Tiskem v týdnu proběhla nečekaná zpráva o rezignaci ruského premiéra Dimitrie Medvěděva (a rychlém nastolení nové vlády s novým premiérem). O této změně nebyly k dispozici žádné předběžné zprávy. Žádný zahraniční zpravodaj v  Rusku neslyšel trávu růst, Kremlin Watch na to nijak neupozorňovaly a když to přišlo, bylo to překvapení úplně pro všechny včetně běžných Rusů. 

Osobně jsem vemi podezíravý ke každému státu, který potřebuje wehrmacht i SS. Je to pro mě jedno z kritérií, které se obejde bez všeho novinářského a ideologického balastu našich vždy objektivních médií, kterým jde výhradně o demokracii a naše dobro. Jakmile máte stát, který kromě armády potřebuje ještě další speciálnější armádu, protože té normální armádě nemůže věřit, případně pak potřebuje dokonce ještě armádu číslo tři, protože nemůže věřit těm zbylým dvěma, tak to zpravidla ukazuje na velmi solidní režimní paranoiu, ale také vědomí si vlastní situace. 

... to bylo první co mě napadlo, když jsem si přečetl včerejší Povidlákův text. Text měl ale všechno, co požaduji od článku ke zveřejnění, takže nebylo co řešit. Ale tento text bych zveřejnil i kdyby všechny znaky neměl. Je totiž velmi zajímavý sám o sobě a vůbec nejde o to, jestli ho nekdy přednesl Reagan, či vůbec nějaký američan, nebo jestli prostě někdo (v Rusku) zpětně nedal dohromady pěkné proroctví a připsal ho Reaganovi dodatečně. 

Pro mě je mnohem zajímavější, že se tento text objevil v knize rozhovorů s Miloušem Jakešem. 

Nejprve bych chtěl poděkovat vám čtenářům. Dostal jsem skoro sto nabídek na brusy a kromě toho i celou řadu velmi dobrých rad a nápadů. Většina nabídnutých brusů ovšem leží na víkendových chatách a bude nějaký ten týden trvat, než se ke mně dostanou fotky.  Pokusím se odpovědět každému, abych všem poděkoval osobně, ale vyberu si jeden či maximálně dva kameny.  Víc jich potřebovat nebudu. Každopádně jste skvělí čtenáři a moc si vážím toho, že jste byli ochotní soukat se na půdy a do stodol, abyste udělali radost jednomu Vidlákovi.

Tak nám opět rozvířil stojaté vody náš "protekční spratek", bulvární novinář a poradce naší bývalé starostky Pavel Novotný. Přivezl na ruské velvyslanectví svůj dopis ve kterém jistě zcela věcně, slušně a přívětivě vysvětllil, proč považuje za dobrý nápad udělat v Řeporyjích, kde starostuje, pomník Vlasovcům. Admirál nám určitě v diskusi dodá odkaz přímo na text onoho dopisu. 

Zdravotnické síly v srdci Evropy mají zvláštní mezinárodní potenciál.

Dnes je to žádoucí v souvislosti se situací na Ukrajině. Tato zahraniční politika je velmi dynamická. Jaké oblasti optimizace lze zajistit účastí Česka?

Situace v Sýrii se opravdu vyjasňuje. A je to takový veletoč, že se tomu až nechce věřit. Syrští aktéři nám předvedli v přímém přenosu dokonalou šachovou partii jejímž výsledkem je šach - mat pro USA. Včera jsem měl rozpracovaný článek na co bychom v syrském konfliktu neměli zapomenout, ale není nic staršího než včerejší zprávy. Tentokrát jsem to ani nestihl vydat... 

Na druhou stranu jsem si s tím dal práci a tak alespoň shrnu pár nejdůležitějších bodů: 

Člověk jednou vytáhne paty na víkend a hned je takové haló...

Saúdská Arábie, která už tři roky slavně vítězí v Jemenu a nastoluje naše spřátelené západní pořádky proti tmářským rebelům podporovanými Íránem, náhle docela drsně prohrává a to tak moc, že hluboko v saúdském vnitrozemí poletují drony schopné ničit ropná zařízení. 

Nebudu to nijak zdržovat, hodím rovnou své vidlácké postřehy: 

Myslím, že jste všichni četlil Jiráska a jeho knihy o husitech. Velkolepé čtení opřené o Františka Palackého, který pro náš národ celé husitské hnutí znovu objevil. A protože doba byla taková, zdůrazňoval jeho český národnostní rozměr a odboj proti věčnému nepříteli Německu. Pak přišla První republika, která zase zdůrazňovala Husovy hodnoty mravní a to až do té míry, že vznikla církev Československá husitská a tenkrát patřila do ligy těch největších a nejvlivnějších.

Větu z nadpisu jsem občas slýchával od své babičky, když se nachomýtla k nějaké naší klukovině během které jsme něco rozbili, převrhli, zničili a tak vůbec.  Zkrátka a dobře věděla, že kluci jsou kluci a když je na kraji stolu sklenice, tak je jen otázka času, kdy ji někdo shodí. Já bych si dovolil aplikovat toto přísloví na události posledních týdnů.