Když koukám na všechny ty záběry z USA, kde se teď kácí sochy ve velkém a poslouchám to ohromné ticho našich médií, které jinak mají keců ke každému Putinovu slovu, říkám si, že takhle nějak muselo být Jakešovi, když pak povídal o tom, jak zůstali jako kůl v plotě. 

Omlouvám se za delší odmlčení. Byl jsem o víkendu na svatbě mého kamaráda z dětství. Už jsem tu o něm kdysi psal... Vyučený houslař, který se naprostou náhodou a šťastným řízením osudu dostal do rukou uznávaného houslaře českého původu ve Španělsku, který ho doučil, on se potom osamostatnil a dneska ve Španělsku vyrábí špičkové hudební nástroje... samozřejmě jako každého správného umělce světové úrovně ho od hladu dělí tři jídla a zpravidla je dvě jídla pozadu.  

Bral si tu holku z Kolumbie, o které jsem zde již také kdysi psal článek... 

Viděli jste film Caligula? Ten polopornografickej s Malcomem McDowellem? Je tam scéna, kdy velitel pretoriánů Macro zabije umírajícího císaře Tiberia, aby se Caligula mohl stát císařem. Pak v místnosti najde schovanýho a vyděšenýho prabratránka Gemella, nějak mu to okecá a začne panovat.

Naše vaše svobodná a nezávislá média v poslední době nepřestávají psát články na téma čínského a ruského nebezpečí, přičemž média alternativní zase hovoří o americkém nebezpečí. Do toho si vrabci cvrlikají o bruselském neomarxismu, německých tendencích rozdělit migranty, které si sami pozvali, po celé Evropě. 

Minulý víkend shořela v Paříži celá řádka aut. Policejní, ale i civilní. Vítězný oblouk je poškozen a uzavřen pro návštěvníky. Zraněno bylo asi 150 lidí, i nějaká mrtvola se najde... Francie zvažuje výjimečný stav a vláda ustupuje od zvýšení spotřební daně na paliva. Nestačí to. Lidový hněv se ještě nevyčerpal a hnutí žlutých hvězd bude tento víkend pokračovat. Zatímco já budu mít ruce po lokty v břišní dutině prasete, budete moci sledovat v televizi, jak se z Macrona superstár stává Macron blbeček a usurpátor. 

  .... a pak filozofové jeho konání zdůvodňují. Obráceně to nefunguje. Tohle je motto velmocenské politiky celého světa.  

Tímto chci navázat na včerejší článek a diskusi pod ním. Řešilo se tam, jak moc je Putin klamár a jak moc je jeho politika nebezpečná. Vidlácky bych to viděl asi následovně: 

Dnešním článkem bych chtěl vzpomenout blahé paměti Zacharčenka. Myslím tím onoho lídra Doněcké republiky, který byl nedávno rozmetán výbuchem v restauraci. Ukrajinci ihned obvinili Rusko, Opolčenci obvinili Ukrajinu, Rusko obvinilo Ukrajinu, svět zůstal potichu, byl zvolen nový šéf a jede se dál.  Mediální a mezinárodní ohlas vesměs žádný.  Ani bych o tom nepsal, nebýt té drobnosti, že mu na pohřbu bylo sto tisíc lidí. Teď tam budou mít v listopadu nové volby. 

Jsem dítko konce padesátých let a tudíž podstatnou část života jsem prožila "za socíku". Nemůžu nad tím jen tak lehce mávnout rukou, ale že bych byla nějakým extra příznivcem těch "totalitních" dob, to teda ne. Politika mě nezajímala,  u nás v podniku mě přestali lákat ke vstupu do "strany" v okamžiku, kdy se profláklo, že můj táta vrátil stranickou legitimaci v devětašedesátém roce. Dodnes si pamatuju kyselý ksicht vedoucí kádrového útvaru, když se měl ptala "A proč tatínek vystoupil z KSČ?" a já jí odpověděla, že na to se ho musí zeptat jeho, já to nevím.  Jasně že jsem věděla... 

Asi se tu všichni shodneme na tom, že svět je čím dál složitější a to prakticky ve všech ohledech. I když dějiny nejdou úplně přímočaře, přesto nejde přehlédnout, že dneska jsme poněkud dále než kdysi. 

S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.