Těsně po roce 2000 jsem jako mladý a perspektivní zaměstnanec byl ochoten k věcem, které by mě dnes ani nenapadly. Pro svého tehdejšího zaměstnavatele jsem kromě práce ve skladu plynů ještě dělal i vedoucího na německých letních táborech. Můj tehdejší šéf měl rozsáhlé kontakty na bývalé Východní Německo, protože za minulého režimu byl jakýmsi kádrem ve státem podporovaném družebním spolku.  Přes své staré německé známé organizoval pro tamní školy letní týdenní pobyty „v přírodě“.

Jsem prvorozený syn. Svému bratrovi jsem vždycky prošlapával cestičku, především u rodičů. Já nesměl... být dlouho venku, vodit si domů holky, koukat dlouho na televizi, bydlet s budoucí manželkou už před svatbou a podobně. Stejně jsem to nakonec udělal a ukázalo se, že to nebyla taková katastrofa. A tak se to u bráchy pak už nebralo tak přísně. 

Myslím toho pána, co dělá zástupce Šabatové....

Napsal před pár dny článek na PL, už ani nevím o čem, ale vím, že tam napsal větičku něco jako, že nechápe tu psychopatickou nenávist k Havlovi u některých.

Přijde mi velice zvláštní, že to jde radši napsat do novin, rovnou ty lidi označí za psychopaty, než aby se jich prostě šel zeptat.

Když já dumám, proč někteří lidé Havla až nekriticky obdivují, nacházím plno důvodů a všechny se dají rozdělit jen do dvou skupin. 
1. Osobní zájem
2. Nedostatek informací