Občas dávám na svůj fejsbůk krátké glosy. Na aktuální téma, které ale nestojí za velký článek. Ale někdy se stane, že mi z takové glosy nakonec článek vznikne. Včera jsem napsal, že jsme vazaly velmoci, která pouští dvacetiletá ucha k přísně tajným informacím a na únik přijde po půl roce. Že něco takového člověk nevymyslí. Ano, měl jsem na mysli henty utajované materiály o ukrajinské ofenzívě, které vynesl mlaďoučký příslušník národní grady, protože k nim měl bez problémů přístup.

Jak je to dlouho, co přišli Slonková s Kubíkem s tou výbušnou reportáží o tom, jak Babiš odsunul svého synka proti své vůli na Krym? Tři týdny? Pak byly nějaké ty demonstrace, které se svezly se sedmnáctým listopadem a pak už bylo ticho. Ještě se demonstrovalo o týden později, ale už se zlomkem lidí a od té doby je ticho. 

Podobný pocit mám z incidentu v Kerčské úžině a z akce našich vojáčků v Afghanistánu. Nejprv e velké haló a za pár krátký dní už bylo ticho. Žádná demonstrace ani manifestace. Nic.