NATO chystá válečné koridory, aby jeho vojska mohla co nejrychleji mašírovat na Ukrajinu. V pohotovosti má být tři sta tisíc vojáků.

Orbán říká, že se každým dnem přibližujeme velké válce a pokud eurovolby nezmění poměr sil, tak k ní dojdeme.

Rusové cvičí s taktickými jadernými střelami.

Naše vláda se netají tím, že Rusko je třeba porazit. Fentanylová lízátka už mají nakoupená a s nimi i spoustu dalších tišících injekcí.

Poláci zřejmě budou po volbách mobilizovat 200 tisíc mužů.

Všichni víte, že jsem stoupencem taktiky menšího zla. Nemám rád postoje „všechno nebo nic.“ K vítězství vedou malé krůčky, nejprve je třeba se zbavit největšího zla pomocí menšího, pak zase menšího, pak zase menšího, až budeme docela blízko tomu, co považujeme za dobro. Nevěřím ve zkratky. A když dneska máme henty volby, udělám dneska, na poslední den, skutečnou vidláckou agitku. Sestavil jsem takový malý manuál pro těch několik z vás, kteří stále ještě nejste rozhodnuti. Berte to jako technologické schema řešení problému a znovu vás ujišťuji, že je mi úplně jedno, koho budete volit.

Dnes začnu jedním takovým maličkým střípkem. Jeden můj čtenář mě upozornil na dvě zajímavé veřejné zakázky ministerstva obrany z poslední doby. Černochová si objednala fentanylová lízátka. Že jste o něčem takovém nikdy neslyšeli? Tak vězte, že fentanylová lízátka jsou moderní způsob, jak účinně a rychle tišit bolest.

To jsme si mohli přečíst v mnoha příspěvcích v posledních několika dnech. Zpravidla u toho zaznívalo bědování, že jsme jako národ nepoučitelní, že stačí šermovat slovy jako Putin, Rusko a Babiš a zpitomělí Pražáci to Fialově skvadře zase naházejí. Považte, ona ta Pětikolka má pořád 42% a SPOLU má přes 20%. Zkrátka a dobře si tu třetí světovou válku zasloužíme, vlastenci se zase nedokázali spojit, zase propadnou hlasy… vynechal jsem něco?

Dovolte mi k tomu jeden malý vidlácký rozbor:

Pod mým včerejším článkem se na fejsbůku rozeběhla diskuse, že jsem hrozný manipulátor, protože píšu analýzy a přitom jsem sám zaháčkovaný u Kateřiny Konečné, což sice už půl roku všude melduju, ale teď před volbami to fanoušky jiných politických stran nadmíru vytáčí, protože jejich oblíbenému lídrovi nepřeju, přitom on jediný nás zachrání, on jediný má ten správný recept, ale zasedla si na něj mééédia… Tož jsem si řekl, že si to tedy teď, před volbami, ujasníme. Odpočinkový nedělní článek se k tomu krásně hodí.

Takže:

Řekneme si na začátek nějaké odborné pindy… Agentury pro výzkum veřejného mínění nemají eurovolby moc rády. Nevycházejí jim. Predikce se málo potkávají s realitou. Blbě se to odhaduje. K eurovolbám chodí méně voličů, jsou výrazněji přelétaví, že nakonec k urně dojdou o tom rozhodují jiné impulsy.

Máme po hokeji, národ se nám na chvíli semknul, pak zase rozemknul a začal se trochu víc zabývat eurovolbami. Není divu. Francouzi začali na plnou hubu říkat, jak přemístí svoje africké migranty do České republiky, protože konečně donutili východní země k solidaritě. To víte, Rakušan jim to podepsal, neobsahuje to žádné kvóty, ale jak řekl Vondra, obsahuje to mechanismus, jak se z kvót vykoupit.

Tak nám skončilo mistrovství světa v hokeji. Národ se nám krásně semknul, v hubených letech, které prožíváme, to byl krásný osvěžující moment. V poslední době naše země zrovna neprožívá skvělé časy a tak vlastně není divu, že toto mistrovství bylo asi nejvíc politické za dlouhá léta. Kdo si neudělal fotku ze stadionu, jako by nebyl. Především vládní politici tam byli jako doma. Sice museli snášet pískot publika, kdykoliv se na ně zaměřila kamera, ale to na stranickém fejsbůku nikdo neuvidí.

Původně jsem si myslel, že eurovolby budou fiaskem především pro SPOLU a hlavně pro ODS, protože ta přijde možná o všechny mandáty a ty dvě straničky bez voličů zůstanou na svém. Fialův velký sen je udělat z ODS a Lidovců takovou obdobu německé CDU-CSU, ale bohužel se sekl o dvacet let. Ani v Německu už to není co bývalo. Na tento sen pana profesora politologie teď Modroptáci krvavě doplatí. Stačí si přečíst rozhovor s Janem Zahradilem v měsíčníku TO.

Tak jsme se dozvěděli, že Ficův atentátník ho vlastně vůbec nechtěl zabít… prý mířil tak, aby Fica neohrozil na životě. Proto mu nasypal půl zásobníku přímo do břicha, což ještě za Druhé světové znamenalo takřka stoprocentní lístek na krchov. Průstřely břicha a střev jsou chirurgická noční můra. Prý o svém úmyslu nikomu neřekl, nikoho do toho nechtěl zatáhnout, rozhodl se dva dny před činem a důvodem byl nesouhlas s vládní politikou.

A samozřejmě se Ficovi omlouvá…