Máme přijmout Euro?

Máme přijmout euro?

Být, či nebýt? To je to, oč tu běží !
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.

Přijmout či nepřijmout euro? To je oč tu běží, toť otázka. Ve volbách se nám naši kandidáti na poslance předhání v tom, zda přijmout či nepřijmout euro.

Někteří jej nekriticky adorují (Kalousek a jeho TOP09, Sobotka a jeho ČSSD), jiní zase zatracují (ODS). Pojďme se na něj podívat nezaujatě.

Médii bez většího povšimnutí proběhla krátká zpráva, jak narostl zahraniční dluh ČR:

 

Zahraniční dluh Česka stoupl ve druhém čtvrtletí letošního roku o 47,4 miliardy korun na 4,481 bilionu, píše ČTK. Meziročně byl vyšší o 1,161 bilionu korun. Dluh Česka vůči cizině odpovídá 91,9 procenta hrubého domácího produktu. Vyplývá to z předběžných údajů, které zveřejnila Česká národní banka (ČNB).

Ve struktuře zahraničního dluhu podle jednotlivých sektorů se zvýšilo především zadlužení vládního sektoru, a to v důsledku růstu držby vládních korunových dluhopisů nerezidenty, uvedla banka. Rostly i závazky bank, což souviselo se zvýšením stavu přijatých krátkodobých vkladů ze zahraničí a s nákupy krátkodobých bankovních dluhopisů nerezidenty. Závazky ostatních sektorů klesly, a to především díky splácení dříve přijatých úvěrů ze zahraničí.

Vládní sektor se podílí na celkovém zahraničním dluhu 23,2 procenta, zahraniční zadlužení bankovního sektoru včetně závazků ČNB tvoří 42,5 procenta a na ostatní sektor připadá 34,3 procenta z celkového dluhu.

http://www.kurzy.cz/zpravy/432730-zahranicni-dluh-ceska-ve-2-ctvrtleti-vzrostl-na-4-481-bilionu-kc/

 

Důležité je, že se ČR výší dluhu přiblížila tzv. starým zemím EU s podílem 91,9% dluhu ČR vůči cizině a že největší podíl na nárůstu dluhu má politika guvernéra ČNB Miroslava Singera. Nevěřím, že by guvernér Singer jednal z vlastního popudu. ČNB oslabila CZK v lednu 2015 po konzultaci s Evropskou centrální bankou (ECB), kdy oslabil i polský zlotý a maďarský forint, které předtím rostly.

Přestože šlo o hodně zvláštní krok, jen ukazuje, že nějaká prťavá ČR, Maďarsko nebo mnohem větší Polsko v rámci EU nemá žádnou váhu.

 

Výhody přijetí eura jsou:

• Vývozci a dovozci budou mít nižší náklady, poněvadž odpadnou poplatky za převody z eura do korun (a naopak) – a o takové poplatky zchudnou banky, což je nějakých 10 – 15 mld. Kč ročně

• Vývozcům i dovozcům odpadne ve vztahu k euru kurzové riziko a tím i náklady na zajišťovací operace (viz výše uvedených 10-15 mld. Kč)

• Jednotná měna vytvoří stabilnější a zajímavější prostředí pro zahraniční investice

• Čeští investoři získají mnohem větší prostor pro investování svých prostředků v zahraničí, aniž by se museli zajišťovat proti kurzovému riziku

Nevýhody tohoto kroku jsou také značné:

• Přesunem jednoho z důležitých nástrojů měnové politiky (stanovení kurzu a úrokových sazeb) přesuneme další z našich samostatných práv z ČNB na ECB. V dobách klidu nic dramatického, ale jakmile přijde recese, vzpomeňme si na Řecko. Díky euru nemá šanci drachmu zdevalvovat a tak provést restart ekonomiky a potýká se s problémy, které nevyřeší nikdy. ČR by pak zůstala úplně zbytečná ČNB.

• Českým státním úřadům tak zůstanou k dispozici pouze nástroje rozpočtového charakteru a i ty bude možno používat vzhledem k nutnosti zachování rozpočtové rovnováhy pouze omezeně. (Podmínka max. 3% deficitu, která neplatí pro Německo a Francii, ale o to tvrději je vyžadována po malých zemích velikosti ČR).

