Stejně jako náš hojně citovaný bloger PetrKubáč, i já mám rád dobu před První světovou válkou a troufám si tvrdit, že nebýt právě těch let válečných, mohli jsme dnes mít společnost mnohem spravedlivější, férovější a přehlednější. Ne, nechtěl bych žít v roce 1900 ani v Rakousku, ani v Německu a už vůbec ne ve Spojených státech nebo Rusku. Doba to byla tvrdá a skutečnými vládci nebyli monarchové, ale domácí diktátoři, kteří měli téměř absolutní moc nad svými manželkami, dětmi i posluhovačkami. 

Moje osobní vidlácké krédo zní, že se musí kydat. Platí to pro jakékoliv lejno. Skutečné, duševní, symbolické, slovní, i jakékoliv jiné. Není to zase až tak triviální úvaha, proto mi dneska dovolte rozvláčnější článek u kterého vlastně ani nevím jestli bude dostatečně srozumitelný. Budu nucen používat neslušná slova, ale bez nich bych musel text příliš okecávat. Odpusťte mi to prosím. 

Abych řekl pravdu, Luboše Xavera Veselého jsem znal jen podle jména. Moc lidí se Xaver nejmenuje a tak vám takové jméno utkví. Podobně jako Jiří X Doležal. Od obou dvou jsem tu a tam něco četl, zahlédl je v televizi nebo na internetu, ale kromě toho jejich jména mi v duši žádnou velkou brázdu nezanechali. Když jem si dal jejich jméno do vyhledávače, zjistil jsem o nich kupu věcí, které jsem vůbec nezaznamenal. 

Někdy před patnácti lety jsem od jednoho kamaráda dostal poměrně podrobný návod, jak založit neziskovou organizaci. Tenkrát jsem se pokoušel o historický šerm a chtěl jsem na to dostat nějaké dotace. Návod jsem prostudoval, napsal podle něj stanovy, ty jsem zaregistroval na ministerstvu vnitra a ejhle... měl jsem s kamarádem Ekonomickým migrantem vlastní neziskovku na kterou jsem jednou dostal od města dotaci pět tisíc korun a pak se mi narodilo první dítě, pak druhé a pak už nebyl na nějaké mávání mečem čas. 

Vy, co mě čtete pravidelně víte, že jsem zlehýnka angažovaný za SOCDEM ve vidllákovské komunální politice. Některé mé postřehy z tohoto soudku jste si již mohli přečíst. Víte, my tu ve Vidlákově máme mezi socany moc pěknou sešlost. Pravidelně se scházíme, náš lídr s námi opravdu všechno probírá a naše politické touhy, sny, taškařice i taktiku řešíme pěkně kolektivně jako za starých dobrých časů. U stolu se mnou sedává Matka, Povidlák a Ekonomický migrant. Čtvrtina vidlákovských socanů včetně mě čte tento blog...  

Tak už je to tady... na čínský koronavirus prý v Thajsku zabrala kombinace existujících léků.  Než jsem to stihl naťukat, už s tím přišly i Novinky a ještě dřív to věděl už Ládik.

Pacientka údajně byla po 48mi hodinách od podání léku bez viru...

Tamiflu  je na skladech farmaceutických společností od předchozí epidemie SARS, ptačí chřipky, prasečí chřipky... já už vlastně ani nevím a v podstatě je to jedno. Ostatní léky se používají k léčbě AIDS. Společné mají to, že jsou příšerně drahé..

Aby se nám udržel v České republice počet obyvatel, případně aby mírně rostl, potřebujeme k tomu docela solidní imigraci. Dost lidí se z republiky vystěhuje a i když se teď aktuálně situace drží vyrovnaná díky porodnosti silných ročníků husákových dětí, ubývá nás. Troufám si tvrdit, že za čtyřicet let polistopadového vývoje jsme přišli a ještě přijdeme o dobrých půl milionu obyvatel, kteří se nenarodili, protože počet dětí na ženu je méně než dvě. 

Přenesme se dnes do Evropy, kde už je hotovo. Narodilo se hodně Mohamedů, další přišli z Magrebu, Pákistánu, Turecka, Sýrie, Afghanistánu a je jich už fakt hodně. Původní obyvatelstvo s tím nic neudělalo. Dílem proto, že byli líní, nechtělo se jim nasazovat krk a vlastně ani nevěděli, jak se to dělá. Ti, kteří se bránit chtěli, pro ty si včas přišla policie a pozavírala je do věznic plných muslimů, kteří si s křižáky rychle poradili, že ty ostatní na svobodě rychle přešlo něco takového zkoušet.

Mailem mi přišel velmi zajímavý dotaz jedné čtenářky, která si přeje zůstat anonymní. Tu a tam do naší diskuse přispěla a už vícekrát chtěla vznést dotaz na naše staré, hloupé a ošklivé diskutéry a tím se také odhalit jako stará hloupá a ošklivá. Nakonec dotaz poslala mailem a mě vám to tak zaujalo, že jsem odpověď zformuloval v článek. Otázka je to velice těžká a zřejmě si zaslouží mnohem více prostoru, ale to zhodnotíme až po dnešních komentářích. 

Když jsem psal o děvkařích, tak to bylo mimo jiné proto, abyste prokoukli lidi jako Kubera.

Vy totiž nemáte rozumět, tomu co kdo říká. Říkání nic nestojí. Vy se máte soustředit na to, co kdo DĚLÁ. Jestli to náhodou nejsou dvě různý věci. - Jednou do rádia volal jakýsi hoch, vyprávěl jim story o své dívce, jaksi nevěděl a říkal, že mu řekla, že je "Láska jejího života." - Moderátor mu hned řekl: "Jsi láska mého života, Petře" aby mu předvedl, jak je to snadný, když vám to je úplně jedno.