Dnes začnu příznačnou situací... přijdu si takhle k počítači, pustím si Seznam a na první místě mě uhodí očí titulek, že Pekarová Adamová by část migrantů přijala. Rozhovor jsem si přečetl...  paní Adamová má ambice býti ministryní sociálních věcí, mluvila tam o důchodech a Babišovi, jak je to špatný člověk  který nás vede do katastrofy... a také se netajila tím, že by přijala nějaké ty migranty z "nárazníkových zón". 

Dnes se ještě jednou vrátíme k Ferimu a k jeho výbušnému konci kariéry, který zřejmě bude mít ještě dlouhou a ošklivou dohru a to i za předpokladu, že nakonec skončí osvobozen. Nechci se dneska zamýšlet nad tím, co doopravdy spáchal, nebo pátrat v jeho duši, zda je zvrhlík, nebo dotěra. Nehodlám řešit jeho etiopské kořeny a pouštět se do spekulací o genetických předpokladech pro znásilňování. Nebudu se ptát, zda vůbec znal svého otce, jestli náhodou nebyl jen produktem mladické chyby své matky, nebudu řešit, zda jeho dnešní chování náhodou nemá svůj prapůvod v jeho dětství.

Když jsem začal psát tento článek, ještě jsem nevěděl, že poslanec Volný bude tři hodiny obstruovat ve sněmovně. Obstruoval u rozpravy o kácení stromů podle vodovodů a kanalizací a u rozpravy o invazivních rostlinách... Nebudu k tomu nic dodávat, závěr si udělejte sami. V diskusi se nám jistě dostane vyčerpávajícího rozboru, proč je Volný frajer, že to udělal i proč je debil, že to udělal. Ale teď k tématu: 

Dneska to bude krátké, můj milý deníčku. Takové osobní. A když osobní, tedy nejdříve o sobě – ostatní přijdou na řadu pak.

Ne že by Miloš Zeman byl prezident úplně podle mého gusta. Na to je příliš velký socialista, a my, životní sólisté, tíhneme tak nějak z principu spíš k pravici, že. Ale i přes jistou levicovost nepostrádá náš současný pan prezident určité povahové rysy, pro které je mi sympatický. Nemůžu vyloučit, že jde o poruchy charakteru, které spolu do jisté míry sdílíme.