Evropy přílišný budou vždy aktivovány povinné kvóty. Odsouhlasení možné většinově a stejně tak kdykoliv při aktivaci povinných kvót. Přítel vlk se vyjádřil, že důvodem pro vystoupení z EU je pro něho přehlasování ČR právě ve věci povinných přerozdělovacích kvót.

U mého přítele vlka je pozoruhodné, jak si nepovšiml vztahu pana Drahoše k dezinformačním webům a ruské ovlivňování voleb.

A co říci závěrem k výše uvedeným glosám? Snad jen prosté konstatování, že média formují veřejné ménění a že budou vždy ti, kteří určují skupinové chování lidí a ti, jež jsou konzumenty skupinového chování lidí. Na těchto konstatováních není pranic jakkoli pejorativního.