V Arménii padla vláda, začaly demonstrace, je u toho i několik mrtvých a tak se začalo spekulovat, kdo, proč a jak, zda v tom není zase nějaký americký pokus o změnu režimu v blízkosti Ruska a tak. Některé znaky by tomu odpovídaly. Já si to ale protentokrát nemyslím a zatím jsem nenašel důvody, proč by to tak mělo být.
Arménie je specifický stát mezi civilizacemi. Je křesťanská, ale má svoji vlastní Arménskou církev, která je jedna z nejstarších. Je skoro o tisíc let starší než ta pravoslavná. V Arménii má církev větší slovo než třeba v Polsku. Arménie je na hranicích s muslimským světem a má své bohaté zkušenosti se střetem civilizací. Turecko se u nich vyznamenalo dostatečně svojí genocidou za první světové války. Žádný národ neměl za války tak obrovské ztráty jako Arméni během genocidy.
Znám se s několika Armény, kteří už třetí generaci žijí u nás. Jakmile došlo na řeč o jejich kořenech, byli velmi zavilí a nenechali si na svoje předky sáhnout. Zároveň si nikdy nedělali žádné iluze o multikulti. Arménie má dále problémy s náhorním Karabachem v Azerbajdžánu, kde žijí Arméni a tak mají přímo před očima všechno to, co se dneska pokouší zavést naše osvícená Evropa do praxe.
Existence Arménie v oblasti je do značné míry dána Ruskem. Ruská armáda garantuje Arménii, na hranicích s Tureckem jsou ruské jednotky a kdyby to tak nebylo, hned za kopečky je druhá nejsilnější armáda NATO řízená diktátorským Erdoganem, který by si s chutí mohl ukrojit kus území. Hranice Arménie je pěkně horká a všichni Arméni to vědí. V tomto jsou na tom podobně jako Izrael. Nedělají si žádné iluze o papírových dohodách.
Dále je Arménie národnostně velmi homogenní. V Arménii žije 95 - 97% Arménů. To je podobné číslo jako u nás. Určitě mají také svoji kosmopolitní městkou vrstvu sluníčkářů, kteří mají peníze z Norských fondů. Vliv těchto lidí nebude velký, jen bude hodně slyšet. Arménie má své nepřátele venku za hranicemi, nemá je uvnitř. V Arménii neexistují větší síly, které by chtěly stát rozložit či rozkouskovat. Zahraniční vlivy, které by chtěly Arménii proevropskou nebo proamerickou, ty tam samozřejmě jsou, ale ta země nikam neodpluje a pořád bude obklopená ze třech stran nepřáteli a jediný útěkový koridor pro Armény vede do Ruska. Všichni to tam vědí.
A konečně... v Arménii od samostatnosti doteď vyhrála všechny volby Republikánská strana Arménie, která vždycky sestavovala vládu. Podle toho, jak se prezentuje, je to něco podobného jako PIS v Polsku. Sepjatost církve a státu, nacionální konzervativismus. K tomu ekonomické problémy.
Mimochodem, to mám od mé ukrajinské maminky... víte jak se Arméni živili za SSSR? Měli svoje zahrádky a ve svém skvělém přírodním klimatu pěstovali karafiáty. Na MDŽ a devátý květen si koupili dotovanou letenku do Moskvy, Kyjeva, Novosibirsku, Permu, Leningradu, Stalingradu, každý popadl do náruče tu největší otep kytek a v těch velkých městech to prodali s takovou marží, že jim to na zbytek roku v podstatě stačilo.
Pak se osamostatnili a zlatá žíla skončila. Dalších pětadvacet let vám pořád stejní politici vysvětlují, jak za nic nemůžou a přitom není práce a budoucnost je nejistá. Armáda žere velké peníze, život stojí za houby... V sobě máte ty historické křivdy. Občas to bouchne a jde se do ulic. Možná si USA zapodněcuje... Tentokrát to bylo dost silné, aby se dlouholetý prezident a teď premiér konečně odporoučel. Ale každý kdo přijde po něm bude vědět, že stejně jako v Gruzii, žádný Američan jim nepomůže, Turek jen čeká na zaváhání a prchat se dá jen do Ruska. Tohle je politický program každého arménského politika... Amerika nepomůže, muslimové kolem se nemohou dočkat nového vraždění a jediné nejisté bezpečí je na severu u Putina.
Arménie nemá žádnou vidinu Ojrosajůzu. Do Německa je daleko a přivydělávat si v Polsku a Rumunsku není tak jednoduché. Naopak je nebezpečně blízko do Sýrie, Iráku, Afghanistánu. Ne, v Arménii žádná pravda a láska nezvítězí. Jen tu a tam jedni Arméni sejmou jiné Armény, kteří byli u moci už moc dlouho.