Hlavní zprávou neděle nakonec nebyly oslavy sedmnáctého listopadu, ale večerní informace, že Spojené státy povolily údery raketami dlouhého doletu do hloubi Ruska. Rázem byl zapomenut Petr Pavel i nemrtvý student Šmíd. Někteří začali přemýšlet, jestli ještě má cenu kupovat vánoční dárky, jiní se začali radovat, že teď už konečně nad Ruskem zvítězíme, protože „přece všichni vědí,“ že se Putin na žádnou odpověď nevzmůže a i kdyby ano, ruské jaderné zbraně nebudou fungovat…

… padají narativy.

… akorát nám padají na hlavu a hrozí, že nás to zavalí.

Slyšeli jste Oleksije Arestoviče? To je dávný Zelenského kamarád už z doby, kdy Volodymyr ještě nebyl v politice. Dělal pak Zelenskému poradce a byl jedním z válečných jestřábů. Ale zřejmě si odmítl nechat udělat lobotomii, dělal sice propagandu pro plebs, aby radostně narukoval a padnul ve válce proti neschopným Rusům, kteří nemají ani záchody ani čipy a bojují polními lopatkami, ale sám této propagandě nevěřil. Časem se ze Zelenským rozešel a od té doby začal mluvit úplně jinak.

Tak nám prý unikly tajné plány izraelské odvety vůči Íránu. Tedy… ne nám, ale Pentagonu. A byl to velice šikovný únik. Íránci se dozvěděli všechny podrobnosti a veřejnost se nedozvěděla nic. Prosím, povšimněte si, že o tom referovala všechna média jako o úniku a vůbec nikdo nepřemýšlel o tom, že by se toho zmocnily nějaké tajné služby, které to íráncům předaly. Nebo, nedej Bože, že by to získaly přímo íránské tajné služby.

Říká se tomu únik informací, ale správnější označení by bylo, že to Američani Íráncům prostě nabonzovali.

Zatímco všechna méééédia informovala o hrozících povodních, vydávala varování a nechala politiky, aby se chlubili cizím peřím, úplně zapadlo, že v Praze probíhá jednání všech Řehků z NATO. Přijede dvaatřicet náčelníků generálních štábů a přes veškeré okecávání, hlavním bodem programu bude Ukrajina a plánované zrušení zákazu použití raket delšího dosahu v hloubi ruského území.

Přátelé, dovolte mi, abych navázal na včerejší článek a pokračoval ve výčtu střípků, které naznačují, že Ukrajina se pomaloučku polehoučku vytrácí z hledáčku USA a stává se koulí na noze výhradně Evropě. V poslední době to na Donbase začíná vypadat, jako před pádem Allepa. Stále více se mluví o válečných zločinech Ruska, objevuje se stále více nepotvrzených (a nepotvrditelných) zpráv o používání zakázaných chemických zbraní a vůbec začíná taková všeobecná zoufalost.

Olaf Scholz prý má jakýsi Minsk 3. Mírový plán pro Ukrajinu.

Tak jsme se od našeho náčelníka generálního štábu dozvěděli, že se nemusíme bát překračovat ruské červené linie, protože vpád Ukrajiny do Kurské oblasti nevyvolal ruskou jadernou reakci. Zhruba totéž tvrdí i naši ojroposlanci Kolář, Farský a Nerudová, kteří shánějí europodpisy pod svůj dopis Pepíkovi Borellovi, aby se tím zvýšil tlak na spojence, kteří by povolili Ukrajině zasahovat západními raketami ruské území do hloubky. Ideálně, aby Západ dodal Ukrajině rakety opravdu dlouhého doletu typu Tomahawk…

Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.

Tak jsme se dozvěděli, že Němci vydali zatykač na jistého ukrajinského poptápěče, který jim prý odpálil Nordstrým. Do toho přišly evropské deníky s několika veselými historkami o tom, jak si celou akci vymysleli opilí důstojníci a Zelenský byl nejdřív pro, ale nakonec byl proti, jen už to nedokázal zastavit. Už jsem se tu dost naposmíval západnímu narativu, který už není ani schopen udržet konzistenci, ale o tom dneska pást nechci, spokojím se s konstatováním, že Nordstrým neodpálili Rusové.

Ještě jednou se vrátím k ukrajinskému výpadu do sousedící ruské Kurské oblasti. Po několika dnech protiřečících si zpráv, záchvatů paniky vojenských blogerů a svolané bezpečnostní rady státu, kde Putin vypadal naštvaně, se válečná mlha poněkud rozplynula a nové bojiště začalo dostávat na mapách konkrétní kontury.