https://www.litterate.cz/neni-to-o-sile/

Dnes začnu jedním příměrem, který v jakési své přednášce použil psycholog Jeroným Klimeš. Nevím, jestli se jeho příměr zakládá na skutečnosti, takže mě neberte za slovo, ale uvede nás to do problematiky. V Austrálii žil vakovlk. Dravý vačnatec, poměrně veliký, silný, masožravý. Byl na vrcholu tamního potravinového řetězce. Byl pánem tamního světa. Pak se do Austrálie dostali první lidé a ti si sebou přivedli psa dinga, který se tam pěkně uchytil a zdivočel.

Tu a tam tu dělám reklamu nějakým těm počinům na kterých jsou nejlépe poznat henty evropské hodnoty, slušnost a noblesnost. Proto jsem tu propagoval třeba Jaroslava Hutku a jeho písničky o Zemanovi. Dneska tu mám další takový příspěvek, který si zaslouží slyšet celá Alternativa a protože je to sluníčkářská záležitost, tak by se to třeba ani nedozvěděli. 

Tohle teď není o tom, kde je pravda ohledně v poslední době velmi oblíbeného tématu. 

I když nechám stranou, co je můj osobní názor a zahraju si na Sokrata prohlášením "Vím, že nic nevím," tak nejde přehlédnout, že se ani jedné straně nedaří přesvědčit tu druhou. 

To je problém. 

Víte, co se stane, když se zaseknete na nějakém názoru a pro jistotu nechcete ustoupit ani o kousek, protože se vám nelíbí, co všechno by to vlastně znamenalo? 

Dříve nebo později se vám začne lhát. 

Není pravda jako pravda. Jsou pravdy stálé jak zlato a diamanty, jsou pravdy méně stálé jak žulové kamínky, jsou pravdy jak tekuté písky a jsou pravdy s jepičím životem. Žádná pravda to však nemá jisté navěky. Platí to i o pravdách v rigorózním světě matematiky logiky a fyziky. V antickém Řecku byli Pythagoras a jeho žáci přesvědčeni o tom, že délku každé úsečky lze vyjádřit jako poměr dvou celých čísel. Jeden z nich Hippasos z Metapontu však dokázal, že pro úhlopříčku jednotkového čtverce to neplatí.

Přátelé moji drazí, jistě jste si již v diskusi všimli, že elfové změnili taktiku, protože se ukázalo, že naše společenství jeden provokatér mlž nějak nedokáže rozebrat i když se snažil každý všední den po dlouhé hodiny. Proto došlo k přeskupení sil. 

Můj dnešní článek bude ošklivý. Budu nadávat, křičet, budu vzteklý a budu obrazně řečeno třískat vším co mi přijde pod ruku, budu zlej i na děti a můj vztek schytají zřejmě i ti, co si ho vůbec nezaslouží. Prosím čtěte dnešní článek právě s tímto vědomím. 

Začnu jedním biblickým příměrem:

Jestli tím někdo myslí, že každý má svůj kousek pravdy, tak OK, s tím se dá souhlasit, ale to není to, co ta věta říká. Chápu, v běžném jazyce se vyjadřujeme taky zkratkama, s nadsázkou, poeticky, ironicky, přeneseně atd.

Jenže podle toho, že takováhle prohlášení debaty spíš ukončují, tak mám podezření, že to spousta lidí myslí doslova. Kdyby ne, tak by tady debata teprve začínala: kdo má jaký kousek pravdy ohledně světa, kdy se mýlí a jak ty kousky pravdy jsou dohromady. 
 
Bráno doslova, každý nemůže mít svou pravdu. Nikdy. Neexistuje. Pravda je jen jedna.

Náš národ (a ne že ne) má od Husa tak nějak pravdu v krvi. Ne že by u nás nikdo nikdy nelhal nebo že by tu všichni byli pravdomluvní až hanba, to ne, ale snaha dobrat se pravdy, ta je u nás hluboce zakořeněná. Mít pravdu, najít pravdu, slyšet pravdu, bojovat za pravdu. Někdy každý za tu svou, ale boj se vede kvůli PRAVDĚ. 

Milí čtenáři. 

Já vím, že už vám leze krkem celý Sartre a všechno co k němu zaznělo. Že bychom se už mohli vrátit k "normálním tématům". Prosím vydržte to ještě. Vidlácky jsem si dal zásadu, že na tomto dvorku může promluvit každý, kdo napíše článek, který bude mít úvod, stať a závěr.