Přátelé, tento týden budu vícekrát děkovat. Dovedl jsem do cíle další část svého vidláckého působení a samozřejmě jsem to nedokázal sám, protože by to nešlo. Za poslední rok jsem zažil neuvěřitelné věci a seznámil se se spoustou skvělých lidí, kteří mi pomohli, aby se z malého neznámého blogera stal bloger všeobecně známý. Většinou mě vybídli k něčemu, na co bych sám neměl odvahu, nebo mi podali pomocnou ruku, když jsem se cítil v koncích, přivedli mě k velké politice a umožnili mi do ní nahlédnout.

Omlouvám se všem svým čtenářům. Museli jste přetrpět týden článkové mizérie. Důvod je jednoduchý - ve Vidlákově jaksi "padla vláda", já tam jsem za místní socany trochu angažovaný a protože jeden malý kamínek strhává lavinu, stal jsem se neočekávaně rychle tiskovým mluvčím "spíkrem" místního sdružení. Zakládal jsem straně fejsbůk - musel jsem se to naučit, pak jsem urychleně psal, reagoval, řešil vzniklé komunikační situace a vůbec se učil za pochodu. Místo jednoho článku denně jsem jich najednou psal pět, k tomu reagoval na komentáře, nastoloval jsem témata, psal jsem stanoviska...