Včera jsem se v rámci práce potkal s člověkem, který je prakticky od začátku u českého programu průmyslových hnojiv. Je to už osmdesátník, ale závidím mu jeho vitalitu. Stále je zaměstnaný u Andreje a vzhledem k jeho zkušenostem je v  dnešní době kindermanažerů nepostradatelný. Jakékoliv hnojivo vyráběné u nás nese jeho rukopis. Vymyslel většinu současných výrobních postupů, pracoval u Explosie a když ji pak Andrej koupil, ponechal si ho jako největšího experta přes hnojivovou chemii. Ŕíkejme mu třeba Arnošt. 

Jak dlouho už syrská armáda operuje v Idlíbu? Dva měsíce? Minimálně tak dlouho je to ve svodkách Terezy Spencerové. Nejprve Asad dlouho shromažďoval síly, pak je dlouho přesouval k Idlíbu. Mezitím se o džihádistické provincii jednalo "na nejvyšší úrovni" mezi Tureckem, Ruskem a USA. 

To jsme se včera dozvěděli od věršiny českých novinářů. Na severozápadě Sýrie byl eliminován už asi podvacáté vůdce Islámského státu Bagdádí. Ne že by mi bylo líto jednoho kovaného teroristy, který si ze svého utopického islámského pokusu udělal hekatombu s popravami na youtube, ale přesto bych chtěl celou informaci maličko doplnit. 

Tak nám Erdogan v Sýrii dostal co chtěl.  Kurdové se stáhli třicet kilometrů od hranic a ti, kteří tak ještě neučinili, ti budou promtně odejíti pomocí kulometů. Zdá se ovšem, že Kurdové to chápou a hodlají dnes bojovat tak, aby mohli bojovat i zítra. Což je chvályhodná taktika, kterou budeme nejspíše brzy muset zkusit také.  Většina kurdských sil tak odpochodovala z dosahu turecké armády. 

Situace v Sýrii se opravdu vyjasňuje. A je to takový veletoč, že se tomu až nechce věřit. Syrští aktéři nám předvedli v přímém přenosu dokonalou šachovou partii jejímž výsledkem je šach - mat pro USA. Včera jsem měl rozpracovaný článek na co bychom v syrském konfliktu neměli zapomenout, ale není nic staršího než včerejší zprávy. Tentokrát jsem to ani nestihl vydat... 

Na druhou stranu jsem si s tím dal práci a tak alespoň shrnu pár nejdůležitějších bodů: 

Turecký útok v Sýrii spustil i nevídanou kanonádu v médiích. Skutečně se už jen těžko dalo přehlížet, že američtí spojenci Kurdové byli americkým prezidentem bodnuti do zad a obětováni pro velmoc, která jak známo má jen zájmy, nikoliv přátele.

A tak jsme si v mainstreamu mohli přečíst titulky o mnohovrstevnatém konfliktu mezi Tureckem, Sýrií, Kurdy, Araby, Ruskem, Íránem, Irákem, náboženským fanatismem, minoritními skupinkami různých etnik i náboženství. Objevily se články, které otevřeně mluví o tom, že Kurdové po americké zradě nemají na výběr než se přiklonit k Rusku a Sýrii.

Spletl jsem se. Turci skutečně na severu Sýrie zaútočili. Teď schválně, jestli se spletu také v Kurdském houževnatém odporu. Například takový Hizbaláh si dokázal v Libanonu zbudovat takový systém polního opevnění, že se nejlepší armáda světa - ta Izraelská nedsotala dál než pár kilometrů za hranice.  Na co spoléhali Kurdové? Na Trumpa? Na americké vojáky? Nebo sami na sebe a svoje samopaly a lopaty? Osobně doufám, že Turci dostanou na frak... Poznáme to tak, že se jejich postup za pár dní zastaví, pak vyhlásí vítězství a stáhnou se zpátky. 

Když Turci sestřelili v roce 2015 Rusům jejich obstarožní Sučko, které se na pár vteřin ocitlo nad tureckým územím, psal jsem tehdy, že je to od Putina geniální šachová partie:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/11/26/polemika-s-vlkem-obetovat-pesce/

Ještě se to nestalo? No nevadí, stane se to každým dnem. Chystá se poslední ofenzíva syrské armády proti Idlíbu. Všichni přece vědí, že Asad je gauner, který hází na civilisty chemické zbraně. V posledním roce si oblíbil především chlór. Všichni víme, že Asad používá bojové plyny především tehdy, když už má vítězství takřka na dosah ruky, kdy jsou nepřátelé na kolenou a vyjednávají si evakuaci nebo milost.  Správný arabský diktátor to tak dělá vždycky. Samozřejmě jen ten zlý šíítský. Ti sunitští diktátoři to tak nedělají, ti válčí humanitárně.