Ve svém včerejším článku jsem rozebral, co jednotlivá volební uskupení dělala dobře a co dělala špatně. S výjimkou Starostů, kteří v posledním týdnu pracovali pro Motoristy, se dá říct, že volební výsledky odpovídají úsilí a taktice, kterou do toho jednotlivé strany vložily. Stále platí, že očerňování soupeřů nefunguje, nefunguje vymezování se proti druhým a nefunguje nabízet něco, co lidé vlastně nechtějí. Do voleb tentokrát nezasáhly ani soudy ani policie, nikdo nebyl těsně před volbami obviněn z nějakého kolosálního podvodu, nikoho neodvedli v klepetech. Volby byly mimořádně klidné.

Nedávno na to moc hezkým textíkem upozornil můj bratr. Bylo mi líto jeho postřeh řádně nezpopularizovat, takže, brácho, děkuji za dnešní námět.

Tak jsme se dozvěděli, že pouhých několik dní po návštěvě sídla CIA v Langley končí v čele Vojenského zpravodajství jeho šéf, Jan Beroun. Sociální sítě už žijí spekulacemi, proč tomu tak je. Skutečně není úplně běžné, že jeden týden jedete jednat s americkými kolegy (a loutkovodiči) a druhý týden skončíte.

Já spekulace trochu přiživím, ale nejprve si o Janu Berounovi něco povíme…

Když jsem se v roce 2022 zvednul z domácího gauče a rozhodl se, že nebudu jen blogersky nadávat na poměry, ale pokusím se k jejich změně přispět skutečnou aktivitou, záhy mi život začal formulovat teze a strategie, podle kterých se snažím pracovat. Dnes si je zopakujeme. Už proto, že na zítra svolává Jindra Rajchl demonstraci, na kterou přijedou lidé z celé republiky a já u všech předchozích byl a dost jsem se snažil, aby účast byla co nejhojnější.

Tak nám v uplynulém týdnu potvrdil Olaf Scholz, že pokročilé zbraně, které Západ dodal na Ukrajinu, obsluhují západní specialisté. Vzápětí Rusové zveřejnili nahrávku špiček Bundesvéru, kterak se baví o útocích raketami Taurus na Krymský most a jak to udělat, aby se nedalo říct, že se Německo zapojilo do války na Ukrajině. Do toho Macron vypustil kontrolní balónek ohledně vyslání vojsk evropských států na Ukrajinu (samozřejmě mimo NATO) a naši libtardí novináři i celý twitter od té doby jedou jasný signál, že se do války s Rusem zapojit musíme, protože to jinak prostě nejde.

Jak dlouho se mluví o dostavbě Temelína a rozšíření Dukovan? Vlastně co pamatuju.

Motto: Kdykoliv mohli vzít můj projev z pondělní demonstrace a rozcupovat ho na kousíčky.

Mohli si do studia pozvat ministra Výborného, aby se vyjádřil k mé otázce, zda budou zemědělské dotace vyplaceny do konce roku. Mohli se ho zeptat, co si myslí o mém tvrzení, že hytlermarkety u nás jsou oligopol. Mohl tam sedět sám proti přátelskému, chápavému a přitakávajícímu moderátorovi, který by mu otázky poslal předem a nic z jeho tvrzení nerozporoval.

Demonstrace skončila, bezprostřední a emotivní dojmy vyprchaly, henty internety jsou zaplavené fotkami shora, zdola, zevnitř i zvenku, příslušníci a přisluhovači naší vlády se ozvali a také zhodnotili situaci, tož se na věc podívejme trochu s odstupem a možná i s trochou nadhledu. Pojďme si říct, co doopravdy je… a co doopravdy není.

Na první dobrou bych řekl, že svým způsobem všichni máme, co jsme přece vždycky chtěli.

Dnes máme symbolické datum. Okupaci. Tanky v ulicích. Násilím přetržený vývoj, který většina obyvatel považovala za nadějný. Pod pásy obrněnců skončil doposud poslední český pokus o vlastní trajektorii dějin. Socialismus s lidskou tváří. Snaha o kompilát toho nejlepšího z Východu i ze Západu…

Tak nám skončil summit NATO vlastně velmi pozitivním výsledkem… Jediní, kdo jsou ochotní nechat shořet svět v atomovém pekle, jsou Ukrajinci… nikdo jiný se k této perspektivě nepřidal. Jsem rád, že na Západě ještě existují analytici, kteří vyhodnotili podobně jako já, že Rusové neblufují a kdyby začali skutečně prohrávat, tak splní to, co kdysi Putin řekl: „K čemu by nám byl svět, kdyby v něm Rusko nemělo své místo.“ Výsledkem rokování západních papalášů je jednoduše to, že všechny možnosti zůstávají otevřené. Žádné smlouvy, které by podrývaly kredibilitu USA, žádná pevná ujednání.