Policie požádala sněmovnu o vydání Babiše a Faltýnka. Policii řídí ministerstvo vnitra v čele s Milanem Chovancem...

Nejsem žádný analytik, který má svoje zdroje. Nemohu se pochlubit větším vhledem do problematiky. Jsem v pozici Ericha von Daniken a mohu jen spekulovat. Všechno, co vím, to mám z veřejných zdrojů. Ovšem současná kauza myslím za nějakou tu spekulaci stojí. 

Těsně po volbě Donalda Trumpa americkým prezidentem jsem  na Kose jsem napsal článek, že Trump už má podle mě svou dějinnu úlohu splněnou. Najednou je totiž dovoleno beztrestně kritizovat amerického prezidenta. To jsem tehdy ještě nevěděl, kam až to může zajít. Je to podobné jako před první světovou válkou, kdy podobní komentátoři jako já tříbili brka na textech o tom, zda by válka nemohla něco vyřešit. Nikdo si nedovedl představit, jaká příšerná hrůza to pak ve skutečnosti bude. I já si už někdy říkám, že jsem neměl psát tak bohorovný text o džinech, které už nepůjde vrátit do láhve.

Tak Andrej nám do toho praštil. Vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Moniku,udělali velkou svatbu na Čapím hnízdě, byli tam přátelé, politici, novináři,ba i odpůrci stáli před vraty. až jsem se nemohl ubránit dojmu, že si je tam Andrej postavil sám, aby měl publicitu i u té části národa, co ho nemiluje. Fotky na sociálních sítích viděl kdekdo až to bylo trochu kýčovité, jak budoucí premiér skotačí jako malej Jarda. Inu předvolební svatba jako šitá. Publicita zaručena od Mladé Fronty, která to má povinné až po Blesk, bo bulvár se na Moničiných šatech mohl vyřádit.

ale není všem dnům konec... 

Tento článek jsem napsal pro Vlkovu Kosu, kde vyšel 22.6.2017.

Volilo se v Britanii a začíná se volit ve Franci. Také u nás se, pomalu ale jistě, začínají blížit volby. Když odhlédnu od skutečnosti, že v podstatě není z čeho vybírat a že ani volební systém není úplně přirozený (analýza tohohle tématu by vydala na dlouhý samostatný článek), zdá se mi, že naši voliči (ale voliči i v jiných zemích) postrádají jakýsi základní instinkt, který by jim v mnoha otázkách politiky a vůbec otázek společnosti poradil nebo naznačil, jak se na věci mají dívat. Tomuto základnímu instinktu by se dalo říkat také politický nebo sociální instinkt.

Aneb jak z velké strany se širokou voličskou podporou udělat Titanic těsně před ledovcem. 

Asi víte, že pracuji v jedné z Babišových firem. Na Kose jsem několikrát na toto téma psal a mám teď pocit, že je zapotřebí se o něm zmínit znovu. Babiš je zkrátka a dobře fenoménem dnešní politické scény a možná nastal čas, aby Vidlák řekl, co si o něm myslí.

A máme další autorskou premiéru. Tentokrát mně velice milou. Kdo čtete Kosu, jistě znáte články od Manecy. Já ji mám obzvlášť rád, protože u mě byla loni na zabijačce a pak o mě napsala článek, kde mě vychválila do nebe a udělala z Vidláka málem prezidenta. No nechoďme kolem horké kaše, Maneco, je to tvoje.

Polejeme ho térem a zasypeme peřím?

Musím se přiznat, že ani po letech nechápu některé ustálené závěry politiků a médií jak v naší, tak světové politice. A nedokážu ani rozlišit, jestli jsem správně nechápavá nebo prostě jen nechytrá.

Vládní krize nám pominula... Andrej Babiš se odstěhoval z ministerstva a zabral si pro sebe a svůj volební štáb celé patro na hlavní budově svého Agrofertu... Tedy ne svého, Agrofert patří svěřeneckému fondu. Tedy on ten fond vlastně taky patří Andrejovi. Generálním ředitelem Agrofertu je pan Průša, ale bez Andreje se tam nepohne ani myš.. Věřte mi, že vím o čem mluvím.