Tak pojmenoval Jakub Janda z Evropských hodnot nový zákon na konečné řešení dezolátské otázky, který je v podstatě opsaný z padesátých let. Stačilo jen trochu upravit slovosled a dikci. Gumovost paragrafů zůstala a vlastně zůstala i objednávka od STB… totiž pardon, od BIS. Ale v poslední době už v tom přestává být rozdíl. Zůstala i taková ta svinskost a úlisnost, aby za to jako vlastně nikdo nemohl a pod přílepek se podepsal také člověk, od kterého byste to čekali. Poslanec Exner. Mají to v rodině.

Zasedání evropského parlamentu ve Štrasburku tentokrát bylo docela výživné. Řešily se tam totiž dezinformace. Co také jiného, že? Jak trefně podotkl Ondra Dostál, až zase prosereme nějakou válku, zaplatíme puč ve prospěch nějakého teroristy, nebo budeme skrz sankce uvalené na sebe samé za globální osly, tak hlavně aby se o tom nemluvilo, nepsalo a nebo se to dalo zakázat. Pak k tomu ještě temně dodal, že půl roku v europarlamentu bohatě stačí, aby i umírněný právník dostal chuť použít článek 50, tedy odejít z EU.

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, vy všichni, kteří jste si knihu objednali nejpozději do čtvrtka 12.12.2024, byste ji už měli mít doma. Pokud vám nepřišla do dnešního dne, zbyl na vás zřejmě Černý Petr jednoho procenta zásilek, které z různých důvodů nedojdou. Očekávám, že by mělo jít zhruba o dvacet postižených.

Kde se vzal, tu se vzal, první kolo rumunských prezidentských voleb vyhrál kandidát, kterému renomované agentury přiznávaly sotva pětiprocentní preference. Jmenuje Calin Georgescu, ale to je jedno, protože doteď ho nikdo vlastně neznal, média mu pozornost nevěnovala, protože říká samé strašné věci o NATO a válce na Ukrajině a mluví o tom, že život v Rumunsku podražil. A tak si kampaň dělal na TikToku.

Už jste slyšeli příběh Viktora Baroše? To je šéfredaktor Nadačního fondu Svědomí národa. Natáčejí a vysílají příběhy, které ukazují, že to u nás zase není taková svoboda a demokracie. Vysílají příběhy lidí, kteří jsou umlčováni, které do televize nikdy nikdo nepozve. I se mnou kdysi natočili rozhovor, když se do mě pustila všechna velká mééédia a začala o mě šířit, jaký jsem strašný dezinformátor, co šíří po internetu nebezpečné lží. Viď, Řezníčku? 

Pamatujete si v posledních dvou letech nějakou reportáž v České televizi o tom, jak v Lotyšsku krásně oslavují své dávné hrdiny, kteří udatně bojovali za svobodu proti zlému Rusákovi ve slušivých uniformách SS, které navrhoval Hugo Boss? Nebo viděli jste někdy reportáž o tom, jak na Ukrajině postavili další sochu Stěpanu Banderovi? Ukázali vám někdy nějaké záběry z polní nemocnice s nekonečnými proudy raněných? Viděli jste v posledních dvou letech nějaký pěkný kyjevský pochodňový průvod? Ukázali vám Valerie Zalužného, jak si dělá selfíčko se Stěpanem za zády?

Slyšeli jste v pondělí mladého Koláře, jak mluvil v České televizi v Událostech komentářích? To je přesně ten důvod, proč ještě pořád na naše veřejnoprávní médium koukám a skřípu zubama, že jim platím. Oni občas nedávají pozor a řeknou pravdu. Dělají to mimoděk… jinak velmi obstojně lžou a drží si před mordou demokratickou masku, ale tu a tam zapomenou, že musejí svůj banderofašismus skrývat.

Náš geniální vládní komunikátor, TZLD. Otakar Foltýn na své přednášce ve Slavonicích nadával lidem do sviní. Nahrávka z toho existuje, každý si může udělat jasný a přesný úsudek o tom, jak to Otík Rákosník vlastně myslel. Není třeba se dohadovat, není třeba se spoléhat na Vidláka či Parlamentní listy, není zapotřebí nikomu věřit, není zapotřebí se spoléhat na faktčekery, není zapotřebí se spoléhat na instituce.