VBruselu máme v těchto dnech grilování kandidátů na eurokomisaře. Kvůli tomu je zavřený oblíbený bar „Mikimaus“ a v ostatních kaféčkách je teď o to větší nával. Ondra Dostál dneska včera večer položil pár uštěpačných otázek budoucí komisařce pro životní prostředí, vodohospodářskou odolnost a cirkulární ekonomiku Jessice Roswallové (ano, i takové komisaře tu máme). Komisařčinu odpověď si pak rozebere ve svém pořadu „Právní džungle,“ takže koho zajímá Ondrův názor na budoucí záchranářku lesů vod a strání, může si to dnes večer pustit na jůtubu.

Tak nám europarlament hladce schválil další finanční pomoc Ukrajině, tentokrát ve výši pětatřiceti miliard EUR. Tedy skoro bilion korun. Tentokrát jde o úvěr, který má Ukrajina splácet a než s tím splácením začne, tak úroky mají být hrazeny z výnosů ze zmrazeného ruského majetku. Všichni čeští europoslanci byli pro. Proti byla jen Kateřina Konečná, Ondra Dostál a Ivan David. Tentokrát s financováním Ukrajiny neměl problém ani Filip Turek, ani Nikola Bartůšek a souhlasili také všichni poslanci za ANO.

Už jsem tu několikrát psal o olbřímí velikosti bruselských europarlamentních baráků, ve kterých se ztratíte ihned jak tam vlezete a vysávají z vás energii horem dolem. Říkal jsem si, je to prostě velké a to my, Češi, nemáme rádi. Když se nám něco líbí, tak zdrobňujeme. Milovaná žena je ženuška, milovaný pes je pejsek… jen Fiala bude pořád jen premiér a nikdy nebude mít svůj úřadíček vlády, či národem oblíbené ministerstvíčko.

Zajisté vám neuniklo, že Orbán hovořil na plenárním zasedání EP ve Štrasburku. Jeho projev byl skvělý. Rozcupoval evropskou migrační politiku, zkritizoval evropský azylový systém, zepsul evropský hospodářský model, řekl, že ohledně Ukrajiny musí Evropa změnit strategii a označil sám sebe jako záchrance Evropy. Dostalo se mu mnohonásobného potlesku, na závěr dokonce i vestoje. Zprávu o jeho projevu přinesla všechna majnstrýmová mééédia, je zbytečné abych to opakoval.

Ondra Dostál je zřejmě prvním europoslancem v dějinách, který si za svého asistenta vzal řezníka… A podle toho vypadá naše poslanecká diplomacie. Dáváme dohromady skupiny chcimírů a vyšetřovatelů Fajzrgejt pomocí utopenců, škvarkové pomazánky, českého chleba se sádlem a cibulí, nakrájeného uzeného masa, pražské šunky, znojemských okurek a podobného materiálu. Funguje to skvěle. I v europarlamentu platí, že prase má nejvíc kamarádů.

Každý den v Bruselu mi přijde asi sto padesát mailů. Většinou jsou to pozvánky na nějakou konferenci, prosby o podporu, oznámení o narozeninách významných europoslanců, oznámení o školení proti sexuálnímu harašení a správnému chování ke všem sto padesáti pohlavím, nabídka psychologických služeb či skupinové terapie… a tak podobně.

Štrasburk je oficiálním sídlem Europarlamentu. Nikoliv Brusel. Ale zdejší budovy nejsou tak příšerné óóóbrovské jako v Belgii. Také mi přijde, že je Štrasburk trochu hezčí město. Pod okny zdejších kanceláři šumí voda z kanálů kolem Rýna, v kantýně tu lépe vaří a vlastně by to tady bylo lepší než v Bruseli, ale zdejší budovy se používají vlastně jen 36 dní v roce. O něco víc než měsíc.

Přátelé, tento týden jsem ve Štrasburku. Proč? Inu, když se sepisovaly zakládací smlouvy EU, tak Francouzi z prestižních důvodů nemohli zůstat stranou. ono je to ještě složitější, ale vězte, že europarlament není jen v Bruseli, ale má ještě i druhé sídlo. Podle zakládacích smluv musí během roku ve Štrasburku proběhnout dvanáct plenárních zasedání. Dodržuje se to a protože v srpnu jsou parlamentní prázdniny, tak v říjnu bývají zasedání dokonce dvě.