• ČR bude muset platit průšvihy Řecka, Itálie, Španělska, Portugalska, Irska – prostě stejně jako Slováci po vstupu do eurozóny museli přispět na řecké důchody, i když ty slovenské dosahují sotva poloviny těch řeckých. Ale mohli si na svůj příspěvek do eurovou půjčit.

• Vstupem do eurozóny přijde konkurence pro české banky (ale která z nich je ještě česká? Asi jen FIO banka.), malé obchody a služby.

• Opatření Evropské centrální banky nemusí mít vždy pozitivní dopad na českou ekonomiku.

• Pro ČR může být v budoucnu nákladem i účast v Evropském stabilizačním mechanismu – ESM. Pokud by se Česká republika stala jeho členem, mohl by náš celkový závazek do roku 2025 dosáhnout až 350 mld. Kč (Oldřich Dědek – bývalý vládní zmocněnec pro přijetí eura a člen bankovní rady ČNB, 2013).

• Zatím jsme s našimi nevalnými platy celkem spokojeni v režimu CZK. Jenže jakmile přijmeme euro, ceny služeb porostou na úroveň těch německých, protože bude snazší porovnání. Za tím bude následovat tlak na růst platů, a následně i růst důchodů. Růst důchodů bude opožděn a finanční situace rodin důchodců se zhorší ještě více.

Kromě 5 podmínek ECB, které ČR plní, jsou nutné dvě domácí podmínky:

 

1. Souhlas většiny obyvatel se zavedením eura a ochota politiků vyslechnout hlas obyvatel. Nálada obyvatel přijetí eura nakloněna není.

 

Měla by ČR přijmout euro. Zdroj: Zdroj: http://www.novinky.cz/domaci/300898-vetsina-cechu-nesouhlasi-s-prijetim-eura-tvrdi-pruzkum.html

 

Přijetí eura v ČR nutně potřebují bruselští byrokraté. Potřebují po problémech s Řeckem ukázat, že eurointegrace pokračuje. Proto klidně Sobotkovi nějaké koryto v Bruselu podrží,  pokud se bude bít do posledního vlasu za zájmy nevolených bruselských mocipánů – je to jejich člověk. Německé ministerstvo financí by určitě ČR v eurozóně přivítalo, už se k přijetí eura v ČR několikrát vyjádřil německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Tomu věřím, protože euro oslabené přijetím nedostatečně rozvinutých zemí zlepšuje podmínky pro německé vývozce, ale zhoršuje podmínky pro ony méně rozvinuté země. Podívejme se na problémy Řecka, Itálie a Španělska, které by za normálních okolností více evropských měn pomohlo národním ekonomikám devalvací národní měny – takové možnosti se jmenované státy vzdaly ve prospěch ECB.

Ovšem i na domácí scéně jsou významní zastánci přijetí eura, a těmi jsou především lidé ve vedení Svazu průmyslu, které už vyslalo politikům signál na urychlené přijetí eura, ideálně do roku 2021.

 

2. Druhá podmínka: Česká ekonomika musí vykazovat předepsané parametry dohodnuté v tzv. smlouvě z Maastrichtu.

Cenová stabilita – průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace (to neznamená nutně 3 země s nejnižší inflací, ale spíše, i když to není nikde explicitně napsané, tři země s inflací nejblíže k inflačnímu cíli ECB. Tento cíl je definován jako hodnota inflace nižší, ale blízká 2 %).

Stabilita devizového kurzu – alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do ERM II a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci, kdy přijetí členské země EU do Eurozóny je podmíněno dvouletým setrváním kurzu národní měny v mechanismu ERM II, tj. pohybem kurzu národní měny v rámci fluktuačního pásma +/- 15 % od stanovené parity, neboli vstupního kurzu koruny k euru, který zatím nebyl stanoven.

Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 p. b. průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajících se cenové stability.

Veřejné finance

Výše hrubého veřejného dluhu – podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %.

Deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.

