Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.

Děcka, já v posledních dnech dostal celou řadu krásných politických dárků…

Když jsem byl malý, dělali jsme s kamarády klasickou klukovinu. Chodili jsme zvonit na domovní zvonky a pak jsme utekli a měli hlínu z toho, že se paňmámy rozhlížely na prahu a nadávaly. Nikdy by mě nenapadlo, že z toho Česká pošta udělá byznys…

Já už rok rozesílám knížky a dělám to s Českou poštou. U nás ve Vidlákově to s nimi funguje skvěle. Holky na pobočce jsou milé, ochotné, převzetí plné tašky zásilek trvá pár minut, hezky si u toho popovídáme o životě, vesmíru a vůbec a vlastně se těšíme, až další den přinesu další tašku.

Včera jsem si tak pro zajímavost projížděl svoje texty, které jsem pouštěl o vánocích v minulých letech. Jeden se mi tak zalíbil, že ho dneska pustím znovu a jen k němu maličko připíšu pár vět. Je totiž optimistický a plný hentěch křesťanských hodnot. Obojího teď máme zapotřebí. Já navíc strávím letošní vánoce mimo kostel, protože tam od posledních událostí nejsem vítaný, ale o to spíš si otevřu alespoň tu knihu knih. Vlastně vám dneska píšu to, co bych rád někdy v kostele slyšel…

Mám už čtrnáct dní dovolenou. Ne, nesouvisí to s mým článkem o Braniborech v Čechách, prostě jsem letos celý rok dřepěl v práci a teď jsem zjistil, že si před vánoci musím vybrat patnáct dní. Už dlouho jsem neměl tak hezký předvánoční čas se ženou i s dětmi. I přes všechny potíže, předžalobní dopisy, mediální tlak, Cemperoviny a ztracené kamarády, bylo hezké ráno vstávat do vůně čerstvé kávy a míchaných vajíček. Bylo hezké se dívat, jak se děti vracejí ze školy.

Včera jsem měl zase jednou štěstí, které bych si klidně odpustil. Potkal jsem se s bývalým kolegou z práce. Byla to naprostá náhoda, došel jsem si na oběd a koho v restauraci nenajdu… Náš bývalý elektrikář tam zdolává smažák… Odešel od nás před dvěma roky v té nejlepší době k ČEZu. Respektive k jejich distribuční firmě. Má se tam hodně dobře, jeho plat je možná dvojnásobný oproti tomu, co měl u nás, ale víc se nadře a když někde spadne vedení, tak se nikdo neptá, jestli prší, mrzne, nebo je svátek.

Přátelé

Nevím, jak jsou na tom ostatní zdejší kydači, ale já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický.

Když jsem přišel loni do práce na svou poslední předslunovratovou šichtu, čekal jsem napjatě, co bude, protože poslední vánoce, které jsem slavil, jsa regulérním zaměstnancem, byly ode mne vzdáleny takřka na tři desítky let.

Nedávno jsem řešil dárek jednomu ze svých dětí a obhlížel jsem kvůli tomu servery nabízející rybářské vybavení. Kluk se zkrátka rozhodl, že chce "lovit ty ryby", přihlásil se do rybářského kroužku, kupodivu se naučil všechny naše sladkovoní ryby (netušil jsem, že jich je tolik) a brzy půjde poprvé na rybník. Pak zřejmě bude chtít prut a protože otec je neznalý (a on to dobře ví) nejspíš se pokusí ze mě vydyndat co nejvíc, než mi to dojde. A tak jsem se připravoval dopředu, co mě synátorova kratochvíle bude stát. Nakonec jsem zjistil, že to nebude až tak zlé.