Tak jsme se dozvěděli, jak to fungovalo u Nerudové na univerzitě s nákupem titulů. Dokonce nám to řekli i s ceníkem. Prý za pětadvacet tisíc EUR se dal koupit doktorát.
Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.
O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.
Přátelé, po zdivočelém víkendu a začátku týdne jsme se vlastně vůbec nedostali k běžné agendě. Svět nezajímají drobné půtky v Kotlince, jede si dál svým tempem a mění se nám přímo před očima. Není nic staršího než včerejší zprávy a my jsme pěkně pozadu. Takže to zkusíme napravit. Projdeme si pár zpráv, které dle mého soudy stojí za komentář.
Ale lekli jste se, že toho chci podle nadpisu nechat, že jo? Mohu vás uklidnit, na nic takového se nechystám. Chci vám vlastně jen říct, že dneškem končí první fáze mé práce, podle plánu, který jsem tu vytyčil 9. července letošního roku. Tenkrát se článek jmenoval „Make Kydy great again“. Od té doby jsem čekal, že dnešní den přijde. Den, kdy bude moje inkognito dokonale propálené, že přestane mít jakýkoliv smysl se za něj schovávat.
Já bych to vlastně ani neměl říkat, protože mě zase budou obviňovat, že kopu za Rajchla, ale bez tohoto úvodu to nepůjde. Byl jsem se totiž tento týden podívat na další „spanilé jízdě“ strany PRO. Jihomoravská buňka PRO je velmi aktivní, takřka všichni se už u mě doma dávno vystřídali, já to k nim nemám daleko, a tak jsem už poněkolikáté přijal jejich pozvání. Koneckonců, už dávno jsem avizoval, že budu Rajchla sledovat, a jednou vidět je lepší než sto hlášení.
Největší bohatství tohoto blogu jsou jeho čtenáři a diskutéři. Dokonce i na tom fejsbůku máme pod každým článkem celkem kultivovanou debatu. K tomu dostávám denně stovky mailů, či mesengerových zpráv. Vždycky říkám, že právě díky vám čtenářům mám vhled, jak přemýšlí volič na alternativě. Vždycky, když napíšu, že "mám z něčeho pocit," tak to zpravidla vychází z vašich komentářů, postřehů, souhlasů, nesouhlasů... vlastně i nadávek.