 

V kritériu stability devizového kurzu se skrývá problém. Hodnotu vstupního kurzu totiž neurčí ČNB ani česká vláda, ale stanoví jej ECB. Celá nepochopitelná šaškárna s udržováním kurzu CZK vůči EUR na hodnotě 27 CZK/EUR vznikla vlastně jen kvůli politickému zadání české vlády vůči ČNB. V roce 2014, přesněji 11.4.2014 Bohuslav Sobotka prohlásil, že chce v roce 2020 přijmout euro, viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1038935-sobotka-planuje-prijeti-eura-v-roce-2020-pro-je-prezident-i-cast-opozice

„Euro české ekonomice v budoucnu pomůže, sníží transakční náklady, přitáhne nové investice, vytvoří nová pracovní místa, čili je to pozitivní cíl,“ uvedl Bohuslav Sobotka na konferenci k desátému výročí vstupu ČR do Unie. 

To nám pomohl. Celou dobu, kdy ČNB držela pevný kurz na hodnotě 27 CZK/EUR rostlo zadlužení odbývané tím, že korun si natiskneme, kolik chceme, a za ně obdržíme eura. Výsledkem bylo zchudnutí české populace, která za dovezené zboží, především dovážené potraviny a energie, musela platit větší náklad, než odpovídalo skutečné ekonomické situaci, na kterou jsou navázány platy. Naopak levná práce zakonzervovala v ČR montovny založené jen na levné práci a tak posílila statut kolonie EU, což je negativní výsledek vlády představitelů ČSSD. Ano, po Kalouskově bačování převzali státní finance v katastrofálním stavu, protože Miroslav Kalousek byl nejhorší ministr financí ČR a nejvíce ČR zadlužil. Tlak ČSSD na přijetí eura i v době, kdy minimálně po řecké krizi bylo jasné, že není kam spěchat, ukazuje, že ČSSD sleduje jen zájmy Bruselu, ale už ne obyvatel ČR. Role Bohuslava Sobotky je doložená, Singer pak konal pod vidinou politického zadání. Evidentně jsme nezávislou ČNB nepotřebovali a M. Singer prestiž ČNB poškodil jako nikdo jiný. Tím ČNB přišla i o měkké nástroje řízení, tj. prohlášení členů bankovní rady, na jejichž prohlášení trh dost kašlal.

Krize z roku 2007 byla utlumena jen masivním tiskem peněz. Bankéři a politici, kteří krizi spustili, byli odměněni a jejich ztráty socializovány – zaplatil je daňový poplatník. Krize ale neskončila ani po tolika letech, je pořád tady. Příčiny vyřešeny nebyly, žádné očistné bankroty se nekonaly.

Je jen otázkou času, kdy krize vypukne znovu a bude opět řešena masivním tiskem peněz a nebývalou inflací. Jakmile k ní dojde, nejspíše skončí i sociální a zdravotní systémy, jak je v Evropě známe – prostě nikdo už nic nedostane.

Vlastní měna CZK, i když navázaná na euro, vůči kterému kopíruje jeho vývoj, představuje jen záchranný člun pro nejhorší situaci. Jakákoliv krize eurozóny postihne i ČR – nevyhneme se jí, nikdy nebudeme ostrůvkem stability v moři finanční krize ani nebudeme bohatnout pomaleji, jak prohlašovala ODS a Kalousek.

Všeobecně se očekává, že koruna bude vůči euru dlouhodobě posilovat. Na posílení kurzu koruny bude působit zejména skutečnost, že současný kurz je dosti vzdálený od cenové parity, která je jedním ze základních faktorů ovlivňující hodnotu kurzu. Ceny v ČR byly totiž podle Analýzy stupně sladěnosti ČR s eurozónou, kterou zpracovala v prosinci 2016 Česká národní banka, v roce 2015 na úrovni 63 % cen v eurozóně. Tento faktor bude dlouhodobě nepochybně tlačit na zpevňování kurzu koruny k euru. Obdobně budou působit i další vlivy, jako docela příznivý stav platební bilance, vysoký objem devizových rezerv, relativně nízká zahraniční zadluženost, apod.

Je také nutno počítat s tím, co ukázala zkušenost z procesu zavádění eura na Slovensku, že při stanovování vstupního koeficientu mají evropské orgány tendenci vstupní kurz spíše zpevňovat. Pak lze odhadnout vstupní kurz kolem 20 Kč za euro.

Na první pohled se nemusí hodnota přepočítacího kurzu zdát nijak zvlášť důležitá. Ceny, mzdy a všechny ostatní ekonomické veličiny se přece vydělí stejnou částkou.

Jenže ČR je malou, velmi otevřenou ekonomikou, kde se podíl zahraničního obchodu pohybuje na zhruba třech čtvrtinách hrubého domácího produktu. A první, kdo se v případě silného vstupního kurzu může dostat do problémů, jsou exportéři. Pokud se například budou mzdy zaměstnanců exportního podniku pohybovat kolem úrovně průměrné měsíční mzdy (nyní cca 30 tis. Kč), pak při přepočítacím koeficientu 20 Kč za euro bude firma platit 1,5 tis. euro průměrné mzdy. Pokud bude koeficient stanoven na 25 Kč, bude tato mzda 1.200 EUR. Obdobně se budou chovat i další náklady, hrazené v tuzemsku, například platby za elektřinu, vodu, apod.

Naproti tomu ceny, za které vývozci v zahraničí svou produkci prodávají, v eurech, dolarech nebo v dalších měnách, zůstanou stejné. V důsledku působení křížových kurzů dojde při zpevnění koruny k euru i ke zpevnění koruny vůči ostatním měnám. Na druhé straně se exportérům zlevní v případě pevnějšího kurzu dovážené komponenty a materiály, což je většina jejich nákladů (podle typu výroby 40 – 80% prodejní ceny). U většiny montoven je to spíše vyšší podíl dovážených materiálů v prodejní ceně, a těch montoven jev ČR zrovna nejvíc.

Stejnému problému budou čelit firmy podnikající v oblasti služeb, zejména v cestovním ruchu. Například, pokoj pronajímaný za 1.000 Kč denně bude stát při kurzu 25 Kč 40 euro a při kurzu 20 Kč dokonce 50 euro. Také vyšší cena bude mít vliv na očekávání uživatelů služeb ohledně vyšší kvality služeb. Prostě dosavadní nižší úroveň kvality všeho zboží, především potravin a služeb s posilujícím kurzem koruny už nebude akceptována.

V podobné situaci jako exportéři budou také příjemci úvěrů, zejména fyzické osoby. Při poměrně vysoké míře zadluženosti některých skupin obyvatelstva to může ve společnosti vyvolat značné napětí. Například, pokud má dlužník nesplacenou hypotéku ve výši 1 milion korun, pak při vstupním kurzu 25 Kč bude dluh 40 tis. euro a při kurzu 20 Kč pak 50 tis. euro. Je sice pravda, že jeho plat by se měl přepočítávat rovněž stejným koeficientem, otázkou ale je, jestli mu jeho zaměstnavatel bude schopen mzdu při pevnějším koeficientu – tj. kolem 20 Kč za euro – vůbec vyplácet.

Jak podnikatelé, tak i dlužníci tedy budou mít zájem na co nejměkčím vstupním kurzu koruny – jeho ponecháním na současné úrovni kolem 26 Kč.

Na druhé straně budou přirozeně existovat i skupiny, které budou z pevnějšího přepočítacího koeficientu profitovat.

Takovou skupinou budou vlastníci úspor. Jeden milion korun úspor bude při kurzu za euro 25 Kč 40 tis. eur, ale při 20 Kč to bude již 50 tis. euro. Ceny by se měly sice ve stejném poměru rovněž zvýšit, ale čeští majitelé úspor mohou své peníze utrácet nejenom doma, ale velmi snadno i v blízkém zahraničí, kde se eurové ceny měnit nebudou.  Obdobně by mohli ze silné koruny profitovat také příjemci stálých mezd a penzí, zejména státní zaměstnanci a důchodci, v jejichž zájmu je další posilování kurzu Kč k euru.

Je jedno, jaký nakonec bude kurz, protože vždy na něm někdo vydělá, někdo prodělá. Nespokojenost „prodělávajících“ se pak projeví v jejich postoji k přijetí eura. Česká vláda a ČNB bude mít vliv na datum, kdy může být euro přijato, ale ne na výši kurzu pro přepočet, to nám sdělí ECB.

V zásadě jediným způsobem, jak negativní dopady přijetí eura zmírnit, je postupně slaďovat zejména české ceny, měnové podmínky (především úrokové sazby) a další makroekonomické veličiny s  eurozónou.  Teprve po dosažení vysokého stupně vyrovnání cen by mohla ČR vstoupit do eurozóny.

Příkladem je Dánsko, jehož ekonomika je zejména v oblasti cen a měnových podmínek s eurozónou a také nejsilnější ekonomikou EU Německem prakticky vyladěná, a Dánsko by mohlo přijmout euro fakticky bezbolestně kdykoliv. Ironií osudu ale je, že právě Dánsko si při vstupu do EU vymínilo, že euro nemusí přijímat. Tato země pravděpodobně čeká, až si euro vyřeší své problémy a teprve potom bude zvažovat případný vstup. Dánové mají mnohem chytřejší politiky než Češi, Moravané a Slezané.

Zato někteří hloupí čeští politici se do eurozóny hrnou ze všech sil. Ty nejhloupější politiky najdeme v ČSSD, TOP09, ODA, KDU-ČSL a ostatních stranách, které kromě politického prohlášení o přijetí eura tvrdí, že je přijmeme co nejrychleji.

Výše uvedené podmínky ukazují, že dříve než v roce 2020 se euro přijmout nedá. Spíše je zapotřebí období minimálně 6 let stabilního hospodářského růstu následovaného růstem platů. Pokud dojde ke krizi, možnost přijetí eura se oddálí o dobu trvání krize a odstraňování následků krize, což mohou být další 4 roky.

Průzkumy, jak budou obyvatelé volit v nejbližších volbách, ukazují na pravděpodobné vítězství ANO, kde si Andrej Babiš už uvědomil hloupost nápadu s přijetím eura a je proti. Pokud vznikne vláda bez ANO, tj. všichni proti ANO, budou členy vlády i strany, které jsou proti zavedení eura.

Nová vláda bude mít po volbách úplně jiné problémy než přijímání eura. Příliš rychlé přijetí eura vyvolá problémy, kdy prohrávající část populace bude značně převyšovat populaci, která na zavedení eura vydělá, a nová vláda se s takovými problémy kvůli zavedení eura bude potýkat celou dobu do dalších voleb. To si politik s jen troškou mozku opravdu odpustí. Z toho vyplývá, že Bohuslav Sobotka nebo Miroslav Kalousek jakožto nejhlasitější obdivovatelé zavedení eura opravdu moc inteligence nepobrali.

No a taková ODA, která má ve svém volebním programu, že přesvědčí občany, že jim zavedení eura přinese evropské platy, nehorázně lže. My jsme si totiž díky pevnému kurzu 27 CZK/EUR udržovanému ČNB vyzkoušeli nanečisto, co by zavedení eura způsobilo, a nic dobrého to opravdu nebylo. A růst platů už vůbec ne, k tomu došlo až po opuštění kurzového závazku (tj. euro nanečisto).

I kdyby nějakou náhodou došlo např. v lednu 2018 k souhlasu politiků a občanů na okamžitém zavedení eura, další dva roky bude muset česká koruna působit v mechanismu ERM II. Vstup České republiky do eurozóny proto nelze očekávat dříve, než v roce 2020, tedy na konci volebního období s výhledem na další volby, kdy se již projeví všechny negativní důsledky pevného kurzu CZK k EUR (v podstatě by se vrátilo období Miroslava Singera v ČNB se všemi negativními důsledky jeho éry). Většího vlastňáka si žádná politická strana dát nemůže, než v posledním roce před volbami zavést krok, jehož negativní důsledky jí mohou prohrát volby. A nějaké negativní důsledky budou vždy.

ČNB dalo hodně práce se kurzového závazku zbavit a díky tomu silně narostly náklady na udržování stabilního kurzu CZK/EUR. Když jsme jej konečně opustili, najednou zde máme strany naivní jak motýl, které chtějí za každou cenu zpátky.

Proto si nemohu vážit žádného politika, který tlačí na zavedení eura, a před volbami si vyberu pouze ze stran, které zavedení eura nechtějí. ČSSD, TOP09, ODA, KDU-ČSL nebo Strana Zelených mezi nimi nejsou. Nebojte, staré zloděje také volit nebudu, vyberu si někoho jiného.

Co se týká zavedení eura, nejlepší program by měla strana, která na zavedení eura nebude nijak spěchat, nechá si raději vlastní měnu CZK a počká, až přirozeným vývojem dojde ke sladění cen v ČR a eurozóně, což znamená i vyrovnání platů a důchodů. Opravdu k tomu nedojde brzy. Čím dříve k zavedení eura dojde, tím větší budou negativní důsledky jeho přijetí.